Nebudu se vyjadřovat k samotným výpočtům výhodnosti smlouvy s Inchebou. Čísla uvedená v článku jsou z velké části vytržená z kontextu a použitá natolik účelově, že laik z nich nepozná prakticky nic. Navíc jde o problém, který se táhne od Všeobecné československé výstavy, jejíž pořádání si počátkem 90. let přes odpor města tvrdě prosadil stát a nechal po ní Praze, jako tehdy částečnému majiteli areálu, na krku obrovské dluhy. Ty Incheba skoupila a nájemní smlouvu s městem si tak de facto vynutila. Nicméně tento problém nebyl v městské radě nikdy v mé kompetenci, byla to věc radního Filipa Dvořáka, který do ní byl zvolen za ODS. Vybral uvedené řešení, městská rada tehdy vedená primátorem Janem Kaslem ho schválila a je vždy hodně problematické s odstupem let komentovat řešení konkrétní situace v konkrétní době. V každém případě to bylo řešení, které dalo Výstaviště v Holešovicích z velké části do pořádku a to slouží městu ke spokojenosti Pražanů. Spekulovat o tom, zda by lépe sloužilo pod jiným nájemcem nebo kdyby ho provozovalo samo město je hodně velké "kdyby".

Článek ale kritizuje především dodatek smlouvy z roku 2003 a to je problém sice navazující, ale ze značné části samostatný. V roce 2002 totiž Výstaviště z velké části zničily povodně. Přímé škody přesáhly 200 miliónů korun. A Praha v té době peníze neměla, protože musela vynaložit miliardy (asi 15 miliard korun) na obnovu metra a odstranění dalších povodňových škod. To byly problémy, kterými jsem se v té době zabýval já. Na problém Výstaviště bych nebyl měl čas, i kdybych chtěl. Otázkou Výstaviště jsem se tedy nikdy nezabýval, dodatek smlouvy byl věcí náměstka Hulinského. Já jsem se dokonce v radě ani hlasování o tomto dodatku nezúčastnil, protože jsem byl na dovolené. Pokud bych chtěl za někoho v této věci lobovat, asi bych si uměl zařídit svou účast při rozhodování. Nechci tehdejší rozhodnutí rady kritizovat, ale pokud bych na jejím zasedání seděl, hlasoval bych proti. Podle mne to nebylo nejlepší řešení. A to není zpětné účelové tvrzení, to jsem řekl veřejně už v roce 2003, protože tato věc už médii opakovaně proběhla.

Jen ji tentokrát redaktor Spurný oblékl do nového kabátu, který ušil na míru zprávy svého přítele Kubiceho. A protože se Václav Kočka v Kubiceho zprávě objevuje a má vazbu na Výstaviště, bez jakýchkoli důkazů tvrdí, že jsem to já, kdo stojí v pozadí smlouvy i jejích dodatků.

Fakta jsou jiná a prokazatelná. Nebyl jsme to já, kdo řešil první smlouvu, nebyl jsem to já, kdo zpracovával a překládal její dodatek. Výstaviště v Holešovicích nikdy nespadalo do mé kompetence jako náměstka pražského primátora, nikdy jsme do řešení nezasahoval. A už vůbec ne na základě jakýchkoli osobních vazeb. Ostatně, představa jak vstupuji do práce radního Dvořáka a tím kompetencí ODS na pražské radnici je hodně přitažená za vlasy. A mé vztahy s náměstkem Hulinským byly vždy korektní, ale kompetenčně naprosto jasně vyhraněné.

Pokud by si pan Spurný dal s ověřením těchto faktů sebemenší práci, mohl jsem mu cokoli ze svých tvrzení kdykoli dokázat ještě před napsáním článku. Ostatně, usnesení městské rady jsou veřejná, všechny doklady by našel s minimální námahou.

Nicméně účel článku byl jiný -- pokusit se najít důkazy pro Kubiceho zprávu a mé spojení s organizovaným zločinem. Výsledkem je nepříjemný, ale prokazatelný nesmysl. Je nepříjemný proto, že kus hozené špíny vždy někde zůstává. Ale konstrukce Paroubek dělal náměstka primátora Prahy, Výstaviště v Holešovicích patří Praze a Kočka tam provozuje své kolotoče a Paroubek proto může za všechno, co se kdy Výstaviště týkalo, i když to řešil a rozhodoval úplně někdo jiný, je tak absurdní, že ho snad nebude nikdo brát vážně.

autor je předseda vlády ČR

Článek Jaroslava Spurného "Paroubek a jeho Kočka" vyšel v Respektu 24/2006 ZDE