neděle 14.00: Přívalové deště a nové povodně vážně ztížily humanitární pomoc postiženým městům a vesnicím v oblasti Indického oceánu. Počet mrtvých v důsledku zemětřesení a tsunami z 26.12. dosáhl 129 000.

Generální tajemník OSN Kofi Annan uvedl, že jde o největší pomocnou operaci, jakou kdy OSN organizovala a proces znovuvýstavby bude pravděpodobně trval pět až deset let a bude vyžadovat miliardy dolarů.

sobota 15.00: První vrtulníky se zásobami pomoci pro oběti katastrofy v jihovýchodní Asii konečně přistály na letišti v indonéském městě Banda Aceh. Humanitární úsilí ztěžují přívalové deště v Indonésii.

Nadále však existují vážné obavy, že bude trvat ještě velmi dlouho, než se humanitární pomoc dostane do nejpostiženějších oblastí v Indonésii. "Pomoc nyní přichází ve velkém počtu, ale dál existuje problém jak ji koordinovat," konstatoval na Nový rok ráno zpravodaj BBC z Banda Aceh.

Japonsko na Nový rok přislíbilo 500 milionů dolarů na pomoc obětem katastrofy. Stalo se tak dosud největším jednorázovým dárcem.

sobota 18.00: Do sobotního odpoledne sebrala britská veřejnost ze soukromé iniciativy mezi sebou pro oběti katastrofy v Asii 60 milionů liber.

Velení americké 7. flotily přikázalo 28. prosince bojové skupině letadlové lodi USS Abraham Lincoln, aby začala pomáhat při humanitární katastrofě v Asii. Americké vojenské letectvo vyslalo do postižené oblasti 10 obřích dopravních letadel C-130 Hercules. Jsou také připraveny dva až čtyři nákladní tryskové letouny C-17 Globemaster III cargo .

"Západ se nechal Putinem podvést. Putin není střízlivou verzí Borise Jelcina. Putin je ruským Pinochetem či Francem. A nevede Rusko směrem k tržní demokracii, ale k fašismu." Toto napsal v deníku New York Times komentátor Nicholas Kristof. Britský konzervativní historik Niall Ferguson s ním v deníku Daily Telegraph stoprocentně souhlasí. Potíž je, dodává, že Rusko není ani Chile ani Španělsko - přímo ohrožuje naši bezpečnost. Podle finanční firmy Goldman Sachs může být ruské hospodářství v roce 2030 větší než britské a dokonce i než německé. Paralela s proměnou výmarské republiky v Německu ve fašistický režim je podle Fergusona přesná a varující:

Každé prozření je inspirující, ale může lidi také ochromit strachem, protože je nutí k tomu, aby vzali na vědomí nepříjemnou pravdu. Tsunami byla děsivým prozřením, neboť nám ukázala, že navzdory naší technologii jsme stále ještě tváří v tvář přírodní katastrofě naprosto bezmocní. Avšak vyvolala také neočekávanou jednotu a vzájemné sympatie. Lidé z Evropy i z Asie trpí společně v době, kdy se zdálo, že je východ a západ beznadějně nejednotný. Obrovská mezinárodní pomoc, která jde přes hranice politických a náboženských přesvědčení, se stává obrazem spolupráce, která by se mohla stát v našem polarizovaném světě realitou. Lidi by mohla sjednotit hrozba naší planetě, míní Karen Armstrongová v novoročním vydání deníku Guardian:

Přívalové deště na východě Srí Lanky donutily na Nový rok 2000 lidí k evakuaci z nízko položených oblastí, které už předtím zasáhla tsunami.

Devět amerických vrtulníků distribuuje humanitární pomoc v oblasti kolem zničených pobřežních měst. K břehům Sumatry připluly americká vojenská plavidla, vedená letadlovou lodí USS Abraham Lincoln a vrtulníky Seahawk začaly dopravovat zásoby z lodí ke zpustošenému břehu. Na vojenském letišti nepřetržitě přistávají obří nákladní letouny C-130 .

Zdroj ZDE

Spojené státy vysílají námořní loď s helikoptérovou přistávací plochou Bon Homme Richard, s 1,500 vojáky na pomoc Srí Lance. Americký velvyslanec Jeffery Lunstead sdělil, že skupina 200 vojáků námořní pěchoty přijede v neděli do Colomba připraví tam řídící systémy pro operace mezi US Marines a USAID.

Na Srí Lance vlna tsunami zatopila na vzdálenost 3,5 km i přírodní rezervaci Yala National Park s bohatou faunou. Žijí tam sloni, vysoká zvěř, šakalové a krokodýlové. Zahynulo mnoho turistů, avšak pracovníci rezervace s překvapením zjistili, že nezahynula žádná zvířata.

pátek 23.30: Svět oslavoval začátek roku 2005, ale v mnoha zemích byly oslavy utlumeny kvůli respektu pro desetitisíce lidí, kteří zahynuli při jihoasijské katastrofě. V australském Sydney, kde lidé přivítali Nový rok ve 13 hodin Světového času předcházela ohňostroji minuta ticha. V Thajsku, v Malajsku, na Srí Lance a v Indonésii byly oslavy zrušeny. V Londýně a Berlíně se oslavovalo, ale v mnoha evropských zemích jsou vlajky na půl žerdi.

V Turecku, které bývá často obětí zemětřesení, byla zrušena půlnoční oslava pod širým nebem, která se měla konat v Istanbulu. V Paříži visí v centru města černé vlajky. Švédsko, Norsko, Finsko a Německo uctí své mrtvé tím, že po celou noc budou viset jejich vlajky na půl žerdi. V Londýně budou před půlnočním ohňostrojem vyhlášeny dvě minuty ticha.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Svět amerických vědců a svět postižených obyvatel jihovýchodní Asie je tak rozdílný, že mezi nimi není možnost komunikace, vysvětlila tato reportáž amerického National Public Radio.

To tvrdí internetové stránky WorldNetDaily s odkazem na thajský deník The Nation.

Podle tohoto listu se čelní thajští meteorologové, kteří jednali před tím, než thajské pobřeží zaplavila tsunami, rozhodli "ze zdvořilosti vůči turistickému průmyslu" nevydat varování. Jen několik minut po zemětřesení u Sumatry se thajští meteorologové sešli k jednání o tom, zda je pobřeží jejich země ohroženo.

Série zemětřesení mezi 5,0° a 6,3° Rich, která rozhoupala Andamanské a Nicobarské ostrovy znovu po posledním velkém nedělním zemětřesení, vyvolala u všech lidí, obzvláště u turistů, smrtelný strach. Občasné otřesy přiměly zbylé turisty, že spí venku a čekají na možnost odplout z přístavu Port Blair. Poslední zemětřesení v oblasti zvýšila celkový počet otřesů na 80. Nejsilnější naměřená hodnota 6,3° na Richterově škále byla zaznamenána v sobotu v 11:56 na západě Velkých Nicobar, 5.6° sš - 92.7° vd a 6.0° sš - 93.2° vd. Škody na životech či majetku nejsou hlášeny.

Zemětřesení o síle 5° zasáhlo jihovýchod Sumatry v pátek v 11:38 místního času. Epicentrum bylo pod Indickým oceánem asi 60 km jižně u provincie Bengkulu. Severozápad Sumatry byl nejvíce postiženou oblastí tsunami s téměř 80 000 mrtvými. Hustě osídlené Bengkulu, asi 500 km na severozápad od Jakarty bylo epicentrem zemětřesení o síle 7,9°, které v červnu 2000 usmrtilo asi 100 lidí.

Průměrné zemětřesení otřáslo i Tureckem. Epicentrum bylo ve městě Cubuk, na okraji Ankary a bylo o síle 4.6°, informoval istanbulská observatoř Kandilli. Pak následovaly otřesy o síle 3.4°. Prozatím nejsou žádné zprávy o škodách na zdraví či majetku. Sdělila to turecká tisková kancelář Anatolia.

Zdroj ZDE ZDE ZDE ZDE

Umístění čidel na mořském dně by zabránilo falešných poplachům, jako byla panika, která vznika v Indii ve čtvrtek. Ne všechna podmořská zemětřesení vyvolávají tsunami a klíčem je monitorování pohybu vody, nikoliv zemských otřesů. Nejmodernější výstražný systém, jaký existuje v Pacifiku, je systém tlakových čidel na mořském dně. Ta zaznamenávají změny ve váze vody nad nimi, způsobované změnou tloušťky vodní vrstvy už o pouhý centimetr. Informace z těchto čidel jsou odesílány satelitem do kontrolní stanice na Havajských ostrovech.,

Bahenní sopka známá jako Barren 1 u obydleného ostrova Baratang, který je asi 100 km od přístavu Blair uprostřed Andamanských ostrovů 28. prosince vybuchla. Je to poslední aktivní sopka v Indii, obvykle vydává kouř. Naposledy se tak stalo v letech 1991 a 1994. Láva tekla z hrany kráteru, který se tyčí nad Indickým oceánem asi 500 metrů. Osoby na ostrově byly evakuovány. Indická vláda i místní administrativa ale tvrdí, že není žádný důvod k znepokojení. "Riziko je minimalizováno, protože sopka je obklopena mořem, a tak jestliže se vůbec něco stane, lávový proud se vyleje do moře," řekl agentuře M.M. Mukherjee z geologického průzkumu Indie. Do oblasti vláda poslala okamžitě skupinu geologů studovat makro seismický přehled Andamanských a Nicobarských ostrovů, kde je několik spících sopek. Andamanské a Nicobarské ostrovy jsou umístěny blízko zóny intenzivní tektonické aktivity.

Zprávu přinesl jako první indický server New Kerala. Potvrdila ji agentura AFP.

pátek 19.00: Spojené státy poskytnou obětem katastrofy v jihovýchodní Asii 350 milionů dolarů, konstatoval v pátek podvečer mluvčí americké vlády. Dodal, že podrobnosti ještě nebyly vypracovány a není jasné, zda jde tato částka zahrnuje původně přislíbených 35 milionů dolarů, anebo je to navíc.

Britská veřejnost do pátku v podvečer sebrala ze soukromé iniciativy mezi sebou pro oběti asijské katastrofy 45 milionů liber.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Od neděle lidská společnost a media sledují, dokumentují - a to i šokujícím způsobem - lidská utrpení v dosud nebývalých rozměrech. O vhodnosti tohoto zpravodajství vznikají i diskuse a dokonce operativnost dodání "správných" videozáznamů má vysokou tržní cenu. Od prvého momentu sleduji jedinou otázku, kterou však nikdo nevznáší - kdo nese odpovědnost za absolutní selhání globálního bezpečnostního monitorovacího systému. Jedná se přitom o funkční mechanismus, který vzhledem ke svému sofistikovanému charakteru i nákladnosti nemá v lidské historii obdoby.

Britská vláda se stala ve čtvrtek večer největším jednotlivým dárcem humanitární pomoci pro země, postižené asijským zemětřesením, když rozhodla ztrojnásobit svůj finanční příspěvek z původních 15 na 50 milionů liber (cca 2,5 miliardy Kč neboli 96 milionů dolarů). Britská vláda to učinila poté, když se ukázalo, že v důsledku rychlé reakce britské veřejnosti, která z vlastní iniciativy sebrala do čtvrtka do podvečera pro oběti asijské katastrofy 30 milionů liber, hrozí neoficiální pomoc britských občanů zastínit výši oficiální pomoci britské vlády.

Kolik stály Brity Vánoce ZDE

V oblasti kolem Indického oceánu, postižené zemětřesením a vlnami tsunami, se mezitím situace začala výrazně zhoršovat.

Je zjevné, že pro západní média je tragédie západních turistů daleko důležitější než smrt místních lidí, které nikdo nezná a nedokáží vyjádřit svůj smutek "srozumitelným jazykem", argumentuje v pátek v listě Guardian Jeremy Seabrook, autor knihy Consuming Cultures: Globalisation and Local Life (Spotřebitelská kultura: Globalizace a místní život).

Britský deník The Times v pátek ve svém redakčním komentáři podpořil myšlenku bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, že by jednotlivé bohaté země světa měly asijské země, postižené vánoční katastrofou, adoptovat.

"Dokud v moři nenarazím na nějakou mrtvolu, tak mi koupání tady nic nedělá," říká na pláži Karon Beach na Poketu Pražan Petr Kunst a jeho přítelkyně Veronika Kalvachová dodává: "Za ty prachy, co to stálo, si to tu přece chceme užít." Já tady řeším jenom to, jestli si dám humra královského nebo tygřího, džus nebo mango," říká žena českého turisty Michala P., který nechce prozradit, že je v Thajsku, aby mu známí "exotickou dovolenou nezáviděli". Ivan Knorr, delegát cestovní kanceláře Eso Travel v Thajsku, míní: "Myslím, že mnoho turistů bralo to, co se stalo v neděli, jako dobrodružství. Vždyť komu se poštěstí být u tsunami? Thajci se snaží. Na některých plážích to už bude vypadat po Novém roce, jako by se tady nic neodehrálo. A go go bary už dnes jedou stejně jako minulý týden."

Kompletní článek LIDOVÉ NOVINY

Dnes jsem si na internetových stránkách iHned přečetl článek o návratu premiéra Grosse z dovolené na lyžích a o nenávratu prezidenta Klause z lyží. Prý by našim ani cizím obětem nepomohli a o "laciná" gesta tu přece nejde...

Vzpomněl jsem si na svojí první návštěvu v Londýně. Bylo kulaté výročí korunovace a promítal se film ze života královny. Kousek z něj byl o tom, jak za bombardování Londýna za druhé světové války město neopustila a naopak pracovala jako řadová ošetřující sestra. Bezpochyby v desetimilionovém Londýně laciné, zbytečně riskantní gesto....

Díky své profesi jsem na leccos zvyklý, ale nikdy jsem nezažil takový pocit vykořenění a osamělosti jako tenkrát a bez nároku na kontrolu emocí jsem plakal. Pohled na nejbohatší ženu planety, jak obvazuje bezejmenné raněné, mi připomněl našeho prezidenta, který při prvním náznaku obtíží opustil loď - vlast, a dnes bych dodal jiného prezidenta, který se v jiné těžké chvíli národa neobtěžoval z dovolené a jiného premiéra a prezidenta, kteří dali přednost lyžím a relaxaci. Prázdná gesta? Ano, možná. Ale jsou to i ona co dělají z kapitánů Kapitány, z králů Krále a z prezidentů Prezidenty.

1. ledna 1985, před dvaceti lety, uskutečnil britský komik Ernie Wise první britský hovor prostřednictvím mobilního telefonu, u sítě Vodafone. V současnosti vlastní téměř 90 procent Britů mobilní telefon. Mnoho lidí v současnosti používá jen mobily.

Zcela první historický telefonát prostřednictvím přenosného telefonu byl uskutečněn v roce 1973 v New Yorku, avšak trvalo to deset let, než vznikla komerční síť pro mobilní telefony. Mike Caudwell, mluvčí firmy Vodafone, uvádí, že první mobilní telefony byly velikosti kufříku, stály 2000 liber (cca 100 000 Kč) a jejich baterie vydržela jen 20 minut. Přesto byly v polovině osmdesátých let nesmírně populární. Staly se symbolem mladých bohatých byznysmenů, přesto, že používaly analogového signálu, takže je mohl kdokoliv odposlouchávat.

Firmě Vodafone trvalo devět let, než nashromáždila první milion uživatelů, avšak pak už jen 18 měsíců, než nashromáždila druhý milion uživatelů. V současnosti má Vodafone jen v Británii 14 milionů zákazníků.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Podstatou demokracie je snášenlivost vůči názorům jiných lidí. S tím normálně souhlasí pravice i levice. V Kyjevě však tuto zásadu vítězové ukrajinských voleb nedodržují, píše reportér listu Guardian Jonathan Steele. Davy Juščenkových stoupenců blokují vládní budovy a snaží se ponižovat Juščenkova oponenta Viktora Janukovyče. Nerespektují ústavní procedury.

Se stejnou nesnášenlivostí jsem se setkal i já sám, píše britský reportér, když jsem si dovolil napsat, že i když bude Juščenko pravděpodobně lepším prezidentem, lidé, kteří hlasovali pro Janukovyče, pro něho hlasovali autenticky a mají právo na svůj názor, a že mezi osobami, které podporují Juščenka, jsou oligarchové, kteří se obohatili na úkor ukrajinského státu. Vyvolalo to bouři emailů od Juščenkových stoupenců na Ukrajině a připoutalo to pozornost veřejnosti na to, jak rozsáhlým způsobem financují Spojené státy a jiné západní vlády Juščenkovu kampaň.

pátek 20.00: Dosavadní ukrajinský prezident Viktor Janukovyč oznámil svou rezignaci.

čtvrtek 19.30: Konečné vítězství Viktora Juščenka v ukrajinských volbách nabylo platnosti poté, co ukrajinský Nejvyšší soud ve čtvrtek odmítl poslední, čtvrtou stížnost, kterou proti výsledkům voleb podal dosavadní ukrajinský prezident Viktor Janukovyč.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Hrůzu v mezinárodním tabákovém průmyslu vyvolalo rozhodnutí Vatikánu, který dal najevo, že globálně podpoří mezinárodní kampaň proti kouření. Článek v autoritativní, vědecké jezuitské publikaci Civilta Cattolica, který byl vypracován se souhlasem nejvyšších poradců katolické církve, argumentuje, že kuřáci nemají právo poškozovat své vlastní zdraví a zdraví jiných "bez morální odpovědnosti". Článek sice nejde tak daleko, že by označil kouření za hřích, ale argumentuje, že kouření "není ze společenského ani z morálního hlediska neutrální záležitost".

Desetitisícová demonstrace vznikla v přístavním městě Wanzhou na řece Jang-ce poté, co vládní funkcionář Hu Quan Zong zmlátil na ulici jeho vlastní holí nosiče zavazadel a pohrozil mu, že ho nechá zabít za to, že pytel, který nesl, potřísnil blátem nohavici jeho manželky.

Zpráva o tom se rychle rozšířila po městě, večer demonstrovaly desetitisíce osob, obracely na střechu vládní vozidla, útočily na policisty a podpálily radnici. Došlo k tomu 18. října 2004, v pátek 31. 12. o tom referoval americký list New York Times. Nejde o demonstraci jedinou.

Když člověk čelí tragedii neuvěřitelného rozsahu, hledá automaticky viníka. Ve středověku se katastrofy vysvětlovaly jako hněv Boží. Dnes se vysvětlují jako důkaz, že Bůh neexistuje. Lidi ale dospívají k názoru, že přece jen někdo za to může. Úřady. Vlády. Vlády a úřady neudělaly dost, aby tomu zabránily. A média. Ta se stávají terčem útoků, že se chovají buď příliš brutálně, anebo příliš sentimentálně. Není překvapivé, že nejvítanějším terčem jsou Spojené státy.

Citujeme z komentáře George Bakera, který vyšel v britském deníku Times. Onen "děsivý příběh supermodelky" převzala z bulvárního New York Daily News ZDE i Česká tisková kancelář. Jako zprávu...

Česká bulvárně tisková kancelář vydala 30.12. v 18:41 zprávu dne s názvem "Z Asie se neozvala stovka Čechů: šest z nich zřejmě nepřežilo". Přežvýkává v ní už dávno řečené, u čehož se mění pouze počet mrtvých. Další zpráva ČTK z 7:33 hlásá do celého světa, že ""Gott do příjezdu na letiště neznal rozsah katastrofy". Úžasné je se dozvědět od České tiskové kanceláře, že "domů na Smíchov přijel Karel Gott dnes před 03:00 autem." Můžeme si oddychnout. Zlatý slavík se NÁM vrátil. Ani o hlas nepřišel...

Máme se dojmout o dvacet procent méně, jestli mrtvých zbohatlíků a "celebrit", kteří si jeli křesťanské svátky klidu a míru "exoticky" oslavit na druhý konec zeměkoule, bude namísto deseti pouze šest? Máme se dojmout o 1358 procent více, bude li mrtvých domorodců v Asii namísto 56 893 "jen" 112 459? A co se změní na tragédii, jestliže jich bude o padesát tisíc více?

To, že chceme žít ve světě, kde je každé utrpení pokud možno odstíněno, kde převažuje nade vším pohoda a blahobyt, je naprosto přirozené. Chtějí to nepochybně i zvířata a možná bude podobný sklon existovat už na úrovni baktérií, ovšem výsledkem bývá prakticky vždy kolotoč boje o přežití, všudypřítomné utrpení a smrt. Svět je prostě takový, ačkoli si ho představujeme rádi jinak, abychom si zachovali duševní rovnováhu.

Našli jsme na internetu.

Dovolte mi, jako obžalovanému, poslední slovo k onomu "nešťastnému" vtipu s vlnou tsunami. To, že jsme všichni, včetně mne, začali používat tak vzletná slova, jako právo, morálka a etika, ocitli jsme se tak vysoko, že jsme z té výšky už ani neviděli na ten malý vtip dole.

příspěvky o etice karikatur a karikatuře etiky TÉMA BL

Možná, že je prakticky důležitější vědět, co chtějí učinit ředitelé zeměkoule, ale mě víc zajímá podstata tohoto problému, protože je v něm skryto víc, než jen pouhá jedna karikatura - odhaluje hodnotový rámec uvažování člověka.

Přišla celá řada dalších názorů k tomu, kde jsou hranice svobody projevu a lidské piety. Pro dnešní vydání z jich vybíráme některé.

Všechny příspěvky na toto téma TÉMA BL

Co když jde o neporozumění v tom, že přece v té karikatuře vůbec nejde o zaměření na neosobní, přírodní jev? Vždyť ta karikatura je zaměřena na kupónovou privatizaci. Možná v tom, jak kdo pochopí její "osten", její záměr, je ten rozdíl. Jistě se dá zkoumat, co se při tom stane s naším vztahem k té tragédii na Ceylonu, zda to není hrubé a nemravné, použít v pozadí jako přirovnání tu katastrofu. Ale co když právě to svědčí o vážnosti, s kterou ji chápeme?

Když jsem včera ráno otevřel Britské listy a viděl Marčákovu karikaturu o tsunami, nějak jsem znejistěl. První reakcí byl nesouhlas s karikováním lidského neštěstí, ale ten brzy zrelativizovala vzpomínka na Fallúdžu a na to, jak jsem nedávný několikadenní krvavý boj o toto město mezi americkou armádou a povstalci přirovnal k paintballu. Nebyl jsem si ale úplně jist tím, zda je možné oba případy porovnávat jako rovnocenné. Po jistém uvažování jsem usoudil, že ne a následná diskuse mě v tom utvrdila.

Média i celá společnost řeší velký problém -- existují v komunikaci nějaké hodnoty, které je možné uznávat za nepřekročitelné? S tím souvisí aktuální otázka: Může být lidské neštěstí předmětem zlehčování ve formě karikatur? Odpověď zní, že ano, ale stejně jako jinde nelze tak jednoduše zobecňovat.

Až jsem se lekl, jak odbornou diskusi jsem vyvolal svým vtipem, kde jsem srovnal valící se vlny tsunami s vlnami kupónové privatizace. Na svou obhajobu -- nikoliv omluvu, bych chtěl říci jen pár slov. Mám rád černý humor a mám ho rád i v případech, kdy se týká mne. Nejlépe jsem se bavil, když jsem se v nemocnici probudil v márnici, když mě považovali za mrtvého.

Nepovažuji smrt za tabuizované téma. Považuji ji za součást života.

To napsal redakci Britských listů po obědě čtenář Tomáš Hradil z firmy MediaCon jako reakci na zveřejněný vtip karikaturisty Marčáka , zobrazující vlnu tsunami s doprovodným textem dvou topících se mužů: "Až teď jsem, vážený příteli, pochopil tu monumentalitu první a druhé vlny kupónové privatizace !". Připojil ještě číslo účtu "na pomoc" Srí Lance. Jan Čulík označil vtip za úlet, omluvil se mravokárnému čtenáři a stáhl karikaturu z vydání. Instinktivní moralistní reakce Jana Čulíka pokládá před nás naléhavé celospolečenské otázky.

Je demokracie nedělitelná, a nebo se musí v pokoře sklonit před individuálním vkusem čtenáře či dostatkem odvahy šéfredaktora? Co by tak asi na reakci Jana Čulíka řekl autor Satanských veršů, Gurpreet Kaur Bhattiová či Yasmin Wildová, případně co by šéfredaktor odpověděl autorům knihy karikatur o životě Ježíše - kuřáka marihuany, které fanatický křesťanský poslanec Karas neúspěšně žaloval u českého soudu?

Autorka birminghamského divadelního představení , ani vedení divadla se cenzurním tlakům nepodrobili, stovky britských sikhů zaútočily na birminghamské divadlo...

Snahy omezovat svobodu slova nejsou dostatečným důvodem k anarchii, píše Vojtěch Polák. Svoboda i demokracie jsou přímo podmíněné individuální morálkou. Přesněji řečeno minimální průměrnou úrovní individuální morálky v komunitě. Morálka a odpovědnost jsou jen druhou stranou téže mince.

Relativisticky lze tvrdit, že každý má svou pravdu, ale já si myslím, že někteří v tom mají jen (pravděpodobně účelově) zmatek. Je to celkem banální psychický handicap - neschopnost respektu k sobě i k druhým. Slepota k hranicím osobního prostoru - svého i těch ostatních.

Také jsem si všiml, že mnoha lidem, bohužel, nikdo neprozradil, že když si např. tropí žerty na účet jiného, záleží jen na tom, jak to prožívá ten druhý. Jejich vlastní mínění je v tomto případě celkem bezvýznamné ...

Jan Čulík na sebe ve svém sloupku "Absolutní nedorozumění" prozradil více, než snad dokonce měl i na mysli. Polemizuje totiž s něčím, co nikdo neřekl. Nikdo nezlehčuje utrpení konkrétních přeživších a nikdo se nevysmívá smrti konkrétního člověka. Marčák relativizuje smrt a relativizuje následky tragédie. I hořký smích osvobozuje. Nikdo nezmenšuje katastrofu v Bengálském zálivu. Se smrtí vést dialog nelze. S falešným soucitem přeživších, s oním nasládlým marketingem soucitu v režii humanitárních organizací ano.

Je moc dobře, že BL ve chvíli katastrofy zkoumají, kam až může sahat humor. Nemyslím to ironicky, ale vážně. Opravdu, ta česká privatizace šla ve vlnách, a taky, zdá se, natropila dost nečekaných škod. (A někdo ví, že čekaných - vlastně dost podobně jako tsunami, o níž se ví, že nás utopí, jen nevíme, kdy přijde...)

Já myslím, že není špatné, že nás ta podobnost slov i důsledků napadne, nebo aspoň že nás na ni karikaturista upozornil.

Zcela záměrně jsme v Afghánistánu nefotili děti bez nohou nebo v Etiopii lidi postižené elefantiázou a jinými chorobami. Nefotografovali jsme ani v Rusku invalidy na "skateboardech". Když jste ve třetím světě a jste tam s vědeckou expedicí jako my či z jiných "neturistických" důvodů, snažíte se ty místní lidi pochopit. To se vám samozřejmě nepodaří, ale podstatné je o to usilovat.

Pořád stejně: Smál jsem se povodním, dědeček se smál zážitkům z koncentráku atd. Ano, oni se mohou smát, neboť se smějí vlastnímu neštěstí a relativizují ho tak, aby bylo možné ho psychicky zvládnout. Tato rovina však v inkriminované karikatuře opět obsažena není.

Můj kolega ve studiu Bohumil Kartous otevřel včera Britské listy a nad Marčákovým vtipem o kuponové privatizaci znejistěl. Ačkoliv se svým spolužákem v mnohém souhlasím, tentokrát jsem znejistěl naopak já. A nejen nad jeho příspěvkem. Překvapila mne i reakce Jana Čulíka. Obávám se totiž, že do Britských listů s Marčákovým vtipem přišla hrozba, jíž čelil právě nedávno na stránách BL zmíněný Larry Flynt.

Nezastávám názor šéfredaktora, že zobrazení smrti či násilí v detailu je voajeristické. Není. Je hluboce pedagogické. Kdo z vás byl v uplynulém roce přítomen něčí smrti zblízka? Pokud reportáž s detailním pohledem na mrtvého, rozmašírovaného na neřízeném přejezdu vlakem, probudí ty řidiče, kteří si stále myslí, že jim se to nemůže stát, splnila svůj účel přesto, že pobouřila city truchlících pozůstalých. Možná zachránila někoho, kdo neskončil podobně.

Mediální obraz nebývá totožný s realitou, a přitom realita je a musí být jediným kritériem reportážní žurnalistiky.

Argumentace např. Ondřeje Hausenblase je nepřesná. Humor Monty Pythonů byl jiný. Dělat si legraci ze sexuálního zážitku Panny Marie je něco jiného než dělat si legraci z osobního smutku člověka, který přišel o rodinu v důsledku přírodní katastrofy. Mimoděk se toho dotkl Ondřej Fér, když napsal:

"Když právě před pěti lety zemřela moje babička, v televizi dávali parodii na reklamu se sloganem "správný ležák musí odpočívat sedmdesát dní." Šlo o jediný záběr na mrtvolu starého muže. Nesmál jsem se jen proto, že se mě ten obraz osobně dotýkal. Dnes už bych se zasmál."

Přesně. Jenže my musíme respektovat smutek těch lidí, jichž se katastrofa osobně dotýká. To je podstatou lidské piety.

Tato Marčákova karikatura je nepřijatelná právě proto, že zneužívá osobního, soukromého prostoru pro smutek pro levnou "legraci".

Několik čtenářů nás upozornilo, že fotografie údajného "domácího počítače pro rok 2004, vyrobeného v roce 1954" je pouhý kanadský žertík. Je to prý upravená fotografie velína jaderné ponorky z padesátých let... Je to fotografie makety takového velína z výstavy ve Smithsonian Institute. Ale vybízí k zamyšlení nad tím, zda mnohé vize zítřka nejsou také podobný "hoax". Autoři tohoto kanadského vtípku se chtěli vysmát minulosti, že pohlížela do budoucnosti s naivitou. Avšak je nutno všechny urban legendy brát jen jako "hoax"? Nejsou dnešní mýty o pokroku stejně naivní? Nemělo by vést náhodou takto nastavené zrcadlo v době bilancování "starého roku" k posunu našeho myšlení pro "rok nový"? (šok)

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Předsednictvo OSBL svolává valnou hromadu na 8. 1. 19:30 do sklepních prostor restaurace Hybernia, Praha 1, Hybernská 7.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.