8. 4. 2004
Los Angeles Times: Pán prstenů je absolutní nudaFilmová trilogie Pán prstenů je neohrabaná, povrchní, bombastická a absurdně přeceněná, argumentuje v deníku Los Angeles Times Denis Dutton, Američan z Hollywoodu a editor elitních internetových stránek Arts and Letters Daily, který vyučuje filozofii kultury na University of Canterbury na Novém Zélandě. Pán prstenů je podle Duttona odstrašujícím příkladem, který poukazuje na nynější nesmírně nízkou úroveň velkorozpočtových filmů. |
Filmová trilogie Pán prstenů představuje vítězství efektů nad dramatickým uměním. Samozřejmě, píše Dutton, efekty byly součástí kinematografie od Méliesovy Cesty na Měsíc z roku 1902. V roce 1932 byli diváci překvapeni animovanými sekvencemi King Konga; Kubrickův film 2001: Vesmírná odyssea, dokázala, že filmové efekty mohou být krásné a počítačem vyrobené efekty vstoupily do světa filmu s Jurským parkem, Titanikem a filmem Matrix Jenže, pokračuje Dutton, na filmové efekty si diváci velmi rychle zvykají. A tak se stávají tvůrci filmových efektů obětí nekonečné spirály, kde se požadují stále větší výbuchy, stále ošklivější záporáci, stále drastičtější násilí. Přesně to dělá trilogie Pán prstenů. Odmysleme si frenetické filmové efekty a na plátně nezůstane skoro nic, co by přimělo i méně než normální lidskou mysl, aby přežila. Příběh je roztahaný, dlouhý. Elijah Wood hraje Froda prostřednictvím dvou grimas: šokované šťastné tváře a šokované zraněné tváře. Je to nuda. Když psal o divadle ve své době, vypracoval Aristoteles seznam prvků, které vytvářejí dobré drama. Nejméně důležitá, argumentoval Aristoteles, je "podívaná" - speciální efekty. Nejdůležitější pro intenzivní dramatický zážitek jsou dobrá zápletka a zajímavé postavy. Za posledních 2500 let se v tomto smyslu nic nezměnilo. Ignorujte Aristotelovy názory, dejte přednost "podívané" a skončíte s takovými překomupterizovanými, chaotickými nesmysly jako je například nová verze Charlieho andílků Kinematografie se posunula směrem ke kreslenému filmu amerického stylu. Postavy jsou nyní černobílé, stereotypní. Boje s mečem musejí být doplněny počítačovými efekty, aby meče proti sobě jiskřily. V letech 1939 - 1942, ani ne deset let po vzniku zvuku, byl Hollywood schopen vyprodukovat celou řadu vynikajících klasických filmů: Občan Kane, Odváto s větrem, Casablanca, Maltézský sokol. Dnešní filmy se jim nevyrovnají. Je-li posedlost nákladnou technologií a povrchními efekty důvodem, proč zhyne hollywoodská kinematografie jako umělecký žánr, ať to klidně vykonají talentovaní Novozálelanďané, jako je autor Pána prstenů Peter Jackson. Za vizuální efekty, kostýmy a makeup si své Oscary jistě zasloužili. Ale mají snad tyto přetechnizované filmy naší éry trvalejší hodnotu, ptá se závěrem autor.
Kompletní článek v angličtině ZDE
|