Česká vláda od června 2004 financuje na Ministerstvu zahraničních věcí ČR oddělení "TRANS", které "podporuje lidská práva a demokracii v 'přechodových zemích' (countries in transition)". Vedoucím tohoto oddělení je Gabriela Dlouhá.

Programy a činnost tohoto oddělení je "v souladu s oficiální zahraniční politikou české vlády", jíž je "podporovat činnost opozice na Kubě, v Bělorusku, v Barmě a v Severní Koreji" a "podporovat nezávislé organizace s obdobnými cíli".

Americké bojové vrtulníky střílely na neozbrojené Iráčany, kteří tancovali v neděli v Bagdádu kolem hořícího amerického vozidla. Podle svědků tak bylo usmrceno nejméně 13 Iráčanů a 55 jich bylo zraněno.

Na záběrech Reuters TV jsou Iráčané, utíkající před touto střelbou, krátce poté, co výbuch srazil reportéra televize Al Arabija Mazena Tomeiziho k zemi. Tento Palestinec brzo poté zemřel.

Televize Al Arabija odvysílala v neděli záznam reportáže Mazeno Tomeiziho, který hovořil na kameru, byl zasažen, zkroutil se a padl. Kameraman tiskové kanceláře Reuters Seif Fouad, který scénu natáčel, byl také při výbuchu zraněn. "Podíval jsem se na oblohu a viděl jsem záblesk vycházející z vrtulníku Apache a pak došlo k silné explozi. Mazenova krev byla na mé kameře a na mé tváři." Dodal, že Mazena křičel: "Seife, Seife! Já umřu! Já umřu!"

O důkazech o týrání vězňů a o možných válečných zločinech, páchaných v táboře Guantánamo věděli činitelé na nejvyšší úrovni v Bushově vládě už na podzim roku 2002, ale ministr obrany Donald Rumsfeld se rozhodl proti tomu nejednat, zjistilo vyšetřování listu Guardian, které vedl známý americký investigativní novinář Seymour Hersh.

V nové knize, která vychází ve Spojených státech, tvrdí James Naughtie, známý moderátor ranního živého publicistického pořadu rozhlasové stanice BBC Radio Four Today, že americký ministr zahraničních věcí charakterizoval v době před útokem na Irák neokonzervativce v Bushově vládě jako "zasrané šílence" ("fucking crazies"). Mínil jimi viceprezidenta Dicka Cheneyho, ministra obrany Donalda Rumsfelda a jeho náměstka Paula Wolfowitze.

Policie a místní starosta zakázali "Last Minute" technoparty, která se konala v pátek 3. 9. 2004 za Bránickými ledárnami a byla oficiálně povolena.

sobota 21.30: Stanislav Gross přijal Stanislava Pence a sdělil mu, že pro příští roky "napomůže k získání prostoru", kde by se mohly konat akce jako Czechtek. Stanislav Penc k tomu Britským listům řekl:

V pondělí 13. 9. 2004 končí v USA zákaz prodeje a držení útočných střelných zbraní. National Rifle Association se dočkala a hned se jí bude svobodněji dýchat, i když přijde o život spousta dalších spoluobčanů.

Příznačně v sobotu 11. září se v pražském kině Světozor konala premiéra filmu amerického režiséra Michaela Moora Fahrenheit 9/11. Diskuse, která následovala, se filmu samotnému nevěnovala a spíše odkryla to, že i v české společnosti existují dva tábory: jeden, který politiku prezidenta Bushe považuje za spásu civilizace a druhý ji označuje za vážnou hrozbu pro stejnou civilizaci.

Recenze filmu Fahrenheit 9/11 od Jana Čulíka
"Vede-li se válka z triviálních důvodů, je to obscénní, argumentuje Moore" ZDE

Na nespočtu billboardů v českých městech a vesnicích vystřídala běžné spotřební produkty premiérova tvář. Hledě na občany, přináší dvě poselství. Sdělení, o kterých považuje za klíčové, aby o nich občané věděli, znějí: "Jsem sociální demokrat" a "Myslím to upřímně". U reklamy nebývá zvykem, že její text přináší podstatné informace či fakta. Přesto se jednoduchými slogany snaží podprahově proniknout do spotřebitelovy mysli a zanechat tam o produktu nějaký dojem. Jaký dojem chce vyvolat Gross?

Britské listy se rozhodly tento text Zdeňka Duspivy zveřejnit přesto, že si to nepřál. Důvodem jsou výše uvedené odstavce, v nichž autor potvrzuje své zařazení do okruhu osob zvažovaných na funkci náměstka ministra informatiky Mlynáře. Publikace těchto informací je ve veřejném zájmu. Britské listy nezveřejnily v článku "Dostál chce Duspivu jako Mlynářova náměstka" nic, co by bylo nepravdivým tvrzením. Pokud autor vyčetl v článku něco, co v něm nebylo, zřejmě se tak stalo v rozrušení, na jehož základě nelze takto rezolutně polemizovat.

Reaguji na zcela zjevný a úmyslný záměr Vašeho serveru nebo redaktora BL Štěpána Kotrby vědomě a účelově způsobit újmu na mé pověsti a profesní praxi.

Spolupracovníka PR agentury Česká média českokrumlovského podnikatele Berky a bývalého člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Zdeňka Duspivu doporučuje ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD) na místo náměstka ministra informatiky Vladimíra Mlynáře (US-DEU) pro digitalizaci, ačkoliv odborná komise informatiky a telekomunikací ČSSD proti tomu protestuje. Britské listy tuto informaci získaly ze dvou nezávislých zdrojů, z nichž jeden z nich je blízký vládě.

Asi nejúplnější a nejzajímavější Duspivův portrét vydal na serveru Louč pedagog a mediální publicista Milan Šmíd.

Veřejnoprávní média - média veřejné služby TÉMA BL

Martin Škabraha v článku "Mír v jeskyních a válka světa" a Bohumil Kartous o dva dny později v článku "Vžít se do role teroristy" požadují, aby se beslanská tragédie stala podnětem pro sebereflexi Západu. Proti tomu nelze nic namítat. Potíž je, že oba mají dopředu jasnou představu, k čemu by taková sebereflexe měla dospět, respektive k čemu rozhodně dospět nemůže. Tohle ovšem nemusí dopadnout o mnoho lépe než militární projevy pánů Bushe či Putina.

Na mé povzdychnutí v článku "Hodinky nebo holínky..." nad nesprávností formulací v článku na serveru Neviditelný pes odmítavě reagoval Milan Šmíd. Zpochybnil, mé tvrzení, že existuje neparlamentní, tzv. Zifčákova Komunistická strana, která není totožná s "komunisty" Miroslava Štěpána. Šmíd konstatoval už před rokem ve své glose "Lhář Zifčák, povrchní novináři a nepřesný Čulík", že "KSČ-ČSSP není politickou stranou, kterou bychom našli v registru Ministerstva vnitra. Kromě parlamentní KSČM je tu s přívlastkem 'komunistická' jen Štěpánova KSČ".

Milan Šmíd poukazoval na sumář registrovaných politických subjektů na stránkách MV ČR. Správně. Nicméně i já pro své - byť právně nesprávné - tvrzení bych našel oporu.

Množství dětí z nejrůznějších zemí se nyní učí v České republice česky jako svůj druhý nebo třetí jazyk. Přesto se však nikdo na žádné vysoké škole nezabývá metodikou učení češtiny pro děti a pro děti mladšího školního věku dosud neexistovala žádná učebnice českého jazyka. Světlana Kotyková a Ilona Lejnarová vydaly 1. díl nové učebnice Čeština pro malé cizince, vytvořené podle úrovně "A1" všeobecného referenčního rámce Evropské unie pro studium cizích jazyků.

Učebnici lze koupit ZDE

Známe to dobře z historických románů i filmů: Královský majestát je nadřízen všem občanům království; v některých obdobích ho ohrožuje vysoká šlechta, která však trvale nevítězí. Případné rebelie potlačuje oddané vojsko. Kontakt s králem či s císařem se přitom neobejde bez závazného ceremoniálu: Panovník sedí na trůně, věnuje se ranní toaletě nebo obědvá, zatímco ten, kdo žádá o slyšení, vyčkává dlouhé hodiny v předsálí, pokleká před trůnem či líbá zlaté prsteny, které mu panovník nastrkuje. Ani rozvážná babička z prózy Boženy Němcové nespatřuje v takovém obřadu nic směšného či pokořujícího, přestože svá vnoučata nepřivádí před nedostupného císaře, ale před sentimentální kněžnu z venkovského panství, která ji k sobě sama pozvala.

Demokratická ústava sice obdobné rituály, vzdávající hold vládnoucí moci, výslovně nevyžaduje, ale někdy se zdá, že se nám po nich vskrytu stýská; nevyhlášená, ale mlčky uznávaná hierarchie mezilidských vztahů se promítá do nejběžnějších situací.

Dočetl jsem se v tisku, že Petr Kůrka, otec a trenér české bronzové medailistky ve střelbě Kateřiny Kůrkové, pochodoval na olympiádě v Aténách s růžencem v ruce. Údajně jej napadlo, že by snad mohl takto své dceři pomoci. Nyní si libuje, že koupě růžence v Barceloně za 30 eur se vyplatila.

Martin Groman nenechal ve své recenzi skoro ani řádek knihy "Exil a politika" bez kritického komentáře. Kritizuje i fakt, že rozhovory nezachytil profesionální žurnalista, jakoby úroveň českého tisku byla určujícím měřítkem. Rád bych připojil několik oprav a vysvětlení ke Gromanově recenzi, protože recenzent čtenáře v několika případech zcela mystifikuje.

S rozpaky jsem přečetl článek ze dne 8. 9. 2004 od Štefana Švece "Jak využít T.G.M. v postmoderní společnosti". Z myšlenek tam uvedených vyplynulo, že vlastně nijak, pokud neberu vážně jeho využití, které naznačují podtitulky článku. Já mám za to, že Masaryk může říct mnohé k dnešku a dokonce i k těm nejžhavějším tématům. Promiňte mi, že začnu svoje zdůvodnění už první světovou válkou.

Porážka reformného procesu v Československu sa nekonala 21. augusta 1968. Sovietske vedenie vtedy chcelo jedným úderom zlikvidovať vtedajšie vedenie KSČ a ČSSR a okamžite ho nahradiť novým, ktoré by podľa "osvedčených" receptov nastolilo v krajine "poriadok". To, čo sa stalo v auguste 1968, nebolo však pre občanov ČSSR prehrou, ale morálnym víťazstvom. Lenže Moskva mala v našej krajine vplyvných spojencov...

Co máte proti? Existují autorská práva na všelijaká (pseudo-)umělecká díla, počínaje malůvkou, říkankou, vtipem, často sebraných např. od televizních diváků. Takže, proč by nemly být chráněny algoritmy nebo programy? To není dílo? Proč tzv. umělec má nárok na zaplacení, zatímco počítačový maniak ne? to je diskriminace!!! míní čtenář Jan Horyna.

"Politika eurozóny stojí na dvoch premisách: že je potrebná minimálna úroveň koordinácie hospodárskej politiky, a druhou je, že proces hospodárskej a menovej únie je nezvratný. Oba predpoklady sa môžu ukázať ako nesprávne." Týmito slovami začína svoj článok o reforme Paktu stability a rastu v utorkových Financial Times Wolfgang Munchau. Na svoje varovanie má dobrý dôvod.

České ministerstvo zahraničí oznámilo, že auto vyslanectví ČR se v Bagdádu dostalo do palby, ale že, ačkoli auto bylo zasaženo 30 kulkami, nikdo nebyl zraněn. Podle zprávy Reuters spolupracuje česká ambasáda s loutkovou iráckou policií na zjištění, zda byl útok namířen konkrétně na českého diplomata. Vyslanec Martin Klepetko byl v době útoku v Praze a český list Právo oznámil, že dva členové stráže, kteří byli ve vozidle, zůstali nezraněni. Česká republika je po rozpadu Varšavské smlouvy vazalem USA. Podporovala americkou agresi do Iráku a vyslala do služeb Washingtonu polní nemocnici. Později Praha nemocnici stáhla a nahradila ji desítkami vojenských policistů.

Vydavatelé internetových publikací budou muset od nynějška zintenzivnit své úsilí, aby čtenáři nepublikovali na jejich diskusních fórech pomluvy. Bývalý generální tajemník NATO George Robertson totiž právě vyhrál soudní spor kvůli pomluvě, kterou zveřejnil jeden čtenář na internetovém fóru jedněch skotských novin. List se mu omluvil a vyplatil mu blíže neurčenou finanční částku jako odškodné. Robertson list žaloval o 200 000 liber (10 milionů Kč).

V srpnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 6350,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.