Televize BBC se konečně! - opožděně - rozhodla začít natáčet seriál o nových členských zemích EU, vstupujících do evropské organizace dnem 1. května 2004. Zítra, v pátek 9. 4. od 14 hodin mám radit televiznímu týmu BBC ohledně toho, co by měli natočit v České republice. Máte-li představu o tom, co byste chtěli, aby bylo zahrnuto v pořadu televize BBC o ČR, napište mi o tom do v pátek do 13.30 českého času. Máte možnost ovlivnit, jaký obraz o ČR televize BBC nabídne svým divákům. Adresa, kam psát, je culik@blisty.cz anebo J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk. Pořad se bude natáčet v květnu.

Říká vám ještě něco jméno Kamil Čermák? Pro připomenutí vaše anabáze ZDE, napsal nám jeden čtenář a pokračoval: Tento stejný Kamil Čermák byl právě jmenován do top managementu ČSA jako Výkonný ředitel pro prodej a marketing. Viz tisková zpráva níže.

Ano, pamatuji si na Kamila Čermáka velmi dobře. V roce 1995 byl tiskovým mluvčím ministra Vladimíra Dlouhého. Požádal jsem Čermákovým prostřednictvím Dlouhého o rozhlasový rozhovor. Čermák rozhovor opakovaně sliboval, avšak ve skutečnosti vytvořil sofistikovaný systém vytáček, v jehož rámci před rozhovorem ministra Dlouhého po dobu tří měsíců ukrýval. Telefonoval jsem na ministerstvo průmyslu a obchodu téměř každý den a všechny vytáčky a nepravdivá tvrzení jsem si pečlivě nahrával. Vznikl z toho pak střihový dokumentární pořad, který je vskutku neuvěřitelným záznamem toho, jak se Čermák jako státní úředník stavěl k principu pravdomluvnosti a k zásadě, že se politikové musejí ze svých činů zodpovídat veřejnosti. Pořad si můžete poslechnout ZDE. Je potěšující, že ČSA získávají tak efektivního pracovníka, obávám se však, že si novináři a veřejnost budou muset učinit vlastní závěr, zda Kamilu Čermákovi jako Výkonnému řediteli pro prodej a marketing ČSA mohou věřit jediné slovo.

Filmová trilogie Pán prstenů je neohrabaná, povrchní, bombastická a absurdně přeceněná, argumentuje v deníku Los Angeles Times Denis Dutton, Američan z Hollywoodu a editor elitních internetových stránek Arts and Letters Daily, který vyučuje filozofii kultury na University of Canterbury na Novém Zélandě. Pán prstenů je podle Duttona odstrašujícím příkladem, který poukazuje na nynější nesmírně nízkou úroveň velkorozpočtových filmů.

Jean-Francois Revel Anti-Americanism, anglické vydání Encounter Book, 2003, ISBN: 1893554856, 176 str., cena US$25.95.

Jean-Francois Revel je vynikající francouzský autor, který si po celý svůj život vždy volil cestu skutečné nekonformnosti, píše John Parker, recenzent listu Asia Times z Vietnamu. Už v několika předchozích svých knihách, jako i v této, se Revel zabývá hluboce zakořeněným antiamerikanismem celé generace evropských intelektuálů, zejména francouzských.

Citujeme z deníku Právo:

Podle srovnání, které v březnu zveřejnil Eurostat, bylo Česko v roce 2002 mezi státy pětadvacítky s nejnižším procentem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel ve věku 25-64 let, pouhých 11,8 procenta. Méně má jen Malta (8,8) a Slovensko (10,8), přičemž průměr v pětadvacítce je 20,4 procenta.

Nepružný vzdělávací systém, slabá účinnost vědy a výzkumu a nedostatečné využívání špičkových informačních technologií také způsobují to, že v Česku nejpomaleji ze všech nových členských zemí roste produktivita práce. Nyní dosahuje jen 55 procent průměru EU.

Při návratu do Velké Británie jsem s politováním zaznamenal, že v britských pravicových bulvárních médiích dále pokračuje xenofobní, alarmistická kampaň která vyvolává nesmyslné představy, že po 1. květnu 2004 bude Británie zaplavena "podvodníky a parazity" ze středovýchodní Evropy.

Po letech, kdy se zcela neefektivní Konzervativní straně nijak nedařilo diskreditovat vládní politiku labouristy Tonyho Blaira, se zdá, že ve svém zoufalství britští konzervativci objevili neseriózní populistickou politiku, totiž strašáka imigrace, jejímž prostřednictvím se jim daří Blairovu vládu dostávat do potíží. Bulvární pravicový tisk je v tom vydatně podporuje. Je to ostudnější kapitola ze současné historie britských médií.

Málokdy se stává, aby v prostředí kolísavé úrovně naší publicistky vyšlo něco tak dokonale zcestného, trapného a sprostého, jako je text "Zelené myšlení: Čtěte Britské listy, stojí to za to!". Kdybych na vysoké škole učil budoucí žurnalisty, dal bych jim to jako povinnou četbu. Tak dokonalý přehled lží, faktických chyb a ryzí ideologie těžko najít v takové čisté podobě. Nejzajímavější je celkový sprosťácký tón: když jsem si to četl, tak se mi hned vybavilo, kde jsem něco takového už zažil: v Rudém právu za Kojzarových dob, kdy se tam ve jménu "našich pracujících" brojilo proti "zkrachovancům a zaprodancům". Stejně hnusné, omezeně čecháčkovské, na čísi politickou objednávku spíchnuté, nepoctivé, předpojaté, demagogické a sprosté. Oni autoři takových výhřezů spoléhají -- a do značné míry právem - že proti nahé sprostotě je normální, slušnost respektující člověk v podstatné nevýhodě - jako by byl náhle bezbranný, zaskočený. Vyvracejte deset rychle za sebou následujících předpojatě a sugestivně podaných lží. To prostě nejde. Vznikne nezáživný tlustospis, kdo to bude číst?

Předně bych se rád pokusil vyvrátit oblíbený aforism ekologistů - že silnice rodí auta. Není tomu tak. Tvrzení, že čím více silnic se postaví, tím více aut na nich bude jezdit - je nesmysl. Počet aut je v daném prostoru a čase vždy konečný, mohou se leda nakoncentrovat na nejlepší silnici daného směru - ale tím lépe pro přírodu. Protože čím lepší a prostornější budou silnice - tím rychleji z nich auta zmizí, a nebudou poskakovat v kolonách a otravovat vzduch.

Reakce na tento článek.

1.Mluví o příspěvku o nájemném, který ovšem bude platit stát, zatímco ho navrhuje řešit dotací ze zvýšeného ( neregulovaného) nájemného bytů, které jsou ovšem v majetku obcí. Proč by obce měly něco platit za stát ? Jak se projeví zisk obcí ze zvýšeného nájmu v kase ministra financí ČR ? Podle mně nijak.

Příznivci úplného zákazu potratů často argumentují základním právem dítěte - právo na život. A mají pravdu. Každé počaté dítě samozřejmě má právo na život. Otázkou ale zůstává, co je to "život". Ja to jen pouhá lidská existence ? Patří k životu také rodina, láska, kamarádi?

V noci jsem nemohl spát, tak jsem pořád vstával, motal se po bytě a marnil čas. Díval jsem se na televizi, poslouchal rádio, seděl u počítače, chodil, přemýšlel, v něčem se prohraboval, kontroloval spící děti, oloupal pomeranč, snědl kousek sýra, pak už svítalo, tak jsem si zase vlezl do postele a převaloval se ze strany na stranu. Venku už bylo modré nebe a střechy zalité vycházejícím sluncem. Pak jsem slyšel hlasy z kuchyně. Tak jsem ještě vylezl. Katka optimisticky otevřela v kuchyni okno. Táhlo mi na bosé nohy a děti se začaly štěkat, tak jsem se šel dívat do pokoje na anglické zprávy. Televizní obraz se v tom sluníčku úplně vytrácel a irácká poušť tam vypadala jako skutečná. Pak všichni odešli, bytem se rozlehlo ticho, já si lehl a v plném slunci okamžitě usnul. Vzbudil jsem se těsně před druhou. Tak jsem vystartoval s několika posledními papíry ke kamarádovi, co mi dělá daně. Spočítal a řekl ortel...

Ve čtvrtek 11. března 2004 vybuchly na několika madridských vlakových nádražích takřka zároveň bomby. Více než 200 lidí bylo zabito a mnozí další utrpěli popáleniny. Byla to strašlivá, krutá katastrofa, která zároveň způsobila okamžitý šok ve Španělsku i po celém světě. První otázkou pochopitelně bylo, kdo to udělal.

Turné, kterého se účastnila čtveřice zvukových experimentátorů ve složení Lepke B., Sarah Washington, Knut Aufermann a Xentos Bentos, je součástí projektu organizovaného radiem Resonance ve spolupráci s rakouským Kunstradiem. Členkou výpravy, která přijela do Prahy, je také herečka a performerka Tryphena Mulford.

Třídenní státní návštěva anglické královny Alžběty II ve Francii (od 5.do 7.dubna) ke 100. výročí dohody Entente cordiale vedla britský deník The Guardian a francouzský Libération ke společnému pondělnímu vydání čísla věnovaného britsko-francouzským vztahům.

Tak o co přesně už po staletí mezi Brity a Francouzi jde? O lásku, nebo o nenávist? Nebo o něco mezi tím?

Vrcholní politici SPD a Zelených odmítli myšlenku speciální hospodářské zóny Východ (slučující spolkové země, které byly dříve součástí NDR). Spolkový ministr dopravy Manfred Stolpe, zodpovědný za výstavbu "Východu", si v rozhovoru pro MDR INFO postěžoval na překážky v evropské a německé legislativě. Šéf Zelených Bütikofer mluvil o zóně jako o "nereálné perspektivě", která by měla být co nejrychleji pohřbena.

Pesach (anglicky Passover) se nazývá osm dní (v diaspoře, ale sedm dní v Erec Jisra'el) trvající židovský "svátek přejití", který odpovídá křesťanským velikonočním svátkům; dodnes se v židovství slaví na památku vysvobození z Egypta a přechod rozestoupivšího se Rudého moře. Název Pesach (překročení) připomíná i to, že Bůh obešel, minul, "překročil" domovy Izraelitů, které byly označeny krví baránka, kduž zahubil egyptské prvorozené poslední z deseti egyptských ran (Ex. 12:23.27). Nekvašené chleby, které se požívají v týdnu pesach, macesy, symbolizují chvat při útěku z Egypta. Letošní Pesach začal od večera 5. do večera 13. dubna 2004, čili 15. - 22. nisanu 5764 hebrejského kalendáře.

Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, je spojený s památkou umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Ježíšovo vzkříšení je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt pro ně není konec, ale nový začátek nového života, a proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. V rané církvi se Velikonoce slavily zprvu v den židovského svátku Pesach. Ještě dnes se považuje křesťanská slavnost velikonoční noci také za vzpomínku na "Starou" smlouvu.

(Možná se někdo v duchu ptal, o jaký úryvek tu minule pod uvedeným titulkem ZDE šlo. Zhruba před desíti lety bylo odvysíláno sedm rozhlasových relací pod názvem "Sedm velikonočních zastavení", zabývajících se volným převyprávěním událostí Zeleného čtvrtku, v nichž jsem se pokoušel respektovat možné reálie. Protože se první již otištěná část (v BL) po "Prologu" zařízla do 1. kapitoly, z níž zůstalo jen nepatrné torzo, neskromně si dovoluji ještě kousek textu k té "předvelikonoční" atmosféře připojit.)

Již nastával večer. Jak to již bylo předem s Ježíšem dohodnuto, učedníci připravili vše k velikonočnímu hodu v domě jednoho souvěrce na Horním městě, v němž v čas vyměřený měsíce ábíb, tedy měsíce klasů, měli společně vzdát hold Hospodinovi, aby takto v souladu s dávnými ustanoveními z knih Mojžíšových poděkovali za to, že byl lid židovský kdysi dávno vyveden bez úhony ze země egyptské. Hospodin, Bůh zástupů, si podle Mojžíšova textu přál, aby si Izrael každý rok připomínal, že Židé kdysi žili v Egyptě jako ne zrovna vítaní hosté, jako lidé bez svého vlastního a skutečného domova, kteří právě dík Hospodinovu spolehlivému přispění mohli posléze po strastiplném očistném putování najít pro sebe svůj pravý a nezadatelný domov v té zemi zaslíbené, v níž pak bylo dáno žít synům, kteří již nepoznali osidel egyptského područí. Už dávno se zapomnělo, jak přemnozí během pouštního putování reptali a k návratu do Egypta byli nakloněni, neboť je lákalo přece jen poměrně slušné zaopatření hmotné v oné navenek nesvobodě před nejasnými vyhlídkami na svobodu příští, jejíž materiální zázemí bylo zatím nanejvýš nejisté.

Následující úvaha není odborným pojednáním. Nevychází z žádného politologického nebo religionistického rozboru. Poněkud svévolně zachází s historickým kontextem, neboť je postavena na analogiích (lze ovšem myslet jinak?). Spíše než čímkoliv jiným je pokusem rozšířit náš "horizont možného", nadhodit s vědomou ledabylostí a diletantstvím otázky a ukazatele, které možná nikam nevedou. Stejně tak ale není vyloučeno, že se náhodou do něčeho podstatného trefí.

Katedra slovanských studií na Glasgow University vypisuje konkurs na místo bohemistického lektora na školní rok 2004-05. Hledáme absolventa bohemistiky, pokud možno se zkušeností výuky češtiny pro cizince, či jiného jazyka. Uchazeči by měli mít obstojnou znalost angličtiny. Jejich úkolem bude vyučovat studenty prvního a druhého ročníku bohemistiky českému jazyku. Jejich pracovní úvazek bude cca 8 vyučovacích hodin týdně. Jmenování je na dobu deseti měsíců, od října 2004 do června 2005. Úspěšný kandidát obdrží na tuto dobu stipendium ve výši 6000 liber. Zároveň se očekává, že kandidát vypracuje postgraduální práci v oboru bohemistiky, slavistiky či anglistiky pro získání titulu MPhil. Pro toto roční postgraduální studium kandidáta Glasgow University osvobodí od platby školného, které bude po vstupu ČR do EU sníženo z nynějších 7000 na 2500 liber.

Toto místo pro bohemistického lektora-postgraduálního studenta financuje společně Glasgow University, MŠMT ČR a britský Foreign and Commonwealth Office.

Podrobnosti i formulář pro zájemce jsou ZDE

Dnes začali poslanci zasedat až ve dvě a hned nám zvolili nového televizního radního a nové (v jenom případě staronové) radní ČTK. Volba televizní byla jasnější nad slunce. Vyhrál člen ČSSD Jan Prokeš - a to tak, že na celé čáře. Dostal devadesát dva hlasy. Kdyby byli přítomni všichni, kteří přítomni být měli, dostal by hlasů i víc... 111. Lidovci totiž měli svého protikandidáta, a tak byli křesťansky solidární. Bývalý kulturní manažer, investiční poradce zahraniční firmy a bývalý obchodní ředitel Premiéry alespoň -- jako jediný -- bude vědět, kudy tečou peníze do veřejnoprávní instituce a z ní. To je dobrá zpráva pro koncesionáře, špatná pro stávající uživatele penězovodů ČT. Prokeš rozumí i informatice, a tudíž se dá očekávat jeho intenzivní zájem o digitální televizi a penězovody budoucí...

V pátek 2. dubna si položil v diskusi Radka Kubička, Václava Žáka a Jana Čulíka Český rozhlas 6 otázku, zda se bulvarizují česká média. Zde je přepis této diskuse:

Vážená redakce, nevím, kdo je pan Ivan Vagera, ale soudě z jeho odpovědi ZDE na člálnek pana Radka Mokrého o Černobylu, nemohu se zbavit dojmu, že se jedná o reakci osoby spjaté s nefunkčním režimem v bývalé Československé socialistické republice. Doporučuji panu Vagerovi, aby navštívil website www.angelfire.com/extreme4/kiddofspeed (děsivá, dnešní fotoreportáž z oblasti kolem Černobylu). Doufám, že to poněkud změní jeho názor, píše Petr Rybář.

Není radno zlehčovat havárii v Černobylu, míní Jaroslav Sečkař v reakci na tyto články ZDE a ZDE a pokračuje: Byl jsem v té době ve Vimperku a měřili jsme u nejmenovaného voj. útvaru 2 x denně radioaktivitu, do záznamu jsem museli psát, že vše je v normě. Úroveň radiace dosahovala průměrně asi po dobu 1 týdne hodnoty 1,4 milirengenu za hodinu. Podotýkám, že vojenské normy té doby, (stavěné na válečný stav) při hodnotě takovéto radioaktivity zakazují připravovat stravu a jist se může jen z konzerv, ve stanu přetlakovaném přes filtr. Když jsem se přeměřil na konci směny "svitil jsem" něco kolem 1 milirentgenu/hod asi tak do výše kolen. Když to konečně trochu spláchl déšť, tak mi filtr vzduchu ve Škodě 105 S měnili kluci s protichem. jednotky - tak to bylo silné.

Po roku 86 jsem dělal ve zdravotnictví a kdokoliv s endokrinologie vám poví kolikrát stoupl počet štítných žláz po této katastrofě.

Zlehčovat to co se stalo mi připadá jako účelová manipulace.

Podotýkám, že nejsem odpůrcem této energie spíše naopak ,při naší spotřebě, je to nejlepší varianta z těch které známe.

Dobrý den pane náměstku a pane starosto,

zajímalo by mne proč autobusy ČSAD Kladno mezi Roztokami u Prahy a Prahou jezdí tak NESNESITELNĚ pomalu, pokud jedou podle oficiálního jízdního řádu.

Myslím si, že je to proto, aby místní obyvatelé nemohli platit za přepravu přes dvě pásma (0 až 1) jen 8 korun , ale museli platit 12 Kč, což pro vás i pro Ropid znamená navýšení tržeb o 1/3. Srovnatelnou trasu, dokonce stejným směrem a na dohled od Roztok totiž autobusy DP Praha ujedou za 14 - 15 minut, a tedy lidé tam mají dopravu opravdu o 1/3 levnější.

Dramatické údaje o zbraních, které přinášeli uprchlíci z Iráku a které potom Bushově vládě poskytla Američany financovaná emigrantská organizace "Irácký národní kongres", byly použity k odůvodnění útoku na Irák. Jednalo se zejména o zprávy od čtyř uprchlíků. O jejich správnosti nyní začal pochybovat americký ministr zahraničních věcí Colin Powell.

Ranní letadlo společnosti ČSA z Prahy do Amsterodamu startovalo tuto neděli v půl osmé. Asi deset minut po startu se náhle nepříjemně propadlo o pár metrů, jako by došlo k turbulenci - obloha však byla bez mráčku. Zároveň prudce odbočilo doleva.

Vyšlo v Lidových novinách dne 6. 4.2004.

Vážený pane šéfredaktore,

po přečtení Vašich článků, publikovaných ve Vašich Britských listech ZDE a dnešních Lidových novinách ZDE, jsem se rozhodl na tyto reagovat, přihlásil se Radek Zábranský. Především bych Vám chtěl pogratulovat, že jste se doposud s takovou situaci, jako je nouzové přistání, nesetkal. Proto lze pochopit Vaší poněkud silnější a ne zcela adekvátní reakci na celou záležitost. Jistě, první taková příhoda (a že své zkušenosti bohužel vím, že nejen první) může pro člověka, který ji zaživá, znamenat šok, přesto si však nemyslím, že by Vaše články musely obsahovat tolik nepřesnosti a zavádějících informací. Dovolte, abych některé okomentoval.

Vážený pane šéfredaktore,

když se mi dnes ráno dostal do ruky výtisk Lidových novin, musela jsem se nad titulkem vašeho článku ("Jak jsem náhodou nezemřel v letadle společnosti ČSA", ZDE) pousmát, míní Jitka Voltrová. Shodou okolností jsem totiž před týdnem seděla v letadle ČSA do Dubaje, když po hodině letu pilot ohlásil závadu na letadle a oznámil, že se vracíme na Ruzyň. Ubohý pasažér tápe. Personál vypadá klidně, ale informace o porouchané hydraulice laickému cestujícímu situaci příliš nepřiblíží (možná, že v tu chvíli bylo lepší nevědět, že hydraulika ovládá vysouvání podvozku a podobně). Zachovala jsem klid a snažila se zjistit, co s námi provedou po přistání. V odpovědích stewardů a letušek pusto prázdno. Bát jsem se začala, až když jsem uviděla blikající hasičská auta na přistávací ploše.

Vážený pane Čulíku,

po přečtení Vašeho článku v Lidových novinách ZDE jsem se rozhodl Vám v příloze mailu zaslat naší, takřka neuvěřitelnou anabázi s ČSA, píše Tomáš Čumpelík.

Podotýkám, že stížnost jsem odeslal už 12. března faxem i mailem a když jsem jí po čtrnácti dnech telefonicky urgoval, bylo mi řeceno, že oddělení péče o zákazníky má dvě kanceláře, je nemožné ji najít a tudíž na ni ani odpovědět. Poslal jsem ji tedy znova a opět dodnes není odezva žádná.

Doufám, že jsem Vás dlouho nezdržel.

Pane Čulíku,

obracím se na Vás ohledně Vašeho článku v Lidových novinách ZDE.

Prosím, můžete upřesnit, jaká to byla náhoda, díky které jste zrovna Vy nezemřel, nebo jak to myslíte, ptá se Jana Müllerová.

Vážený pane,

tak jsem tak zběžně přečetla něco o Vašem nedělním letu. Chci jen říci, že smutně pozoruji, jak se "míjíte", míní Jitka Podráská Tj. vy mluvíte o chybách personálu a nějak doufáte (ovšem marně - mám stejné zkušenosti), že oni pochopí, oč Vám jde. Ale kdepak: oni stále dokola vysvětlují, že neporušili předpisy, a jak by to asi tak měli dělat jinak a buďte rád(i), že se nic nestalo atd.

Vážený pane Čulíku,

Píšete cosi o 12 problémech ČSA od Nového roku. Pravda je, že mediální hysterie okolo "incidentu" ČSA je za poslední 3 měsíce více než zdařilá. Je úplně jedno, jestli těch příhod bylo deset, dvacet či třicet, prostě se do nich vešlo i např. prasklina v kokpitu, několik přerušených letů s ohledem na signalizaci poruchy, problém s klapkami (a zase následnou signalizaci) atd... vlastně nic, čím by se ČSA řadily na úroveň rizikových aerolinií, kde je údržba na povážlivé úrovni. To, na co se upozorňuje u ČSA v posledních týdnech, to jsou běžné provozní poruchy, které potkávají další a další stroje létající po světě, jen se o nich nepíše (případně jen ve specializovaných let. časopisech, oběžnících atd.).

K článku Jana Čulíka o zkušenosti s nedělním nouzovým přistáním letadla ČSA ZDE jsme dostali reakce některých leteckých profesionálů. Vzhledem k tomu, že mají zaměstnanci ČSA zakázáno hovořit s médii (ta smějí mluvit jen s tiskovou mluvčí), zveřejňujeme tyto důležité připomínky anonymně.

Vážený pane redaktore,

létám v posádce jistě letecké společnosti a proto bych rád polemizoval na vaším článkem z 4. 4. t. r.

K článku Jana Čulíka o zkušenosti s nedělním nouzovým přistáním letadla ČSA ZDE jsme dostali reakce některých leteckých profesionálů. Vzhledem k tomu, že mají zaměstnanci ČSA zakázáno hovořit s médii (ta smějí mluvit jen s tiskovou mluvčí), zveřejňujeme tyto důležité připomínky anonymně. (V tomto případě jsou názory pracovníka aerolinií zveřejněny normálním písmem, citace z původního článku Jana Čulíka jsou uvedeny v rámečku, další reakce Jana Čulíka na názory pracovníka aerolinií jsou publikovány kurzívou.)

Nejprve bych Vám poděkoval, že jste nám - palubnímu personálu - poskytl cenné postřehy cestujícího.

Dále bych se rád vyjádřil k některým pasážím Vašeho článku:

V těchto dnech uplyne 10 roků od strašné genocidy, při níž bylo v Rwandě brutálně zavražděno přes 800,000 lidí. Nyní má být kanadský soud požádán, aby objasnil okolnosti, jak ke genocidě došlo. Organizace spojených národů (OSN) ani jednotlivé státy neprojevily zájem, aby se hromadné vraždění objasnilo a měly dokonce odpor k objasňování, kdo zahájil genocidu tím, že sestřelil raketou prezidentovo letadlo. Stalo se to 6. dubna 1994, když přistávalo letadlo s prezidentem Juvenalem Habyarimanou v hlavním rwandském městě Kigali.

Britská Arts and Humanities Research Board, která financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, se rozhodla od nynějška každoročně udělovat šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách ("ring-fenced awards in Central and East European Studies"). O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Vítáme studenty i z oboru polonistiky a rusistiky.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRB naleznete ZDE. Žádosti o stipendium nutno podat do 4. května 2004.

Internetové stránky katedry slovanských studií (včetně bohemistiky) na Glasgow University jsou ZDE.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.