21. 5. 2004
Bylo to v komunismu skutečně "stejné jako na Západě"?Mám připomínku k dvěma větám ze zajímavého článku Jana Baláče: "Ale vždyť tady to máme taky, on ten systém si tě už pohlídá", řekli mu skotští přátelé, kdy si stěžoval na útlak v totalitním Československu. Dále pan Baláč píše: Je skutečně nemorální psát pro komunisticky orientované noviny, zastupující ideologický směr bránící sociálně slabé a vyjadřující nesouhlas se současným kapitalistickým (morálním?) statem quo? Od pádu komunismu ve středovýchodní Evropě je to už skutečně dávno a povědomí o tom, co to vlastně bylo, pomalu mizí. Chci však svědčit o tom, že ať říkají skotští přátelé pana Baláče cokoliv, mezi totalitním komunismem a západní demokracií byl skutečně podstatný rozdíl: |
Pro mě byla nejcharakterističtějším znakem života v komunismu neustálá přítomnost strachu. Režim každého občana znejisťoval a terorizoval. Nebyla přesná psaná pravidla a mocipáni si rozhodovali, jak oni chtěli - trochu jako za středověku (samozřejmě, museli dodržovat pravidla vlastních mocenských struktur, jinak by z nich vypadli, takže projevy moci vypadaly neosobní). Když se mi poprvé podařilo uskutečnit krátkou cestu na Západ v roce 1973, byl jsem nesmírně překvapen, jak luxusní, "čokoládový" pocit člověk zažíval na Západě tím, že zmizel pocit strachu. (Při cestě lodí z Hamburku do Calais jsem se dal do řeči s příslušníky jakési britské vojenské jednotky - tak jako pan Baláč jsem jim tam zplna hrdla líčil útlak za komunismu. Vzal si mně stranou jejich velitel a řekl mi, abych to nedělal, protože západní vojenské jednotky za přesunu jsou často doprovázeny východoevropskými špiony a že mohu mít po návratu domů průšvih. Tedy: strach se snažil proniknout z východní Evropy i za mnou na Západ.) Všichni za komunismu věděli, že je režim nemorální a měli dilema: mají-li se existenčně a kariérně prosadit, musejí se sami, dobrovolně poplivat a zprostituovat. Vadilo mi to. Dodneška mi vadí, že jsou na tuto "nutnost" lidé v současných Čechách stále zvyklí a přijímají ji i v dnešní "demokracii" jako něco normálního. Člověk se samozřejmě vždycky musí do určité míry sociálně přizpůsobit svému prostředí, ale zásadní je ta hranice. K druhému výroku pana Baláče: Potíž samozřejmě je, že Haló noviny nebrání sociálně slabé a možná ani moc nevyjadřují "nesouhlas se současným kapitalistickým (morálním?) statem quo". Na svědectví Tomáše Koloce bylo cenné právě to, že ukázal, že Haló noviny jsou spíš psychickým postižením (jak jinak charakterizovat lidi, kteří vzývají Stalina jako velkého vůdce) než novinami, které prosazují nějaké politické myšlenky. Samozřejmě si nemyslím (to jsem napsal) že je toto psychické postižení neetické. |
Haló noviny | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
21. 5. 2004 | Komunista morálně pokleslou osobou zůstane | Petr Jánský | |
21. 5. 2004 | Bylo to v komunismu skutečně "stejné jako na Západě"? | Jan Čulík | |
20. 5. 2004 | Nálepkování se nevyplácí | Jan Čulík | |
13. 5. 2004 | Když chceš s vlky býti, musíš s nimi výti | ||
12. 5. 2004 | Jak jsem pracoval v Haló novinách | Tomáš Koloc | |
30. 4. 2004 | Mají Haló noviny redakci? | ||
22. 4. 2004 | Dovysvětlování rozhovorů | Štěpán Kotrba | |
20. 4. 2004 | Cyrilu Svobodovi zůstalo alespoň pět prstů | Štěpán Kotrba | |
14. 3. 2004 | Ransdorf v očekávání | Miloslav Ransdorf | |
7. 5. 2003 | Xenofobie v českých sdělovacích prostředcích | František Kostlán |