< Režisérka Linda Jablonská před promítáním v Karlových Varech. Foto Dominika Švecová

Opravdu komický dokumentární film natočila Linda Jablonská. V přibližně hodinovém snímku, nazvaném Kupředu levá, kupředu pravá sleduje protagonisty dvou současných extremnějších českých politických organizací, Komunistického svazu mladých a Mladých konzervativců, a to od 17. listopadu 2005 až do červnových voleb v roce 2006.

Fotografický deník Emmy Čulík z MFF Karlovy Vary jako inspirace FOTOGALERIE

Také velmi dobře vybraným, napínavým a mnohovrstevnatým filmem, vedoucím k přemýšlení, promítaným v prvních dvou dnech karlovarského festivalu, byl snímek amerického nezávislého režisére Toma Di Cilla Delirious (U vytržení). I tento film se svými tématy dotýká přesně toho, čím žije dnešní společnost. I on řeší závažná témata ironicky, přesto však je zjevné, že pod povrchem je touha po jemnosti, citu, upřímnosti a čistotě, kterou se však v dnešním cynickém světě lidé bojí přiznat.

Ústup od taktiky zatloukat, zatloukat, zatloukat, kterou doporučoval sexuolog Plzál jako reakci na neschopnost utajit mimomanželský poměr po sedmadvaceti letech manželství, zvlolil bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek. Ukončil tak dlouhé měsíce štiplavých zákulisních úsměšků. Jedinou morální výhodu, kterou měl proti svému sokovi Topolánkovi v podobě stárnoucí manželky, jíž byl formálně věrný a hájil její čest před bulvárními fotografy, odhodil. V souboji morálky "tradiční rodiny" a "všehoschopnosti" zvolil atraktivitu "tady a teď" bez toho, aby si uvědomil, do jaké míry bude jeho soukromí nadále ovlivňovat jeho veřejný život. Snad si myslel, že se vydá ve stopách politických "nadsamců" Macka, Březiny, Ratha či Topolánka, kterým společnost jejich zálety velkoryse prominula. Domívám se, že se spletl.

Zuzana Paroubková (49) totiž Právu přiznala, že by nikdy netolerovala nevěru. Petra Kováčová nevěru toleruje.

< Režisér Javier Rebollo. Foto Emma Čulík.

Občas člověk vidí film, který vás přiměje k tomu, že se zamyslíte nad otázkou, co je to žánr. Protože, bohužel, přátelé, tohle je něco, co je na filmu nevysvětlitelné, a je to něco, co musíte vzít v úvahu, když vytváříte své mistrovské dílo.

Film je něčím, co je žánrově značně omezené, vzhledem k tomu, že se film stal součástí lidové kultury jako masové médium. Téměř každý zajde aspoň tak dvakrát do rok do svého místního multiplexu -- film je zábava. A tento rys kinematografie způsobuje, že film mnozí považují za žánr nízké kvality, za něco, co není třeba brát vážně. Módní návrhářka Vivienne Westwoodová ve své přednášce v Oxford Union v roce 2004 charakterizovala film jako "pseudo-žánr". Ve skutečnosti neměla tušení, o čem mluví, vzhledem k tomu, že neměla naprosto žádné povědomí (anebo se rozhodla, že nechce mít naprosto žádné povědomí) o všech těch nejrůznějších filmech, které jsou ke zhlédnutí zde v Karlových Varech. Inteligentní, dojemné, imaginativní filmy, které se dotýkají srdce i mozku. Ano, nejsou to většinou filmy, které se promítají v multiplexech (možná, že by se tam měly promítat? chodili by tam lidé na ně?) -- ale není možné je ignorovat, protože jsou nedílnou součástí kinematografie.

From time to time you see a film which makes you sit back and consider the question of genre. Because unfortunately, my friends, this is something inexcapable in film, and something you must think of when creating your masterpiece.

Film is something particularly limited by genre, due to the way that it has been embraced by popular culture as a mass-medium. Almost everybody goes to their local multiplex at least a couple of times a year - it is entertainment . And this aspect of cinema makes it come to be regarded by some as low brow, as disregardable. Vivienne Westwood, in a speech at the Oxford Union in 2004, called it a "pseudo-genre". In fact, she had no idea what she was talking about, as she was blissfully unaware (or had decided to be blissfully unaware) of all those types of films that we see here at Karlovy Vary. Intelligent, moving, imaginative films, which touch the heart and the brain. Indeed, these are not the films shown in the multiplexes (perhaps they should be? but would people go to see them?) - but one cannot ignore them as a part of cinema and film as a whole.

Karlovy Vary, sobota 0.30: Hned v pátek, v první den letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, se promítaly dva velmi dobré filmy. Britsko-francouzsko-irsko-americký film, natočený v severním Skotsku, Mister Lonely (Pan Samotář) a korejský film Ye-ui-up-nun-gut-deul (Bez slitování) měly kupodivu mnoho společného.

Hořící vozidlo narazilo do hlavní budovy na letišti ve skotském Glasgow. Svědci hovořili o tom že vozidlo Jeep Cherokee zamířilo vysokou rychlostí proti budově letištního terminálu a zpod vozidla šlehaly plameny. V automobilu byli dva muži asijského původu, jeden z nichž hořel.

Velká Británie byla uvedena do stavy nejvyšší protiteroristické pohotovosti, poté, co v Glasgow narazilo vozidlo plné plynových bomb do budovy letištního terminálu.

Podle jednoho ze svědků se hořící vozidlo zarazilo uprostřed jedněch vchodových dveří letištního terminálu. Svědek pokračoval: "Dva policisté vytáhli asijsky vypadajícího muže z tohoto automobilu, který jim při tom vzdoroval. Strhli ho na zem. Vozidlo nevybuchlo. Něco vybuchovat začalo, byl to asi benzín."

Od té doby, co jsem prozradil, že je pravidelnou součástí v každodenním životě deniku Metro, distribuovaného zadarmo, proud tzv. PR článků, mnoho lidí mě obvinilo, že jsem to učinil proto, že jsem byl propuštěn. Jako by to byla nějaká pomsta. Je tedy relevantní poukázat na to, že to není pravda.

Byl jsem propuštěn teprvé poté, co jsem předtím poslal dlouhý seznam stížností firmě Metro International, který obsahoval mé ostré protesty proti tomu, že jsem byl nucen tisknout takovouto skrytou reklamu. Britské listy ode mne obdržely, řadu dní před tím, než jsem byl propuštěn, kopii mé "zprávy o praktikách v listě Metro CZ" (to je pravda, potvrzujeme to, redakce BL) i seznam emailů, nařizujících mi, aby takovéto texty publikoval, které od té doby zveřejňuji.

Britským listům na vědomí:

Vážený pan
Jiří Janeček

generální ředitel České televize a
vážený pan
Jiří Vondráček
šéfredaktor Redakce aktuální publicistiky

Vážený pane řediteli,

vážený pane šéfredaktore,

po shlédnutí včerejšího pořadu v cyklu Fenomén o umístění amerického radaru v České republice panů Fr. Šulce a P. Jančárka pod vedením paní A. Majstorovićové, musíme se smutkem konstatovat, že veřejné peníze českých poplatníků byly opět zneužity ve prospěch jednostranné a tedy ve veřejnoprávní televizi nepřípustné agitaci. Když vašim redaktorům, vašim externím spolupracovníků z řad tvůrců i vám osobně se nedaří, a to již po několikáté, uchopit tématiku plánované americké radarové základny v Čechách objektivně, nabízíme zpracování této látky našimi silami. Jsme zkušení filmová a televizní tvůrci a staří natolik, abychom věděli, že propagandou ani manipulací nelze lidi delší dobu obelhávat.

William T. Kabb, přední kritik americké zahraniční politiky, píše, že na prahu 21. století imperiální ambice USA představují neoliberální globalizaci, jejichž základem je hegemonie nad mezinárodním režimem obchodu, financí a investic světové ekonomiky a jejich institucionální páteře (Mezinárodní měnový fond, Světová organizace obchodu, Světová banka) doplněné metodou vojenského dobývání když je toto považováno za nutné.

Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, dovolujeme se na Vás obrátit v závažné záležitosti, týkající se ohrožení soudcovské nezávislosti a nestrannosti. Společenská angažovanost soudců je jistě dobrá věc a je potřeba jí podporovat. Na druhé straně ale v některých případech může docházet ke střetu zájmů, které přímo ohrožují soudcovskou pověst. Jako typický příklad uvádíme kauzu "Transparency International Česká republika" . Jedná se o to, že vláda svým usnesením č.495 ze dne 15. května 2000 rozhodla, že podpoří 10. mezinárodní protikorupční konferenci v Praze uvolněním překlenovací půjčky ve výši 30 milionů Kč. Z půjčky vrátila Transparency International pouze 15 milionů Kč, a to ještě z této částky hostila např. 4 000 osob za několik milionů Kč. Dalších 15 milionů Kč nevrátila vůbec. V současné době řeší tuto záležitost orgány činné v trestním řízení.

Konečně všecko utichlo, protože bylo uděláno. Pilky dořezaly a mlýnky domlely, třebaže dočasu; čas proti Věčnosti. Rotujícím lopatkám Božích mlýnů, roztáčených větrem otrocké práce dvorních šašků, proti nimž a z jejichž středu vytáhli do pole pošetilí Cervantesovi hrdinové. Nepatřím k nim, a proto se odhodlávám dopřát si odpočinku, jenž by obnášel provětrávání hlavy zahlcené nadbytečnými údaji. Údy Kusaje a kusy Udaje Husajnových by stálo za pokus vytěsnit četbou Káji Maříka.

Polemika s článkem Jana Čulíka "Film, který neví, co chce říct"

Obávám se, že vaše kritika filmu se pohybuje v předpojatosti, patrně vytvořené tím, že jste knihu četl jako první. Nemusíte se mnou souhlasit, ale vaše hodnocení filmu mé tezi odpovídá, píše Jan Koňas.

A Menzel na rozdíl od Hrabala tento koloběh, na jehož každé otočce je "překlopení hodnot", popisuje pro dnešního diváka velmi srozumitelně.

Roming (2007) režie Jiří Vejdělek

Film Roming je překvapivě daleko hlubším dílem než Vejdělkovi komerční a relativně tuctoví Účastníci zájezdu z loňského roku, a to nejen proto, že je tento film skutečným hereckým koncertem dvou opravdových hvězd, Mariana Labudy a Bolka Polívky. Ti v tomto filmu oba hrají Romy, se všemi omezeními i lidskými vlastnostmi, jaké bychom zřejmě nalezli u většiny dnešních Romů v České republice. Film nezakrývá, že Romové mohou být nevzdělaní, v určitých věcech omezení a mohou lpět na absurdních, nepraktických tradicích, avšak to neznamená, že nejsou nakonec lidmi, které nemůžeme než mít rádi. Velmi dobře napsaný scénář tohoto pikareskního filmu používá romskou omezenost i furiantství jako metaforu všeobecného lidského údělu. Stejně jako oba hlavní Romové z tohoto příběhu, i my všichni často v životě lpíme na základě svých osobních či kulturních předsudků na nesmyslných, nepraktických či absurdních zvyklostech či řešeních, v jejichž důsledku se pak dostáváme do problémů. Lidé se takto chovají určitou měrou snad všichni -- neznamená to však, že přestávají být lidmi, argumentuje moudře a tolerantně tento film.

Cestoval jsem v pátek v 11 hodin autobusem společnosti Student Agency z pražské Florence do Karlových Varů. Už asi čtvrt hodiny před odjezdem řidič autobusu nastartoval motor a nechal ho po celou dobu volně běžet, zplodinami tak otravoval vzduch přítomných, plýtval benzínem a poškozoval tak životní prostředí.

Cestou do Karlových Varů jsme přes půl hodiny uvázli v důsledku dopravní nehody na silnici v nepohyblivé koloně aut. Přesto, že jsme stáli déle než půl hodiny, po celou tuto dobu nechal řidič běžet motor.

No, to je tedy tragédie. Myslím si, že bych se po půl hodiny bez klimatizačního luxusu docela obešel, je-li v sázce budoucnost světa. Podnik Student Agency by se možná mohl probudit a uvědomit si, že některé ekologické imperativy jsou tak trochu důležitější než klimatizace pro zákazníky.

Ve svém článku "Úloha Spojených států amerických ve světových dějinách" jsem předestřel myšlenku, že politika USA představuje v současnosti největší hrozbu, jaké kdy známé dějiny čelily. Uvědomuji si, že je třeba toto troufalé tvrzení neodbýt a doložit důvěryhodnými argumenty. Na rozdíl od establišmentových apologetů jako je Bohumil Doležal, který je ve svých komentářích loajálním obhájcem té nejagresivnější moci, snažím se ve svých textech neobhajovat násilnické principy, ale zasadit je do patřičného kontextu, neomlouvat je, pouze představovat.

V současně probíhající polemice na BL stran nemocničního stravování dochází k některým nepřesnostem a nedorozuměním. Podotýkám, že nemocniční stravu nekonzumuji ani jako zaměstnanec, ani jako pacient. Jsem pouze vedoucí nutričního týmu naší Klaudiánovy nemocnice, píše její primář Petr Wagner.

Většina komentářů se odvíjí od představy, že zákon je dobrý až výborný, ale řidiči jej nerespektují. A v tom je problém.

Devadesátiletá Lenka Reinerová , která je poslední německy píšící autorkou z Prahy, si povzdechla v rozhovoru pro BBC, že v Česku se sice píše o jedinečném průniku tří kultur, české, německé a židovské, ale ze dvou z nich dnes nikdo nic nezná. Když tak jen čtyři jména -- Kafka, Kisch, Werfel a Rilke. Proto ani nepřekvapilo, že pokud je mi známo, nikdo u nás si nevzpomenul na Louise Fürnberga, zemřelého před padesáti lety, na rozdíl od Německa, ačkoliv nebyl jeho rodákem. Přitom šlo o všestranného umělce, literárního vědce, básníka, scénáristu a hudebního skladatele.

Poslední dva články na téma "stravování v nemocnicích" je klasickou ukázkou naplnění pořekadla "kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde". Pan Julínek a ODS nejsou v lásce, pak budu předstírat, že jídlo v nemocnicích je chutné, a že jeho kritika a snaha o zavedení příplatku za něco, co si každý den běžně kupují za své peníze miliardy lidí na této planetě a to podle svých možností a individuálních chutí, tak že toto změnit i při léčbě v nemocnici, že je něco ukrutného. Nebo má snad pár "socialistických pojištěnců" toho času v době své hospitalizace v rámci zdravotnické péče mít v nemocničním zařízení stravu zdarma jako nějakou součást nám naordinované léčebné kůry? Nevěřím, že jako součást jakékoli léčebné kůry by mělo být výsledkem nechutenství a trauma pacienta z nuceného přijímání nechutné stravy.

V neděli 1. července v 6 hodin ráno začne i v Anglii a ve Walesu platit celoplošný zákaz kouření ve veřejných místnostech, především v restauracích a hostincích. Obdobný zákaz platí velmi úspěšně už od března 2006 ve Skotsku: miliony lidí tam v jeho důsledku přestaly kouřit. 80 procent zaměstnanců restaurací a hostinců přestalo mít chronické choroby horních cest dýchacích. Když si zajdete na pivo nebo na kávu, nemusíte nyní ve Skotsku podstupovat martýrium s kouřem znečištěnou košilí či kabátem, které jste dříve museli po jediné návštěvě zakouřeného hostince vyprat.

V souvislosti s nově zaváděným zákazem kouření po celé Británii se média intenzivně soustřeďují na doporučování občanům, jak se zbavit drogové závislosti na nikotinu ZDE; britské státní zdravotnictví zprovoznilo celý nový portál s radami, jak se zbavit otrocké narkomanie kouření ZDE Poradenství jak přestat kouřit při zavedení zákazu kouření nabízejí i supermarkety.

Ročně v Británii umírá na kouření 86 500 lidí, to je asi 230 denně ZDE

Za prvních 18 měsíců po zavedení zákazu kouření ve veřejných místnostech v americké městě Pueblo ve státě Colorado vedl k poklesu počtu infarktů o 27 procent. Lékaři usuzují, že infarkty byly vyvolávány důsledkem sekundárního kouření. Zákaz kouření v restauracích ve Skotsku nevedl k poklesu tržeb od zákazníků, buď zůstaly stejné nebo stouply. Avšak zákaz kouření v Irsku a ve Skotsku vedl k vzrůstu prodeje cigaret o 5 procent - odborníci usuzují, že mladí lidé nyní kouří více, neboť považují kouření za akt vzdoru.

I v roce 2007 pokračuje v Radě Českého rozhlasu absurdní tahanice o novou podobu Českého rozhlasu. Na pozadí sporů o digitalizaci televizí, poznamenané otázkou "kdo to zaplatí", pokračuje také spor o legalitu vysílání Radia Wave a možnost vysílání tohoto studia zakázat. Pokračuje s neztenčenou silou, neboť část členů Rady Českého rozhlasu se rozhodla "hájit zájmy těch koncesionářů, kteří Český rozhlas neposlouchají", jak se vyjádřila místopředsedkyně Rady Dana Jaklová (ODS). Došlo tak k paradoxní situaci, neboť se polovina členů Rady rozhodla rozhlasu cíleně a systematicky škodit a zhoršovat tak jeho pozici v konkurenci privátních vysílatelů. Zájmem koncesionářů, neposlouchajících rozhlas a nucených jej platit totiž je, aby plnil jen ty funkce, které komerční vysílatelé neplní a nepřekážel jim. To je takzvané Železného pravidlo, formulované v roce 2001 generálním ředitelem TV Nova jako argument k požadavku na privatizaci 2. programu České televize. Od té doby ale prošla média veřejné služby bouřlivým vývojem, spjatým s procesem digitalizace. Už je nelze tak snadno zpochybnit, jako během televizní krize v roce 2000, kdy vzbouření redaktoři okupovali studia a ukazovali, jak manipulativní dokáže "veřejná služba" být.

Radio Wave jako TÉMA BL

U protinožců pravil svobodomyslný občan ČR, že uprchl před domácími lidmi, co to vždycky myslili dobře a konali všechno pouze a jenom v zájmu celku, aby v příhodném okamžiku změnili postoje a znovu a důrazně zapojili svou maličkost do boje proti zlu. Bezpočet příkladů bychom mohli každý z nás jmenovat, není-li pravda?! Utajená armáda domácího odboje dokonce pozvedla hlavu a odstrkuje vehementně bývalé disidenty, vytváří mýty, roznáší drby, rozmělňuje zásluhy ponižovaných a zavíraných. Známý "umělec" pravil, že bývalý prezident nebyl nic moc -- nu, nevím, vím, že "umělec" si dovedl poradit v každém okamžiku a dříve se míval dobře, dnes se má dobře, pozítří se bude mít dobře a potvrzuje myšlenku, že lejno vždycky plave na hladině. Vysmáté tlamy slintají ubohosti o druhých a vyžívají se v duchovním cizopasení, neštítí se umazat čistého, připraveni k útoku za dosažení svých mrzkých jepičích cílů.

Uplynul rok od platnosti nového silničního zákona. Jeho uvedení do života předcházela mohutná mediální kampaň, která slibovala nekompromisní přísnost a hrozila ztrátou řidičského průkazu všem, kdo nebudou pravidla silničního provozu respektovat. V první chvíli to skutečně zapůsobilo. Vzpomínám, že několik hodin, co jsem jel maximální povolenou rychlostí, mě nikdo nepředjel. Dnes už jsem opět za hlupáka, protože každý, kdo má moderní vůz, mě opět předjíždí, protože jedu "jen" tou maximální povolenou rychlostí.

Čím to je?

Obsluhoval jsem anglického krále (2006), režie Jiří Menzel

Většina filmových adaptací literárních děl, vzniklých po roce 1990, je neúspěšná, a totéž platí plnou měrou o velmi nevyrovnané Menzelově verzi Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. Jistě, Hrabalův román je významově těžko uchopitelný, světélkuje množstvím protichůdných semantických obsahů na mnoha rovinách; přesto však z nich nakonec vyplývá ucelená filozofie. Veškerá tato složitost a hloubka z Menzelovy adaptace zmizela. Co zůstalo, je jen láskyplná a vizuálně pečlivá evokace prostředí luxusních dobových hotelů z období první republiky. Cynik by se mohl zeptat: Co ten film vlastně sděluje, než že je to oslava jídla?

(Ukázka z připravované knihy Jana Čulíka: Jací jsme: Český hraný film 1990-2007, která vyjde před Vánoci)

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.