Moderátor Jeremy Paxman: Dobrý večer. Pentagon zveřejnil dnes večer informaci, že tři vojáci ze 101. letecké divize byli obžalováni z vražd, spiknutí a z bránění průchodu spravedlnosti. Žaloby se týkvěají úmrtí tří iráckých vězňů, k nimž došlo minulý měsíc. Přicházejí v době, kdy se pořad Newsnight dověděl, že dlouho poté, co americké úřady tvrdily, že přestaly s týráním iráckých vězňů, týrání dál pokračovalo. Následuje reportáž Petera Marshalla:

Reportér Peter Marshall: Josh Casteel chtěl vždycky pracovat v armádě. Jeho dědeček sloužil ve třech válkách, jeho otec byl kapitánem. Takže po střední škole a po předsednictví organizace Mladých republikánů začal Josh studovat na vojenské akademii ve West Pointu. Pak byl poslán do Iráku.

Když svět obletěly fotografie týrání vězňů ve vězení Abu Ghraib, které vyvolaly celosvětové rozhořčení, Josh Casteel byl vyslán právě do vězení Abu Ghraib, aby dohlédl na to, že se tam s týráním skoncovalo.

Josh Casteel: Věděl jsem, do čeho jdu. A to mě děsilo.

Reportér: Neměl obavy jen kvůli tomu skandálu.

Josh Casteel: Abu Ghraib byl terčem asi třiceti raketových útoků každý den, během měsíce, než jsem přijel. Bylo mnoho věcí, ohledně kterých člověk musel být nervózní.

Reportér: Zpočátku, hned po skandálu v Abu Ghraib, na Joshe Casteela udělalo dojem, že se tam prováděly výslechy přesně podle oficiálních předpisů. Jenže lidé, druh lidí, kteří byli zavíráni, byli problémem.

Josh Casteel: Byl jsem vyšetřovatelem. Uměl jsem v Abu Ghraib arabsky. Provedl jsem asi 130 výslechů "povstalců". Mohu však spočítat na prstech jediné ruky osoby, které se podílely na nějakém systematickém násilí. Ostatní vyšetřované osoby byli -- taxíkáři, místní dělníci, mladí otcové, kněží. Osoby, které by bývaly mohly udělat velmi dobrou práci pro koaliční úsilí přivést do země demokracii, byly automaticky považovány za teroristy, protože měly spojení s různými sunnitskými organizacemi.

Josh Casteel nyní protestuje proti válce.V Londýně v neděli 18. 6. vystoupil v rámci večera, uspořádaného organizací Human Rights Watch. Předvedl tam před publikem, jak vypadaly ty nesmyslné výslechy:

Josh Casteel: Vy jste neudělal nic špatného, a tak se nemusíte ničeho bát. Nemáte nic, co byste musel skrývat. Jenže vy se něčeho bojíte, že ano? - Že ano? - ŽE ANO?

Josh Casteel argumentuje, že americké jednotky jsou zmateny ohledně toho, co je jejich funkcí v Iráku. Nevědí také přesně, co je a co není povoleno. Jde o armádu, které řekli její vedoucí představitelé, že pro některé vězně Ženevské konvence neplatí. Říká, že se od kolegů, kteří prováděli vyšetřování jinde, dověděl horší tajemství. Týrání vězňů neskončilo. Prostě se přesunulo jinam.

Svědectví o tom přichází od jiného bývalého vyšetřovatele, který vyšetřoval osoby, zatčené americkými "snatch squads", jednotkami pro únosy. Jmenuje se Tony Lagouranis:

Tony Lagouranis: Po skandálu v Abu Ghraib si myslím jednotky uvědomily, že nebudou schopny získávat informace ve vyšetřovacích místnostech, protože tam byl příliš velký dohled. Tak začaly vyslýchat a mučit zatčené osoby hned po zatčení, normálně už v domě či bytě zatýkané osoby. Anebo je odvezly na vzdálené místo, než je přivezly k registraci do vězení a mučily je tam.

Reportér: Lagouranis, jehož mobilní vyšetřovací tým cestoval po celém sunnitském trojúhelníku, říká, že vyšetřovali vězně, kteří byli předtím "připraveni" brutálním zacházením.

Lagouranis: Tyto jednotky používaly metod, jako je lámání kostí, pálení vězňů, bití, kopání. Byly to techniky, které byly daleko od čehokoliv, co byl schváleno v Pentagonu.

Reportér: Vy jste to viděl?

Lagouranis: Já to neviděl na vlastní oči, ale viděl jsem výsledky toho mučení a zaznamenával jsem svědectví od věznů. Například, když mi přivezli skupinu deseti vězňů, kteří byli všichni zatčeni v témže domě, a jeden z nich byl krutě zbit, vyžádal jsem si svědectví od každého z těch vězňů. Když se jejich svědectví v podrobnostech shodovala, byl jsem nucen jim věřit. V těch případech jsem napsal zprávu a odeslal ji svým velitelům. Informoval jsem je o tom, co se stalo s těmito vězni.

Reportér: A jaká byla reakce z velitelství?

Lagouranis: No, oni mi vždycky poděkovali a řekli, že se to bude vyšetřovat. Ale podle mého názoru se to nikdy nevyšetřovalo.

Reportér: V Iráku bylo zatýkáno velké množství osob. Lagouranis vysvětluje, že to, zda byli po zatčení týráni, záviselo většinou na tom, kdo velel zatýkací jednotce. Obviňuje "permisivní" postoj Pentagonu.

Lagouranis i Josh Casteel zdůrazňují, že týrání věznů není všeobecně rozšířeno, poukazují však na to, že u amerických vojáků je podezřívavý postoj vůči vězňům, vzniklý ze strachu, běžný.

Josh Casteel: V podstatě, jestliže jste Arab, a žijete v oblasti, kde žijí i další Arabové, automaticky vás považují za teroristu anebo politického povstalce.

Reportér: Ale to bylo v Iráku!

Josh Casteel: Jistě.

Reportér: Ale tam jsou všichni obyvatelé Arabové!

Josh Casteel: Jistě. Takže pro obyčejného Honzu z ulice to byla pěkně neférová situace. A já jsem jich vyslýchal hodně.

Reportér: Zpráva z dnešního večera, že tři američtí vojáci byli obžalováni z vraždění v Iráku je další připomínkou, že situace v Iráku není tím, čím by měla být. Pro některé lidi má příchod zákonnosti až příliš velké zpoždění.

Moderátor Jeremy Paxman: No, Pentagon i americké ministerstvo zahraničí nám dnes večer odmítly poskytnout rozhovor. Avšak americké ministerstvo obrany vydalo toto prohlášení:

"Standardem amerického ministerstva obrany je a vždycky bylo humánní zacházení s vězni. Ve vazebních operacích, provozovaných americkým ministerstvem obrany, se konalo už 12 inspekcí a žádná z nich neshledala, že by americké ministerstvo obrany prosazovalo výslechové metody, které by doporučovaly, schvalovaly anebo povzbuzovaly týrání vězňů. Kdykoliv se vyskytla obvinění, že jsou vězni týráni, bereme je vážně, pečlivě je vyšetřujeme a vždy poženeme k odpovědnosti osoby, odpovědné za porušování disciplíny. "

Jeremy Paxman: Před kamerou nyní máme Janice Karpinskou, bývalou brigádní generálku, která byla velitelkou vězení v Abu Ghraib a byla po vyšetřování tamějších poměrů degradována. Paní Karpinská, jste překvapena těmito zprávami, že jsou vězni mučeni ještě předtím, než jsou dopraveni do vězení?

Janice Karpinsky: Vím z prohlášení, učiněných během tohoto vyšetřování, že všechna tato vyšetřování jsou pod kontrolou Pentagonu, takže neexistují žádné nestranné výsledky nebo nestranná vyšetřování. Ale vím z některých těchto vyšetřování, že k nejbrutálnějšímu zacházení docházelo v místech mimo vězení Abu Ghraib a před tím, než byli vězni přivedeni k výslechům ve vězení v Abu Ghraib. Mnozí vězni přicházeli s podlitinami a ze zlomeninami a zjevnými znaky týrání.

Moderátor: Jak široce rozšířené to bylo?

Karpinsky: Každá divize měla oblast pro předběžné zadržování vězňů. Zjistili velmi rychle, když prováděli tyto razie, že jejich mobilní vyšetřovací týmy dokážou získat určité výsledky hned na místě zatýkání. Zpočátku říkali vyšetřovatelé, že tyto zadržené osoby nejsou vinny ničím, kromě toho, že byly v nesprávnou chvíli na nesprávném místě., a doporučili, aby byli propuštěni. Ale velmi rychle se pak oblasti pro předběžné zadržování vězňů plnily zatčenými vězni, a tak velitelé divizí posílali pokaždé padesát nebo sto vězňů do Abu Ghraib a určité procento z nich tam přicházelo se zlomenými kostmi, rozbitými obličeji a důkazy týrání. Bylo to velmi rozšířené.

Moderátor: Pentagon konstatoval, že žádná inspekce nezjistila, že by bylo oficiální politikou týrat zadržené osoby. To je možné, ne?

Karpinsky: Lidé, kteří provádějí tyto inspekce, pracují pro Pentagon, a tak chrání sami sebe, své kariéry a svou budoucnost. Takže pokud jsou to inspekce, které provádí samo ministerstvo obrany, výsledky těch inspekcí budou vždycky přesně takové, jaké ministerstvo obrany chce, aby byly. Je mi líto, že to musím říct, ale je to pravda. A pravděpodobně už opravdu na ministerstvu obrany není dnes oficiální zveřejněnou politikou, že týrání a mučení vězňů je za určitých okolností přijatelné, takže se to všechno skrývá.

Moderátor: Jak zmateni podle vás byli američtí vojáci ohledně toho, co se smí a co se nesmí?

Karpinsky: V roce 2003, v červenci, v srpnu a v září, naším úkolem v Abu Ghraib bylo hlídat a věznit irácké pachatele trestných činů. To se všechno změnilo, když začali zatýkat tyto vězně bezpečnostních služeb, vzniklla nová kategorie vězně. A nejvyšší právně zmocněná osoba v koaličních vojskách, americký plukovník, právník, říkal mně, opakovaně, že existují pochybnosti ohledně toho, co platí pro tyto vězně bezpečnostních služeb. Ženevské konvence prý "přesně neplatí" pro tyto vězně bezpečnostních služeb. Mně konkrétně bylo řečeno, že s iráckými pachateli trestných činů máme i nadále zacházet férově, a podle Ženevských konvencí, avšak co se týče vězňů bezpečnostních služeb, říkal on opakovaně, nejen na mé dotazy, ale i na dotazy mých právních poradců, že se pořád ještě čeká na reakci z Pentagonu.