Dovolil bych si poněkud oponovat. Jednak je dobré si uvážit zkušenost s represivními opatřeními. Ať už se v minulosti týkaly alkoholu (prohibice USA), drog či jiných oblastí, výsledkem nebylo zlepšení situace. Velmi často naopak. Nejenom podprahově, ale i zcela zjevně je českým řidičům podsouváno, že jsou potenciální vrazi, zcela neukáznění a jezdící naprosto nebezpečně. Nic proti tomu. Možná to je pravda.

Ale jsme skutečně tak odlišní od řidičů jinde v Evropě? Či na světě? Neřekl bych. Srovnejme Německo. Obecně se řídí rychleji, alkohol je dokonce v malé míře tolerován, pokud nespácháte nehodu. Ale v čem je zcela zásadní rozdíl, je stav silnic. Ne zákon, ale vyhovující podmínky pro řízení. Kromě toho Vás policie rozhodně neostrakizuje, pokud výslovně nespácháte přestupek.

Proč vzniklo to podivné rovnítko mezi přísností zákona a jeho vymáháním a bezpečností silničního provozu?

Vždyť ve většině případů je pro většinu z nás řízení na silnici jenom způsob jak se dostat z místa A do místa B. Bezpečně a hlavně bez nehody. Ta v lepším případě jenom zdržuje.

To, ale co si troufám říci, nechce nikdo z nás řidičů je zbytečné perlustrování policií a amatérská rallye Paříž Dakar na pomalu každém kilometru našich silnic.

Nejúčinnější zákon stran bezpečnosti provozu by asi byl ten, co by zakázal řízení vůbec. Ale to snad nechceme. Jenom by mělo velmi výrazně zaznít. Že zákon a persekuce je jenom malou součástí problému bezpečnosti. Velmi hezky to je vidět na příkladu motocyklových a automobilových závodů. Dnes se na nich nezabíjí několik lidí za závod. Spíše se nezabíjejí vůbec. Ale důvodem nejsou stovky policistů kolem tratí, ale perfektně neprojektované a bezpečné okruhy. Podívejme se na naše silnice a pak teprve uvažujme zda problém je malém vymáhání silničního zákona.