Avšak kontinuita je jen jedním z důvodů, proč stojí za to si tohoto festivalu blíže povšimnout. Festival Mezi ploty se odlišuje od obdobných kulturních podniků především svým pojetím. Akce vznikla, aby vyvolala pozornost veřejnosti -- pomocí hudby, divadla a sochařství -- k tématu duševních chorob, které jsou často démonizovány či ignorovány ve společnosti, která požaduje, aby byli její členové nadlidsky fit, zdraví a inteligentní.

Úmyslná dvojznačnost v názvu -- Mezi ploty -- umožňuje celou řadu interpretací, jak vysvětluje český ministr kultury Pavel Dostál ve své zdravici ve festivalovém časopise. Dostál hovoří o plotech, které definují zahradu, v níž se člověk může zotavit ze spěchu a chaosu moderního života, ale také jako překážku, která by měla být rozbita anebo kterou bychom měli přelézt -- jde o hmotný i metaforický plot, který máme v hlavě. Tuto myšlenku měli zjevně organizátoři nejvíce na mysli, když festival poprvé organizovali v roce 1992: chtěli překona nejrůznější tabu a předsudky proti duševním chorobám a proti lidem, kteří jimi trpí. Celá řada umělců, kteří se podílejí na festivalu Mezi ploty, byla inspirována k účasti svou osobní zkušeností z psychiatrických oddělení, například Petr Fiala z Mňágy a Žďorpa, který vypráví ve festivalovém časopise o tom, jak byl v podobné instituci. Je samozřejmě, že je festival Mezi ploty charitativní akcí -- umělci hrají zadarmo a výtěžek z prodeje vstupenek plyne nemocnici.

Poprvé za posledních sedm let počasí organizátorům přálo: bylo horko a pořadatelé několikrát apelovali na diváky, aby se natírali opalovacím krémem a hodně pili -- kteroužto výzvu dav vždycky odměnil zajásáním. (Jak jsem však posléze zjistila, v nemocničním areálu se neprodával žádný alkohol, v zájmu pacientů i návštěvníků zvenčí.) Díky fantasticky dobrému počasí sledovalo neuvěřitelných 25 000 osob více než 150 zpěváků a divadelních a hudebních skupin, kteří hráli na osmi divadelních a šesti hudebních jevištích. Festival měl jeviště pro nejrůznější styly, které nyní vévodí české hudební scéně: velká jeviště pro popové a rockové skupiny, menší kavárny pro jazz, blues, folk a poezii i pro divadlo a pro pantomimu. Přítomni byli i sponzoři, ale jejich přítomnost nerušila, jak je tomu často při mnoha komerčních festivalech. Velké množství stánků s potravinami a knihami, s keramikou, tričky a různými výrobky od pacientů doplňovalo celkový pokojný obraz. Mnoho přítomných dětí energicky malovalo a kreslilo, modelovalo z plastelíny, hrálo nejrůznější hry, vyhrávalo ceny anebo sledovalo děj na jevišti pro děti.

Festivalový program byl koncipován velmi demokraticky: všichni umělci měli obdobné množství času, každý asi 45 minut; "známější" jména hrála později večer, ale zájem byl všeobecně velký. Divadelní společnosti z Prahy a z celé České republiky hrály až do raného večera. Žánrová rozmanitost přilákala nejrůznější obecenstvo: co se hudby týče, hrál se punk rock a jazz, folk, blues, zpívali písničkáři, hrála se rocková, beatová a cikánská hudba. Nejzajímavější byla bezpochyby představení Dana Bárty, v poslední době velmi úspěšného zpěváka, který mísí jazz a pop, slovenských panků Horkýže Slíže i Slovenky Jany Kirschnerové, dále rockových skupin Ready Kirken, Vypsaná fixa a Wohnout, písničkář Jiří Schmitzer a folková skupina Neřež. (Bohužel jsem nemohla slyšet všechny skupiny, protože často hrály ve stejnou dobu.)

Ostrou kritiku si však zaslouží děsivá organizace dopravy do Bohnic a z nich: autobusy byly naprosto přecpané a jezdily podle víkendového jízdního řádu! Proto přijelo mnoho lidí na festival pozdě a procedury u brány byly také těžkopádné a pomalé. Otázkou zůstává, proč nebyl pražský Dopravní podnik schopen zorganizovat mimořádnou kyvadlovou dopravu na festival tak, jak to učinil pro festival Spojených pražských ostrovů.

Příští rok bude po letošní rekordní návštěvnosti bezpochyby výzvou. Struktura festivalu Mezi ploty je velmi úspěšná, avšak je otázka, zda jeho původní pojetí a relativně nízká cena (230 Kč v předprodeji, 250 na místě) bude i nadále přitahovat velké počty diváků v době, kdy vznikne velký boj o méně peněz v českém rozpočtu na kulturu. Odhlédneme-li od možného finančního tlaku, přesouvající se důraz od divadla směrem k hudbě možná promění Mezi ploty ve skutečný hudební festival. Tak by ovšem přišel o svou atraktivitu a status jako kulturní festival. Průměrný návštěvník toho asi litovat nebude, ale v širším pojetí festivalu by to bylo ztrátou. Možná, že pesimistické předpovědi kritiků a jejich proroctví o úpadku středoevropské kultury se splní. Avšak já pohlížím optimisticky na budoucnost tohoto festivalu i jiných českých kulturních festivalů. Konec konců, letošní akce přesvědčivě dokázala, že se festival Mezi ploty přesvědčivě prosadil jako jeden z nejpopulárnějších a nejvíce navštívených festivalů v České republice.