|
20. 6. 2006
Stává se národ pitomějším?Reakce na článek Jindřicha Kalouse "Lenost ducha". Pokud projíždíme naší malou, krásnou zemí a důkladně si všímáme změn v krajině i v chování lidí, musíme nutně dojít k závěru, že nikdy nebylo Čechům lépe, než je právě teď. Takový je okamžitý dojem -- je samozřejmě falešný. Na okraj k inteligenci chci podotknout, že inteligence v populaci pravidelně stoupá v každé nové generaci o stejnou konstantu. Prostá síla inteligence ovšem má málo společného s tím, co se nazývá emoční inteligence. Nechci unavovat s tímto fenoménem, neboť o něm bylo napsáno již mnohé, ale de-facto jej nelze změřit (pro ilustraci pouze uvedu, že Pan Václav Klaus nebo třeba také Miroslav Macek mají EQ na nule, ačkoli IQ mají jistě nadprůměrné). Všímám si toho pouze v souvislosti s termínem "Lenost ducha", píše Jan Šlemenda: |
|
Pan Jindřich Kalous totiž dále uvádí:
"Zdá se, že tato - řekněme mírně - obecná intelektuální nedostatečnost (post)moderního člověka, příslušníka té bohatší a šťastnější (ve smyslu, že má větší "kliku", nikoli, že by nutně prožívala intenzivnější pocity štěstí..) části průmyslové civilizace, by měla být povýšena mezi sedm smrtelných hříchů, tam vyzvednuta na první, nejméně čestné místo a všemi silami veřejně činných lidí, od učitelů obecných škol až po mediálně respektované veličiny, by se na ni mělo poukazovat a proti ní bojovat." Stručně expresivně řečeno: Jedná se o válku s blbostí -- a tu nelze vyhrát. Blbost ve spojení s leností je smrtící koktejl. Lenost českého elektorátu zabraňuje vidět dál než na budoucí 4 roky dopředu. Současný politický establishment (napříč celým spektrem zprava doleva) vede zákopovou válku a dost nejapně pokrytou hru se zbytkem občanů v této zemi. Je důležité si uvědomit, kdo z jaké generace pochází: Můžete snad po lidech, kteří byli vychováváni v režimu tuhé totality chtít něco jiného, než jen opakování totalitní praxe??? Sám jsem se na vlastní kůži přesvědčil o tom, jak tato totalitní mašinerie pracuje i v současných podmínkách. Pan Jindřich Kalous uvádí několik zajímavých postřehů, s nimiž bezezbytku souhlasím. Lidé s ostrým kritickým myšlením se jakoby dostávají do potíží s establishmentem na všech úrovních lidské společnosti (snad jen s výjimkou bezdomovců). Moc se mi zamlouvá termín "postmoderní dav" -- já bych mu ještě dal přívlastek "bezpáteřní".
"Za necelých 17 let jsme dohnali a v některých ohledech možná i předehnali ten Západ, k němuž jsme předtím tak obdivně vzhlíželi. Ředitelé zeměkoule mohou být spokojeni. Nalili nám do mozkoven přesně to, co tam chtěli a potřebovali mít. Ta nezpracovatelná menšina exotů v počtu řádu jednotek procent, která se vyskytuje kdekoli na světě, která potvrzuje výjimku z tohoto pravidla a jejíž vliv se omezuje na pár podobně postižených, jim beztak není nebezpečná." To je bohužel tvrdá pravda -- realita, kterou je třeba přijmout -- její kořeny však sahají dál, než jen k "reaganokracii", o které se také zmiňuje pan Jindřich Kalous. Viz "Americana" (Rio Preisner 1989). První světová válka vydělila hodnotu každého lidského života deseti; druhá světová válka pak tento výsledek ještě odmocnila. Dnes tato hodnota limituje k nule. Můžeme snad ve společnosti, která operuje s takovými matematickými vzorci očekávat něco jiného, než faktoriál násilí a další odmocnitele na ostatních příčkách hodnotového žebříčku??? Vidí-li tedy člověk hodnotu jiného člověka rovnou nule, jakou pak hodnotu tedy mají jeho názory, sny, touhy a potřeby??
"Pravda vítězí, protože to, co zvítězí, bude vždy vyhlášeno za pravdu - aspoň dokud někdo jiný s ještě účinnějšími demagogickými nástroji nevyhlásí za pravdu něco jiného."
Ovzduší konzumu ve spojitosti se zastaralými doktrinami zabraňuje lidem vidět pravý stav věcí a úspěšně reagovat v kritických situacích. Bod, odkud není návratu, byl již dávno překročen....
"Jak je možné, že většina lidí tu zoufalou uniformitu myšlení, jednání a postojů nevnímá?"
Odpověď je nasnadě: Informační média (i bez politické nebo společenské objednávky) udržují celou společnost v umělém "spánku" -- v tom vidím paralelu k obludnému Matrixu. Děje se to samočinně, neboť v nich pracují lidé, kteří dýchají tentýž "vzduch" jako všichni ostatní a nevědomky se tak stávají konzumenty toho, co sami vyprodukují:
"V jejich očích vše, co je pravicové, je automaticky demokratické, a co je jiné než pravicové, je nutno potírat až do úplného vyhlazení."
Západní civilizace je v rozkladu, který nelze zastavit: Pan Jindřich Kalous poukazuje na skutečnosti, které jsou všem dobře známé: vyčerpané zdroje...atd. Také zde již jsme za bodem, odkud není návratu....jen málo kdo si to ale připustí do důsledku. "Z politiky se vytratila moc" -- nejen moc, vytratilo se z ní úplně vše, co politiku dělá politikou a zůstala jen nevábně vyhlížející skořápka. Není divu, že k ní většina lidí ztratila nejen respekt, ale i touhu a vůli ke změnám. A když říkám ke změnám, tak myslím k neustálým změnám ve smyslu "panta rei". A jsme zpět u "lenivosti ducha", jenž mnohde přerostla ve všeobecnou apatii. Se stoickým klidem dnes přijímáme negativní zprávy, po jejichž pouhém vyslechnutí (natož zobrazení) ještě před sto lety omdlévaly slabší povahy obého pohlaví. Naše současná společnost je nevyléčitelně negativistická....cítím to na každém kroku: Většina lidí se ve svých vyjádřeních k druhým lidem zabývá záležitostmi, které nemohou sami ovlivnit, namísto toho, aby se věnovali něčemu pozitivnímu, co by přispělo k obecnému prospěchu. Pomyšlení na tvorbu něčeho, z čeho by mohl mít prospěch ještě někdo jiný, než sám tvůrce, je palčivým problémem každého jednotlivce s "lenivým duchem". Neexistuje tedy způsob, jak zvnějšku ovlivnit stav mysli a chování jednotlivce, pokud on sám chce zůstat "lenivý" a status quo mu vyhovuje. Jedná se o dobře promyšlenou past. Jestliže se tedy nenajde kriticky nutné množství individualit náchylných k sebeuvědomění a ke změnám, pak nevyhnutně bude celá společnost čelit v budoucnosti plodům "lenivého ducha".
"Dnes si lebedíme v přesvědčování sebe samotných, že se nacházíme na té správné, tj. vítězné straně dosavadních i nadcházejících konfliktů. Jednoduché počty však ukazují, že na té druhé straně je většina. Teď je možná zdánlivě slabší, ale v historii najdeme dost příkladů o moci bezmocných a dočasnosti panování všech vítězů."
Polarizace současného světa nemá vítězů: jen zvětšující se utrpení a strádání. Zjednoduším to: na jedné straně je utrpení nudou z nadbytku a na druhé je strádání z nedostatku (nemám teď samozřejmě na mysli jen materiální statky). Výsledkem všech budoucích válečných konfliktů bude jen to, kdo bude žít o trochu déle než ti druzí. Avšak domnívám se, že lépe bude těm mrtvým, než těm živým. Vím -- je to chmurná vize a mnozí můj skepticismus budou považovat mylně za negativistický postoj k okolnímu světu. Chci všechny případné čtenáře ujistit, že se těším plnému zdraví, cestuji všude, kam si usmyslím a jsem naplněn optimismem ve všech směrech. Vize, které předkládám, jsou výslednicí extrapolace úvah o dnešku a nejbližší dohledné budoucnosti.
"Na tomto místě bych měl správně skončit otázkou, kterou končí většina podobných úvah: `No jo, ale co s tím?`"
Pan Jindřich Kalous se ptá správně a úplně přesná je definice "dosluhující systém": Například zajímavým námětem, který pan Jindřich Kalous uvedl je systém "ostrůvků pozitivní deviace", který připomíná kibuce, úspěšně realizované v Izraeli. Nebýt obklopen nenávistnou "osou zla" ligy arabských států, patřil by dnes Izrael k nejrozvinutějším a ekonomicky nejzdravěším společnostem ve světě. Anarchii odmítám, ale protože v malém jsem si v místě bydliště již vyzkoušel, co to znamená pracovat pozitivně ve prospěch nejen svůj, ale většiny, tak všechno moje budoucí snažení bude napřeno právě tímto směrem. Ještě donedávna jsem si myslel, že by bylo prospěšné pustit do čela společnosti lidi, kterým by toto právo přirozeně patřilo: totiž majitele vysokých IQ, ale dnes se musím NAHLAS a s úlevou vyjádřit: "Dobře, že tomu tak není"! Říká se, že prý nejhorší je "srážka s blbcem": Já tvrdím, že fatální je narazit na emocionálního debila!!! Pan Jindřich Kalous uzavírá:
"V uvedeném smyslu je výsledek posledních voleb snad i trochu nadějný. Dovolím si ho interpretovat tak, že poskytuje prostor k přemýšlení i o něčem jiném, než bylo dosud zvykem. Stará schémata se evidentně přežila, Zelení jako potenciální generátor nových myšlenek hanebně zklamali, vyměnivše naděje do nich vkládané za vidinu vládních koryt. Mohla by tak nastat šance pro "léčbu intelektuálním šokem", asi ve smyslu hesla francouzských studentů z roku 1968: "Chtějme nemožné!" To však není práce pro solitéry a tím méně pro "profláknuté" struktury dosavadní moci. Jediné, co ještě zbývá, je překonat lenost ducha. Zřejmě to není málo, možná je to víc, než co by většina společnosti mohla považovat za splnitelný požadavek, ale další šance nastane brzy - na dohled jsou komunální volby. Chceme-li něco jako "revoluci zdola," není lepší základna pro aktivizaci veřejnosti než právě na úrovni obcí. Doufejme tedy, že občanská společnost příležitosti využije, chytí druhý dech a procitne z konzumního snu dřív, než očekávané globální krize propuknou naplno."
Jsem plně bdělý a připravený pomáhat všude ve svém nejbližším okolí (myšleno nejen místně). S omluvou za nestručnost, Jan Šlemenda |
