I v dnešních časech najdou se moralistní jedinci, co konají ubohosti tzv. v zájmu společenského klimatu. Puzení konat dobro a naplňovat právní i společenské normy, v neprávním státu a společenské sahaře, působí přinejmenším totalitně. Žvást chlubivosti, že nejsme jako oni, upadl dávno v zapomnění. My nejsme jako oni, my jsme v lecčems lepší a v ledasčem daleko horší. Mstivost, nenapravitelná a nicotná historie upravovaná v zájmu vítězných obříků, vylhaná svědectví, nafouklé informační bubliny, ubohost výpovědí zmítajících se na mělkém pobřeží lži a výmyslů -- to přináší odpudivou polobdělost, připomínající v tomto ohledu zašlý čas.

Mediální čarodějové po tajných schůzkách s orgány pověřenými vytvářet kulisy současnosti i historie, vytahují v sítích úlovky předem vybrané k morálnímu porcování, za přihlížení zbabělé a unylé veřejnosti. Nic nového. Pamatujeme přece šikovné dezinformátory, kteří dokázali vyvolat nedůtklivost v lidech a připravit k porážce a následnému smažení vybrané "mizery". Není nic krásnějšího pro našeho člověka, než se patlat v lejnu nachystaném ke zkoumání zvrhlými laboranty. Musí se důkladně vybrat objekt, který bude vzbuzovat zdání pravdivosti, nejlépe někdo hodně známý, nejlépe někdo hodně propíraný, nejlépe někdo, koho chce část mstivého národa vidět s kapesníkem u nosu, zchudlého, ubohého, zatraceného, pomateného, prosícího, zmítajícího -- abychom ho mohli, chceme-li, nekřesťansky litovat a postrkovat na lepší pastviska. Uvidíme ztrestaného a pokořeného, pomůžeme. Uvidíme ztrestaného a nepokořeného, zadupeme ho!

Lihopitel či lihopitelka, přiznávám, jsou mně sympatičtější, než jakýsi limopitel vykřikující povolené pravdy a tvářící se svatouškovsky! I ten toulavý anarchista v dalekém kraji za loužemi, kuřák voňavé Mařenky, přijde mně pravdivější a poctivější, než stádní kusy pasoucí se na plánovaném neštěstí druhých. A jedno jim, zda vybrané k mediální porážce hnusné polopravdy zabijí. K čemu lítost, k čemu pečlivé zkoumání pravdy -- doba vyžaduje rychlost, nepatlat se v detailech. Kdo zaspí příležitost, bude zapomenut. Kdo nechce přijmout nabízená fakta, bude označen za zvrhlého a zamaskovaného rudocha. Totalita ducha vystřídá totalita mamonu, totalitu mamonu totalita domněnek...parádní pochod v krvavém kruhu stává se pro společenství lidských bytostí silnou drogou.

Životem se proběsní převážná část kroutícího se občanstva v dobách povážlivě nebezpečných. V divokých snech a touhách po lepší pastvě se zoufalci dopotácí do krematoria. Jedna či dvě písničky...anebo osm, proslov, slzy, věnce a kytice, mediální šplechty, a šup do pícky, k oplakávání je připraven další nebožtík. A je možno souhlasit s klasikem a jeho slovy: nestalo se, aby někdo nad rakví pronesl o nebohém celou pravdu. Jaksi se to nehodí. Zatím.

Puzení konat spravedlnost v sobě nosíme všichni. Ne každý ovšem nutně vyrukuje s pšoukem vlastního mínění, aby na sebe upozornil a ještě očekával, že se k jeho Veleneomalenosti budou konat procesí! Kdesi jsem nedávno četl, že kdysi umělci, spisovatelé a básníci potom zvláště, jaksi bili na poplach a probouzeli v národu svědomí...Co není, neprobudíš! Silná slova a emoce nás provázela ve vypjatých okamžicích velmi silně. V dnešních časech "spisovatelství" změnilo se dle názoru části odborné i laické kritiky v "sepisovatelství". Přesto lze buntovat a nenechat mediální spratky nahánět určené obětiny!

Jenže, psavost zdarma je nevýhodná a za peníze -- za peníze výhodná, leč kontrolovaná. Nebudeme si přece platit kritickou chátru s názory nám vzdálenými a nepříjemnými. Koukej psát gramaticky aspoň na dobrou, snaž se vypotit investigativní objev na výbornou či chvalitebnou a uvidíme, co s tebou do budoucna -- třeba se staneš mluvčím. Čeho? Ty máš ale starosti, otrapo! Dnes budeš plkat o zemědělství, zítra o těžkém průmyslu, pozítří...pozítří nemusíš se bát, hele, práce stále dostatek, ale pokud budeš zvídavý nesprávným směrem, mohl bys narazit a skončit na dlažbě. Nezapomeň! Pozdější reklamace nebereme v úvahu. Armáda ochotných čeká za dveřmi a budeš-li neopatrný, proud toužících blafařů tě vytěsní.

Krákorání některých dnešních zrůd připomíná doktora Neurválka, co tak hezky a lidsky deklamoval souzeným "pravdy", vypěstované a vyfutrované nositeli lásky a sociálních zázraků. Honba na lidi v revírech luhů a hájů našich je koníčkem odvěkým a stále pěstovaným. Tradice jest železná košile. Včerejší lumpárnu zužitkujeme v dnešní výhodu a pozítří už zase nabereme dech a vydáme se do říše pidimužíků a hudrmanic. Kroky ke zneuctění jsou snadné. Vystavit na pranýř i člověka těžce nemocného a na pokraji sil, toť rytířský krok krysích povah existujících v každé době. Honitba bohatá. Můžeme donekonečna za pomoci honců (i pitomců) soustředit mysl k jedinému cíli -- zasáhnout, zneškodnit, usmrtit, vycpat a uložit do vitrín ve vlastních muzeích kurevství. Od krvelačného puzení je jediná pomoc, a to, vyhnout se zdaleka zastáncům hromadné čistoty! Obyčejný fašismus je oproti utajené a organizované chátře slabým odvarem z kouzelného kořínku šanklapanýz. Bičováním druhých ke světlým zítřkům. Giftigkeit jest věčná!