Prezident každým svým výrokem vysílá signál ke společnosti, kterou reprezentuje. Měl by proto jako nejvyšší možná společenská autorita každé slovo zvažovat s nesmírnou odpovědností. Pokud není schopen takové sebereflexe, aby své výroky podroboval imanentnímu objektivizujícímu soudu, měl by alespoň dostatečně oddělovat svou identitu od prezidentské funkce a nesnažit se své já a společenskou roli slučovat. Kdo jiný než prezident by měl mít vybudován od svého úřadu větší odstup, když už vystupuje za celou společnost. Zvláště, když jej tato společnost nevolila, ale vzešel vlastně z nahodilosti mocenských tahanic poslanců a senátorů.

Místo vám vysílá prezidentský apel. Žádá se po vás, abyste se stali svobodnými tím, že jednoduše přimete jednotící atributy moci (peníze) za své a tím zlikvidujete jakýkoliv rozdíl mezi vaší osobností a masou, která představuje svou materiální indiferencí (postavenou proti duchovní nesourodosti) jádro společenské moci reprezentované státem a jeho peněžitým obsahem. Takový stav představuje ideální podmínky pro to, aby se peníze skutečně staly kritériem svobody. Zároveň je nutné podotknout, že leda tak může být maximalizován význam peněz, když budou stát tolik, co svoboda. Už aby to bylo, protože pak budeme všichni šťastní...

Reklamy pro děti? Po 22. hodině

Svoje o tom vědí v reklamních agenturách. Míra prodeje nějakého produktu nezávisí na tom, jestli je kvalitní nebo jestli ho člověk skutečně potřebuje. Závisí na tom, zda se u něj podaří vzbudit touhu po něm. Nejde o to prodat nějaký výrobek nebo službu. Jde o to sdělit lidem, že by ho měli mít, chtějí-li být spokojení, šťastní, nezávislí, veselí nebo třeba svobodní (už jste viděli legendu o tom, kterak Eurotel všechny osvobodil od krutého hodináře?). Není přitom snahou udělat lidi takové. Je snahou vyvolat u nich frustraci z toho, že by šťastní, nezávislí, veselí nebo svobodní být nemuseli.

Nejjednodušší je vyvolat tento pocit u dětí. Je třeba si uvědomit, že děti nejsou schopny vnímat svět ve všech souvislostech. Jejich vnímání je daleko povrchnější, založené na haló efektu, protože mu chybí zkušenost a schopnost zasadit každý jev do kontextu, do skutečného kauzálního řetězce. Děti jsou proto snadnou obětí manipulace. Průměrně intelektuálně vybavený dospělý člověk si uvědomuje, že reklama je manipulace. Přesto jí většina dospělých podléhá a přesto mohou soukromé firmy zcela svobodně a za jediným účelem -- za účelem zvyšování zisku - podrobovat těžké manipulaci i děti a dělat z nich nástroje své marketingové strategie.

Máte děti? To jste už určitě měli možnost setkat se s předvánoční reklamní masáží, která doprovází každý pořad jim určený. "Děti chtějí hračky z Hypernovy", tvrdí jedna z reklam a dodává: "třeba luxusní domeček...".

Tak vaše děti prý chtějí luxusní domeček z Hypernovy. Předpokládám, že jste to doposud vůbec netušili. Můžete si být jisti, že vaše děti také ne. Vaše děti, stejně jako všechny ostatní, hračky chtějí. Teď se každý den před a po Večerníčku, který ČT představuje jako symbol čistého a bezelstného dětství, mohou dozvědět, odkud mají jejich hračky pocházet.

Svéprávný dospělý člověk by si s takovou informací měl poradit, protože je v jeho schopnostech odhalit podstatu reklamního sdělení. Vaše děti toho schopny nejsou a není to jejich chyba. Schválně se jich zkuste zeptat, jestli tuší, proč by měly chtít hračky z Hypernovy...

A co třeba infikace desítky let starými a neplatnými genderovými stereotypy? I tohle vám poskytuje svobodná manipulace s utvářením vědomí vašich dětí. Jiná reklama na ty nejšťastnější Vánoce ve vašem životě (ty příští budou ještě šťastnější) nabízí vašim malým dcerám identifikaci s dekadentní imitací konzumeristicky modifikovaného ideálu dospělé ženy, hlavní představitelky padesát let staré americké reklamy na mýdlo -- hospodyňka s křečovitým úsměvem, kdykoli připravená uspokojit jakékoliv přání hlavy rodiny.

V reklamním spotu obchodního řetězce Tesco z roku 2005 v miniaturním provedení. Po zhlédnutí tohoto díla svobody peněz se mi vybavila vzpomínka na výstavu fotografií, jednalo se tuším o Sebastiaoa Salgada, kde byl mezi všemi znepokojivými obrazy ze světa mimo západní civilizaci obrovský portrét nějaké "baby miss" na hranici školního věku.

Dlouhé blond vlasy v "dokonalém" účesu, oči a řasy zvětšené pomocí šminek do nereálných rozměrů a stejně tak i rudou rtěnkou deformované rty . Podoba sexuálního symbolu západní civilizace byla přenesena na obličej malého dítěte, včetně dojatého výrazu vítězné miss. Ze všech silných fotografií z výstavy mi tato výmluvná projekce kulturní degenerace přišla nejsilnější. Nyní máte možnost vysvětlit to svým dětem na reálném příkladu, až pojedete pro malý kuchyňský set do Dárečkova.

Kuuuupte si dnešní existenciii...

Svoboda našeho politického systému spočívá nejen v tom, že člověk má zaručena svá lidská práva, ale i v tom, že je možné svobodně hledat cestu, kde nejsou lidská práva definovaná, nebo kde neexistuje jejich objektivně stanovitelná hranice pro jejich překročení (viz vágní ustanovení, která v tomto směru poskytuje mezinárodní Úmluva o právech dítěte přijatá v OSN, a která je pro ČR v tomto směru závazná).

Etická hlediska, která nemohou být explicitně kodifikována proto, že jejich uzákonění by omezilo tržní mechanismy (třebaže se týkají malých dětí), jsou ve své "pocitové" podobě považována za tzv. irelevantní. Lze je odmítnout jednoduše tím, že přeneseme odpovědnost na někoho jiného a soukromé firmy, které jsou tu koneckonců pro zisk, mají veškeré právo přenést v tomto případě odpovědnost za své manipulativní jednání na rodiče nebo na společnost jako celek.

Úmluva o právech dítěte se výše uvedenému problému přibližuje pouze v preambuli a v článku 36. V prvním případě se praví, že "dítě musí být plně připraveno žít ve společnosti vlastním životem" a ve druhém úmluva říká, že dítě má být chráněno "před všemi formami vykořisťování, které jakýmkoli způsobem škodí blahu dítěte". Mediální manipulace s dětmi jim určitě nedovolují plně rozvinout svou identitu jako "vlastní" a jejich nevědomá spoluúčast na zefektivnění běhu ekonomiky se blíží "vykořisťování". Jenže jsou tu zase ti ze zákona daleko více zodpovědní rodiče...

Jako ostatně vše v lidském světě spolu souvisí i peníze a svoboda. V dosavadní historii mezi nimi může existovat nějaký vztah, na který lze poukázat. Klást však mezi hmotný prostředek směny a existenciální fenomén nějakou konkrétní a navíc příčinnou souvislost je na pováženou. Zvláště v předvánočním čase, kdy můžeme svobodu peněz pocítit skutečně naplno.