Britské listy, ač nedisponují možnostmi české policie, Interpolu či tajných služeb, před časem publikovaly rozhovor Jana Paula s Georgem Novotnym, aby objasnil okolnosti jeho údajného "stíhání" ve Spojených státech. Odpovědi Novotného by měly nyní zajímat především předsedu senátu pražského městského soudu Dušana Pašku, který hodlá v pondělí ráno oznámit, zda skutečně zahájí proces kvůli neproclení obrazů, které si Železný nechal dovézt Novotným. Paška soud podle Lidových novin záměrně naplánoval na předvolební týden. Pokud by soudce dospěl k závěru, že lze Novotného stíhat jako uprchlého, proces s Železným by začal "podle plánu", tvrdí Lidové noviny.

Podle jakého plánu? ptáme se my.

Asi po deseti minutách v horkém, sotva dýchatelném vzduchu, jsem propadla panice. Netrpím klaustrofobií, ale cela ji vyvolala. Na dohled nebyl žádný strážce a nebylo možno nikoho požádat o pomoc. Zabušila jsem na dveře a na skleněnou zeď. Nakonec přišel strážce a podíval se na mě bez zájmu. "Co chcete? zavolal. Řekla jsem, že je mi špatně. Odešel. Donutila jsem se uklidnit se. Donutila jsem se použít toho vystaveného záchodu. Vymyslela jsem si, jak spát na lavici, na boku, vždycky pět minut, než začala bolest být nesnesitelná, pak si odpočinout vsedě a spát dalších pět minut. Říkala jsem si, že to je jen na jednu noc. Nakonec jsem strávila ve vazbě 26 hodin: Můj zločin? Přiletěla jsem do USA udělat několik novinářských rozhovorů a neměla jsem novinářské vízum.

Papež Jan Pavel II. podrobil v pátek prezidenta George Bushe veřejné, ostré kritice v souvislosti s politikou jeho vlády v Iráku. Odsoudil "politováníhodné" týrání vězňů a požadoval mezinárodní řešení krize v Iráku.

pátek 22.00: Papež Jan Pavel II., který je silným odpůrcem války v Iráku, požadoval dnes při schůzce s americkým prezidentem Georgem Bushem rychlý návrat irácké suverenity. Mezi Bushem a Janem Pavlem II. se nejprve konala soukromá schůzka, při níž, uvedl papežův poradce, řekl Jan Pavel II. "několik věcí" Bushovi o válce a o míru.

Desetitisíce protiválečných demonstrantů se vydalo do ulic protestovat proti návštěvě amerického prezidenta. Demonstranti skandovali: "Ne Bushovi, ne válce!" Organizátoři odhadují počet účastníků demonstrace na 150 000 osob, policie na 25 000.

V sobotu bude zahájena velká operace, jejímž cílem je zabránit vznikající obrovské humanitární krizi. Odborníci varují, že v Súdánu zemře v nadcházejících měsících na hladomor až 300 000 lidí, pokud se jim nedostane základní humanitární pomoci.

pátek 22.30: V pátek měl rezignovat další vysoký činitel USA, pouhý den poté, co svou funkci složil George Tenet, ředitel CIA, uprostřed sílící kritiky této výzvědné služby.

Jeden vysoký pracovník americké rozvědky konstatoval, že James Pavitt, ředitel tajných služeb CIA, plánuje oznámit, že odchází na odpočinek. Pavitt je šéfem nejznámějšího oddělení CIA, které je odpovědné za získávání informací ze zahraničí.

V těchto dnech tajně zasedá v severní Itálii tzv. "Bilderbergská skupina" skládající se z představitelů nejvlivnějších světových a politických představitelů. Je to její padesáté zasedání.

Svobodného ducha, kvalitního vzdělání a politicky nezávislého. Takhle nějak by si patrně šéfredaktor Britských listů Jan Čulík představoval českého novináře. O tom, jaká je situace v dnešních českých médiích, by stálo zato provést hloubkový výzkum. Nebudu vás trápit: je to někdy peklo!

Vyprávění pana Jiřího Dienstbiera v článku "Jak jsme v Československém rozhlase bojovali proti totalitě" (BL, 2.6.04) totiž opravdu působí jako pohádka z mechu a kapradí. Znám také pár pamětníků té z doby, například Miluši Tikalovou či Jaroslava Jírů z rozhlasu, kteří patří k lidem doby, v níž cynismus ještě nebyl tak rozšířenou kategorií. Jednou jsem byl také na výročí "boje o Československý rozhlas" z roku 1968, a seznámil jsem se tam s nenápadným pánem, jméno není důležité, a on o té době mluvil takovým způsobem, že jsem měl občas pocit, že v té době musel být snad: ráj na zemi.

Ne, všichni víme, že nebyl, ale touha těch lidí byla snad opravdu jiná. Utopie? Podléhali utopii? Ano, snad že tomu, co dělali, trochu, ale opravdově věřili; a právě díky tomu, že svou práci měli neuvěřitelně střeženu, a žili v denním napětí, zda to "projde", podávali někdy výkony téměř nadlidské. Jistě, cenzura, ale cenzura té doby byla jiná, než ta dnešní. Nevěříte?

Pokud připustíme, že existuje takové specifikum jako česká politika, je snad možné zároveň předpokládat, řekněme s jistým nezbytným odhodláním, že obsahuje některá nutná pravidla. S nutnou dávkou iluze, že je něco takového jako pravidla politické praxe vůbec možné. To jsou dva předpoklady, které samy o sobě stačí na to, abychom se měli na pozoru před tím, co z nich může vzejít.

Historie má závažný význam pro současnost. Jsou to naše kořeny. Bez dějin ztrácí svou identitu nejen člověk, nýbrž i národ nebo stát. Teprve přesahem z pomíjivého dneška --- přes prisma uvědoměné minulosti --- lze přiměřeně vážit jak startovní čáru dneška, tak poměřovat schůdné alternativy pro zítřek. Světová média připomněla 15. výročí krvavých událostí v Pekingu; naprotitomu v Pekingu byla uplatněna ostražitá opatření k ututlání jakékoli zmínky o tom, co se tehdy stalo. Že je Čína dnes ve Střední Evropě --- a nemysleme teď na "Věrušku"! --- málo vnímaným (a tím méně v žádoucích souvislostech medializovaným) státem, na to chce při tom smutném výročí stručně upozornit tento příspěvek.

Perikopa dnešní neděle vypráví příběh o tom, jak Ježíš uzdravuje nevidomého a hluchoněmého člověka. Řečeno tehdejší medicínskou terminologií vyhání z posedlého člověka zlého démona. Lidé, kteří při tom uzdravení byli přítomni, si to nenechali pro sebe, přestože Ježíš je při každé takové příležitosti výslovně prosil, aby o jeho uzdravování nikde nevyprávěli. Byl si totiž velmi dobře vědom nebezpečí všech možných nebezpečných desinterpretací tohoto jeho uzdravování a pomáhání potřebným.

Napsal nám Jan Lepař o tom, jak musel s manželkou žádat český stát o povolení (s poplatkem), aby mohli svému synu dát jméno Finn. Připomnělo mi to stejné praktiky za komunismu, kdy o nich psal Josef Škvorecký:

"Zde [v Americe] neexistují žádné seznamy přípustných jmen křestních jako v Praze a dcerušku můžete směle pokřtít například pro anglosaské ucho rozkošně znělým Latrina Boubelka. Vždycky si vzpomenu na svou nešťastnou pražskou přítelkyni jménem Marie-Louise (maminka byla Francouzka), jejímž muž chtěl prvorozenou dceru pojmenovat po matce. Úředník však vrtěl hlavou: "Můžete mít Marii Lujzu," pravil, "ale ne s čárkou veprostřed. Marii Lujzu bez čárky, ale už vůbec ne Marii Lujzu, s čárkou ani bez!" (Josef Škvorecký, Zdena Salivarová, Samožerbuch, 68 Publishers, Toronto, 1977)

To bylo za hlubokého komunismu, někdy v padesátých letech. Dnešní zkušenost Jana Lepaře je však skoro úplně stejná:

Spousta lidí, kteří "přičichli" Americe, má výhrady právě vůči kontrole jmen a vůči PhDr. Knappové, míní Jiří Jalůvka. Připadá mi, že po nějaké době v USA je člověk tak promasírován tou zprofanovanou "svobodou" a poněkud zhloupne. Stačí si přečíst nějakou knihu právě od paní Knoppové a zjistíte, že jméno má v našich krajích obrovský společenský význam. To, že se na dodržování kodifikovaných jazykových pravidel jinde kašle, není důsledek svobody, nýbrž blbosti. Chápu, že USA, u kterých se o historických jazykových (i jiných) tradicích nedá hovořit, je každému jedno, jak se kdo jmenuje. Ale v našem dost konzervativním prostředí si musíte rozmyslet, jestli vystavit dítě ústrkům a traumatům jen proto, že má netradiční jméno a že děti holt obvykle bývají dost kruté vůči výjimečným..

Jan Čulík: To snad nemůžete myslet vážně, pane? Že stát má určovat, jak JÁ pojmenuju své dítě? :)

Pan Jalůvka má pravdu, znám případy, kdy ženy chtěly pojmenovat, vzhledem k oblíbenosti seriálu Dalas děti Džejár. Marně se jim matrikářky snažily vysvětlit, že je to zkratka J.R. a "džejár" se jen vyslovuje. Taky narostl počet Esmerald. :) Kam až to povede? Vážně máte pocit, že žít v "Horní Dolní" se jménem Konzuela Nováková je terno?

V květnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 3370,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Přitom čtenost Britských listů rapidně roste.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Karel R. Popper na jednom místě své knihy Otevřená společnost a její nepřátelé hovoří o tom, že Marxovo učení o třídním boji mezi dělníkem a vlastníkem výrobních prostředků je minulostí, neboť tento boj de facto zanikl, oprávněné požadavky dělníků byly uspokojeny -- a klíčové místo v moderní společnosti zaujal jiný střet, totiž konflikt mezi spotřebitelem a výrobcem. Popper tvrdí, že cílem moderní legislativy musí být ochrana spotřebitele. Proč?

Eurotel mě žaluje o částku více než 80 000 Kč za data, která jsem si stáhl v zahraničí prostřednictvím služby Eurotel Data Nonstop GPRS, píše Jan Macháček. Firma Eurotel totiž účtuje za tuto službu v zahraničí 1Kč za 1 Kb. Náhled úvodní stránky BL stojí tedy u Eurotelu ze zahraničí 90 Kč:

čtvrtek 17.00: Ředitel CIA George Tenet nabídl Bílému domu svou rezignaci "z osobních důvodů". Prezident Bush sdělil reportérům, že jeho rezignaci přijal. "Řekl jsem mu, že mě mrzí, že odchází. Udělal pro americký lid vynikající práci," konstatoval Bush. CIA je terčem kritiky za špatnou výzvědnou práci před americkým útokem na Irák a před útoky z 11. září. Jednapadesátiletý Tenet zůstane v úřadu do poloviny července. Pak bude jeho zástupce působit jako prozatímní ředitel, než se najde nástupce.

Úvodem chceme poznamenat, že vycházíme z předpokladu dosud stále ještě funkčního vymezení pojmu válka. Je totiž stále ještě používán pro ozbrojené konflikty různých skupin populace, jako jsou kmeny, rasy, státy a jejich koalice, menší nebo větší geografické jednotky, náboženské nebo politické skupiny, ekonomické třídy nebo konečně celé civilizace. Rozumíme tomu stále ještě tak, že jde o organizované násilí, střetnutí skupin ozbrojenců (už dávno nikoli jen ozbrojených mužů), jehož cílem je odzbrojit nebo fyzicky zničit jednu nebo druhou stranu, nebo dokonce jen zbavit jednu nebo obě vůle hájit své původní zájmy. Podle mezinárodního práva je to pak taková úroveň tohoto konfliktu, kdy státy mají na základě svých prohlášení statut válčících stran a snaží se nebo jsou již více než jedno století povinny dodržovat určité zásady vedení války.

V pondělí 31. 5. jsme mohli na druhém programu České televize sledovat pořad Krásný ztráty, jehož hosty byli spisovatel Arnošt Lustig a bývalý pilot RAF Jan Wiener. Posledně jmenovaný zde vyslovil myšlenku, jež by neměla uniknout pozornosti nikoho z nás, zejména pak české politické reprezentace. Michal Prokop se dotázal Jana Wiesnera, jestli by byl ochoten znovu absolvovat svoji životní mašinérii pilota bojujícího za vlast a následně vláčeného po komunistických lágrech. Minulý týden jsme se na témže televizním programu v dokumentu o československých bývalých letcích v Anglii mohli přesvědčit, že Jan Wiener je člověk pevných morálních zásad, který byl ochoten za svou vlast padnout. Ne však dnes. Michalu Prokopovi odvětil ve smyslu, že současná Česká republika nemá nic společného s tzv. první republikou, že dnes převažuje jen to špatné, a proto by nechtěl za naši vlast bojovat. Svůj názor podložil myšlenkou, že meziválečné Československo bylo založeno na Masarykově a poté i Benešově snaze vštípit lidu vzájemnou slušnost, která se však dávno vytratila.

A proč se o tom tak rozsáhle rozepisuji? Vzájemná slušnost je otázkou výchovy.

Euroskeptikové v České republice i jinde mohou být klidní. Nikdy nedojde k vzniku evropského superstátu, protože veřejný a kulturní diskurs probíhá v rámci jednotlivých národních společenství a hradby mezi nimi jsou často vyšší a nepřekonatelnější, než by se dalo očekávat. Jak známo, celkově je daleko silnější jednosměrný provoz z velkých, vlivných a ekonomicky mocných kultur do menších zemí. Češi, zdá se, vědí daleko více o anglosaské, britské či americké kultuře, než vědí Britové či Američani o kultuře české. Přitom však existuje zajímavá věc: navzdory silné přítomnosti angloamerické literatury a kultury v střední Evropě, obraz angloamerického světa, který tam vzniká, není reprezentativní.

Příspěvek Jana Čulíka pro Salon kritického myšlení, který se konal ve dnes 29. a 30. května v Litoměřicích. Stručnější verze tohoto článku vyšla dne 3.6. anglicky v listě The Prague Post, ZDE a glosa k této věci v deníku Právo.

Sebevědomí teoretikové jsou schopni vytýčit i grandiózní, globální programy ve velmi krátkém čase. V tomto smyslu pak v dílnách politických lídrů jejich "mozkové trasty" plodí strategie a volebně laděné programy po tuctech. Co takových programů se u nás už zrodilo. Kdo by si dal práci s jejich nezaujatým porovnáním s realitou byl by nepříjemně překvapen. Jak triumfálně se nesly programy transformace, návratu do Evropy, obnovení ekonomického růstu atd. zpočátku formulované OF, posléze ODS a nakonec ČSSD.

A jak naproti tomu tísnivě působí rozladění obyvatelstva tváří tvář velké a rostoucí nezaměstnanosti, neuvěřitelnému zaostávání našich příjmů za západoevropskými, hrozivému růstu našeho veřejného dluhu. Zajisté není problémem vytyčovat smělé programy vládnete-li formulační lehkostí a notnou dávkou sebedůvěry. V některých oblastech to i docela projde, rozhodně však ne v ekonomice. Ale neztrácejme čas povídáním, že ekonomie je věda a přejděme rovnou k věci.

Irácký ministr zahraničních věcí zdůraznil v OSN, že nová rezoluce OSN by měla poskytnout po předání moci dne 30. června Iráku plnou suverenitu. V projevu v Radě bezpečnosti OSN konstatoval Hoshyar Zebari, že by rezoluce OSN měla odstranit pojem okupace a měla by schválit skutečné předání moci. Zebari také zdůraznil, že by Irák měl mít právo rozhodovat o budoucí přítomnost amerických vojsk na svém území. Nepožádal o právo veta nad velkými americkými vojenskými operacemi, které Američané odmítají Iráčanům po 30.6. poskytnout. Někteří členové Rady bezpečnosti trvají na tom, aby Irák měl v těchto věcech právo veta.

Rád bych něco podotkl k vašemu článku "Bylo to v komunismu skutečně "stejné jako na Západě?" z 21. 5. t. r., píše František Hájek:

V reakci na článek Františka Hájka ZDE se ozvalo několik lidí, že s jeho názorem souhlasí a že jejich zkušenost je také taková. Je tato zkušenost hlubší, tj. má ji více lidí? Ozvěte se. Toto napsal Václav Jelínek:

Považuji diskusi o strachu za zavádějící. Strach je naprosto přirozený průvodce člověka v každém věku a v každém politickém systému, a kdo se ve svém životě nikdy ničeho nebál, je duševně nemocný. Pan Čulík měl však na mysli strach jiný, strach specificky totalitní.

Musím zareagovat na článek pana Hájka, protože podle ohlasů by to na BL statisticky vypadalo, že v minulém režimu se nebylo čeho bát, píše Pavel Viktorin. Možná mají pravdu, pro jistý typ lidí, kteří rezignují na svobodnou vůli, nevadí jim, když jsou nuceni papouškovat lži a naoko manifestovat loajalitu k totalitnímu režimu to mohlo být lehce snesitelné. Předpokládám, že tito lidé mají nějaký přepínač "veřejné"/"soukromé" , který jim umožnil vyhnout se pocitům hanby, jaké jsem prožíval v té době třeba já. Bohužel se obávám, že u takových lidí neumím rozeznat, jaká je jejich skutečná tvář, existuje-li ještě.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Z www.arabs48.com přeložila Jana Malá.

Středisko monitorující dodržování lidských práv, ve své první zprávě t.r., zdokumentovalo ztráty a škody na majetcích a zemědělské půdě, které postihly civilní obyvatelstvo v pásmu Gazy.

V pondělí 7. června v 17.00 hod na VŠE v Praze proběhne přednáška Etika a budoucnost mezinárodně-politických vztahů pro Občanskou futurologickou společnost. Akce se zúčastní Zdeněk Zbořil a Oskar Krejčí. Moderovat má Miroslav Polreich.

Nejvyšší představitelé států a vlád rozšířené Evropské unie se setkali v mnohostranných rozhovorech v mexickém městě Guadalajara s představiteli 33 latinskoamerických a karibských národů na v pořadí třetím summitu od založení tohoto summitu v roce 1999. Programem setkání byl multilateralismus, sociální soudržnost, změna vztahů a reformy OSN. EU vyjádřila na summitu znepokojení ohledně úrovně chudoby v Latinské Americe. Prezident Guatemaly, Oscar Berger, objasňoval přestavitelům EU, že dohoda o volném obchodu mezi EU a Latinskou Amerikou by byl příležitostí států Jihu snížit jejich závislost na Spojených státech. Prozatím probíhá jednání o volném obchodu mezi EU a MERCOSUR, který sdružuje pouze Uruguay, Brazílii, Argentinu a Paraguay.

V programu summitu se tvrdí, že pouze 9 až 15% HDP latinskoamerických zemí jde do nejchudších 40 procent domácností. Kuba, která nakonec na summitu byla zastoupena ministrem zahraničních věcí Felipem Pérezem Roquem, je v současnosti v diplomatickém sporu s Mexikem, které vypovědělo kubánského velvyslance poté, co jej obvinilo ze zasahování do mexických záležitostí. To byl jeden z důvodů osobní neúčasti Fidela Castra.

Ve čtvrtek 27. května došlo při projednávání závěrečného dokumentu z Guadalajary k velmi tvrdému střetnutí kubánských delegátů s odporem Evropské unie, jež se bránila odstavci, který kritizoval a odsuzoval vraždy a mučení iráckých zajatců.

Tisková zpráva

Kouření mění zdravé sliny v smrtící chemický koktejl, který zvyšuje riziko rakoviny úst, konstatuje vědecká analýza, která byla publikována ve středu.

"České" banky jsou i v absolutních číslech nejdražší ve střední Evropě. Měřeno poměrem cena/výkon jsou nejdražší v okruhu doletu středně velkého dopravního letadla. (Pokud ovšem neletí čistě východním směrem.) A služby? Téměř každý pokrok okamžitě vyváží omezující podmínka, klientovi předložená s mašličkou jako služba navíc a pro jeho dobro.

Není kam utéct. Klienti, státní aparát, zákonodárci, i třeba lidé ze Sdružení obrany spotřebitele i čeští soudci vystudovaní za minulého režimu nikdy jiné než špatné a drahé služby nezažili. Takže stížnosti těch, co zažili něco jiného, končí u těch, co nic jiného neznají a tudíž nemohou ani pochopit nebo se jim to hodí. Místní zvyky mají přednost, logika se vleče o berlích.

Alespoň si se čtenáři BL můžeme popovídat. Začalo to emailem pana Koláře:

Rád bych vás upozornil na jednu kauzu, která je pro mne, jako vývojáře svobodného software (např. projekt GNU/Linux), velmi podstatná. Bohužel pro mainstreamová média je její téma zatím nezajímavé a téměř o ní neinformují. Výsledkem je, že média zde takto neplní funkci kontroly mocných a ti si dělají, co chtějí (např. prosazují návrh i přes odpor 96% informované veřejnosti, zdroj: jejich vlastní konzultace, níže upřesněno). Okruh lidí, kterých se to přímo týká, je příliš malý, než aby dokázali vyvinout na politiky citelný tlak nebo dokázali o věci informovat širokou veřejnost.

Svět chce být manipulován? Nejlíp podívat se na pár fotek a nezdržovat se čtením komentářů, že? Taky spolehnout se na jakoby "osvědčené vůdce" národa (nebo lidu); vždyť to jsou úctyhodné ikony (ať jde o Bushe nebo Klause). A všimli jste si, že málokdy se mudruje o tom, co přesně a jak asi udělat; ale hodně času že se vynakládá na to, jak něco říct nebo napsat? Aby to působilo; nikoli aby se lidem lépe žilo.

Je zvykem, že na jaře a v létě je v ČR festivalová sezóna; koná se známý festival Pražské jaro, na Vyšehradě pak nově vzniklý divadelní a hudební festival a samozřejmě existuje také mnoho hudebních festivalů. Poslední víkend v květnu je tradičně vyhrazen divadelnímu a hudebnímu festivalu Mezi ploty, který se koná v bohnické nemocnici pro duševně choré na severu Prahy (kde festival vrcholí po zastávkách v nemocnicích v Brně a v Dobřanech u Plzně). Tento festival se může pyšnit kontinuitou a v kontextu kulturních festivalů i relativní dlouhověkostí. Letos se festival Mezi ploty konal překvapivě už po třinácté, navzdory obávaným škrtům ve státním kulturním rozpočtu i navzdory varovným hlasům, že se rozložila středoevropská kultura (viz článek Jonathana Jonese v deníku Guardian z 1. května 2004, ZDE).

že jí bohužel zkolaboval email a prosí tedy všechny čtenáře BL, kteří jí napsali, aby jí mail poslali znovu. Na všechny reakce odpoví.

Spring and summer is the customary festival season in the Czech Republic: there is the famous Prague Spring festival, the newly established theatre and music festival at Vyšehrad and, there are, of course, many music festivals. The last weekend in May is traditionally reserved for the Mezi ploty theatre and music festival held at Bohnice mental hospital in the North of Prague (where it culminates after stops at hospitals in Brno and Dobřany near Plze-ň). The festival can pride itself on its continuity and relative longevity in the context of cultural festivals: This year Mezi ploty took place for an astonishing thirteenth time, defying feared cuts in the national cultural budget on the one hand and warning voices about the demise of Central European culture on the other (see the article by Jonathan Jones in The Guardian HERE).

Kontroverzní irácký politik Ahmad Čalabí, bývalý oblíbenec Pentagonu, s nímž a s jehož Iráckým národním kongresem nyní Washington přerušil styky a přestal jej financovat, se stal ve středu terčem obvinění, že prozradil Íránu, že americká výzvědná služba rozluštila tajné kódy íránské rozvědky a čte její tajné výzvědné informace.

Když jsem otevřel své sobotní Lidové noviny (29.5.), cítil jsem se tak trochu podveden. Připadal jsem si, jako kdybych si na sobotní dopoledne naplánoval výlet do historického centra s nějakou útulnou kavárnou a po příchodu mě na místě uvítaly kolotoče s kompletní plnou výbavou pro absolutní znechucení dne. Kavárna navíc nepřipadala v úvahu, protože kolotoče vydávají nepříjemné ozvučí násobené prostřednictvím reproduktorů a návštěvníci odskočivší si z kolotočů na toaletu by mě mohli udusit cukrovou vatou. Ony ty kolotoče nebyly žádným memoriálem tučnějších let minulých, ale byly dostatečně velké k přehlédnutí.

Myslel jsem si, že když se věc srozumitelně popíše a na místě předvede, stačí to k tomu, aby se něco stalo. Ale jak se to něco má stát? Čeští politici si užívají svůj sladký život a vládu předali úředníkům. A úředníci si užívají svou sladkou moc. A občan je od toho, aby politiky volil, úředníky poslouchal a všechno to blaho odpracoval. A Češi jako ovečky své vlky poctivě volí, a pak z toho u piva bekají. Bekají, ale svou volbu hájí. No a kdo pak má ten řetěz kolem Václava vlastně sundat?

Pod titulkem "The lying game" publikoval britský deník Independent (honosící se letos britskou cenou "Deník roku") v úterý na první straně abecední seznam lží, týkajících se války v Iráku:

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.