Na washingtonském Kapitolu byl ten zákon znám pod názvem "federální zákon o útočných zbraních", ale členové organizace National Rifle Association se o něm štítivě zmiňovali jako o "Clintonovu zákazu zbraní". Po celých dlouhých deset let čekali členové NRA a obchodníci se zbraněmi, až vyprší platnost zákona, který zakazoval výrobu 19 určitých útočných střelných zbraní. Podle zprávy reportéra Sheldona Albertse, uveřejněné dva dny před vypršením zákona, to vypadá, že se tito lidé dočkali.

Americká televizní stanice ABC měla k tomuto výročí krátký program, kde ukazovala nadšení jen u členů NRA, kdežto policisté projevovali obavy, že budou od pondělka bojovat se zločinci opět lépe vybavenými a že budou Spojené státy zaplaveny levnými a při tom velice nebezpečnými zbraněmi. Řadoví občané a zejména oběti přepadení se vyjadřovali, že se americká společnost opět pohnula k většímu násilí. Někteří lidé demonstrovali proti tomu, že nebyl zákaz používání střelných zbraní prodloužen. Ukazovali snímky členů svých rodin a známých, kteří byli zastřeleni. Takové vraždy jsou v USA na denním pořádku.

Kandidát na místo prezidenta John Kerry odsuzoval vypršení platnosti kdežto prezident Bush byl tomu rád. Komentátor připomenul, že NRA značně přispěla do volebních fondů republikánů, takže ti nyní nemohou podniknout žádnou akci, kterou by si NRA rozhněvali, i kdyby chtěli vyhovět všeobecnému volání po prodloužení zákazu. Dokonce i Demokraté jsou velice opatrní ve svém vyjadřování, aby na sebe nepřivolali hněv této mocné americké organizace.

Ukončení zákazu znamená, že se nyní v obchodech opět objeví pušky AK-47 a Uzi. Ředitelka zbraňového odboru neziskové organizace Consumer Federation of America Susan Peschinová prohlásila, že nové útočné zbraně, které nyní přijdou na americký vnitřní trh, budou levné a při tom mnohem účinnější než to, co se dosud prodává.

Zatímco trvá boj mezi odpůrci a příznivci útočných střelných zbraní v novinách a v televizi, názory dlouhodobých kritiků zákona o střelných zbraních nezískaly téměř žádnou pozornost hromadných sdělovacích prostředků. Tito kritici říkají, že zákaz útočných střelných zbraní nepřinesl zemi téměř nic dobrého. Protože byl zákon děravý jako cedník, mohli si své útočné zbraně ponechat všichni občané, kteří je vlastnili v době, kdy byl zákon přijat, t.j. v r. 1994. Říká se tomu "dědečkovská klauzule" (grandfather clause).

Člověk, který zakázanou zbraň vlastnil, si ji mohl ponechat, ale nesměl ji ani darovat ani prodat. Výrobcům zbraní bylo dovoleno, aby nadále útočné zbraně vyráběli, pokud z výroby vyloučili některé "kosmetické" doplňky jako jsou třeba držáky na bajonety, vrhače granátů, tlumiče výšlehu a sklopné pažby, protože takovými doplňky se střelné zbraně kvalifikovaly jakožto "vojenské".

Přestože zákon zakazoval držení útočných zbraní, ke dvěma nejohavnějším zločinům v nedávné historii Spojených států došlo právě za použití takových zbraní - ke školnímu masakru Columbine a k sérii vražd ve Washingtonu, DC, spáchané ukrytými odstřelovači. V prvním případě zahájili vrazi střelbu ze zakázané zbraně TEC-9, kterou získali ilegálně, a z pušky Hi Point Carbine, což byla levná útočná zbraň prodávaná po přijetí zákazu jakožto "zbraň pro pracujícího člověka". Washingtonští odstřelovači, ukrytí v kufru auta používali Bushmaster XM-15, kopii útočné pušky vyráběné po vyhlášení zákazu v r. 1994.

Kristen Randová, legislativní ředitelka střediska The Violence Policy Center, které lobbuje za přísnější kontrolu držení střelných zbraní, řekla, že se příliš mluví o tom, jak zbraně AK-47 a Uzi zaplaví americké ulice po vypršení zákazu a zapomíná se na to, že ty se celou dobu vyráběly a budou se vyrábět zase. Obchod s útočnými zbraněmi vzkvétá a to, že vypršel zákaz jejich prodeje a vlastnění na situaci nic nezmění.

Podle jejího názoru je třeba nového zákona. Dodala, že i ty nejpřísnější podmínky, které dosavadní zákon stanovil, byly snadno obcházeny výrobci zbraní. Například bylo zakázáno vyrábět zásobníky na náboje s kapacitou větší než 10 nábojů. Jenže výrobci měli na skladě velké množství podstatně větších zásobníků vyrobených před vyhlášením zákazu - a podle "dědovy" klauzule je legálně prodávali i v době platnosti zákona proti útočným zbraním - a dělají to tak dodnes.

Občané jako Randová, kteří požadují, aby byly střelné zbraně pod kontrolou, nechápou požadavky Kongresu, jako je vyloučení držáků na bajonety a vrhače granátů, když Kongres nezakázal ty vlastnosti, které z těchto zbraní dělají útočné zbraně. Randová připomíná, že přece nedochází v amerických městech k útokům na bodáky a podobně nejsou běžně k mání granáty. A opravdu se už objevila reklama některých výrobců, kteří budou hned po skončení platnosti zákazu nabízet takové zbraňové doplňky. Pro odpůrce kontroly střelných zbraní jsou díry v zákonu docela úsměvné. Gary Mehalik, mluvčí organizace National Shooting Sports Foundation, která zastupuje americké výrobce střelných zbraní, poznamenal, že Kongres vlastně požadoval po výrobcích zbraní takové maličkosti, které by se daly přirovnat ve výrobě automobilů k odstranění ozdob z kapot vozů, aby se řidičům zabránilo v jízdě nadměrnou rychlostí.

Pro každého amerického milovníka střelných zbraní jsou šokujícími zážitky při překračování kanadských hranic, když jsou jim zbraně konfiskovány. V Kanadě totiž za nesmírných obtíží vzniká kontrola všech střelných zbraní a nutnost registrovat je. Ačkoliv je ještě daleko k tomu, aby se se dalo říci, že je v této zemi stoprocentní registrace všech držených střelných zbraní, vláda už na tento projekt vydala více než jednu miliardu dolarů. I zde se vehementně brání milovníci střelných zbraní "ztrátě osobní svobody". Za ni se i zde považuje neomezené držení všeho, co střílí.