29. 12. 2004
POLEMIKAJe svoboda slova dělitelná individuální morálkou?
Myslím, že mi nechybí smysl pro humor, ovšem zveřejnění vtipu o "vlnách
kupónové privatizace" několik dnů po katastrofě v Asii mi spíše hnulo
žlučí. Věřím, že jde jen o nedopatření. To napsal redakci Britských listů po obědě čtenář Tomáš Hradil z firmy MediaCon jako reakci na zveřejněný vtip karikaturisty Marčáka , zobrazující vlnu tsunami s doprovodným textem dvou topících se mužů: "Až teď jsem, vážený příteli, pochopil tu monumentalitu první a druhé vlny kupónové privatizace !". Připojil ještě číslo účtu "na pomoc" Srí Lance. Jan Čulík označil vtip za úlet, omluvil se mravokárnému čtenáři a stáhl karikaturu z vydání. Instinktivní moralistní reakce Jana Čulíka pokládá před nás naléhavé celospolečenské otázky. Je demokracie nedělitelná, a nebo se musí v pokoře sklonit před individuálním vkusem čtenáře či dostatkem odvahy šéfredaktora? Co by tak asi na reakci Jana Čulíka řekl autor Satanských veršů, Gurpreet Kaur Bhattiová či Yasmin Wildová, případně co by šéfredaktor odpověděl autorům knihy karikatur o životě Ježíše - kuřáka marihuany, které fanatický křesťanský poslanec Karas neúspěšně žaloval u českého soudu? Autorka birminghamského divadelního představení , ani vedení divadla se cenzurním tlakům nepodrobili, stovky britských sikhů zaútočily na birminghamské divadlo... |
Buď si nemáme hrát na kazatele liberálního vyznání, anebo musíme vydržet i vtipy, které někomu mohou hýbat žlučí. Porno vydavatele Hustleru je stejně nepřijatelné pro ctnostné a pokrytecké vyznavače křesťanského moralismu. Přesto se na něj vztahuje první dodatek americké ústavy o sovobodě slova. V tomto poselství byl režisér Forman prorokem budoucnosti. A demokracie je přece nedělitelná, ne? Cynismus a profesionální odstup od reality patří k výbavě karikaturistově stejně, jako k výbavě novinářově. Jinak by se média s každým zemětřesením či povodní utopila v slzách svých redaktorů. Nesouhlasil jsem s cynismem Tomáše Peciny, který po 11. září 2001 souhlasil s fašistou Kopalem a jeho neodsouzením útoků. Přesto Britské listy publikovaly názory pro i proti tomuto kroku a obhajovaly Pecinův postoj jako kroku k vyjasnění stejně naléhavých otázek o nemožnosti trestat verbální trestné činy. Ale jsou mrtví důstojní pouze množstvím či PR zájmy velmoci či na turistice závislého regionu? Řešíme se stejnou naléhavostí mrtvé v Africe při každoročním hladomoru? Řešíme stejně naléhavě mrtvé v Indii při záplavách či mrtvé opilce v ulicích mrazivé Moskvy? Hájím právo karikaturisty udělat i cynický vtip. Hájím právo své neposílat příspěvky "na sirotky" stejně jako neposílat peníze "na oběti vln tsunami". Humanita není v individuálním utržení si od úst. Humanita je v celospolečenské solidaritě. Česká republika zaslala humanitární gesto ve výši deseti milionů korun. Což je JEDNA KORUNA na obyvatele. Je to humanita nebo cynismus? Je tento cynismus větší nebo menší, než cynismus kariakturistův, který vzpomněl prošustrované miliardy na oběť budování kapitalismu v Česku? Vzhledem k tomu, že platím daně, na charitu nepřispívám. Považuji ji za nedůstojný odpustek hříchu celospolečenského obžerství... Pokud pošle tento stát stejné množství peněz, které zaplatil za prohranou arbitráž s Ronaldem Lauderem, přispěji též - jednou desetimiliontinou této částky. Jednu korunu ale zasílat na charitu nebudu, neboť bych za poplatky státní organizaci - České poště - dal trojnásobek. A to uznáte, je také cynismus. A šéfredaktora, který reagoval "To, že existuje svoboda urážet, neznamená, že ji musíme do všech extrému využívat." se pouze ptám: Je on sám měřítkem klasifikace extrému či normality - oné neviditelné hranice mezi tím, co se smí a co už se nesmí? Omlouvat se máme každý sám za sebe. A já se nemám zač omlouvat. Michael Marčák také ne. |
Marčákova "nepřijatelná" karikatura a hranice piety a svobody slova | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
29. 12. 2004 | Je svoboda slova dělitelná individuální morálkou? | Štěpán Kotrba | |
29. 12. 2004 | Britské listy budou dodržovat základní civilizační principy | Jan Čulík | |
29. 12. 2004 | Ty katastrofy, to je kšeft... |