Tuto komplexitu musí redukovat, a za tím účelem vymýšlí různé klíče. Není mylné domnívat se, že takové situace existovaly i dříve. Omylem je nevidět, že dnes je komplexita hlavním problémem: technologie nám zobrazují tolik možností, že ztěžují volbu jak na osobní, tak politické úrovni. Přemíra informací paralyzuje. Analogicky je tomu s problémy -- je jich hodně a nevíme kde začít. Rozhodnout který problém řešit začíná být důležitější než samotný způsob řešení.

V tomto ohledu české školství zaostává, ježto stále vyučuje algoritmům řešení na úkor zvážení problému a jeho alternativ. Učí problémy řešit a ne je vybírat, včetně vlastní formulace řešení. Bohužel, toto je jen posíleno špatnou zpětnou vazbou -- způsobem testování a přijímacích zkoušek na vysoké školy. Nejvíce je to vidět na písemných testech, kdy je v zadání problém naservírován, což je nezřídka doplněno i o předžvýkané odpovědi. Bohužel ústní zkoušení je často jen překladem písemného testu, s tím rozdílem, že předžvýkané odpovědi nemá student před sebou, ale v sešitě, či knize v tolik vzdálené lavici. Je tak zaměstnán překonáváním této vzdálenosti, že nestačí myslet.

Řešením této situace je změna zpětné vazby, tedy způsobu atestací, který je průchodný zejména v obsahově a didakticky nejasném předmětu základu společenských věd -- ale při troše invence i jinde. Mám zde na mysli hlavně písemné práce připravované doma, ve kterých je student veden k tomu, aby si široce zadané téma zúžil a dle svého uvážení zpracoval. Následným krokem může být i požadavek na prezentaci takové práce. Ta by neměla spočívat pouze v pouhém odevzdání, či hlasité četbě, ale ve schopnosti přednést své názory tak, aby obecenstvo (jehož součástí je i vyučující) projevilo o téma zájem.

Na vysokou školu si tyto schopnosti přináší mizivé procento studentů, čehož dokladem je nízká úroveň schopnosti prezentace, ale často nízká počítačová gramotnost viditelná už jen ze způsobů práce s textovým editorem. A navíc, tyto zkušenosti může středoškolák bohatě využít i bez toho, aby pokračoval ve studiu na vysoké škole. Proč tedy nezačít už na střední?

Konečně, výsledkem této reformy by byla i nová gramotnost ve věcech veřejných. Místo, aby si občané nechali problémy servírovat masmédii a pak se jimi zabývali, třebas i kriticky, předcházela by tomu kritika radikálnější obsažená v otázce: je to skutečně tak závažný problém?

Pak by nemohla diskuse nad textem Borise Cveka spočívat v přijetí, či popírání zhoubného vlivu komunismu na české školství, ale v otázce: je toto skutečný problém, nebo problém zástupný? Nebylo by lépe sledovat jiné zádrhele, jejichž vyřešení je v dohlednu a efektivně pomůže zlepšit stav školství?