V jaké absurdní době žijeme, jestliže přesně sečtený počet mrtvol určuje míru naší solidarity či dojetí? V jaké absurdní době žijeme, jestliže statisíce zmařených lidských osudů jsou poměřovány rozbitými kotníky přeživších turistů?

Do postižené oblasti bylo vysláno několik českých lékařů. Namísto pomoci nejpotřebnějším plýtvali antiseptiky a obvazy na odřeniny našich spoluobčanů, které ovšem "český speciál" dovezl za několik hodin domů, do Prahy. Stovky Thajců zůstaly minimálně několik hodin bez kvalifikované pomoci těchto lékařů - pomoci, která v konkrétním případě mohla zachránit třeba život. Do Prahy se nejspíše nepodívají ani ti z nich, kterým by to mohlo zachránit život. Kde zůstala Hippokratova etika ?

Chápal bych takovou formu pomoci, při které by česká vláda mobilizovala veškeré lékaře v aktivních armádních zálohách, jako střední zdravotnický personál povolala všechny mediky, kteří chtějí dostudovat tento rok lékařskou fakultu, vypravila na cestu onu "humanitární iráckou" polní nemocnici, deset letadel s personálem, léky a zdravotnickým materiálem, které by POVINNĚ darovaly všechny firmy, které dostávají zakázky českých nemocnic či ministerstva zdravotnictví, ministerstva obrany či jiných resortů. Hajzlpapír či balená voda, které odletěly na Sumatru, nejspíše potřeba nebude a nebo se nemusí přepravovat letecky deset tisíc kilometrů. Stokoruny českých babiček z domovů důchodců také nejspíš situaci v Asii nevytrhnou. Kvalifikovaná pomoc lidem v tísni nemá podobu Člověka v tísni, milodarů ani dárcovské SMS.

Buď si přiznáme poctivě, že ekologické katastrofy, které nás v nejbližších letech čekají, neumějí "demokratické" a "civilizované" vlády ani armády zvládnout, a nebo budeme žít dál v iluzi, že se na své rozežrané infrastruktury můžeme spolehnout i v dobách krize. Do chvíle, než na vlastní kůži zjistíme, že jakékoliv tsunami, zemětřesení, sopečný výbuch, průmyslová havárie či tornádo rozvrátí "euroatlantickou" civilizaci v celém regionu v té podobě, na jakou jsme si zvykli. Nebudou fungovat úžasné komerční digitální telefony, nebude fungovat civilní energetická síť, nebudou fungovat dodávky potravin či základních potřeb k přežití. Civilní obranu jsme si zrušili. Armádní infrastruktura je rozkradená nebo zdegenerovaná. Zemědělství není soběstačné. Žoldácké jednotky či policie úlohu civilní ochrany plnit neumějí. Kdy se probudí evropské vlády a začnou znovu přemýšlet v rámci koordinované přípravy celého kontinentu na podobná neštěstí a systémovou ochranu infrastruktury? Pravděpodobnost, že katastrofa v nějaké z podob přijde v nejbližší době, je vysoká. Kdy začnou legislativní přípravy, změny stavebních norem, sídelního plánování, investice do hmotných rezerv, dezintegrované energetické, komunikační a zásobovací sítě, výstrojných a logistických center, přechodu celé společnosti na nouzový stav? Krizové scénáře neexistují. Obyvatelstvo neví, KDO, CO, KDE a JAK bude dělat v případě té či oné katastrofy, havárie či konfliktu. Technika CO je ve šrotu či army shopech. Znalosti též. Vše se vždy řeší ad hoc, diletantsky, pouze s civilním vybavením, civilní infrastrukturou, humanitárními dobrodruhy a romantickými nadšenci.

Britská vláda s mediálním humbukem zvýšila finanční příspěvek na humanitární pomoc z původních 15 na 50 milionů liber (cca 2,5 miliardy Kč). Přitom Britové jen za oslavy letošních vánočních svátků a dárky utratili podle deníku Independent 30 miliard liber (1500 miliard Kč). Jen 4,2 miliard liber utratili o vánocích Britové za kosmetiku. Není to výsměch oné proklamované a vytrubované humanitě? Deset milionů korun státní pomoci, kterou se chlubí premiér Gross, je výsměchem Rady obrany chudého českého státu. To je tři a půl dolaru na mrtvolu. O přeživších nemluvě. Do profesionálního řešení má tato pomoc daleko. Ale nejspíše je myšlena upřímně. Obdarovaní mrtví by měli poděkovat.