Pokud jste viděl pořad, který zmiňujete, pak víte, že zde byly dva lékaři - kromě P. Pafka ještě lékař (už si bohužel nevybavuji jeho jméno), který přednáší lékařskou etiku na Karlově univerzitě, a který zastával právě ten názor, že lidský život začíná početím. Čili ani v lékařských kruzích na tuto otázku nepanuje jednotný názor.

Argumenty P. Pafka proti tomuto názoru nebyly lékařské, ale společenské: V naprosté většině zemí a také u nás jsou používány pro různé účely lidské zárodky, které jsou posléze zničeny. Pokud bychom přijali názor, že lidský život začíná početím, znamená to, že tyto tzv. civilizované státy se dopouštěli a dopouští obludných zločinů. Já se ale obávám, že právě tak tomu je.

Argument, podle kterého lidský život začíná nabytím vědomí pokládám za velmi chabý: Podle této logiky by např. spící člověk, či člověk v narkóze, vlastně nebyl živý. Znám argumenty typu, že několikadenní či týdenní zárodek je asi na úrovni žížaly a nelze jej pokládat za lidskou bytost.

Problém je v jedné věci: Z žížaly nikdy nic jiného než žížala nebude. Z několikadenní "žížaly" v těle matky se však za několik měsíců stane živý člověk. Myslím si, že argumenty proti ztotožnění počátku lidského života s početím nejsou lékařské, ale společenské, tj. existuje konsensus o tom, koho či co pokládat za člověka a koho ne.

Problém je, že takový konsensus nevypovídá nic o tom, kdo skutečně je či není člověk. Na jihu USA existoval až do poloviny 19. století mezí tamním bílým obyvatelstvem všeobecný konsensus o tom, že černí otroci jsou bytosti nižšího druhu. Nečekám, že vás přesvědčím. Ale zkuste se nad touto otázkou trochu nezaujatě zamyslet, jste-li toho schopen.