Překvapil mě nesouhlas takřka masový, a tak jsem se jal svou pozici na šachovnici přehodnocovat. Opustil jsem všechny dokládající skutečnosti k odůvodňování a snažil se ujasnit si co nejobjektivnější paradigma svého postoje. Začal jsem tedy znovu u pojmu hodnota. Otázka zní -- je tento pojem pro člověka nějak prakticky platný? Objektivně ano.

Lidská společnost je sdílena takovým způsobem, že svou vlastní vůli konfrontujeme s vůlí společenského diskursu, neboť on funguje jako korektor osobní vůle a právě ony korektury jsou hodnoty, které společnost ustavují.

Ptám se dál -- jaké hodnoty jsou pro společenskou konstituci důležité a pilotní? Jedná se nepochybně o hodnoty týkající se lidského života, základu "života" celé společnosti.

Dál -- jsou tyto hodnoty rigidní nebo snad konstantní? Ne, objektivně nejsou. Mění se v závislosti na stupni civilizace nebo lépe řečeno ne na stupni, ale na stavu. Hodnoty života se měnily s proměnami vnímání života samotného, respektive hodnota jeho biologické přítomnosti.

Biologická přítomnost totiž nebyla vždy vnímána jako jediná forma života. Dnes, alespoň v sekularizovaných společnostech, je to vnímáno právě tak.

Na jedné straně je pro hodnoty biologického života vynakládáno obrovské úsilí (podle možností). To je docela pochopitelné, dobře uvažující společnost ví, že kvalita biologického života jednotlivce se na ní pozitivně projeví , takže se dá uvažovat v racionální rovině.

Na druhé straně ale dochází k technizaci života, kdy je život podrobován opravdu detailní analýze a zobrazování všech jeho možných aspektů.

A tak je nutné se ptát -- jak se hodnotově přizpůsobit zrychlujícímu se vývoji?

Štěpán Kotrba explicitně tvrdí, že zobrazovat smrt ve veškeré její dostupné podobě (média celkově) a zbavovat ji jakéhokoliv hodnotového přívlastku (karikatura Michaela Marčáka) je pro společnost přínosné.

"Ty tisíce nafouklých, rozkládajících se mrtvých v Asii je třeba zpřítomnit u vás doma v pokoji, ve vašem computeru. To proto, abyste si s novým rokem nemysleli, že můžete bojovat s přírodou. To abyste si nemysleli, že můžete vítězit v asymetrických válkách. To proto, abyste získali úctu a respekt k jiné kultuře a jiné civilizaci. Abyste si nemysleli spolu s bílými Američany, že černoši jsou opice a Asiaté ty žlutý svině." (Bílí Američané si nemyslí, že jsou černoši opice a Asiaté "žlutý svině", pozn. JČ.) Pokud pomineme jistou mimoběžnost, když autor chce, aby se člověk podívanou na hromadu mrtvol začal chovat multikulturně, pak říká to, co se dá jako argument pochopit. Říká, že tenhle zážitek a pocit reálné hrůzy, toto peklo, jim ukáže pravdivou hodnotu života odehrávajícího se nejen v jejich bydlišti.

Já myslím, že to je jinak. Jednak není politické využití pekla žádnou novinkou, je to věc stará stovky let. Je také pravda, že revolucionáři vždy radili a snažili se peklo, tento náboženský prvek, zachovávat a pěstovat i v nových érách člověka.

A také už bylo několikrát peklo zpřítomněno, čímž jaksi pozbylo svého exotického zjevu.

Bylo to v první a zejména druhé světové válce. Právě holocaust a jeho ideologické využití bylo jedním z hlavních důvodů, které vedly k tomu, že člověk začal zpochybňovat v podstatě vše co představovalo nějaký hodnotový řád, který má ambice stát se všeobecným a absolutním. Peklo se zjevilo zde a bylo poznáno.

Jenže na tomto pekle, stejně jako na každém jiném se nějak podílel člověk. Proto je možné ho napadat různě, i cynicky a odhalovat tak jeho hrůzu, hrůzu jistým způsobem motivovaného lidského jednání.

Ale už jsme zase o kus dál. Média přece jsou schopna neustále vypovídat a smyslově dokládat ta utrpení, kterým je člověk denně podroben, a dělají tak v souladu s etickou povinností, která je tomu váže.

Zase se ptám -- vede to snad k hlubšímu pochopení problémů, které jsou jejich příčinami?

Ano, může to znázornit chybu v lidském jednání a je možné to podat jako karikaturu. Má ale nějaký smysl karikovat přírodní katastrofu, když ona privatizace tam byla sice jako hlavní, přesto jako dodatečná podstata? A má vůbec smysl člověka "bombardovat" hrůzami, aby pochopil jejich podstatu? Že by mediální fenomenologie?

Přesto jsem došel k závěru, že ona karikatura může obstát se svou formou cynismu klidně i před etickými soudy. Bylo by to tehdy, kdyby se snažila ono technické pojetí života karikovat tím, že uchopí tuto živelnou katastrofu tak, jak ji chápe třeba Středoevropan nebo Jihoameričan -- tedy jako zprávu.

Jenže vzhledem k tomu, že ani autor, ani nikdo jiný na to nepoukázal, musí být tato možnost odmítnuta -- nikdo to tak nechápe a tak možnost zůstává pouze v teoretické rovině. Škoda.