Míním a trvám na tom, že je pro přírodu i pro města násobně výhodnější - když auto prosviští stokilometrovou a vyšší rychlostí tam kam potřebuje, s minimální spotřebou a minimálními obstrukcemi, a zmizí - než když budeme provoz uměle znepříjemňovat a paralyzovat, a desetitisíce aut budou dlouhé kilometry poskakovat na jedničku.

Okamžiky, kdy je omezení jízd uměle vynuceno okolnostmi (například pražské povodně v srpnu 2002), jednoznačně ukazují, kam ve skutečnosti tato omezení vedou. Papaláši, kteří o omezeních rozhodují, sami sebe rozhodně omezit nenechají - ve svých vozech mohou jezdit vždy a všude bez omezení, a případně jim policie udělá ještě cestu. Majetnější si koupí propustku, kterou úplatná policie ráda a ochotně poskytne (povodňová permanentka na pražské mosty stála 5000 korun) - těchto propustek se ale postupně vydá tolik, že centrum je za pár dní stejně zasekané jako dřív (analogie s "modrými" parkovacími zónami, které parkování zpoplatňují, ale negarantují). Protože problém ani tak není v tom, že aut je mnoho - problém je v tom, že auta kvůli nekonečným obstrukcím nemají kudy a kam odjíždět.

Druhé oblíbené klišé ekologistů je, že jezdit osobním autem je zbytečné, že to je nějaké pozlátko, atribut bohatství, či symbol blahobytu. Ani toto tvrzení se samozřejmě nezakládá na pravdě. Jako diagnóza je zajímavé, že tyto bláboly o autu jako "symbolu" něčeho, šíří zejména lidé, kteří autem sami nejezdí, a nejsou tedy dotčeni realitou - zatímco řidiči nad tím leda nechápavě vrtí hlavou, pokud si na ní rovnou neklepou.

Neznám totiž nikoho, kdo by jel autem, kdyby mohl jet stejně pohodlně jinak. Těch pár dementů, pro něž je nablýskaná ospojlerovaná plechovka řítící se nepřiměřenou rychlostí, atributem čehokoliv � je tak málo, že jejich relevance nevybočuje ze statistické chyby. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by si radši nevzal dvoje noviny a nenechal se vézt, kdyby mohl, než aby řídil - ZEJMÉNA v Praze.

Pravdou zůstává, že dvacetikilovou brašnu s nářadím tramvají nedovezete, stejně jako tak nemůžete zásobovat provozovnu; pravdou zůstane, že do Lochkova vám náhodný zákazník přijde méně často než na hlavní třídu v centru Prahy.

Jsou věci, které se pro svojí cenu nebo neskladnost veřejnou dopravou prostě dopravovat nemohou. Všichni, kdož potřebují přes Prahu a pak ještě kousek za ní - se bez průjezdu Prahou neobejdou, i když by se mu tisíckrát raději vyhnuli. A jsou i lidé, jejichž společenská důstojnost nebo potřeba ochrany SKUTEČNĚ vyžaduje automobil, i kdyby zastánci kolektivní chudoby zrůžověli vzteky.

Teprve až budou papaláši jezdit ze Strakovy akademie na Hrad tramvají, a v žádných vládních budovách ani v Parlamentu a Senátu zásadně nebude parkoviště ale bude u něj stanice veřejné dopravy - pak teprve mohou naši zákonodárci a naše vláda žvástat něco o tom, jak si každý klidně může dojet městskou dopravou. Teprve až oni sami svůj symbol opulence zanechají na odstaveném parkovišti na periferii, a začnou používat veřejnou dopravu, a dají tak najevo svou důvěru v její bezpečnost, spolehlivost a pohodlí - teprve pak to mohou chtít po lidech, z jejichž peněz tyjí.

A tím se dostávám k poslednímu nesmyslnému klišé ekologistů - a totiž že není-li zcela morální dopravu ve městech nesmyslnými opatřeními bojkotovat, je třeba jí aspoň mastně zpoplatnit, aby ti "zbohatlíci" věděli. Ani v tom řešení nevidím. Zoufalí podnikatelé budou muset toto mýtné prostě promítnout do cen - a zaplatí to jejich zákazníci - kteří to tak zaplatí často vlastně dvakrát, protože podruhé zaplatí mýtné za svůj automobil, až u nich pojedou utratit své peníze.

Papaláši, kteří o tom budou rozhodovat, budou mít mýtné jistě zadarmo (nebo za naše). A tak nejvíce peněz na mýtném zaplatí rezidenti na paušálech; a pak ti, co tam z nezbytnosti budou mimořádně potřebovat něco dovézt, neboli tam vlastně vůbec nechtějí. Skutečně je tohle ta jediná a správná cesta ke štěstí? Já si to skutečně nemyslím.

A protože všelijací ekologisté a kužvartové jen jalově protestují proti všemu, aniž by se sami přičinili o řešení - já se pokusím funkční řešení nastínit.

NECHŤ MAJÍ AUTA PŘEDEVŠÍM KUDY ODJÍŽDĚT. Je zřejmé, že se vždycky najde dost protestujících, že takové silnice vždycky někomu povedou za barákem, že mu silnice znehodnotí nebo zlikviduje jeho domov . . . ovšem fakt, že auto vypadne rychle a s co nejmenší spotřebou času a pohonných hmot, šetří ten jediný skutečně neobnovitelný zdroj na planetě - a totiž hodnotu vašeho života a času. Je mi proto uplně jedno, koho se to dotkne, kterou žábu či kytičku tím zahubím, kterou nenahraditelnou památku zdevastuji, a že se někdo bude muset odstěhovat, a někde zmizí kopec či park.

Kdybychom brali ohled na tyto faktory - tak prostě NIKUDY nepovedou silnice, NIKDE se nebude skladovat a zpracovávat odpad, NIKDE nebudou elektrárny a NIKDE nebude průmysl, tedy lidé nebudou NIKAM chodit do práce a následně už NIKAM nebude muset nikdo jezdit nebo něco vozit - jistě sen všech kužvartů, ale díky Bohu zatím sen menšinový, a proto bude muset ustoupit.

NĚKDE tyhle věci prostě být musí, a proto to vždycky někoho zasáhne a omezí - a proto nechť je veřejný zájem v tomhle nadřazen zájmu jednotlivých obyvatel, kytiček, i občanských sdružení obstruujících cokoliv. Budiž tedy v Praze dva městské okruhy.

Jeden, vnitřní, minimálně dvouproudý, v optimálním případě hvězdicově uspořádaný, s mimoúrovňovým křížením - aby ti, co se potřebují dostat skrz Prahu, co nejméně poskakovali po světelných křižovatkách, a naopak aby co nejrychleji z centra vypadli. Jestli takový okruh povede po mostech a v tunelech - fajn, někde ve Švýcarsku (Zuerich?) jsem v tunelech viděl uspořádané celé město, a nevšiml jsem si že by tím město nějak utrpělo. A kdyby takový okruh byl čtyřproudý - bude to jen dobře, vůbec se nebudu zlobit. Druhý, vnější okruh, dálničního typu, tří až pětiproudý, situovaný v okrajových částech města nebo za ním, třeba i jednosměrný - aby ti, co potřebují projet jenom kolem Prahy, nebo z jejího jednoho konce na druhý - přes Prahu vůbec nemuseli, a vůbec do ní nevjeli. Takové obchvaty má většina velkých měst civilizované Evropy, a nemá smysl hnát statisíce aut do centra jen proto, aby si pár občanských sdružení uspokojilo své zcestné ambice, míníce že když silnice nepovedou nikudy, že auta vysublimují. Na tyto okruhy by samozřejmě měla navazovat dálniční síť, vedoucí minimálně do všech velkých okresních měst.

Tedy pověstné "silnice smrti" jako z Poděbrad do Hradce, z Lovosic do Ústí n/L, z Příbrami dolů na jih, nebo "route 11" Olomouc/Brno/Mohelnice/Hradec/Poděbrady - tam všude by měly být dálnice, aby se na nich auta zdržovala co nejmíň. A budiž městská doprava, která bude čistá a uklizená, v létě klimatizovaná a v zimě vytápěná, bezpečná a hlídaná před kapsáři a povlem nejrůznějšího druhu, logicky synchronizovaná, dostatečně dimensovaná, nejdražší lístek levnější než hodina parkování v centru, a s odstavnými parkovišti na periferiích - aby ti, kdož z ní dnes mají oprávněnou hrůzu, měli motivaci jí použít. Neb nemá smysl řešit životní prostředí tím, že budu lidi omezovat, buzerovat, urážet a nasírat; nemá smysl řešit množství aut tím, že je naštosuju do neprůjezdných ulic. Má smysl nabídnout lidem lepší alternativu - PAK teprve nechají auta doma, a věřte že rádi.