Já si pod "řízením zaměstnanci" představuji minimálně demokratické řízení, kde má každý zaměstnanec (možná vyjma nováčků) rovné hlasovací právo s ostatními zaměstnanci a společně mohou rozhodovat o všem, co ta firma bude dělat. Takové věci se už zkoušely, zkuste například dokument The Take od Naomi Klein, který je případovou studií jednoho takového podniku v Jižní Americe (více příkladů lze nalézt na anglické Wikipedii pod heslem "Cooperative") .

Pravda je tedy taková, že zatím se stoprocentně neví, jestli je tento model efektivnější nebo ne, na to je asi málo případů, ačkoliv já jsem přesvědčen, že tento systém je skutečně výhodnější (protože umožňuje mnohem lepší implementaci různých nápadů, jak ukazuje například fungování Wikipedie nebo vývoj open-source software), ale může mít problémy s konkurencí korporacím v globálním měřítku, protože zaměstnanci mohou mít i jiné zájmy (životní prostředí, sociální jistoty), které normálně korporace externalizují a zaměřují se pouze na zisk.

Ještě poznámka k té efektivitě "socialismu" (nebo spíše toho, co zde 40 let bylo tak nazýváno). Ten systém byl rigidní a řízený shora, a vylučoval jakékoliv nezávislé myšlení (pěknou ukázkou je například JZD Slušovice, což byla určitá korporace v rámci socialismu, na rozhodnutích shora poměrně nezávislá, a proto také velice úspěšná).

Domnívám se, že toto byla pravá příčina jeho kolapsu, nikoli fakt, že by se zaměstnanci mohli podílet na rozhodování (což navíc, jak jsem psal výše, nebyla pravda). "Socialismus" navíc, protože šlo o diktaturu, nebral ohledy na skutečné zájmy spotřebitelů, ale vyráběl například zbraně a další nesmyslné věci (to byla druhá příčina jeho kolapsu).

V kapitalismu existuje konkurence (a případně možnost založit si vlastní podnik), která umožňuje realizaci nových nápadů a je pro chod takového systému podstatná (ovšem konkurence nevede ke snižování cen, jak se mylně mnozí domnívají).

Ovšem, podniky řízené přímo zaměstnanci vzájemnou konkurenci (takových podniků) nevylučují (ani možnost určitých zaměstnanců se spojit někde jinde a dělat věci jinak), takže netrpí výše popsaným problémem "socialismu".

Zkrátka, demokraticky řízené podniky více sledují zájem svých zaměstnanců, podobně jako demokraticky řízené státy více sledují zájem svých občanů, a proto jsou efektivnější; ale podobně, jako tomu bylo u států v 18. století, kdy se demokracie teprve rozvíjela, tuto efektivitu u podnikového řízení zatím není možné zcela spatřit a pochopit.