4. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
4. 6. 2004

III. summit šéfů států a vlád Latinské Ameriky, Karibské oblasti a Evropské unie:

Unie dosud není unií

Evropská unie nechtěla uznat platnost zásady nevměšování, zakotvené v Chartě Spojených národů

Nejvyšší představitelé států a vlád rozšířené Evropské unie se setkali v mnohostranných rozhovorech v mexickém městě Guadalajara s představiteli 33 latinskoamerických a karibských národů na v pořadí třetím summitu od založení tohoto summitu v roce 1999. Programem setkání byl multilateralismus, sociální soudržnost, změna vztahů a reformy OSN. EU vyjádřila na summitu znepokojení ohledně úrovně chudoby v Latinské Americe. Prezident Guatemaly, Oscar Berger, objasňoval přestavitelům EU, že dohoda o volném obchodu mezi EU a Latinskou Amerikou by byl příležitostí států Jihu snížit jejich závislost na Spojených státech. Prozatím probíhá jednání o volném obchodu mezi EU a MERCOSUR, který sdružuje pouze Uruguay, Brazílii, Argentinu a Paraguay.

V programu summitu se tvrdí, že pouze 9 až 15% HDP latinskoamerických zemí jde do nejchudších 40 procent domácností. Kuba, která nakonec na summitu byla zastoupena ministrem zahraničních věcí Felipem Pérezem Roquem, je v současnosti v diplomatickém sporu s Mexikem, které vypovědělo kubánského velvyslance poté, co jej obvinilo ze zasahování do mexických záležitostí. To byl jeden z důvodů osobní neúčasti Fidela Castra.

Ve čtvrtek 27. května došlo při projednávání závěrečného dokumentu z Guadalajary k velmi tvrdému střetnutí kubánských delegátů s odporem Evropské unie, jež se bránila odstavci, který kritizoval a odsuzoval vraždy a mučení iráckých zajatců.

Kubánský prezident Castro odmítl svou účast na summitu, neboť, jak řekl předtím v poselství mexickému lidu, "vzhledem ke komplicitě Evropské unie v otázce zločinů a agresí Spojených států proti Kubě v podobě neslýchaného a pokryteckého jednání v Ženevě a hanebného porozumění a schvalování Helms-Burtonova zákona s nepřijatelnou a ostudnou exteritoriální působností, je (summitu) nehoden toho, aby byl naším lidem brán vážně. O koncentračním táboře na protiprávní námořní základně v Guantanamu se v Ženevě neodvážili řici jediné slovo.

Naprosto se nedá očekávat, že by Evropská unie na této konferenci akceptovala kritiku vražd, špatného zacházení a ponižování nesčetných Mexičanů a obyvatel Latinské Ameriky a Karibiku vůbec, kteří se pokoušejí uniknout za zaostalosti a bídy způsobené rabujícím, genocidním mezinárodním ekonomickým pořádkem, z něhož ona sama těží."

Kubánská strana vydala v té souvislosti tiskové prohlášení, ve kerém se praví:

Od chmurných hitlerovských dob a skončení druhé světové války svět neviděl tak pohnuté obrazy. Miliardy lidí mohly na filmových plátnech, v televizi, na internetu a na fotografiích v tisku s hrůzou sledovat zejména morbidnost a brutální sadismus, s nímž byly páchány. Tyto metody jsou projevem urážky a pohrdání kulturou a náboženským cítěním islámských národů, čítajícím dvěstě milionů obyvatel, které prostřednictvím Starého zákona sdílejí svým způsobem společné historické a etnické kořeny s křesťanstvím a židovstvím. Úvodní odstavec navržený Latinskou Amerikou a Karibskou oblastí k této otázce zněl:

"Energicky odsuzujeme všechny formy zneužívání, mučení a dalšího krutého, nelidského a ponižujícího zacházení s válečnými zajatci a zadrženými všeho druhu, či jakýmkoli druhem osob bez ohledu na to, kde a kým by byly páchány. Prohlašujeme, že jsme konsternováni nedávno dokumentovanými formami těchto činů, jež jsou naprosto nepřijatelné a zasluhují naše nejnergičtější odsouzení. Tyto praktiky jsou a nadále musí zůstat vždy a všude zakázány. V tomto směru vyzýváme vlády, jichž se to týká, aby plně využily zákonem ustanovených sankcí proti všem zodpovědným osobám a zajistily respektování zákazu mučení a dalšího krutého, nelidského či ponižujícího zacházení v souladu s Konvencí Spojených národů proti mučení a s Ženevskými dohodami. Takové praktiky znamenají vážné porušení těchto mezinárodních nástrojů."

Evropská unie naprosto odmítala zmínku o tématu, a to i v závěrečné deklaraci. Jak byla postupně nucena ustupovat, bránila se použití slova "mučení" a události kvalifikovala jako "špatné zacházení". Nato odmítala hovořit o nedávných případech mučení iráckých zajatců, k jejich odsouzení používala obecné formulace a zvláště se vyhýbala jakékoli zmínce o vládách zodpovědných za tyto akty mučení. Debata mezi předsedou Evropské unie a zástupcem šéfa kubánské delegace, náměstkem ministra Brunem Rodríguezem, který v té době delegaci vedl, byla velmi ostrá a kontroverzní.

Nakonec, smířeni s porážkou, akceptovali výraz "odsouzení" v obecném smyslu, nikoli konkrétně ve vztahu k bezprostředně předtím se odehravším činům, které označili jako "špatné zacházení" se zajatci.

Fakt, že se o tématu hovořilo a že mnohé prvky z původního odstavce zůstaly zachovány, je považován za velkou morální porážku Evropské unie.

Ti, kdo odmítali toto odsouzení, zastupovali země, jež zažily nacistické koncentrační tábory, kde zahynuly z politických a rasových důvodů miliony lidí. A nyní se jejich vedoucí představitelé sklánějí před neonacistickými idejemi, metodami a nebezpečím tisíckrát větším, vzhledem k téměř neomezené moci jeho extrémně pravicových propagátorů v administrativě Spojených států.

Ještě téhož dne, ve čtvrtek 27. (května) odpoledne se odehrála druhá bitva, tentokrát mezi kubánskou delegací vedenou naším ministrem zahraničních věcí Felipem Pérezem Roquem a zástupci Evropské unie k tématu pro Evropany choulostivému, Helms-Burtonovu zákonu a ohlášeným novým opatřením proti Kubě. Odstavec, schválený latinskoamerickými a karibskými zeměmi během ranního zasedání 27. května zněl:

"Znova energicky odmítáme jednostranné, exteritoriální uplatňování zákonů a opatření odporujících mezinárodnímu právu, svobodě trhu, plavby a světového obchodu. Jsme zajedno, že tato opatření představují vážnou hrozbu zásadám mnohostranných vztahů. Vyjadřujeme naši hlubokou obavu v souvislosti s dalšími opatřeními, posilujícími a rozšiřujícími rozsah takové politiky a legislativy, jako je Helms-Burtonův zákon, a proto vyzýváme vládu Spojených států amerických, aby skoncovala s jejich uplatňováním. Odmítáme používání jednostranných donucovacích opatření jakýmkoli státem, neboť ohrožují svrchovanost států a porušují principy a cíle Spojených národů."

Na toto jasné a energické vyjádření odporu ke genocidní politice vlády Spojených států proti Kubě, odpověděla Evropská unie, plníc znovu svou roli spojence podřízeného vládě Spojených států, předložením následujícího nesmělého a směšného návrhu:

"Potvrzujeme své rozhodné odmítnutí všech jednostranných opatření odporujících mezinárodnímu právu, včetně těch, jež mají exteritoriální působnost, která jsou v rozporu s obecně přijatými pravidly mezinárodního obchodu. Shodujeme se, že jednostranná opatření odporující mezinárodnímu právu představují vážnou hrozbu zásadám mnohostranných vztahů."

Po další intenzívní a ostré debatě, v níž náš ministr zahraničních věcí vyjádřil obvinění, předložil argumenty a potřel postoje Evropské unie, její demoralizovaní představitelé postrádající autoritu, prestiž i argumenty, navrhli nové znění.

Tentokrát vypadalo takto:

"Potvrzujeme své rozhodné odmítnutí všech jednostranných opatření odporujících mezinárodnímu právu, včetně těch (nových opatření), jež mají exteritoriální působnost, která jsou v rozporu s obecně přijatými pravidly mezinárodního obchodu. Shodujeme se, že jednostranná opatření odporující mezinárodnímu právu představují vážnou hrozbu zásadám mnohostranných vztahů. Připomínáme postoje vyjádřené v Rezoluci VS OSN-58/7 z 18. listopadu 2003."

Kubánská delegace se s veškerou rozhodností postavila proti tomuto okleštěnému, směšnému a zbabělému návrhu, neboť naše země dnes čelí vražedným plánům a souboru intervenčních a genocidních opatření ohlášených panem Bushem 6. května.

Evropská unie tedy souhlasila s tím, že bude uveden název zmíněné rezoluce, kterou předkládá Kuba ve Valném shromáždění Spojených národů, jenž zní:

"Potřeba ukončit ekonomickou, obchodní a finanční blokádu uvalenou na Kubu Spojenými státy americkými".

Zástupci Evropské unie, rozčilení a pobouření kubánskou energickou odpovědí, vystupili s ultimátem: buď bude přijato toto znění, nebo vůbec nepřistoupí na začlenění odstavce. Kubánský ministr zahraničních věcí ultimátum s veškerou vážností odmítl a odpověděl, že Kuba trvá na svém postoji, že opatření musí být odsouzena konkrétně a pokud by se měl odstavec objevit v podobě nastylizované Evropskou unií, dává Kuba přednost tomu, aby se v závěrečné deklaraci neobjevila žádná zmínka o tomto tématu, za což však musí Evropská unie převzít veškerou zodpovědnost. V zájmu stručnosti vynecháváme různé podrobnosti.

Plně se potvrzovala slova soudruha Fidela z prvního bodu jeho Poselství k mexickému lidu: Vzhledem ke komplicitě Evropské unie v otázce zločinů a agresí Spojených států proti Kubě v podobě neslýchaného a pokryteckého jednání v Ženevě a hanebného porozumění a schvalování Helms-Burtonova zákona s nepřijatelnou a ostudnou exteritoriální působností, je (summit) nehoden toho, aby byl naším lidem brán vážně.

Odpoledne a večer toho dne zbývalo ještě jedno morální vítězství. Již o týden dříve odmítla Evropská unie pod různými záminkami, aby byly v závěrečné deklaraci tohoto třetího summitu znova uvedeny principy mezinárodního práva obsažené v Chartě Spojených národů, na něž poukazovaly oba předchozí summity a odsouhlasily je. Při malých schůzkách zástupci Evropy vysvětlovali, že nemohou tyto principy podepsat, protože nemohou uznat platnost zásady nevměšování. To již dříve vedlo k střetnutí mezi Kubou a Evropskou unií.

Fakticky probíhala kolem těchto zásadních principů řadu dnů mimořádně důležitá debata. Evropská unie se vytrvale pokoušela vyměnit náš souhlas s nezařazením těchto principů do závěrečné deklarace za vstřícnost vůči jiným našim zájmům, včetně zmínění Helms-Burtonova zákona. Deklarovala to dokonce i veřejně. Žádala, aby tento odstavec byl poslední, o němž se bude diskutovat. A tak to bylo dohodnuto. Právě včera pozdě večer byli (zástupci Evropské unie) po hodiny trvající diskusi o odstavci k Helms-Burtonovu zákonu již tak demoralizováni, že nebyli schopni otevřít druhou diskusi s delegací naší země, která by ohrozila samu existenci celého dokumentu.

Za těchto okolností, v okamžiku, kdy mělo být kubánské delegaci předáno slovo k této otázce, požádala Evropská unie překvapivě o svolení, aby mohla učinit oznámení - vzdala se svého odmítavého postoje k uvedení zmíněných principů schválených na předešlých summitech.

Podle názoru mnoha delegací to byla nejvýznamnější bitva tohoto summitu.

Naše malá země, po 45 let trpící blokádou a útoky, oběť všemožných věrolomností, jichž je schopno impérium řídící osudy světa a nejmocnější stát v historii, se neváhala postavit s rozhodností na odpor jemu a jeho spojencům z Evropská unie, kteří rok za rokem hrají tak nedůstojnou a ponižující roli a sekundují lžím, pomluvám a zlovolným rezolucím v Ženevě, jimiž impérium ospravedlňuje blokádu a své plány na zničení toho, co nikdy zničeno být nemůže -- naší revoluce.

Možná by bylo spravedlivé říci, že ne všechny státy tvořící dnes Unii jsou stejné. Jsou zde země s dlouhou tradicí a vlivem jako Francie a Německo a jiné, menší, jako Belgie, Lucembursko a řada dalších, jež prosazovaly rozumnou myšlenku, která se ve světě těšila sympatiím - po strašlivých zkušenostech z fašistického útoku na lidstvo v roce 1939 podporovat jednotu evropských národů s použitím metod a koncepcí, jež se mimochodem velmi málo liší od těch, které proklamuje doktrína o připravenosti k preventivnímu a překvapivému útoku na 60 či více zemí. Není se co divit úpornému odporu k jakémukoli mezinárodnímu tribunálu vybavenému pravomocí soudit válečné zločiny, či obrazy hrůzného a sadistického mučení, jež v těchto dnech otřásly lidstvem.

Spojené království se vždy stavělo k této Unii s nechutí a dodnes není zapojeno do společné měny. Vyhledává všechny výhody a vyhýbá se všem nevýhodám. Dnes je vášnivým spojencem současné administrativy Spojených států a podílí se na jejich dobrodružstvích a dobyvačných válkách.

Jiné vlády, jako Itálie a ještě zcela nedávno Španělska, servilně sekundovaly jejich plánům bez ohledu na skutečné zájmy zbytku Evropy. Spojenci USA, kteří oponují skupině stoupenců větší nezávislosti byli v současnosti posíleni o nové členy jako je Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Slovinsko, dnešní zcela bezvýhradné spojence samotného impéria, jež hegemonicky ovládá svět a snaží se podřídit Evropu zcela svým politickým a ekonomickým zájmům.

Evropské společenství je ve skutečnosti velmi rozdělené a Spojené státy se v něm mohou opřít o velkou většinu. Unie dosud není unií. Bez pochopení této skutečnosti lze těžko pochopit, že se skupina 25 národů, mnohé s dlouhou historickou a kulturní tradicí, chová v Guadalajaře jako stádo beranů podřízených Washingtonu.

Upřímně přejeme všem jejich národům lepší osud. Země jako Kuba a jiné revoluční národy třetího světa, připravené zemřít při obraně své svrchovanosti, své důstojnosti a své svobody vlastně bojují také za jednotu a nezávislost Evropy.

Poslední slovo bude patřit budoucnosti.

                 
Obsah vydání       4. 6. 2004
5. 6. 2004 Ronald Reagan zemřel ve věku 93 let
5. 6. 2004 George Novotny v listopadu 2003 pro Britské listy: "Nehledá mě Policie ČR, Interpol ani FBI"
5. 6. 2004 "Jste Ruska, ale předstíráte, že jste z Británie"
5. 6. 2004 Papež zkritizoval Bushe
4. 6. 2004 Papež požaduje navrácení suverenity Iráku
5. 6. 2004 Hladomor v Súdánu: Zemře tam 300 000 lidí?
4. 6. 2004 Další vysoký pracovník CIA má odejít
4. 6. 2004 Bilderbergská skupina zasedá v severní Itálii
4. 6. 2004 Cenzura byla zrušena, zapomeňte! Josef  Brož
4. 6. 2004 Pravidla české politiky Zdeněk  Zbořil, Jiří  Bystřický
4. 6. 2004 Čína si může dovolit skoro všechno...(?) Miloš  Dokulil
4. 6. 2004 Co Bůh nepromíjí Zdeněk  Bárta
4. 6. 2004 Stát rozhoduje, jak se bude jmenovat vaše dítě
4. 6. 2004 Je správné, že stát rozhoduje, jak kdo pojmenuje své dítě
4. 6. 2004 Pojmenovat dítě libovolně není demokracie, ale chaos! Markéta  Sulovská
5. 6. 2004 Hospodaření OSBL za květen 2004
4. 6. 2004 Práva spotřebitele a firma LUNA LEDER spol. s r. o. Boris  Cvek
4. 6. 2004 "Eurotel mě žaluje o 81 258 Kč"
3. 6. 2004 Odstoupil ředitel CIA George Tenet
4. 6. 2004 Čas války a hranice imunity Zdeněk  Zbořil, Jiří  Bystřický
4. 6. 2004 Slučování škol Jiří  Kratochvíl
4. 6. 2004 Jednota v mnohosti, aneb má česká kultura v Evropské unii šanci? Jan  Čulík
4. 6. 2004 Strategická východiska pro českou ekonomiku Valtr  Komárek
4. 6. 2004 Irák požaduje plnou suverenitu
4. 6. 2004 "Za komunismu jsem neměl strach"
4. 6. 2004 "Já jsem také neměl za komunismu strach"
4. 6. 2004 Strach Zdeněk  Bárta
4. 6. 2004 Strach za totality
4. 6. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 25. - 27. května 2004
4. 6. 2004 Škody, způsobené palestinskému obyvatelstvu během prvního čtvrtletí
4. 6. 2004 Etika a budoucnost mezinárodně-politických vztahů
4. 6. 2004 Unie dosud není unií
4. 6. 2004 Tisková konference Strany za otevřenou společnost
3. 6. 2004 Kouření proměňuje sliny v "rakovinový koktejl"
3. 6. 2004 Bankovní panstvo radí, nabízí... Radek  Mokrý
3. 6. 2004 Vývojáři software ohroženi softwarovými patenty Hynek  Hanke
3. 6. 2004 Je to jinak, že? Miloš  Dokulil
3. 6. 2004 Festival Mezi ploty odstraňuje přehrady už třináct let Claudia  Just
4. 6. 2004
3. 6. 2004 Mezi ploty: Breaking down Fences for Thirteen Years Claudia  Just
2. 6. 2004 Ahmad Čalabi "prozradil Íránu, že USA rozluštily tajné kódy jeho výzvědných služeb"
2. 6. 2004 Horáčkova střelnice, lodičkář Knížák a realita záhrobí Bohumil  Kartous
2. 6. 2004 Šroubovák Jaroslav  Hutka
2. 6. 2004 Irák a lhaní
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce