3. 9. 2004
Finská píseňNoc se stmívá vždy jen jednou, den se dní jen vždycky jeden...Irena Zítková
Markéta Hejkalová: Vždycky jedna noc, Nakladatelství Hejkal, 2004, 168
str., ISBN: 8086026264 Všimli jste si, že v oddechovém žánru (v detektivce nebo románu pro ženy) někdy objevíte společenské problémy, jimž se tzv. seriózní literatura vyhýbá nebo přinejmenším nevěnuje? Markéta Hejkalová (1960) napsala příběh čtyřiadvacetileté Češky, která se provdá do Finska za rozvedeného osmačtyřicetiletého muže. |
Velký věkový rozdíl, jazyková bariéra (hovoří spolu anglicky) ani rychlost oboustranného rozhodnutí se nestaly překážkou v upevnění jejich vztahu. Spíše do něho zasahuje manželova minulost, těžké onemocnění a hospitalizace, operace jeho předchozí ženy, osmiletá dcerka, potíže v zaměstnání -- kariérní sestup s nezbytností omezení rodinného rozpočtu, a především to, čemu říkáváme severská uzavřenost. Jakási těžkomyslnost, sklon k alkoholu a depresi. Doporučením knížky nazvané Vždycky jedna noc (vydalo nakladatelství Hejkal) jako letní četby zvlášť pro ženy, které se nedávno seznámily s nezadaným cizincem a vidí svou budoucnost v nejrůžovějších barvách, bych mohla tento text ukončit, nebýt v próze nic víc než historie ženského zklamání. Vyprávění psané přes vážnost zmíněných problémů -- jak se říká -- lehkým perem působí neobvykle autenticky, naštěstí, pokud vím, není autorčiným osobním zážitkem. Co je činí věrohodným, je znalost prostředí (spisovatelka, mimochodem zakladatelka a ředitelka Podzimního knižního trhu v Havlíčkově Brodě, nakladatelka, překladatelka finské literatury -- z ní především Nika Waltariho, autorka několika knih, např. Ženy a cizinci na konci tisíciletí (z r. 2002) poměrně dobře poznala tuto zemi jak během svých vysokoškolských studií, tak později, kdy působila na českém vyslanectví ve funkci kulturní atašé -- ostatně komické příhody a vylíčení vztahů mezi zaměstnanci ambasády, kam do kukaně vrátnice-recepce umístila svou literární postavu Ilonu, patří k nejživějším pasážím. Osud Ilony a Ilmariho je zřejmě syntézou mnoha podobně překotně uzavřených milostných vztahů. Jak jsem však napsala na počátku, mne zaujala hlavně kresba pozadí. Finská společnost není o nic méně xenofobní než česká -- namířená hlavně proti Rusům, ale i ostatním lidem "z východu". Projevuje strach z vlny přistěhovalectví. V rusko-finské válce ztratili Karéliii (někteří jejich předkové i životy), a dnes se z enklávy Inkery (ale nejen odtud) stahují do Finska lidé, kteří v něm snad mají dávný rodový původ, ne však znalost finštiny (Ilona se s některými seznamuje v jazykových kurzech). Usazují se tu, a tak mnozí Finové považují Ilonu za jednu z nich... (viz nemilá příhoda při oslavě sv. Juhannuse) -- víceméně ji ostentativně mezi sebe nepřijmou. Bariéra zřetelně přitom není dána jazykem. Děj je situovaný aktuálně do r. 2004, kdy už se Česká republika stala členem EU, a přesto má Ilona kvůli svému pasu potíže na hranici při návratu z výletu do Tallinu. Přetrvává i strach Finů z terorismu (Osmo L. v závěru díla). Próza má samozřejmě i místa, jež lze autorce kriticky vytknout. Je to spisovatelčina snaha dopovědět každý uvedený motiv, šťastně uzavřít osud každé postavy, ať je náhodnost sebešroubovanější. ("Ztracený" prsten, Lukáš -- paní Despiné, ztráta zaměstnání Iloniny matky, vyřešená po několika měsících, až zázračné uzdravení Ilmariovy první manželky a stejně zázračně obnovená jeho další nadcházející kariéra vedoucího v portugalské pobočce, kam snad v létě s Ilonou přesídlí... atd.) To vše asi patří ke klišé čtení na dovolenou, nebo to aspoň musíme tak brát. Nicméně stojí za to ponořit se pod hlavní linii a seznámit se s problematikou, která leckterému návštěvníku oslněnému půvabnou Skandinávií uniká. |
Česká literatura | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
3. 9. 2004 | Noc se stmívá vždy jen jednou, den se dní jen vždycky jeden... | Irena Zítková | |
3. 9. 2004 | Třeba uprostřed noci na opačný straně Zeměkoule | Tomáš Koloc | |
3. 9. 2004 | Je Divoké víno čtyřicátníkem či čtyřicátnicí..? | Ludvík Hess | |
3. 9. 2004 | Britové oslavují Kunderu | Jan Čulík | |
2. 9. 2004 | Britové se diví, že Kundera nevychází v Česku | ||
1. 9. 2004 | Zpráva o království českém v roce 2000 | Irena Zítková | |
30. 8. 2004 | Co zmůže literatura? | Antonín Jaroslav Liehm | |
27. 8. 2004 | Systémy sebezničení | Václav Dušek | |
26. 8. 2004 | Kryla jako velkého umělce jsem rozhodně zpochybnit nechtěl... Šmerala ano... | Radko Kubičko, Jiří Haussmann | |
26. 8. 2004 | Britská média oslavují Milana Kunderu | ||
19. 8. 2004 | Laciná masáž nápodoby | Václav Dušek | |
19. 8. 2004 | Nový weblog o české a středoevropské literatuře v angličtině | ||
11. 8. 2004 | O historické paměti a o generačních rozdílech | Zdena Bratršovská, František Hrdlička |