Jako křižák chránící čistotu víry a mysli se tu dopouští jistých demagogických závěrů, pro jejichž oporu používá svého náboženského přesvědčení. Zastávám názor, že každý z nás může mít nějaký světonázor, problém ovšem nastává v případě, kdy se jej jakousi někdy méně, někdy více nevybíravou formou snažíme vnutit ostatním. Pan Mareš evidentně spoléhá na to, že většina lidí si tyto názory přečte, ale pouze minimum z nich na ne reaguje. Důvody jsou různé, ať už je to zaneprázdněnost anebo pouhá lenost, jako v mém případě.

Tak předně, Česká republika je světský stát. Církev je oddělena od státu a já nevidím nejmenší problém, aby si naši věřící mohli dodržovat určitá církevní pravidla v klidu a tichu svých příbytků. Koneckonců, víra je soukromá věc.Před drahným časem jsem kdesi na internetu vedl diskuzi s příznivcem Lidové strany. Nevzpomenu si již přesně o čem se vedla, jeden zvláštní názor jsem zde však zaznamenal. Na moji námitku, že Lidová strana se snaží prosadit do našeho legislativního řadu, některé normy spíše nesekulárního nebo evidentně církevního charakteru, mi bylo sděleno, že to je přeci normální. Je tu přeci demokracie a když to lidé, potažmo parlament schválí, je to zcela legální a přijatelné.

Podivné vnímání demokracie. Poněkud zapomněl na to, že jedním z hlavních úkolů demokracie je ochrana menšin a zabránění jakékoli i jen náznakově ostrakizace takových skupin.Tito samozvaní "demokraté" se tak stávají hlasateli jakýchsi pseudodemokratických názorů a zjednodušováním, fabulacemi a i evidentními nepravdami, se snaží prosadit své vidění světa pro všechny bez rozdílu. Pro věřící i nevěřící.

Role státu zcela určitě spočívá v poskytování rovnocenných služeb každému občanu.Tedy i homosexuálovi! Platí totiž daně jako každý.Situace, jaká je v ČR, je naprosto skandální a bohužel, není to případ pouze České republiky. Argumentace spočívající v tom, že pouze žena a muž jsou schopni plodit děti, a tudíž pouze oni mohou uzavřít svazek manželský je zcela zcestná. Netvrdím, že se tu nutné musí jednat o striktně manželské svazky, ale je třeba zajistit tuto možnost nějakou jinou, či podobnou formou s blízkým efektem téhož. Jenom pro ilustraci, podle této teorie by striktně vzato nemohl uzavřít manželství ani prokazatelně sterilní pár!

Pan Mareš se tu dokonce pustil i do sexuologa Radima Uzla a ve zjevné snaze jej zesměšnit, vytrhl část jeho rozhovoru, který před časem poskytl Právu, kde p. Uzel s nadsázkou hovoří o tom, že kohoutem oplodněné vejce chutná zcela stejně jako neoplodněné. Ostatní fakta, že například značná část oplodněných vajíček se v pochvě neuchytí a další, jaksi ušla jeho pohledu objektivního pozorovatele.

Dalšího tvrzení, tentokráte už docela silného kalibru, se p.Mareš dopustil v jednom že svých již starších a "slavných " článků, kde se už v názvu dočteme podivuhodnou a pro mne jako bývalého policistů i pozoruhodnou věc. Jednalo se o legalizaci "KRIMINÁLNÍCH " výstřelků homosexuálů.Tolik název. Přiznám se, že přesně si jej nepamatuji a znovu se mi to ani číst nechce. Každopádně pro mne bylo zajímavé zjistit, že homosexuálové se dopouštějí KRIMINÁLNÍCH činů. Pane Mareši, jsem zcela přesvědčen o tom, že pro Vás toto jednání asi kriminální aspekty naplňuje, ale musím Vás zklamat, nikoliv z hlediska zákona. A KRIMINÁLNÍ, znamená TRESTNÝ, vážený pane.

Takže být Vámi, opravím si terminologii anebo tu zášť, dštím poněkud kultivovaněji.Takový trestný čin totiž v Trestním zákoně nenajdete. Najdeme tam však jiné, (které by tam podle mého názoru také být neměly!) např.trestný čin Pomluva. Jeho naplnění jste už byl velmi blízko, stačilo takovéto prohlášení dát do souvislosti s konkrétní osobou. Docela ale věřím, že by jste se při případném trestním stíhání, cítil zcela jistě v roli mučedníka.

Přiznám se, že můj vztah k homosexuálům se od většinové populace asi příliš neliší.Také občas řeknu nějaký hloupý vtip na jejich adresu, ale spíše to plyne z nějaké společenské objednávky, která je v nás hluboce zakořeněna. V každém případě si myslím, že společnost by se měla s tímto problémem vyrovnat a splatit této části občanů dluh.Zatím však veškerá očekávání padla na oltář politikaření.

Bohužel názory podobné páně Marešovým, lze zaregistrovat velmi často a někdo by řekl, že je to důsledek komunismu a přežívajícího paternalistického přístupu ke státu a státu k nám.Teď mám na myslí obecnou roli státu. Odráží se to ve všech sférách veřejného života.Žiji však již několik let ve Spo- jenych státech a s překvapením pozorují tytéž symptomy i zde. Přirozeně ona paternalistická péče státu se odráží jinde než v sociální oblasti. V USA je vliv kléru, zřetelně patrný a nelze je rozhodně označit za stát striktně sekulární.

Co se týče potratů, není ani jeden lékař, který by s naprostou jistotou dokázal určit, kdy se plodu dostává vědomí. Existuje spousta teorií a dohadů, ale upřímně řečeno, nevidím žádný smysl je tu probírat! Koneckonců pan Mareš okolo tohoto tématu chodí po špičkách a názor by z něj dostala možná jediné inkvizice.I když trochu tuším, jaký asi.

Obecně si myslím, že tato diskuze je určena spíše odborné veřejnosti.To ovšem nemění nic na tom, že by ženě mělo být umožněno za určitých podmínek učinit osobní rozhodnutí stran jejího vlastního těla!

Nevím o tom, že by žena byla v podstatě jenom jakýsi chodící inkubátor. Zřejmě asi v toto by byla transformována. Pochybuji, že by ji tato role naplnila nadšením a mateřství je něco natolik specielního a jedinečného, že nějakými direktivami, těžko může být smysluplně uskutečněno a naplněno.

Představy o duševním prenatálním vývoji jsou založeny spíše na iracionálních a esoterických základech. Přiznám se, že i já mám určitou představu, asi jako každý, ale stojí na podobných základech jako p. Marešova víra v stvořitele a hybatele všehomíra. Každý si vytváříme své vlastní teze, které nám pomáhají chápat svět kolem nás, ale jak jsem už napsal výše, nemáme žádné právo nutit je ostatním.

Některé z věcí, které jsem tu zmínil, jsou v podstatě obecně známé a mám pocit, že je snad není třeba ani zmiňovat a opakovat, ale jak se zdá, alespoň občas je dobře si je připomenout.

No a téma poslední: Izrael.

Pokaždé, když slyším, že Izrael je jediná demokracie na Blízkém východě, mám takový pocit, že to s tou naší představou o demokracii, vypadá hodně špatně.Jak se říká "mezi slepými i jednooký králem". Nejsmutnější je, že se píše stále dokola o tom samém. Omílají se stará fakta a lidé pořád umírají dál. Předně si ale nedokáží představit, že může být za demokracii označen režim, který ignoruje desítky rezoluci OSN, režim který uplatňuje kolektivní tresty vůči vlastním občanům, režim který zcela nepokrytě používá proti těmtýž občanům evidentně teroristické metody. Je totiž velký rozdíl, kdy se takto chová jedinec a kdy stát!

Ať jsou okolností jakékoliv, tady jsme asi hodně polevili, co se týče očekávání, jak by se měl chovat DEMOKRATICKÝ stát. Omlouvá se to neustále mimořádnými okolnostmi, za kterých Izrael vznikl a je nucen existovat, a všem, kteří mají trochu odlišný názor, je automaticky přisouzena nálepka antisemity.

Za takovýchto okolností už pak není možná jakákoliv kritika! Izrael se izoluje naprosto sám a bezpochyby na to jednou doplatí. Silácké řeči do sousedských vztahů asi nepatří a těžko asi očekávat, že nějaké pozitivni vztahy to vyvolá?!

Další věc která mne již delší čas fascinuje, je tvrzení, že kdyby se Izrael nechoval jak se chová, tak by zanikl. Jako by tu nebyl mocný přítel USA a pochybuji, že i Evropská unie, by podobný vývoj přešla bez povšimnutí. každopádně je to asi o důvod víc akceptovat nějakou roli OSN v tomto ko- nfliktu! Izrael ji však odmítá.A stále dokola a dokola.......

Před pár měsíci provedla izraelská armáda vrtulníkový nálet na vozidlo taxi na západním břehu Jordánu (jako tak činí 10x do měsíce). Byl při něm zabit jakýsi pohlavár Hamasu a jeho osobní stráž. Reakce většiny českého tisku byla, že většina takový útok víceméně mlčky schválila. Byl to přeci terorista.

Co jsem se ovšem už nedočetl, co ten chudák taxikář!? Holt taxislužba na západním břehu je lopotné a riskantní řemeslo a asi si neměl brát do vozů zrovna někoho z Hamasu!?

Dál to raději ani nebudu rozebírat, musel bych se totiž zastavit i u těch děti, co stály na chodníku (šly do školy) a nakonec skončily na jednotce intenzivni péče. Ale proč to uvádím? Vždyť takových případů jsou desítky.

Důvod je prostý. Má někdo pocit, že takhle se chovají represivní složky DEMOKRATICKÉHO státu? Jestli ho někdo má, pak není o čem diskutovat. Zrovna tak jako není o čem diskutovat v případech demolicí domů, kdy je trestána kompletně celá rodina za čin jejího člena.

A ona zeď? Mám pocit, že Izrael už tady zeď staví dávno. Ale nejen tu na západním břehu....

A co se týče tmářství pane Mareši, nevím, nevím.

Nemám totiž k dispozici přesnou definici. Ale tu moji představu o něm, zcela určitě naplňujete.