Stanislav Gross přežil hlasování o nedůvěře své vládě. Tím se mu otevřela cesta k novým problémům.

Je možné uzavírat sázky o to, v kolika fázích se bude rozpadat Grossova vláda. Během té první odstoupili ministři za KDU-ČSL. Pak započal postupný a zatím nezavršený odchod ministrů Unie svobody. A na řadě jsou nestraníci a někteří sociálnědemokratičtí ministři. Ti zvažují, jak odejít a otevřít si tak cestu zpátky. Grossova vláda v původním koaličním formátu je mrtva, teoreticky vzato by ale Gross mohl vládnout i tehdy, kdyby mu zůstal věrný pouze jeden ministr.

Autor této modré šance je Alena Páralová. Oblast sociálního systému je ta nejdůležitější pro náš život, neboť určuje kvalitu našeho života od kolébky až do hrobu. Zažili jsme už nejrůznější systémy a můžeme proto posoudit, co nám nabízí ODS a paní Páralová, která se chystá převzít ministerské křeslo Zdeňka Škromacha.

Tak to tady máme. Šokující titulky v novinách, jak jsou u moci znovu komunisté.

Titulek v Blesku (ale ale, od kdy se Blesk také zajímá o politiku? O politice psal dosud na první straně pouze v případě, kdy se nějaký politik rozbije v autě, nebo má milenku a zaplatí za to, aby o tom národ věděl) zní: Tak Ti děkujeme, Grossi, zase nám vládnou komunisti!

Súčasná kríza českej politiky stavia túto otázku do novej polohy. Dva staršie texty, ktoré nasledujú, boli pokusom prispieť k odpovedi na ňu. Dnes by možno mohli predstavovať novú aktuálnosť aj pre českého čitateľa. Ich uverejnenie na Slovensku sa neobišlo bez ťažkostí, ba aj opakovaného odmietania. Prvý text bol akceptovaný na uverejnenie v týždenníku Domino fórum v roku 2001 (číslo 1, str. 6), druhý až v roku 2004 (č. 51-52, str. 35).

Autor byl prvním postkomunistickým ministrem školství na Slovensku.

Život se nikdy nerealizuje v abstraktních pojmech. Existuje pouze a jenom v konkrétních podmínkách. Proto tedy mimo jiné také neexistuje žádná abstraktní demokracie, v jejímž jméně souhlasíte se svoláním demonstrací za svržení vlády a to dokonce formou bezvýjimečného verbálně revolucionizujícího nátlaku. Dovoluji si k předmětné iniciativě připomenout, že politický režim parlamentní demokracie v ČR je definován pouze její Ústavou a ne žádnými sebeposvátnějšími představami o demokracii kohokoliv z občanů.

Česká média se zběsilým úsilím straší veřejnost komunistickým nebezpečím. Mnohem užitečnější by však bylo, kdyby se namísto hloupé antikomunistické propagandy pokusila informovat o skutečném stavu české politiky. Ta je patnáct roků po listopadovém převratu v hluboké krizi. Situace vlády je jen jejím odrazem.

Základem současného stavu je zcela falešné hodnocení současných politických stran a jejich vykonstruované dělení na demokratické a nedemokratickou. V normálně fungující pluralitní demokracii rozhodují o úspěšnosti politické strany voliči.

Nechť mě nikdo nepodezřívá, že bych si chtěl šplhnout na zámku. Jakožto přesvědčený evropský federalista mám k panu prezidentovi poměr velice nekladný. Navíc ještě uznávám, že jeho výklad ústavy v souvislosti s probíhající rekonstrukcí vlády je přinejmenším za vlasy přitažený. Přesto se však nehodlám k proudu těch, kteří jej v Britských listech, Právu a v jiných mediích za jeho zásah kritizují.

Pokud ve středu zasedne vláda, budou se ministři mimo jiné zabývat vyhodnocením informací o migraci Romů ze Slovenska do Čech. Zprávu předkládá k projednání bez rozpravy ministr vnitra.V souvislosti s tím zveřejňujeme odkazy na materiály k romské migraci objednané Mnisterstvem vnitra.

Musel jsem se smát, když jsem se seznámil s prohlášením studentů pražské Filosofické fakulty. Čouhala z něj místy sláma českých mainstreamových médií. Podruhé jsem se pousmál, když s jeho autory polemizoval Jan Čulík jak rytíř bez bázně a hany a snažil se je přimět k racionálnímu uvažování.

O tom, že tato věta platí, jsem se naposledy přesvědčil při sledování britského dokumentu o Osvětimi, který druhý kanál veřejnoprávní televize vysílá už několikátý týden. V pondělním díle a tuším, že i v těch předchozích vystupoval bývalý zaměstnanec osvětimského tábora. Dnes již starý, ale svěže vypadající bělovlasý muž, který v jednom z minulých dílů s dětskou bezelstností vysvětloval, jak měl na starosti úsek, ve kterém se nově příchozí byli nuceni zbavit svých drahocenností. Tento, v té době obrýlený hbitý mladík se na těchto krádežích podílel a ještě si stačil z kradeného něco ukrást pro sebe.

"Poslechni si tohle!" řekl zaujatě poručík Viktor Gall. "V dobře napsané detektivce hrdina a příběh splývají...Hrdina je v něm nenahraditelný ..."

"Odkud to máš?" otázal se vlažně kapitán Doubek.

"Z klasiků! Nahradíte-li hrdinu, máte jiný příběh..."

"Anebo nemáš žádný!" vmísil se tělnatý muž, který se tísnil na židli vedle trezoru.

"Výtečně, Vlastíku!" řekl uznale poručík. "Jenomže kdo je ten hrdina! Přece ne vrah. A oběť?"

Fobie je reálně neodůvodněný strach, který má konkrétní, často neobvyklý předmět. Nemocní si často uvědomují, že jim nic nehrozí, přesto jednají pod vlivem strachu. Například si stokrát za den myjí ruce v obavě, že některá z baktérií nebyla dosud spláchnuta. Pokožka poškozená nadměrným mytím pak vstup infekce usnadní:

Zachváti-li tě, zahyneš!

Autor byl ministrem zdravotnictví

K "hysterické reakci některých studentů" od jednoho z nich, studenta Adama Šůry.

Rádi bychom poopravili některé nepravdivé informace, které byly publikovány v Britských listech dne 22. 3. 2005. Občanské sdružení Mezinárodní mírové fórum (také známé jako Mezinárodní mírové hnutí a v anglickém jazyce jako International Peace Movement of the Czech Republic) nikdy nebylo podporováno jakýmkoliv způsobem od žádné politické strany a nikdy nepřijímalo žádnou finanční či jakoukoliv jinou pomoc od Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) nebo od jejího mládežnického křídla Komunistického svazu mládeže.

Vracím se k XXXII. sjezdu. Činím tak se stejnou samozřejmostí, s jakou jsem se učil ve škole o tom, že dospělý člověk má normálně mít 32 zubů. A ten 32. sjezd ČSSD s obdobnou samozřejmostí ponechal nepřehlédnutelně prapor ČR viset v průčelí té velké sněmovací místnosti od začátku zasedání až zřejmě do samotného konce na levé čelní stěně NARUBY!

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.