Samozřejmě že každá politická strana před volbami sugeruje svou sílu sebedůvěřivými prohlášeními, že volby vyhraje (ČSSD, ODS) nebo že v nich aspoň dosáhne překvapivých výsledků (20 % US-DEU). Před červnovými volbami vládnoucí ČSSD pochopitelně chtěla dále zůstat u moci i po volbách. Premiér Paroubek řadou svých siláckých prohlášení mohl mnohé postrašit --- třeba tou odvolávkou na spojenectví třeba s Marťany --- jenže tím zároveň jiné mnohé dozajista musel mobilizovat přímo pod prapory ČSSD.

Tím mám na mysli ony zašifrované "Marťany" (rozuměj "komunisty"), takže nejeden z "levicových" sympatizantů "Marťanů" vytušil z Paroubkových apelů poplašnou výzvu ke sjednocení sil. Výsledkem standardního přelévání voličské přízně ve spojitých nádobách ČSSD-KSČM pak nakonec byl v červnových volbách lepší výsledek pro ČSSD než v těch předchozích parlamentních volbách, kdy to stačilo na udržení vládní moci; samozřejmě že na účet KSČM a, paradoxně, aniž to automaticky stačilo na nárok podržet si vládu také na třetí funkční období za sebou. Tento povzbudivý kapitál se ČSSD samozřejmě musela snažit dále zúročovat, bez ohledu na to, že v tom volebním klání vyhrála méně mandátů, než jich získala triumfující ODS. Takže od počátku povolebního období jsme mohli slyšet v ČSSD ozvěnu Topolánkova hlasu z předchozího času o "nulové toleranci"...

ČSSD musela okamžitě ukázat svým voličům, že se "nezaprodala" pro nějakou vidinu "úplatků" v podobě vyjednávaných mocenských pozic pro své předáky. Patřilo k povolebnímu scénáři okamžitě dát najevo veřejnosti, že na ČSSD je spolehnutí jako na "levicovou" stranu, která se nekompromituje s "pravicí" (tedy samozřejmě s ODS; bez ohledu na duch zemanovsko-klausovské "opoziční smlouvy").

Připomeňme si ještě jeden fenomén, se kterým od počátku pracoval jako se silnou kartou Paroubek jako premiér. Přitom spolu s tím, že na druhé straně se mohlo zdát, že Topolánek svými řečnickými výkony v konfrontaci s Paroubkem jako kdyby ještě toto Paroubkovo vědomí posiloval. Totiž: že v řečnickém zápolení je Topolánek méně úspěšný a méně zdatný. V posledním televizním duelu před volbami musel být ovšem ten dojem zcela jiný. Paroubek se nejednou pokoušel vyjet do problematických vod osobního zázemí politiků ODS, jenže Topolánek zůstal ("státnicky") nad očekávanou potřebou obdobné repliky a držel se věcných argumentů svého programu. Přesně týž styl si uchoval jako vítěz voleb (bez ohledu na možné stíny toho, co se někdy nazývá "aféra Kubiceho"). Bez ohledu na poměr sil 100 : 100 začal vytvářet předpoklady ke složení příští české vlády a k rozložení nejdůležitějších funkcí v příštím Parlamentu ČR, ať už je aspirantem na to, dostat se pod koberec, cokoli.

A právě to je čas, kdy si museli také v ČSSD uvědomit, zda je dost výhodné hrát nadále opoziční roli, když "ze druhého místa" (ani "s Marťany") není schůdná, ani spolehlivá cesta k ustavení sociálně-demokratické vlády. Opravdu se jeví rozumné --- a obecně konstruktivní --- neprovinit se nějakou tvrdošíjně negativistickou politikou na zhoršení stávajících optimistických sociálně-ekonomických trendů současnosti; a naopak aspoň některé pozice si vykoledovat na ODS za svou případnou toleranci její příští vlády. A tak zůstat automaticky (a hned, a bez případné ztráty tváře) na jistém výsluní moci, řekněme že ve stínu obnovené "opo-smlouvy", i když tentokrát "v opačném gardu". S výhodou, že za to ČSSD nenese přímou odpovědnost.

Takže pokud byl teď zaslechnut Paroubkův hlas o možném jednání s ODS na nekonfliktním uspořádání mocenských poměrů po červnových volbách, je to výrok nejen rozumný, ale i pragmaticky v dané konstelaci sil výhodný. Vychází vstříc potřebě mít v ČR relativně stabilní vládu. Vychází zrovna tak vstříc téměř jistotě, že případné vyvzdorování nových parlamentních voleb by obdobně navodilo jen další "pat"; čemuž se vyhnout je žádoucí nejen zúčastněným politickým stranám, ale i nám občanům...

Čili: Ví-li se, že je žádoucí (a navíc nutné!) vzájemně jednat mezi dvěma největšími parlamentními stranami, jde pak už "jenom" o to, jak se dohodnout/. A to by nemusel být problém nepřekonatelný k přijatelnému kompromisu pro všechny. Abychom nemuseli být svědky politiky "od plotu k plotu"...