V letech 1970 - 1990 pobýval Revel často ve Spojených státech a diskutoval tam s mnoha Američany - politiky, novináři, podnikateli, studenty a univerzitními profesory. Tak byl schopen poučit se o tom, co si Američani skutečně myslí - na rozdíl od "šovinistických ovcí" v Evropě, kteří jen "opakují konvenční názory na to, co si prý Američané myslí", uvádí recenzent.

Už před 34 lety, ve své knize Bez Marxe i bez Ježíše byl Revel překvapen důkazy, že téměř všechno, co Evropané tvrdí o Americe, je falešné. Tato kniha obsahovala dva zásadní arugmenty: že hlavní společenský a politický vývoj v USA od konce šedesátých let, včetně protestů proti vietnamské válce a včetně sexuální revoluce představoval nový typ revoluce, která neměla nic společného s marxisty předpovídanou "dělnickou revolucí". Dále, Revel předpověděl, že velkou revolucí dvacátého století bude "liberální revoluce", tedy rozšíření pluralitní demokracie a tržní ekonomiky - a nikoliv "socialistická revoluce". V knize Revel také správně identifikoval základní zdroj protiamerického resentimentu v Evropě: jeho zdrojem byl hněv, že Evropa přišla v období po druhé světové válce o své vedoucí postavení v západní civilizaci.

Revel také v této první knize poukázal na to, že Spojené státy jsou vždy kritizovány za nějaký nedostatek, a zároveň i za jeho přímý opak - takže je tato kritika zcela iracionální.

Revelův nynější Antiamerikanismus je v podstatě pokračováním knihy Bez Marxe i bez Ježíše a její současnou aktualizací. Autor poukazuje na to, že 12 let byly Spojené státy kritizovány za to, že vůči Iráku prosazovaly umírněnou politiku sankcí. Když ale vláda prezidenta Bushe opustila tuto politiku a rozhodla se režim Saddáma Husajna vojensky svrhnout, "začaly snad hysterické bědující opice Spojené státy za změnu této politiky chválit?" ptá se recenzent. "Ne, samozřejmě ne: začaly kritizovat USA za 'strašlivé zabíjení civilistů' způsobené bombardováním." Američané prostě budou vždy kritizováni, ať dělají cokoliv, míní autor. A jedinou racionální reakcí od Američanů může tedy být, aby dělali to, co sami uznají za vhodné a s nikým se o tom neradili. Právě proto jsou Američané svými kritiky neustále kritizováni za svůj "unilateralismus". Kritiky ani nenapadne, že ten unilateralismus vlastně zavinil sami, zdůrazňuje recenzent.

Hesla jako "Ne terorismu. Ne válce" jsou podle autora asi tak racionální jako by byla hesla "Ne nemoci. Ne lékům." K obvinění, že jsou Spojené státy materialistickou civilizací, poznamenává autor sžíravě: "Každý ví, že v Africe a v Asii vládne jen nejčistší nesobectví, zejména v muslimských zemích, a všeobecná korupce, která je ochromuje, je jen výrazem jejich vysoké spirituality."

Mnoho z Revelovy kritiky antiamerikanismu, například to, že mnozí stoupenci antiamerikanismu donedávna hájili totalitní komunismus, anebo to, že intelektuálové ve společnostech, které selhaly, obviňují Spojené státy namísto toho, aby pohlédli na vlastní společnost, se objevilo už v předchozích knihách jiných autorů. Avšak nejoriginálnější je Revel při své analýze psychologické motivace antiamerikanismu, když dává do kontrastu motivy antiamerické levice a antiamerické pravice. Levice považuje Spojené státy v podstatě za ďábla, pravice naopak nenávidí USA za to, že se dostala na trůn světového vůdcovství, který podle jejího názoru právem patří Evropě. Přitom pravice ignoruje, že první i druhá světová válka, komunistická ideologie a socialistická hospodářská politika - což všechno vedlo k posílení globálního vlivu USA - vznikly v Evropě.

Revel také píše o tom, jak mají mnohé země ve zvyku obviňovat Spojené státy z jejich vlastních chyb. Tak "známé pacifistické země Japonsko a Německo" obviňují USA z militarismu, Mexiko z "volební korupce", Británie z "imperialismu", arabské země USA obviňují z toho, že po roce 2001 Spojené státy omezily svobodu projevu (arabské země jsou jistě vynikajícími příklady zemí, kde vládne svoboda projevu). Čína obviňuje USA z "hegemonismu".

Charakteristickým rysem stoupenců antiamerikanismu je jejich morální zbabělství, usuzuje recenzent. Charakteristickým představitelem této vlastnosti jsou pro Revela Jihoameričané: "Pro Jihoameričany je nesnesitelné, že hrstka Anglosasů, kteří přijeli daleko později než Španělé a usadili se v tak drsném podnebí, že skoro nepřežili prvních několik zim, se stali nejvlivnější mocnosti na světě. Bylo by zapotřebí nemyslitelné schopnosti vlastní sebenalýzy, aby Jihoameričané dokázali určit, co je základní příčinou tohoto rozdílu."

Tatáž Revelova argumentace, míní recenzent, platí úplně stejně pro většinu Afriky, pro slovanské společnosti ve východní Evropě, pro národy na jihoasijském subkontinentu a samozřejmě i pro nešťastný arabský svět.

Ironií je, že cenu za antiamerikanismus nezaplatí Spojené státy, ale ostatní: Kubánci, Severokorejci, obyvatelé Zimbabwe a další jiní budou dál trpět, protože intelektuálové ze západního světa, posedlí kritikou USA, nejsou ochotni kritizovat zločinecké totalitní režimy. Mezitím se v Iráku snaží fašistická sebranka bez politického programu kromě úsilí vraždit Američany zlikvidovat tu nejmenší naději na demokracii a svět, namísto toho, aby irácké demokracii pomohl, projevuje antiamerickou škodolibost.

Není přeháněním konstatovat, usuzuje recenzent, že se v roce 2004 stal antiamerikanismus největší překážkou pokroku lidstva. Podporuje represivní diktatury po celém světě, omlouvá korupci, mučení, útlak žen a masové vraždění, poskytuje ideologický kyslík stupidním "revolučním hnutím", jako jsou maoističtí partyzáni v Nepálu a dokonce i podporuje šíření nemocí, když Evropa nadřazeně odmítla Bushovu iniciativu v boji proti AIDS jako neupřímnou.

Nic z toho neznamená, že kritika specifických částí americké politiky či aspektů americké kultury není legitimní. Autor v žádném případě není nekritickým apologetou americké politiky - zmiňuje se o mnoha příkladech, kdy s americkou politikou nesouhlasí.

Jaké jsou slabiny Revelovy knihy? Trochu se opakuje. Vzhledem k tomu, že kniha je překladem z francouzštiny, obsahuje mnoho odkazů na domácí francouzskou politiku, s níž nemusejí být mezinárodní čtenáři podrobněji seznámeni.

Ve Francii se stala Revelova kniha bestsellerem. Méně úspěšná byla ve Spojených státech samotných: to je podle recenzenta hlavně proto, že si Američané ani nejsou většinou vědomi, že antiamerikanismus po světě existuje.