V Bratislavě se propočítává vzorec pro vládní koalici. Bude to vláda založená na ideologické příbuznosti nebo na jednoduchosti, spočívající v menším počtu koaličních partnerů?

Sobotní volby poslanců Národní rady Slovenské republiky na první pohled překvapení nepřinesly. Ve stopadesátičlenném zákonodárném sboru zasedne šest politických stran. Třetinu křesel získala strana Směr--sociální demokracie, což znamená, že s převahou zvítězila. Výsledkem je však matematicko-politická hádanka na téma, jak bude vypadat vládní koalice.

V ČR se již nediskriminuje: padni komu padni, časem a nervy musí nedůstojně plýtvat všichni, Češi i cizinci.

Tyto řádky píši na zemi chodby Cizinecké policie ČR v Olšanské ulici v Praze. Při čekání jsem tady dočetl poměrně tlustou knihu, což mne vrátilo do reality a naplno jsem pocítil nesmyslnost a absurdnost celé situace. Jsem občan ČR, kterého má navštívit kamarádka žijící v Anglii. Problém je, že má indické občanství. Díky českému systému udělování víz oba naprosto nesmyslně mrháme časem.

Článek Paroubek a jeho Kočka je neuvěřitelnou kombinací některých faktů o pražském holešovickém Výstavišti převedených do roviny spekulací a vymyšlených osobních vazeb. Když připomenu fakta, Praha kdysi pronajala Výstaviště v Holešovicích Společnosti Incheba, která ho už řadu let provozuje. A v roce 2003 smlouvu s Inchebou upravila Praha dodatkem, který společnosti snížil nájemné, prodloužil nájemní lhůtu z dvaceti na 60 let, ale současně zvýšil investice společnosti do areálu. Podle autora článku Spurného tím nicméně Praha příšla o dvě miliardy korun a v pozadí vidí mé osobní vztahy s Václavem Kočkou.

Nepřeslechli jsme se? A kdypak? Hned z časů předvolební kampaně? Anebo hned v ovzduší těsně povolebním z výsledného patu? A ovšem jakoby se setrvalou zarputilostí také v těch dalších povolebních dnech, když se konečně ODS mohla ujmout iniciativy se sestavováním své koaliční vlády?

Vzhledem k vysokým venkovním teplotám se množí dotazy, týkající se povinnosti zaměstnavatele zajistit pro zaměstnance nápoje na pracovištích. K tomu sděluje Ministerstvo práce a sociálních věcí následující:

Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit na pracovištích takové pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, odstraňovat rizikové a namáhavé práce a zřizovat, udržovat a zlepšovat zařízení pro zaměstnance, včetně vzhledu a úpravy pracovišť. Mezi tyto povinností patří i poskytování nápojů na pracovišti.

Podle dalšího dílu "analýzy" Media Tenor z dílny ostravské "research" agentury InnoVatio se mediální image ODS a Zelených tři měsíce před volbami v (televizním) zpravodajství kontinuálně zhoršovala.

"Obecně lze konstatovat, že televizní zpravodajství jako celek prezentovalo s nejmenším podílem výpovědí negativního charakteru v prvních pěti měsících roku 2006 KDU-ČSL (8 % negativity, 2 % pozitivity)," tvrdí Marek Síbrt. Tentokrát bylo do "analýzy" zahrnuto 3140 výpovědí o těchto dvou politických subjektech v Událostech ČT, Televizních novinách a Zpravodajském deníku od 1. ledna do 2. června 2006. Jelikož jde opět o jinou časovou řadu, než při prvním či druhém dílu analýz s volební tematikou, zase nezbývá, než pouze "věřit". Ani tentokrát nezveřejnila agentura jakákoliv přesná čísla, odkaz na celkovou, kontinuální výpověď o všech celoplošných zpravodajských médiích (třeba po měsících), pouze stručnou tiskovou zprávu, kterou už začala některá méně inteligentní média papouškovat. Já si ale stále představuji analytické zprávy, které k něčemu jsou, jinak...

Polemika s článkem Gustáva Murína "O životy sa nelosuje!"

Nemám v úmyslu unavovat čtenáře a čtenářky Britských listů slovíčkařením nebo se veřejně obhajovat před obviněním, že jsem potencionální Ilse Kochová české feministické diktatury (kdybych byla ruský šlechtic 19.století, měla bych asi vyzvat pana Murína za ona slova o elektrickém křesle na souboj...:)

Jen si dovolím, možná i z osobních důvodů, postavit se na obranu mužů ze západních zemí, kteří jsou v nostalgickém, patriarchálním diskursu některých středoevropských staromilců zobrazování jako vystrašení impotenti.

Reakce na článek Jindřicha Kalouse "Lenost ducha".

Pokud projíždíme naší malou, krásnou zemí a důkladně si všímáme změn v krajině i v chování lidí, musíme nutně dojít k závěru, že nikdy nebylo Čechům lépe, než je právě teď. Takový je okamžitý dojem -- je samozřejmě falešný.

Na okraj k inteligenci chci podotknout, že inteligence v populaci pravidelně stoupá v každé nové generaci o stejnou konstantu. Prostá síla inteligence ovšem má málo společného s tím, co se nazývá emoční inteligence. Nechci unavovat s tímto fenoménem, neboť o něm bylo napsáno již mnohé, ale de-facto jej nelze změřit (pro ilustraci pouze uvedu, že Pan Václav Klaus nebo třeba také Miroslav Macek mají EQ na nule, ačkoli IQ mají jistě nadprůměrné). Všímám si toho pouze v souvislosti s termínem "Lenost ducha", píše Jan Šlemenda:

Reakce na článek Jiřího Kalouse "O problému nemocnic"

O dr.Rathovi již bylo v našich médiích napsáno tolik špinavostí a urážek, že se této propagandě již téměř podařilo dosáhnout zřejmě kýženého stavu - totiž, že cokoli proti Rathovi bude vnímáno všeobecně kladně a naopak. Že tento efekt hodný davového šílenství může klidně přerůst téměř v lynčování jsme se přesvědčili na vlastní oči, píše jeden lékař z regionální nemocnice, který se z existenčních důvodů obává zveřejnit své jméno; jeho totožnost je redakci známa.

Předseda ODS společně s KDU-ČSL a zelenými sestavuje "nevětšinový" a zároveň "nemenšinový" kabinet, který momentálně hledá podporu v patově rozdělené Poslanecké sněmovně. Zájem veřejnosti se soustředil na možná koaliční východiska této připravované vlády, na programové shody a neshody v budoucí koaliční smlouvě.

Komentování komentářů by se mohlo stát předmětem vyučování na školách novinářských, podobně jako jsem už navrhoval, aby na FAMU a DAMU byl zaveden předmět Vyprávění obsahů filmů a divadelních her.

Například mé úvahy dnes ráno nad MF Dnes.

V posledních dnech probíhá na Britských listech diskuse, která byla vyvolána povolebním projevem Jiřího Paroubka, který rozčeřil hladinu již tak vášněmi vybičovaného veřejného mínění. Konají se protesty proti jeho osobě, požaduje se jeho odchod z veřejného života, po sociální demokracii se požaduje státotvornost (čti podporuj program liberální pravice, modrá flotila novinářů o tobě bude psát blahosklonněji), ale především pokračuje totální antilevicové štvaní a mobilizace proti všem, kteří odmítají vidět svět v mantinelech pražské liberální novinářské extratřídy.

Paroubkův povolební projev byl totiž obsahově přesný (formu opomíjím, je absolutně nedůležitá a stejně byla použita účelově). Už 17 let trvá myšlenkový stereotyp opinion makerů všeho ražení, kteří vykreslují levici, levicová východiska jako splozence ďábla, jenž vede jen k nesvobodě a ke krachu ve všech formách společenského života.

Šestá skupina Amnesty International

Vás zve na podvečer i večer zaměřený na téma

Kuba a lidská práva

Kavárna Práh, Ve Vaňkovce 1, Brno

27. 6. 2006 od 16 hod.

http://www.sweb.cz/cuba.lp

Pražský městský soud vynesl před časem rozsudek 5 let odnětí svobody nad Davidem Berdychem za trestný čin padělání a pozměňování peněz dle § 140 trestního zákona, když dle obžaloby policie našla v Berdychově bytě 142 padělků pětitisícikorun v celkové částce 710 tis. Kč. Nepomohlo mu ani, že manželka obžalovaného vypovídala, že si s falešnými bankovkami hrály děti.

Ve srovnání s jinou pozměňovatelskou kauzou je ale pan Berdych jen slabý čajíček.

Genentech., významná mezinárodní farmaceutická společnost, blokuje přístup k léku, který levně a efektivně zachraňuje tisíce lidí před slepotou, protože chce uvést na trh daleko dražší výrobek.

Finská společnost Nokian Tyres plánuje v obci Lešná u Valašského Meziříčí vybudovat nový závod na výrobu pneumatik s produkcí 8 miliónů kusů ročně. Místní občané se s pomocí sdružení právníků EPS obrátili na Městský soud v Praze s žalobou proti postupu Ministerstva životního prostředí (MŽP), které při povolování této investice ignorovalo závažné stávající zatížení životního prostředí v dotčeném území a tím porušilo české zákony i evropskou legislativu.

Právě pročítám vzpomínky brněnského historika, disidenta a signatáře Charty 1977 Jaroslava Mezníka " Můj život za vlády komunistů 1948 -- 1989", vydané v roce 2005 Maticí moravskou v řadě Prameny dějin moravských. Styl knihy prozrazuje profesionálního historika a archiváře, s rodinným pozadím, pro které má němčina přiléhavé označení Bildungsbürgertum, jež bylo za vlády komunistů řazeno mezi třídní nepřátele.

Otec Jaroslava Mezníka JUDr. Jaroslav Mezník byl od roku 1933 vicepresidentem Podkarpatské Rusi. V květnu 1941 byl jmenován moravským zemským presidentem, krátce nato zatčen Gestapem a 14. listopadu zastřelen v Kounicových kolejích.

Stovky dětí, jimž bývá často pouhých šest let, jsou každoročně přiváženy do Británie jako "otroci" pro práci v ilegálních robotárnách, v soukromých rezidencích a v továrnách na konopí, napsal konzervativní britský týdeník Sunday Telegraph.. Tyto děti jsou dováženy z celé Afriky, Asie a z východní Evropy krutými a dobře organizovanými gangy pašeráků.

Mnoho těchto dětí je odváženo do Británie s neinformovaným souhlasem jejich rodičů, kteří za to platí až 3000 liber (130 000 Kč) a domnívají se, že se jejich dětem dostane lepšího života a budou moci domů posílat peníze.

Mohl bych být vlastně spokojený. Moje dědkovská ješitnost byla průběhem a výsledkem parlamentních voleb řádně přikrmena, a to hned ze tří důvodů. Odhadl jsem, že volby skončí plichtou (i když jsem pochopitelně netušil, že bude tak dokonalá), obavy z povolebního chování Zelených se naplnily v míře více než velké a realizace Modré šance v její nejdivočejší podobě zatím není na pořadu dne.

Přesto nevidím důvod k velkému jásání. Když jsem pro BL loni napsal článek pod titulkem , "Stává se český národ pitomějším?" měl se asi raději jmenovat nějak jinak - patrně v názvu mělo být něco o lenosti ducha.

Asi před týdnem psal v Lidových novinách Josef Klíma ve svém sobotním sloupku o komsi, kdo tvrdil -- ironicky -- že africkým fotbalistům pomáhají šamani různými kouzly.

No, moje babička, dej jí pan bůh věčnou slávu, zase pověrčivě klepala na stůl a když se někdo moc těšil, kárala ho, aby své těšení nezakřiknul. Když to propojím, začínám si myslet, že šamani existují, ne však v Africe, a nepropichují voskové figurky jehličkami, ale píší do novin, používajíce babičkou citovanou techniku zakřiknutí. Píší do novin Lidových.

Česká televize je spokojena s podobou svého volebního vysílání. Jeho hodnocení bylo součástí středečního zasedání Rady ČT.

„Odvysílali jsme několikanásobně více hodin, než při minulých volbách,“ pochválil své podřízené generální ředitel Jiří Janeček. Celkem šlo o 119 pořadů na ČT1, ČT2 a ČT24. „Byl to v dějinách televizního vysílání u nás bezprecedentní objem,“ doplnil ho ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal. „Z toho, co se nám nepovedlo, jsme schopni vyvodit dostatečné ponaučení,“ poznamenal dále ředitel zpravodajství.

V Británii byl zveřejněn dvaadvacetistránkový dopis, který v roce 1982 napsal tehdy osmadvacetiletý Tony Blair tehdejšímu šéfovi tehdy velmi tradiční Labouristické strany Michaelu Footovi. O marxismu tehdy Blair napsal: "I v naší straně [ve srovnání s Konzervativní stranou], i když daleko méně, existuje tendence bránit tomu, aby se mysl chovala svobodně. Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že za to částečně může pokračující spojování marxismu se socialismem. Dal jsem si práci a Marxe jsem si přečetl. Z mnoha hledisek mi to mnohé vysvětlilo; zejména mé vnímání vztahu mezi lidmi a společností, v níž žijí, bylo navždycky změněno. Ale v konečném důsledku to bylo svazující, protože se to snažilo svou filozofií ovládnout všechny rysy existence. A to, samozřejmě, je pro mnoho lidí atraktivní."

Je Marx stále ještě relevantní? Tuto otázku v pátek položil deník Independent několika známým britským osobnostem:

Při současné diskusi o komunismu, která šla zprvu mimo mne, jsem začal přemýšlet. A protože už zapomínám začal jsem si psát jak jsem to v těch dobách měl vlastně já.

Maminčina rodina za války se angažovala v odboji, babička přes válku ukrývala děti některých velmi známých odbojářů. Tatínkova úspěšně před válkou a po ní podnikala na Slovensku. Maminčin tatínek velmi brzo zemřel na rakovinu. Tatínkova rodina po roce 1945 přišla o podnik. Děda se musel starat i o rodinu své dcery, protože jejího manžela (pozdější fotbalový reprezentant v Chile) zavřeli na sedm let. Začal dělat zedníka a posléze se stal "bílým zedníkem" (na Slovensku termín pro zedníky na složitější práce).

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.