24. 3. 2004
K hádkám o Palestincích a o potratechChci se pokusit trochu naznačit východisko pro lidi, kteří to myslí vážně s dialogem mezi opravdu různými postoji a východisky a potkávají se s nečekanými, až neskutečnými obtížemi. Nebo aspoň částečně ukázat, proč je podobný rozhovor tak obtížný. Hádky některých lidí s panem Karasem a Hnutím pro život by nás myslím měly vést ke všeobecnějšímu zamyšlení. První, co po mém soudu stojí za povšimnutí je nedůslednost obou stran. |
Pan Karas bojuje proti zabíjení dětí před narozením, ale prosazuje zabíjení dospělých v podivných "válkách". Je to postoj v těchto kruzích obvyklý. I pan Pavel Mareš, jehož moudrou reakci na útoky proti Hnutí pro život tyto noviny uveřejnily, schvaluje, že Izrael staví "zdi proti Palestincům". Ani ho nenapadne se napřed zeptat, jestli ti Palestinci mají nějakou další možnost než zoufalý odpor - nebo poslušně pochcípat. (Já vím, používá to jako příklad, kdy je možno žádat po lidech nepohodlí, aby se zabránilo velkému zlu, ale i výběr příkladu o něčem vypovídá.) Proti nim obvykle stojí lidé, kteří odmítají řešit problém terorismu tím, že pozabíjíme potenciální teroristy. Poukazují na to, že za daných podmínek budeme vždy potenciální teroristy rychleji vytvářet než zabíjet a že existují i způsoby, jak tento problém skutečně řešit. Jenže obvykle schvalují zabíjení dětí před narozením. Dále je nutno zmínit lidi, kteří jsou skoro důslední. V podstatě schvalují zabíjení kohokoli jakkoli - ovšem kromě vlastní ctěné osoby. No a existuje nejméně jeden blázen, který je přesvědčen, že zabíjet lidi v podstatě proto, že je někdo prohlásil za odpadky, je svinstvo - a fakt, že tato společnost obvykle zároveň odmítá trest smrti pro zločince to podtrhuje. A nezáleží na tom, zda zabíjíme lidi ožebračené, vykořeněné a zoufalé, jinými slovy potenciální teroristy, nebo lidi staré a nemocné, nebo ty, kteří se ještě ani nenarodili. Že se zde naše civilizace chová jako mrcha kobyla, která v posledním tažení kope kolem sebe. Řekl bych, že hlavní důvod tohoto typu nedůsledností a konfliktů je v tom, že novověký člověk chce mít svět jednoduchý. Je to proto, že v jednoduchém světě může být snadno a rychle pánem nad skutečností. Kdo vymyslel název "homo sapiens sapiens", ten to vyjádřil stručně a dokonale. No a někdo si nepřípustně zjednoduší jednu část skutečnosti a druhý jinou. Oba jsou ovšem přesvědčeni, že mají tak říkajíc "pod palcem" celou skutečnost. Na doklad, že jde o praxi obvyklou, příklad z jiné oblasti: Ekologové velmi správně odsuzují, že bez rozmyslu bereme v přírodě cokoli a po použití a pokažení to zase zahodíme, kde nám to tak říkajíc "upadne od pazoury". Neřeknou, že dnešní svět přesně stejně jedná s lidmi, které ponížil na pracovní sílu. A vůbec už neřeknou, že mocní tohoto světa, kterým se to obvykle klade za vinu jsou stejně odlidštělými otroky systému jako všichni ostatní. Další, na co jsem chtěl upozornit je možná ještě nápadnější: Feministé chtějí osvobodit ženy, pan Karas chce osvobodit ženy. Každý z nich si ale tu svobodu představuje úplně jinak. Stojí proti sobě v zuřivém nepochopení a většinou nejsou ani ochotni připustit, že druhá strana je přesvědčena o svých dobrých úmyslech. Tady zřejmě převládá někdy popíraná skutečnost, že základní etické normy přijímáme jako něco, co se rozumí samo sebou, co není třeba a ani není možné dokazovat argumenty - tedy jako axiomy. Na vysvětlení a obranu asi všech etických norem a pravidel samozřejmě existují argumenty, jenže většinou přesvědčují jen ty, kteří je už předtím přijali jako axiom. Těm ostatním znějí jako sofistika. Tahle skutečnost obvykle zvlášť dokonale zablokuje lidi, kteří nezkoumají, jak přišli k etickým normám, které hájí a jsou přesvědčeni, že "to se přece rozumí samo sebou". No a kupodivu také ty, kteří se domnívají, že "oni tedy" přijali předpoklady, ze kterých vycházejí na základě argumentů. Tyto dvě skupiny jsou většinou (naštěstí jen většinou) nekomunikativní. Naproti tomu ti, kteří vědomě přijali etiku, vycházející z nějaké náboženské nebo filozofické soustavy jsou někdy ochotni připustit, že někdo jiný mohl přijmout jinou (samozřejmě úplně špatnou) etiku a chovají se aspoň jako lidé (což je ostatně dost dvojsečný výraz). |
Interrupce: ženino právo či vražda? | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
24. 3. 2004 | K hádkám o Palestincích a o potratech | Jan Hruška | |
18. 3. 2004 | O "kriminálních výstřelcích", potratech a zdích | Jiří Králíček | |
18. 3. 2004 | Potraty: Pavel Mareš argumentuje věcně a přesně | ||
18. 3. 2004 | Otázka, kdy začíná lidský život, je nesmírně závažná | ||
18. 3. 2004 | Polemika s Pavlem Marešem je beznadějná | Jana Malá | |
17. 3. 2004 | Palestina, Izrael a interrupce | Pavel Mareš | |
15. 3. 2004 | Potraty: Argumentace pana Mareše je nepoctivá | Aleš Kubeczka | |
15. 3. 2004 | Nevnucujte ženám zákaz potratů | ||
15. 3. 2004 | Ani v muslimských zemích není zakázána interrupce | Jana Malá | |
11. 3. 2004 | Křesťané jsou v Česku už zase "tmáři" | Pavel Mareš | |
10. 3. 2004 | Tmáři na Filosofické fakultě | Ondřej Slačálek | |
8. 3. 2004 | Potraty a Karas: Když se řekne A mělo by se říci B | Anna Čurdová | |
27. 2. 2004 | Pořád dokola... | Vlasta Leporská | |
25. 2. 2004 | Koho dráždí zákazy? | Pavel Mareš | |
25. 2. 2004 | Pan Mareš má jasno...? |