4. 6. 2004
III. summit šéfů států a vlád Latinské Ameriky, Karibské oblasti a Evropské unie:Unie dosud není uniíEvropská unie nechtěla uznat platnost zásady nevměšování, zakotvené v Chartě Spojených národůNejvyšší představitelé států a vlád rozšířené Evropské unie se setkali v mnohostranných rozhovorech v mexickém městě Guadalajara s představiteli 33 latinskoamerických a karibských národů na v pořadí třetím summitu od založení tohoto summitu v roce 1999. Programem setkání byl multilateralismus, sociální soudržnost, změna vztahů a reformy OSN. EU vyjádřila na summitu znepokojení ohledně úrovně chudoby v Latinské Americe. Prezident Guatemaly, Oscar Berger, objasňoval přestavitelům EU, že dohoda o volném obchodu mezi EU a Latinskou Amerikou by byl příležitostí států Jihu snížit jejich závislost na Spojených státech. Prozatím probíhá jednání o volném obchodu mezi EU a MERCOSUR, který sdružuje pouze Uruguay, Brazílii, Argentinu a Paraguay. V programu summitu se tvrdí, že pouze 9 až 15% HDP latinskoamerických zemí jde do nejchudších 40 procent domácností. Kuba, která nakonec na summitu byla zastoupena ministrem zahraničních věcí Felipem Pérezem Roquem, je v současnosti v diplomatickém sporu s Mexikem, které vypovědělo kubánského velvyslance poté, co jej obvinilo ze zasahování do mexických záležitostí. To byl jeden z důvodů osobní neúčasti Fidela Castra. Ve čtvrtek 27. května došlo při projednávání závěrečného dokumentu z Guadalajary k velmi tvrdému střetnutí kubánských delegátů s odporem Evropské unie, jež se bránila odstavci, který kritizoval a odsuzoval vraždy a mučení iráckých zajatců. |
Kubánský prezident Castro odmítl svou účast na summitu, neboť, jak řekl předtím v poselství mexickému lidu, "vzhledem ke komplicitě Evropské unie v otázce zločinů a agresí Spojených států proti Kubě v podobě neslýchaného a pokryteckého jednání v Ženevě a hanebného porozumění a schvalování Helms-Burtonova zákona s nepřijatelnou a ostudnou exteritoriální působností, je (summitu) nehoden toho, aby byl naším lidem brán vážně. O koncentračním táboře na protiprávní námořní základně v Guantanamu se v Ženevě neodvážili řici jediné slovo. Naprosto se nedá očekávat, že by Evropská unie na této konferenci akceptovala kritiku vražd, špatného zacházení a ponižování nesčetných Mexičanů a obyvatel Latinské Ameriky a Karibiku vůbec, kteří se pokoušejí uniknout za zaostalosti a bídy způsobené rabujícím, genocidním mezinárodním ekonomickým pořádkem, z něhož ona sama těží." Kubánská strana vydala v té souvislosti tiskové prohlášení, ve kerém se praví: Od chmurných hitlerovských dob a skončení druhé světové války svět neviděl tak pohnuté obrazy. Miliardy lidí mohly na filmových plátnech, v televizi, na internetu a na fotografiích v tisku s hrůzou sledovat zejména morbidnost a brutální sadismus, s nímž byly páchány. Tyto metody jsou projevem urážky a pohrdání kulturou a náboženským cítěním islámských národů, čítajícím dvěstě milionů obyvatel, které prostřednictvím Starého zákona sdílejí svým způsobem společné historické a etnické kořeny s křesťanstvím a židovstvím. Úvodní odstavec navržený Latinskou Amerikou a Karibskou oblastí k této otázce zněl: "Energicky odsuzujeme všechny formy zneužívání, mučení a dalšího krutého, nelidského a ponižujícího zacházení s válečnými zajatci a zadrženými všeho druhu, či jakýmkoli druhem osob bez ohledu na to, kde a kým by byly páchány. Prohlašujeme, že jsme konsternováni nedávno dokumentovanými formami těchto činů, jež jsou naprosto nepřijatelné a zasluhují naše nejnergičtější odsouzení. Tyto praktiky jsou a nadále musí zůstat vždy a všude zakázány. V tomto směru vyzýváme vlády, jichž se to týká, aby plně využily zákonem ustanovených sankcí proti všem zodpovědným osobám a zajistily respektování zákazu mučení a dalšího krutého, nelidského či ponižujícího zacházení v souladu s Konvencí Spojených národů proti mučení a s Ženevskými dohodami. Takové praktiky znamenají vážné porušení těchto mezinárodních nástrojů." Evropská unie naprosto odmítala zmínku o tématu, a to i v závěrečné deklaraci. Jak byla postupně nucena ustupovat, bránila se použití slova "mučení" a události kvalifikovala jako "špatné zacházení". Nato odmítala hovořit o nedávných případech mučení iráckých zajatců, k jejich odsouzení používala obecné formulace a zvláště se vyhýbala jakékoli zmínce o vládách zodpovědných za tyto akty mučení. Debata mezi předsedou Evropské unie a zástupcem šéfa kubánské delegace, náměstkem ministra Brunem Rodríguezem, který v té době delegaci vedl, byla velmi ostrá a kontroverzní. Nakonec, smířeni s porážkou, akceptovali výraz "odsouzení" v obecném smyslu, nikoli konkrétně ve vztahu k bezprostředně předtím se odehravším činům, které označili jako "špatné zacházení" se zajatci. Fakt, že se o tématu hovořilo a že mnohé prvky z původního odstavce zůstaly zachovány, je považován za velkou morální porážku Evropské unie. Ti, kdo odmítali toto odsouzení, zastupovali země, jež zažily nacistické koncentrační tábory, kde zahynuly z politických a rasových důvodů miliony lidí. A nyní se jejich vedoucí představitelé sklánějí před neonacistickými idejemi, metodami a nebezpečím tisíckrát větším, vzhledem k téměř neomezené moci jeho extrémně pravicových propagátorů v administrativě Spojených států. Ještě téhož dne, ve čtvrtek 27. (května) odpoledne se odehrála druhá bitva, tentokrát mezi kubánskou delegací vedenou naším ministrem zahraničních věcí Felipem Pérezem Roquem a zástupci Evropské unie k tématu pro Evropany choulostivému, Helms-Burtonovu zákonu a ohlášeným novým opatřením proti Kubě. Odstavec, schválený latinskoamerickými a karibskými zeměmi během ranního zasedání 27. května zněl: "Znova energicky odmítáme jednostranné, exteritoriální uplatňování zákonů a opatření odporujících mezinárodnímu právu, svobodě trhu, plavby a světového obchodu. Jsme zajedno, že tato opatření představují vážnou hrozbu zásadám mnohostranných vztahů. Vyjadřujeme naši hlubokou obavu v souvislosti s dalšími opatřeními, posilujícími a rozšiřujícími rozsah takové politiky a legislativy, jako je Helms-Burtonův zákon, a proto vyzýváme vládu Spojených států amerických, aby skoncovala s jejich uplatňováním. Odmítáme používání jednostranných donucovacích opatření jakýmkoli státem, neboť ohrožují svrchovanost států a porušují principy a cíle Spojených národů." Na toto jasné a energické vyjádření odporu ke genocidní politice vlády Spojených států proti Kubě, odpověděla Evropská unie, plníc znovu svou roli spojence podřízeného vládě Spojených států, předložením následujícího nesmělého a směšného návrhu: "Potvrzujeme své rozhodné odmítnutí všech jednostranných opatření odporujících mezinárodnímu právu, včetně těch, jež mají exteritoriální působnost, která jsou v rozporu s obecně přijatými pravidly mezinárodního obchodu. Shodujeme se, že jednostranná opatření odporující mezinárodnímu právu představují vážnou hrozbu zásadám mnohostranných vztahů." Po další intenzívní a ostré debatě, v níž náš ministr zahraničních věcí vyjádřil obvinění, předložil argumenty a potřel postoje Evropské unie, její demoralizovaní představitelé postrádající autoritu, prestiž i argumenty, navrhli nové znění. Tentokrát vypadalo takto: "Potvrzujeme své rozhodné odmítnutí všech jednostranných opatření odporujících mezinárodnímu právu, včetně těch (nových opatření), jež mají exteritoriální působnost, která jsou v rozporu s obecně přijatými pravidly mezinárodního obchodu. Shodujeme se, že jednostranná opatření odporující mezinárodnímu právu představují vážnou hrozbu zásadám mnohostranných vztahů. Připomínáme postoje vyjádřené v Rezoluci VS OSN-58/7 z 18. listopadu 2003." Kubánská delegace se s veškerou rozhodností postavila proti tomuto okleštěnému, směšnému a zbabělému návrhu, neboť naše země dnes čelí vražedným plánům a souboru intervenčních a genocidních opatření ohlášených panem Bushem 6. května. Evropská unie tedy souhlasila s tím, že bude uveden název zmíněné rezoluce, kterou předkládá Kuba ve Valném shromáždění Spojených národů, jenž zní: "Potřeba ukončit ekonomickou, obchodní a finanční blokádu uvalenou na Kubu Spojenými státy americkými".
Zástupci Evropské unie, rozčilení a pobouření kubánskou energickou odpovědí, vystupili s ultimátem: buď bude přijato toto znění, nebo vůbec nepřistoupí na začlenění odstavce. Kubánský ministr zahraničních věcí ultimátum s veškerou vážností odmítl a odpověděl, že Kuba trvá na svém postoji, že opatření musí být odsouzena konkrétně a pokud by se měl odstavec objevit v podobě nastylizované Evropskou unií, dává Kuba přednost tomu, aby se v závěrečné deklaraci neobjevila žádná zmínka o tomto tématu, za což však musí Evropská unie převzít veškerou zodpovědnost. V zájmu stručnosti vynecháváme různé podrobnosti. Plně se potvrzovala slova soudruha Fidela z prvního bodu jeho Poselství k mexickému lidu: Vzhledem ke komplicitě Evropské unie v otázce zločinů a agresí Spojených států proti Kubě v podobě neslýchaného a pokryteckého jednání v Ženevě a hanebného porozumění a schvalování Helms-Burtonova zákona s nepřijatelnou a ostudnou exteritoriální působností, je (summit) nehoden toho, aby byl naším lidem brán vážně. Odpoledne a večer toho dne zbývalo ještě jedno morální vítězství. Již o týden dříve odmítla Evropská unie pod různými záminkami, aby byly v závěrečné deklaraci tohoto třetího summitu znova uvedeny principy mezinárodního práva obsažené v Chartě Spojených národů, na něž poukazovaly oba předchozí summity a odsouhlasily je. Při malých schůzkách zástupci Evropy vysvětlovali, že nemohou tyto principy podepsat, protože nemohou uznat platnost zásady nevměšování. To již dříve vedlo k střetnutí mezi Kubou a Evropskou unií. Fakticky probíhala kolem těchto zásadních principů řadu dnů mimořádně důležitá debata. Evropská unie se vytrvale pokoušela vyměnit náš souhlas s nezařazením těchto principů do závěrečné deklarace za vstřícnost vůči jiným našim zájmům, včetně zmínění Helms-Burtonova zákona. Deklarovala to dokonce i veřejně. Žádala, aby tento odstavec byl poslední, o němž se bude diskutovat. A tak to bylo dohodnuto. Právě včera pozdě večer byli (zástupci Evropské unie) po hodiny trvající diskusi o odstavci k Helms-Burtonovu zákonu již tak demoralizováni, že nebyli schopni otevřít druhou diskusi s delegací naší země, která by ohrozila samu existenci celého dokumentu. Za těchto okolností, v okamžiku, kdy mělo být kubánské delegaci předáno slovo k této otázce, požádala Evropská unie překvapivě o svolení, aby mohla učinit oznámení - vzdala se svého odmítavého postoje k uvedení zmíněných principů schválených na předešlých summitech. Podle názoru mnoha delegací to byla nejvýznamnější bitva tohoto summitu. Naše malá země, po 45 let trpící blokádou a útoky, oběť všemožných věrolomností, jichž je schopno impérium řídící osudy světa a nejmocnější stát v historii, se neváhala postavit s rozhodností na odpor jemu a jeho spojencům z Evropská unie, kteří rok za rokem hrají tak nedůstojnou a ponižující roli a sekundují lžím, pomluvám a zlovolným rezolucím v Ženevě, jimiž impérium ospravedlňuje blokádu a své plány na zničení toho, co nikdy zničeno být nemůže -- naší revoluce. Možná by bylo spravedlivé říci, že ne všechny státy tvořící dnes Unii jsou stejné. Jsou zde země s dlouhou tradicí a vlivem jako Francie a Německo a jiné, menší, jako Belgie, Lucembursko a řada dalších, jež prosazovaly rozumnou myšlenku, která se ve světě těšila sympatiím - po strašlivých zkušenostech z fašistického útoku na lidstvo v roce 1939 podporovat jednotu evropských národů s použitím metod a koncepcí, jež se mimochodem velmi málo liší od těch, které proklamuje doktrína o připravenosti k preventivnímu a překvapivému útoku na 60 či více zemí. Není se co divit úpornému odporu k jakémukoli mezinárodnímu tribunálu vybavenému pravomocí soudit válečné zločiny, či obrazy hrůzného a sadistického mučení, jež v těchto dnech otřásly lidstvem. Spojené království se vždy stavělo k této Unii s nechutí a dodnes není zapojeno do společné měny. Vyhledává všechny výhody a vyhýbá se všem nevýhodám. Dnes je vášnivým spojencem současné administrativy Spojených států a podílí se na jejich dobrodružstvích a dobyvačných válkách. Jiné vlády, jako Itálie a ještě zcela nedávno Španělska, servilně sekundovaly jejich plánům bez ohledu na skutečné zájmy zbytku Evropy. Spojenci USA, kteří oponují skupině stoupenců větší nezávislosti byli v současnosti posíleni o nové členy jako je Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Slovinsko, dnešní zcela bezvýhradné spojence samotného impéria, jež hegemonicky ovládá svět a snaží se podřídit Evropu zcela svým politickým a ekonomickým zájmům. Evropské společenství je ve skutečnosti velmi rozdělené a Spojené státy se v něm mohou opřít o velkou většinu. Unie dosud není unií. Bez pochopení této skutečnosti lze těžko pochopit, že se skupina 25 národů, mnohé s dlouhou historickou a kulturní tradicí, chová v Guadalajaře jako stádo beranů podřízených Washingtonu. Upřímně přejeme všem jejich národům lepší osud. Země jako Kuba a jiné revoluční národy třetího světa, připravené zemřít při obraně své svrchovanosti, své důstojnosti a své svobody vlastně bojují také za jednotu a nezávislost Evropy. Poslední slovo bude patřit budoucnosti. |