20. 6. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 6. 2006

Co se skrývá pod slupkou antikomunismu?

V posledních dnech probíhá na Britských listech diskuse, která byla vyvolána povolebním projevem Jiřího Paroubka, který rozčeřil hladinu již tak vášněmi vybičovaného veřejného mínění. Konají se protesty proti jeho osobě, požaduje se jeho odchod z veřejného života, po sociální demokracii se požaduje státotvornost (čti podporuj program liberální pravice, modrá flotila novinářů o tobě bude psát blahosklonněji), ale především pokračuje totální antilevicové štvaní a mobilizace proti všem, kteří odmítají vidět svět v mantinelech pražské liberální novinářské extratřídy.

Paroubkův povolební projev byl totiž obsahově přesný (formu opomíjím, je absolutně nedůležitá a stejně byla použita účelově). Už 17 let trvá myšlenkový stereotyp opinion makerů všeho ražení, kteří vykreslují levici, levicová východiska jako splozence ďábla, jenž vede jen k nesvobodě a ke krachu ve všech formách společenského života.

Celé sociální skupiny jsou infikovány jedem nenávisti, jsou vybičovávány k vášnivému odmítání něčeho, co jim bylo manipulativně předloženo v úhledném balíčku a převázáno pentlí černobílého antikomunismu. Účelem celého tohoto tažení není snaha o diskusi nad českou minulostí let 1948-- 1989, která je stále pro řadu lidí (a oprávněně) směsí bolesti a nechuti, ale snaha naprosto zdiskreditovat jednu část politického spektra, tak jak se utvořila po francouzské revoluci.

Fangle antikomunismu, denně zdvíhaná lidmi opravdu zakalenými (Šinágl) nebo lidmi, jejichž osobní normalizační profil je legrační (Steigerwald, jehož antichartovství se stejně zapáleně přelilo do antikomunismu), je pouhou zástěrkou pro snahu opanovat veřejný prostor ve směru těch JEDINĚ správných idejí, těch JEDINĚ správných pravd.

Moc dobře vědí, že zločiny, které byly spáchány pod praporem komunismu (tak jako jsou páchány zločiny i pod jinými prapory) jsou výborným manipulačním prostředkem, který zatemňuje možnost kritického myšlení i rozumným lidem.

Pokrytectví toho typu lidí je odpudivé, jejich podněcování nenávistných složek lidské povahy má totiž za cíl znemožnit rozumnou diskusi o českém komunismu a české společnosti let 1948-1989. Nechtějí slyšet nic o tom proč se KSČ chopila v českých zemích moci tak snadno, proč komunistické hnutí získalo takovou masovou podporu, z čeho čerpal režim svoji legitimitu, jaké měl minulý režim vývojové fáze, kam směřoval, co představuje komunistické hnutí dnes, jaké prodělalo proměny apod. Tito rozněcovači třídní nenávisti moc dobře vědí, že forma správy věcí veřejných, tak jak ji představoval minulý režim totálně zbankrotovala a prohrála na celé čáře a už se nikdy vrátit nemůže (naštěstí), ale symptomy, na kterých komunistické hnutí vyrostlo se vrací s ekonomickým liberalismem a neregulovaným kapitalismem netušenou rychlostí zpět (jasnozřivý Ludvík Vaculík viděl zase jednou dál, než mediálně protěžovaní tvůrci veřejného mínění). Tyto zločinné příznaky ekonomického liberalismu je netrápí, falešná spravedlnost, vykořisťování, ponižování a vydíraní jsou totiž pro ně přirozenou součástí toho, jak si představují svobodu. Toto své pojetí svobody (samozřejmě jedině možné, jak jinak...) se rozhodli bránit fanglí antikomunismu, ale mrtvý komunismus není jejich hlavním cílem, svého protivníka vidí naopak v sociální demokracii (Václav Klaus užívá s oblibou odpudivé "slůvko" -- sociáldemokratismus, lépe se to s kouzelným slovem - obuškem komunismus rýmuje), jediné ideové i praktické hrázi vůči jejich pojetí kapitalismu a demokracie. Proto pod dnešním antikomunistickým běsněním nelze nevidět nic jiného, než přípravu na generální útok, útok na ČSSD. Dělostřelecká jednotka sestavené z osvědčených mediálních šíbrů (Mlejnek jr., Mandler, Doležal, Komárek, Steigerwald, Joch aj.) už rozpoutala zápas o to, aby česká sociální demokracie byla chápána jako zbolševizovaná, aby byla chápána jako nebezpečí pro demokracii, aby došlo ke stejné ostrakizaci jako u KSČM. Druhou stránkou tohoto, prozatím, mediálního boje je naprostá neschopnost pochopit, že i komunisté prodělávají určité změny, především programové, a že jejich programová východiska a jejich politická praxe je v naprostém souladu s ústavou i zákony ČR (jinou věcí je pro mě jejich postoj k vlastní minulosti, jejich nepochopitelná neschopnost uznat alespoň rok 1968 jako světlou chvíli své strany a hlavně za světlou stránku celého hnutí, jejich ztěží pochopitelná neschopnost zcela jasně a nedvojsmyslně, opakovaně, veřejně a nepřehlédnutelně odsoudit vrahounskou fázi svého režimu v 50. letech, chybí mi jasné vyjádření toho, že únor 48 byl spíše jejich porážkou, vždyť vedoucí složkou Národní fronty s velkým společenským zázemím byli už od roku 1945, zkrátka přiznání, že moskevský model socialismu, který chtěli naroubovat na české podmínky byl omylem apod.).Toto nálepkování sociální demokracie a její zaměňování s komunisty (KSČSSD) má vytvořit ghetto ostrakizovaných, politicky a společensky nepřijatelných a naroubovat nový politický konsensus, jenž by sice spočíval nadále na pravolevé politické škále, ale v níž by levice hrála pouze roli trpěného a otloukaného bastarda. Tento konsensus podpořený systémovými a nevratnými kroky v hospodářské oblasti, skrytou solidaritou podnikatelských skupin, které na těchto změnách vydělají miliardy (soukromé důchodové fondy, privatizace zdravotních služeb apod.) a především dobrovolně pravicově zglajchšaltovanými médii (to už je dnes) by mohl přetvořit společenské vědomí během 10-12 let a definitivně dokončit rozdělení společnosti na vyvolené a ty ostatní.

I proto jistá forma spolupráce ČSSD s KSČM je nutná a žádoucí (mluví s nimi všichni, obzvláště ODS má s KSČM od prezidentských voleb korektní vztahy). Neznamená to podepsat komunistům bianco šek a přestat trvat na nutných změnách jejich politiky, ale zároveň to neznamená nechat KSČM na pospas dělostřelbě majitelům jediných pravd. Jim totiž nejde o komunisty.

                 
Obsah vydání       20. 6. 2006
20. 6. 2006 BBC: Americká armáda mučila vězně v Iráku dál i po skandálu v Abu Ghraib
20. 6. 2006 Směr by byl. Hledá se cesta. Oskar  Krejčí
20. 6. 2006 ČR - Země, do které je opravdu komplikované se dostat: Jan  Drahokoupil
20. 6. 2006 Pražské výstaviště měl na starosti radní ODS Filip Dvořák Jiří  Paroubek
20. 6. 2006 Pohřbí ČSSD vládu, která ještě není? Miloš  Dokulil
20. 6. 2006 MPSV: Zaměstnavatelé mají ve vedrech povinnost poskytovat zaměstnancům nápoje
20. 6. 2006 Media Tenor : Třetí díl ságy - o tom, že bylo všechno jinak, než to bylo Štěpán  Kotrba
20. 6. 2006 Láska nezná hranic Darina  Martykánová
20. 6. 2006 Stává se národ pitomějším? Jan  Šlemenda
20. 6. 2006 Lékař: Souhlasím s ministrem Rathem
20. 6. 2006 Jsem tvůj vězeň Štěpán  Kotrba
19. 6. 2006 Několik argumentů pro "Velkou koalici" Vladimír  Vokál
19. 6. 2006 Komentář ke komentáři Alex  Koenigsmark
20. 6. 2006 Co se skrývá pod slupkou antikomunismu? Lubomír  Novotný
20. 6. 2006 Kuba a lidská práva
20. 6. 2006 Když dva dělají totéž Petr  Olšovec
19. 6. 2006 Farmaceutická společnost blokuje levný lék proti slepotě
19. 6. 2006 Stát ignoruje zákony, evropskou legislativu i práva svých občanů
19. 6. 2006 Komunismus -- dva aspekty Václav  Chyský
19. 6. 2006 V Británii se dostávají do otroctví ročně stovky dětí
19. 6. 2006 Lenost ducha Jindřich  Kalous
17. 6. 2006 Šamani, šamani Alex  Koenigsmark
16. 6. 2006 Zdeněk Šámal: Diletanti nejsme Filip  Rožánek
19. 6. 2006 O problému nemocnic Jiří  Kalous
16. 6. 2006 Je Marx stále ještě relevantní?
16. 6. 2006 Komunismus Petr  Wagner
5. 6. 2006 Témata Britských listů
12. 6. 2006 Hospodaření OSBL za květen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce