Stejně tak ale nerozumím jejímu údajnému vtipu.

Spojovat katastrofu v jihovýchodní Asii s kupónovou privatizací mi připadá násilné a rozhodně ne vtipné. Nejde ale o žádný hyenismus, nejedná se ani o parazitování na nesmírné tragédii. Z mého pohledu jde jen a jen o vtip a to o vtip špatný, protože není k smíchu.

Karikatura, tedy skutečnost přetažená k neskutečnosti až tak, že se opět stává skutečností, to není co by Michael Marčák dělal. Že je jeho tvorba geniální, jak tvrdí Jan Čulík, bych si netroufal tvrdit. To je příliš exaltované stanovisko.

Chceme-li mluvit o černém humoru, stačí zabrousit na server Kompost. Vyhledávač Ssman, Kartinki -- to je černý humor. Drsný, pravda, mnohdy kontroverzní, ale osobitý a originální.

Údajně kontroverzní kresba Michaela Marčáka je asi tak vtipná jako obrázek Václava Klause s vosím pasem utaženým páskem a nápisem "Utáhněme si opasky, hahaha."

Pokud bychom měli argumentovat ohledy na lidi postižené jakoukoliv katastrofou, museli bychom "zakázat" valnou většinu kresleného humoru. Dovolím si příklad z vlastního života. Když právě před pěti lety zemřela moje babička, v televizi dávali parodii na reklamu se sloganem "správný ležák musí odpočívat sedmdesát dní." Šlo o jediný záběr na mrtvolu starého muže.

Nesmál jsem se jen proto, že se mě ten obraz osobně dotýkal. Dnes už bych se zasmál.

Takže jestli vám přijde kresba Michaela Marčáka vtipná, zasmějte se. Jestli ne, pamatujte, že jakákoliv reklama je dobrá reklama. I jediná kresba, kontroverzní či ne, vtipná či ne, může upozornit na to, že bychom neměli být lhostejní.