Existují lidé, a je jich dost, kteří při pouhém vyslovení pojmu "drogy" začnou vidět rudě. Ti jsou vděčnými "dodavateli" volebních hlasů právě pro takové politiky. Ale zkusme se na celý problém podívat jinak než obvykVYlou stupidní optikou morálky, viny a trestu. Víme přece, že žádný problém současného světa není jednoduchý.

Kam až paměť lidstva sahá, všude jsou

Není třeba akademického vzdělání, aby člověk pochopil, že užívání halucinogenních a psychotropních látek -- drog - je tak staré jako lidstvo samo. Dokonce se dá říci, že je to jedna z mnoha přirozených lidských potřeb. Případy narkomanie se vyskytují i ve volné přírodě -- biologům je známo na 2000 případů, kdy různé živočišné druhy (jako hmyz, ptáci nebo savci) cíleně vyhledávají různé vůně květů, listy nebo plody, které v sobě obsahují látky působící euforicky nebo protistresově. Člověk už tisíce let prakticky dělá totéž a prakticky ve všech známých civilizacích se užívání těchto látek stalo víceméně nedílnou součástí místní kultury, počínaje pravěkými šamany, přes starověké civilizace, kde byly psychotropní látky často užívány k navození extatických stavů při meditacích nebo aktivitách duchovní povahy.

To v mnoha podobách přetrvává až do současnosti. Navíc každý živý organismus včetně člověka je schopen (v reakci na některé podněty) si některé látky, např. opiáty, vyrobit sám z vlastních zdrojů. Tyto látky jsou příčinou řady emocionálních prožitků (stav euforie, štěstí), uplatňují se při sexu atd. Pokud nejsou předpoklady, aby si tělo tyto látky přirozenou cestou vytvořilo samo, objevuje se přirozeně snaha dostat je do těla uměle, zvnějšku. Tedy cíleným užitím psychotropní látky, kouřením, pitím atd. To je samozřejmě spojeno s větším či menším zdravotním rizikem. Proto každá civilizace, která užívala psychotropní látky, měla své praktiky a ustálené zvyky, kterými je užívání těchto látek regulováno, přičemž významnou úlohu zde hrály sociální vztahy v komunitě.

Středověká křesťanská morálka, která věřícím přikazovala žít v pokoře a odříkání a odolávat všemu, co by mohlo svádět k hříchu, v užívání drog spatřovala víceméně hřích, stejně jako v jakýchkoliv jiných požitcích, působících člověku slast nebo potěšení, od marnivosti až po erotické hrátky nesloužící bezprostředně k početí dítěte. Trestem za hříšný život je věčné zatracení. Pobyt "na Zemi" je v podstatě degradován pouze na přestupní stanici na cestě do ráje nebo pekla. "Zlo" narušující "řád daný Bohem" je pranýřováno a trestáno bez ohledu na příčiny jeho vzniku, jejichž analýzou se nikdo nezabývá.

Tyto ideje v zásadě převzala konzervativní ideologie, která se s nástupem kapitalismu, byť v poněkud modifikované podobě (směsice konzervatismu a tržního liberalismu), prakticky rozšířila do celého světa. Mnohde se tyto konzervativní normy chování staly zákonem již dlouho před nástupem kapitalismu, jako např. na území dnešních USA (puritáni - negativní postoj k alkoholu a kouření), a v různých podobách víceméně přetrvávají dodnes. Dlouho byla, a mnohde dodnes je, takto regulována, až tabuizována např. sexualita, práva žen, společenské konvence. Někdejší nadvláda církve a konzervativní myšlení a morálka dodnes, byť ve změněných podmínkách moderního světa, v podstatě určuje myšlení lidí a jejich nazírání na svět, drogy nevyjímaje, a je součástí volebních programů mnoha konzervativních uskupení. A také je zdrojem různých předsudků znemožňujících racionální pohled na věc.

S příchodem moderní doby, se všemi jejími sociálními problémy, se drogy (včetně alkoholu a tabáku), přirozeně staly tržním zbožím a součástí konzumní kultury moderní společnosti. Současně se ukázalo ve větší míře, jak zhoubné následky můžou drogy ve spojení se špatnými sociálními podmínkami mít (alkoholismus atd.). Už to nebyla otázka jen problémového jedince nebo rodiny, stalo se to věcí celé společnosti. Což vedlo mnohé vlády (zcela v souladu s tradiční a nic neřešící konzervativní ideologií) k zavedení represivních prohibičních opatření, aniž byly řešeny sociální příčiny těchto jevů. Mělo to však zcela jiný účinek, než si vlády představovaly.

Je známo, že např. prohibice zavedená ve 30. letech v USA měla za následek nebývalý rozvoj kriminality a struktur organizovaného zločinu, zabývajícího se obchodem s nelegálním lihem. Po odeznění prohibice se tyto mafie soustředily na jiné komodity včetně tvrdých drog a vesele pokračují ve své činnosti dodnes. Z drogového obchodu vznikl obrovský celosvětový trh, který od konzumentů inkasuje nesmírné zisky.

Hulíme, šňupeme -- proč vlastně?

Je pravda, že dnešní syntetické drogy, distribuované narkomafiemi a prodávané za ceny tisícinásobně převyšující jejich výrobní náklady, jsou velmi nebezpečné a rizikové. Mají za následek různé formy zdravotních poškození uživatelů, což je všeobecně známé. Proč tedy lidé toto riziko podstupují?

Různé psychotropní látky působí uklidňujícím účinkem nebo zahánějí stres. A stresu je v současné společnosti podstatně více než kdykoliv předtím. Nejistota v zaměstnání, obava o budoucnost, nezaměstnanost, vysoké (a stále se zvyšující) nároky na člověka v běžném životě, v práci, při studiu, špatné sociálně-ekonomické podmínky a z nich vyplývající pocity frustrace, méněcennosti a bezmoci, nuda, deprivace, to jsou hlavní příčiny, proč lidé drogy užívají, nebo přesněji řečeno, proč spotřeba drog mnohde stoupá i přes neustále se zpřísňující represi v této oblasti. Mimoto drogy nejsou jen záležitostí "mladých lidí nebo asociálů", jak je nám často podsouváno s moralistickým poukazem na "zkaženou" mládež. Týká se to všech věkových i sociálních skupin.

Ze světa je známo, že např. kokain užívají i vysoce postavení manažeři nebo podnikatelé z nadprůměrných příjmových skupin, kteří rozhodně netrpí existenčními problémy, mají však psychicky a časově velmi náročnou práci, která nezřídka vede k vyčerpání a psychickým onemocněním. Podobné je to u sportovců (doping).

U psychicky labilních lidí je zase známa závislost na různých lécích. Nezaměstnaní pijí alkohol obecně více, než normálně pracující lidé. Ale i běžný bezproblémový člověk si rád zapálí cigaretu, nebo si dá nějakou tu skleničku. Dělá nám to zkrátka dobře, podobně jako sex. Různé druhy alkoholu jsou v našich podmínkách běžnou součástí regionální gastronomie, stejně jako káva a čaj (obsahující alkaloidy kofein a tein, patřící kupodivu do stejné chemické skupiny jako heroin). Je to prostě forma relaxace, která přispívá ke zvýšení kvality života (ovšem za předpokladu, že jsou tyto drogy užívány rozumně a s mírou).

Co se pánům nelíbí, to zakážou

Konzervativní vlády se ovšem snaží - s poukazem na škodlivost užívání drog - jejich spotřebu různým způsobem omezit. Avšak místo aby naslouchaly hlasům sociologů, drogových preventistů a jiných odborníků a snažily se řešit výše uvedené příčiny zkvalitňováním života lidí, odstraňováním stresových situací atd., sázejí na zastrašování a brutální, bezduchou a nic neřešící represi. To je ostatně pro konzervativní ideologie typické. Nejsou schopny řešit konkrétní problémy lidí ani otázky kvality jejich života, pouze stanovují "absolutní" hodnoty a zákonné normy, jejichž dodržování pak tvrdě vynucují násilím.

A tak jsou trestáni uživatelé za to, že drogu mají u sebe, nebo se pořádají zbytečné a stresující policejní razie na diskotékách a v klubech. I příležitostní uživatelé drog, ale i konzumenti alkoholu a v poslední době zvláště kuřáci, jsou systematicky šikanováni a cejchováni jako zločinci, kteří "škodí společnosti", která se proti jejich "tyranii" musí bránit apod. Lidé, kteří se nějak zapletli do obchodu s drogami, nebo jen byli kýmsi zneužiti, jsou prakticky označováni za masové vrahy. Což je samo o sobě s podivem, protože narkoman si drogu aplikuje sám na svou odpovědnost, a při plném vědomí, jaké to může mít pro jeho zdraví následky. Problém drog se zveličuje až do absurdity a mnohé země, jako Thajsko nebo Singapur, udělují za drogové delikty naprosto nesmyslné a likvidační tresty (v délce mnoha desítek let vězení v brutálních podmínkách, nebo trest smrti), jejichž hrůznost bije do očí. (Navrátilci z Thajska Emil Novotný a Radek Hanykovicz by mohli vyprávět...) Bohužel se tyto tresty týkají jen bezvýznamných "malých ryb". Mimoto jsou takové tresty v delší perspektivě zcela bezvýznamné, neboť rozsáhlé sítě obchodu s drogami bývají často složitě propojené s mezinárodní podnikatelskou sférou a v řadě případů i s (pochopitelně řádně zkorumpovanou) státní správou.

U nás chce podobně represivní (i když "evropsky" mírnější) populistickou cestou jít KDU-ČSL. Pokud tato "cesta" projde parlamentem, můžeme se těšit na vzrůst počtu lidí umístěných proti své vůli do stresujícího, asociálního a nic neřešícího prostředí věznic, lidí vyhozených ze škol a zaměstnání, lidí, kteří ponesou minimálně po nějaký čas cejch "kriminálníků", i když se "provinili" jen bezvýznamným, nikomu neubližujícím držením jointa trávy. Taková norma existuje např. v (konzervativním a klerikálním) Polsku, kde za držení jakéhokoliv množství jakékoliv drogy hrozí trest s horní hranicí 10 let.

Mimoto má zvyšování represe ještě jeden efekt, a tím je růst cen drog na černém trhu, což má za následek stále rostoucí zisky narkomafií. Riziko spojené se zatčením je nutné kompenzovat finančně -- riskantní obchody jsou vždy dražší. Ostatně šéfové mafií dobře vědí, jak rizika minimalizovat. K převážení a distribuci drog mnohdy zneužívají mladé a nezkušené lidi, kteří to pak odnesou na celý život, zatímco bossové jsou prakticky nepolapitelní -- oni "pouze" obchody organizují. A to se zpravidla těžko dokazuje, zvláště když existují již zmíněné vazby organizovaného zločinu se státní správou a podnikatelskou sférou. Vedlejším produktem růstu cen drog je pak logicky růst sekundární kriminality, spojené s opatřováním prostředků na drogy.

Zdraví? Prachy a nadvláda!

Zajímavé je, že stát se při realizaci protidrogové politiky zaštiťuje zájmem o "zdraví lidu", ve skutečnosti však na spotřebě některých drog - alkoholu a nikotinu - tvrdě vydělává na spotřební dani. Totální prohibicí by ovšem o tyto značné příjmy přišel. Následky by na sebe nenechaly dlouho čekat -- tak třeba u toho alkoholu by to znamenalo patrně ztrátu atraktivity a zavření velkého množství restaurací a hospod, zrušení tradičního, několik století se rozvíjejícího pivovarnictví, lihovarnictví a vinařství, tisíce lidí bez práce (patrně i celé ekonomicky zruinované regiony) a snad desetitisíce následně vzniklých černých palíren s nekvalitním alkoholem distribuovaným načerno, bez zdanění a bez jakékoliv kontroly jakosti.

Se značným rizikem těžkého poškození jater a ledvin konzumentů a s možností oslepnutí z důvodů požití zbytkového metanolu, vznikajícího při neodborném pálení lihu. To by znamenalo závratné zvýšení nákladů na zdravotnictví a policejní represi, která by přesáhla možnosti veřejných rozpočtů. S cigaretami by to bylo podobné. A tak stát zaujímá prapodivný postoj.

Cigarety a alkohol jsou legální, ovšem konzumenti jsou pod nejrůznějšími záminkami šikanováni a buzerováni státní mocí tím, že jsou uváděny v platnost nesmyslné a nic neřešící zákony. V USA je stupidně zakázáno pít alkohol na veřejných prostranstvích a v Irsku platí čerstvá norma, podle které si pod pokutou 3000 euro nesmíte v hospodě zapálit cigaretu -- toto opatření je mnohými Iry otevřeně vnímáno jako omezování osobní svobody. Do této kategorie patří i nesmyslné licitace o tom, zda smí mládež pít alkohol od 17, 18, nebo 21 let, což se liší stát od státu a bývá záminkou k policejní šikaně mladých lidí. Vlády se zkrátka opět uchylují k planému moralizování, aby bylo vidět, "že se s tím něco dělá".

Přitom zákazy nic neřeší, neboť lidé budou kouřit a pít dál (na což vláda v podstatě spoléhá). Z ostatních drog se spotřební daň neplatí, takže je možno je vesele ostrakizovat bez finanční újmy pro stát. Jen tak na okraj -- skutečně jde státu o naše zdraví, nebo o vynucení poslušnosti? Proč je tedy zdravotnictví v dlouhodobé krizi? Proč stát s velkým kraválem vstoupil do NATO a podílí se na jeho financování, zatímco nemocnice jsou mnohdy v dezolátním stavu? A proč se nákladně vyrábějí zbytečné zničující zbraně hromadného ničení, vedou se krvavé války a ničí se životní prostředí?

Různorodé parciální zájmy

Narkotika jsou byznysem nejen pro narkomafie, ale i pro početné vládní úřednictvo, které je z problému drog dobře živené a náležitě placené. Kromě již zmíněného volebního (a následně mocenského a finančního) "zisku" konzervativních populistů se tím posiluje policejní a úřední autorita, což je pro každou vládu vítané. Výmluvný je fakt, že vloni se u nás v Česku na drogovou represi (policie, soudy, kriminály...) dalo 2,5 miliardy Kč, zatímco na drogovou prevenci jen 250 milionů Kč -- pouhá desetina. Přitom právě drogoví preventisté vykonávají v této oblasti obrovský kus práce, pokud jde o léčení narkomanů i pokud jde o informovanost veřejnosti o rizicích spojených s drogami. Bohužel, hlavní slovo mají místo odborníků v této oblasti stále politici a fízlové. To se projevuje i v otázce rozlišování tzv. měkkých a tvrdých drog, které se liší rozdílnými účinky a stupněm poškození organismu. Tak např. marihuana je kriminalizována i přesto, že dosud u ní není znám žádný případ úmrtí na předávkování. U nás jsou odpůrci legalizace marihuany nejen lidovci, ale typicky i šéf Národní protidrogové centrály Komorous.

Ač mu nelze upřít jisté - v delší perspektivě však patrně bezvýznamné - úspěchy v boji s narkomafiemi, těžko se zbavit pocitu, že mnozí jeho slavní detektivové tráví pracovní dobu chozením po zahrádkářských koloniích a pozorováním, co kde kdo pěstuje, a jestli to náhodou není marjánka. Dost možná, že na nic jiného nemají kvalifikaci, a dekriminalizací marihuany by se ukázali jako zbyteční a rozhojnili by patrně již tak početné řady nezaměstnaných.... Že by měl pan Komorous takové "sociální cítění" se svými podřízenými?

Nejpádnějším důvodem kriminalizace marihuany ovšem není její "škodlivost", ale její subkulturní povaha, změněný hodnotový žebříček uživatelů, kteří jsou zpravidla nekonformně, svobodně, volnomyšlenkářsky, radikálně nebo ekologicky orientovaní, a nezapadají tak do konzervativního obrazu spořádaných, autoritu ctících a mnohdy nesmyslných zákonů dbalých občanů, případně reklamou oblbnutelných konzumentů vytvářejících korporacím zisk nebo loajální pracovní sílu. Takovou subkulturou je třeba hnutí hippies.

Právě na hnutí hippies je dobře vidět, čeho všeho jsou vlády schopny. Když v 70. letech začalo hnutí nabývat masovějšího charakteru, narušovalo zahraniční politiku USA svým rozhodným postojem proti válce ve Vietnamu. A protože svou činností otevíralo i diskuse o dalších citlivých společenských otázkách (svoboda, ekologie, lidská práva, sexualita...), vláda vycítila nebezpečí, které z toho vyplývalo pro tradiční konzervativní hodnoty, a nemohla si to nechat líbit. A tak se agenti CIA infiltrovali mezi hippies -- a naučili je brát tvrdé drogy. Čímž bylo hnutí diskreditováno a následně z větší části paralyzováno a rozloženo -- což byl s velkou pravděpodobností záměr.

Konečně mohl stávající establishment za vydatné pomoci osvědčené konzervativní ideologie poukazovat na "nemorálnost a špatnost" nejen drog, ale rovnou celého hnutí a mnoho lidí neznalých skutečnosti na to slyšelo... Je také známo, že Spojené státy pomocí podpory obchodu s drogami, přes všechnu svoji proklamovanou domácí protidrogovou represivní politiku, přímo či nepřímo podporovaly proamerické totalitní vlády či teroristické skupiny v mnoha zemích třetího světa, pokud byly v souladu se zájmy USA. Jindy se zase údajný obchod s drogami stal ze strany USA záminkou k napadení "neamericky" orientovaného suverénního státu. Z obchodu s drogami získávaly a získávají finanční prostředky různé guerilly a teroristické organizace, zdokumentovány jsou ale i případy, kdy byly drogovým byznysem finacovány tajné akce americké tajné služby CIA...I užití drog ve špionáži má mnohasetletou tradici...

Kriminalita, AIDS...

Podívejme se teď na drogy z pohledu obyčejného člověka. Proč lidé volají po kriminalizaci jejich uživatelů? Kromě již zmíněného přetrvávání tradičních moralistických postojů jsou příčinou především sekundární jevy s drogami spojené. Vysoká cena drogy na černém trhu vede narkomany k páchání majetkové trestné činnosti, zvláště tehdy, pokud je u nich již rozvinuta závislost. Potřeba peněz na drogu často mnohonásobně převyšuje měsíční výdělek. Mimoto závislost na drogách člověka prakticky z práce vyřazuje. Narkoman potřebuje měsíčně na drogy 30 až 50 tisíc Kč. Pokud si tyto peníze má obstarat krádežemi, způsobí škodu odhadem 150 až 200 tisíc Kč, neboť odcizené zboží je nutno prodat v bazarech a zastavárnách pod cenou. Výsledkem jsou odcizená nebo vykradená auta, byty, kapsářství. U závislých žen je častou formou získávání prostředků na drogy pouliční prostituce, na což se "nabalují" další formy organizované kriminality -- kuplířství, obchod se ženami a podobná svinstva. Další hrozbou je šíření nakažlivých chorob -- žloutenka, tuberkulóza, AIDS, což je způsobeno zejména nízkou hygienou a užíváním nesterilních, opakovaně používaných a mezi narkomany vzájemně předávaných injekčních jehel. Zdravotní poškození hrozí i z různých příměsí přidávaných do drog, při vpichu do žíly hrozí embolie atd. Není divu, že se těchto věcí lidé děsí.

Nabídka a poptávka

Pokud se míra represí bude nadále zvyšovat, tak jak to chce KDU-ČSL, cena drog se podstatně zvýší, čímž se situace pouze ještě více vyhrotí. A tady je na místě udělat malou ekonomickou analýzu situace na drogovém trhu. Víme již, že nabízené množství drog stoupá s jejich cenou. To je standardní průběh tržní nabídky u jakéhokoliv běžného druhu zboží. U poptávky však musíme rozlišovat, zda jde o náhodného uživatele drogy, tzv. experimentátora, nebo o člověka s rozvinutou závislostí. U experimentátora bude platit vztah, že čím větší cena, tím je menší poptávané množství. Poptávka bude pružná. Tedy vysoká cena může opravdu od prvního nákupu drogy odradit, přičemž vysoká cena zde funguje jako zpětná vazba.

Avšak u závislého člověka, který svou dávku prostě potřebuje za každou cenu, bude poptávka silně nepružná. Poptávající je ochoten za potřebné požadované množství zaplatit prakticky cokoliv. Cena zde jako zpětná vazba přestává fungovat, a zvýšení ceny se tedy promítne ve větších škodách způsobených sekundární kriminalitou, spojenou s obstaráním peněz na nákup dávky. To se projeví zejména v tržní situaci, kdy dojde např. k dočasnému snížení nabídky pozatýkáním gangu dodávajícího drogy narkomanům. Poptávané množství u narkomanů je stejné (chtějí dávku), cena drog vzroste (je jich méně k dispozici). "Pokles" kriminality v důsledku rozprášení gangu tedy vede ke zvýšení sekundární kriminality narkomanů (krádeže). Navíc "nedostatek" drogy má vždy pouze dočasný charakter.

Zavření drogoví dealeři jsou brzy nahrazeni novými členy mafií a nic neřešící koloběh se opakuje. Je to sice modelový teoretický příklad, ale podobné situace se nepochybně vyskytují v běžné realitě. Větší míra represí také neřeší zmíněná zdravotní rizika, naopak vytvoří situaci, kdy např. narkomani nemocní tuberkulózou nebo žloutenkou se budou ještě více skrývat ze strachu před represemi. To následně ztíží možnosti kontroly šíření těchto nemocí, což znamená zvýšené nebezpečí pro běžné obyvatelstvo. Ukázali jsme si tedy, že represe ve snaze "vymýtit" drogy má svá úskalí a ve svých důsledcích je kontraproduktivní. Nepomáhají ani různá jiná zkratkovitá opatření, jako povinnost prokazování totožnosti v nonstop zastavárnách. Původní idea znesnadnit narkomanům prodej kradeného zboží se totiž může lehce zvrhnout ve ztrátu zájmu narkomanů o zpeněžitelné věci a zvýšení poptávky po hotových penězích, a tedy v rapidní nárůst násilných loupežných přepadení. A pak půjde do tuhého, protože dejme tomu ukradený mobil je pořád lepší, než když vám na tmavé ulici někdo přiloží nůž na krk jen proto, že nemá na drogu...

Východiskem je legalizace a prevence

Pokud chceme najít nějaké systémové řešení, musíme především odhodit moralizování. Jde také o to, zda se chceme zaměřit převážně na odstraňování sekundárních důsledků užívání drog, nebo zda chceme jít po hlubších příčinách tohoto jevu.

První možnost je uskutečnitelná i v současné společnosti, kde se nabízí poměrně jednoduché využití ekonomických principů drogového trhu. Výrobní cena drogy je ve srovnání s její cenou zanedbatelná, rozdíl tvoří zisk. Kvůli němu celé riziko narkomafie podstupují. Řešení je nasnadě - učinit narkomafie nekonkurenceschopnými. A to lze jedině všeobecnou legalizací drog a vyjmutím jejich kontroly z pravomoci policie. Když to jde u alkoholu a nikotinu, proč by to nešlo i u jiných drog?

Jsou dva způsoby, jak to provést. Buď zřídit kontaktní drogová centra, ve kterých by si každý člověk mohl koupit za nízkou cenu, pokrývající náklady na provoz centra, a na vlastní odpovědnost, drogu, kterou požaduje. Samozřejmě po dohodě s odborným pracovníkem, který ho informuje o všech možných rizicích, a drogu mu také aplikuje. Nebo je možné, aby drogu závislému předepsal praktický lékař. Z praktických důvodů se však přikláním k první variantě. Samozřejmostí by byly sterilní jehly, hygiena a sledování kvality drog. Kontaktní centrum by bylo samozřejmě provozováno jako nezisková obecně prospěšná činnost nebo organizace, jakési setkávací, komunitní, případně i kulturní centrum. Mělo by to nesporné výhody -- dealeři a mafiáni na černém trhu by se rázem stali nekonkurenceschopnými, což by byl jejich krach a konec (a to bez autoritářského přičinění policie!). Cena drogy v kontaktních centrech by byla řádově značně nižší než na černém trhu a o špinavé "zboží" pouličních dealerů by logicky přestal být zájem.

Narkomani by tedy na drogu nepotřebovali ty značné peníze, které je nutno shánět krádežemi a prostitucí, čímž nám odpadá značná část běžné pouliční i závažné kriminality. Přestala by se také nekontrolovaně šířit žloutenka, tuberkulóza a AIDS. Návštěva kontaktních center by zároveň představovala pro uživatelé drog určitou neformální (nerepresivní) sociální kontrolu, vědělo by se o nich, takže v případě vzniku závislosti nebo jiných zdravotních problémů by jim bylo možno (na jejich žádost) zprostředkovat léčení. V případě závislosti na drogách podporujících agresivitu nebo jinak nebezpečných by bylo možno přejít na jejich méně nebezpečné náhražky (substituty).

Hlavní cíl práce těchto center by ovšem byl preventivní -- zejména u mladých experimentátorů by je bylo možno od drog odradit dřív, než s tím začnou, a to prostě tím, že by školený pracovník prvokonzumenty, kteří chtějí nějakou tu drogu vyzkoušet, nejprve obeznámil s riziky a škodlivostí užívání té které drogy. Daly by se zde také sehnat různé informační materiály a brožury týkající se tématu. Tím by se nahradila výše zmiňovaná zpětná vazba, tvořená dnes rozhodováním, zda zaplatit vysokou tržní cenu za drogu. Mezi další výhody patří to, že by se na veřejných prostranstvích prakticky přestali vyskytovat zfetovaní lidé či odhozené injekční stříkačky, odpadly by nehygienické podmínky v ilegálních drogových doupatech atd. Bude to fungovat jedině tehdy, pokud uživatelé drog budou mít jistotu, že je policie nebude pronásledovat. Jedině potom budou tato centra vyhledávat dobrovolně. Nevýhodou by bylo možná zpočátku riziko nárůstu počtu zájemců - uživatelů, nedomnívám se však, že by šlo o nějaké závratné číslo, spíše by to byl dočasný stav. Ostatně možnost opatřit si -- ilegálně - drogu má i dnes každý, když ví, kam a za kým si pro ni má jít. Pochopitelně u měkkých drog typu marihuany se počítá s plnou liberalizací, protože společenská nebezpečnost je u nich velmi nízká, až fiktivní.

Konečným efektem takto pojaté legalizace by tedy bylo lepší začlenění uživatelů drog do společnosti a dále větší osobní svoboda a zároveň bezpečnost v ulicích za současné výrazné redukce nákladů na policii a represi, ke které by již nebyl důvod. Eliminovaly by se tak nesmyslné a mnohdy drastické tresty udílené za drogové delikty. Ušetřené prostředky by se daly použít na zdravotnictví, školství, sociální sféru, rozvoj lokálních komunit atd. Určité riziko však může po jistý čas představovat možná reakce sítí organizovaného zločinu v době zavádění těchto center jako pomsta za zmařené zisky, která by mohla mít třeba podobu přesunu nelegálních obchodů do jiných míst, kde tato liberalizační opatření ještě nebyla zavedena, odvetných teroristických útoků proti kontaktním drogovým centrům atd. Proto by tato legalizační opatření měla být zaváděna systematicky a celoplošně - a nejlépe celosvětově.

Pokud se ovšem má spotřeba drog dlouhodobě snižovat, je třeba dlouhodobá prevence. A ukazuje se, že nejlepší prevencí je dobrá znalost nebezpečí a rizik spojených s užíváním drog. V úvodu zmiňovaná zpráva o drogové situaci v České republice hovoří jasně -- za posledních 5 let poklesl počet uživatelů tvrdých drog o plných 20 procent! Počet závislých již nestoupá, stagnuje počet uživatelů marihuany a alkoholu. Podíl uživatelů heroinu je ani ne 3 procenta všech uživatelů. Cíleně se preferují lehčí drogy s malou nebezpečností (marihuana). I odborníci potvrzují, že je to nikoliv kvůli represi, ale právě díky velmi dobré prevenci a informovanosti obyvatelstva o drogách a jejich rizicích.

Nutnost společenské změny

Hlubší příčiny masového užívání drog ovšem musíme hledat šířeji, v současném společenském systému, který je orientován primárně na zisk a úspěch v konkurenci. A tak navzdory obchodům plným zboží lidé pociťují stres a nejistotu, obavu z budoucnosti, hledají únik od nepříjemné reality. Současný stát skutečně problém nevyřeší. Ukazuje se, že s otázkou otázku drog se bude patrně schopna efektivně vypořádat pouze svobodná, sociálně a komunitně orientovaná společnost, primárně zaměřená na uspokojování lidských potřeb, a to jak materiálních, tak sociálních. Vytvoření podmínek k obnovení přirozených, spontánních lokálních společenství ve městech, obcích, pracovištích, školách, participace místo konkurence, osobní svoboda bez zbytečných a umělých omezení a represí, cílené odstraňování stresujících a konfliktních situací, důraz na svobodný individuální rozvoj jednotlivce a kvalitu života, humanizace práce, to vše je předpokladem k výraznému a přitom nerepresivnímu omezení sociálně patologických jevů, mezi něž drogy patří. A to se nepodaří bez zásadní společenské změny. Ta ovšem nepřijde sama od sebe, ale bude nutné ji propagovat, překonávat různá dogmata a informovat o alternativách. Změny totiž uskuteční jen lidé dostatečně vzdělaní a informovaní.

Ve světle všech těchto argumentů se nejnovější postoj KDU-ČSL jeví jako zcela nepochopitelný. Ovšem stále nachází své zastánce a bude ještě chvíli trvat, než lidé prohlédnou. Již teď je ale jasné, že dokud nám budou vládnout moralisté, dogmatici a fízlové, dokud budou lidé pasivně spoléhat na "osvědčená řešení", pochybné zákony a různé předsudky a dokud nenajdou odvahu zbavit se staré morálky a dívat se na věci jinak a komplexně, uspokojivého řešení se v otázce drog nedobereme.

Psáno pro A-kontra 3/2004