Zejména se nesmíme přestat ptát: Kdo může za to, že se spokojená a v porovnání s mnoha jinými regiony Ruska relativně prosperující Čečna se vzhlednými obcemi stala válkou a ,bezpečnostními' operacemi zbídačenou zemí s ruinami měst a vesnic, s desítkami tisíc mrtvých můžů, žen a dětí, s desítkami tisíc mrzáků a s desítkami tisíc zbídačených lidí, psanců bez domova, lidí postižených vleklou humanitární katastrofou? Může za to Putin a ruská vláda a bezohledný pragmatismus, který uplatňují, ignorace práva Čečenců na sebeurčení a nezávislost; může za to i ruský lid a armádní a policejní generalita, že připustili realizaci amorální a zločinné politiky na čečenském národě.

Putin píše, že po událostech v Beslanu mnohé pochopil. Nejpodstatnější v jeho zjištění je, že podobné operace nejsou řízeny dostatečně systematicky, odborně a s oporou o scénáře vypracované pro všechny možné varianty vývoje podobných situací. O tom nejpodstatnějším však ani zmínka: Ruská moc nemá v Čečensku co pohledávat. Nepochopil ani to, že s terorismem nepořídí nic svou tvrdostí a válečnými prostředky, ty naopak posilují ty nezdravé podmínky, jež dávají terorizmu vzniknout. I kdyby Putin vyhladil i posledního Čečence, bude se Evropa již navždy dívat na Čečensko jako na nezávislou zemi. Teroristický čin v Beslanu nám dnes nedovoluje připomínat statečnost čečenského lidu ve svém boji za nezávislost a oprávněnost tohoto boje, nemůže je však ani vymazat.

Putin přišel do nelehké doby a měl vyřešit velmi obtížné, možná i neřešitelné problémy dostávající stále častěji globální souvislosti. Mnoho dokázal a mnohdy si počínal dobře, prokázal vůli, rozum a odhodlanost, kterou Západ ocenil. Některá jeho rozhodnutí však nebyla dostatečně komplexní a citlivá a minimálně ve svém důsledku dostatečně morální. Jedním z jeho největších výchozích omylů bylo, že téměř rezignoval na společenskou úlohu intelektuální elity a svou kariéru a rozhodování opřel o pragmatiky moci. Udělal tedy mnoho chyb a musí odstoupit. Je smutné, že až události v Beslanu tuto pravdu ukázaly v jasném světle.

A svět se bude muset naučit i ustupovat. A to i proto, že stovky dětských životů nejsou kartou, jejíž vynesení si můžeme vždy dovolit riskovat. Samostatnost Čečny, jejíž požadavek je navíc evidentně oprávněný, za to jistě nestojí.