Čím víc rozjívených malých dětí potkávám, tím víc docházím k názoru, že Herodes se stal obětí křivdy a myslel to s budoucností světa dobře. Vlastně to byl prima strejda, což se potvrdilo i dnes v lékárně. I když dítěti asi v tomto případě trochu křivdím, protože jeho rodičce bylo úplně fuk, že její potomek řve, jako by ho na nože brali, a vůbec se ho nesnažila uklidnit. Efekt byl zajímavý - snažila se ho přeřvat, takže její dialog s lékárnicí slyšela celá fronta.

Uéééééééééééééééééééé!

"Ona NÁM blinká," přešla matka do infantilního pluralu majestaticus.
"A zkoušeli jste XY?" zeptala se lékožena.

Éééééhéééé uééééé!

"Zkoušeli, to NÁM plive. Nemáte takovou tu žlutou kaši?"
"To mi nic neříká, ale máme tady YZ..."
"To je něco novýho, ne? A nehradí to pojišťovna?"

Uéuéuéuééééé! Uééuéuéuéééé! Béééééééééééééé!

"Bohužel ne, to je doplněk stravy. Je v tom A, taky B a C..."
"Jéžiš! A nepokadí se NÁM po tom?"

Nakonec si nevybrala nic a odtlačila kočárek středem. Kde byl Herodes, když byla malá?