V prvé řadě bude nejlepší si vůbec říci, co to karikatura je. Slovník spisovné češtiny je v tomto ohledu stručný a karikaturu definuje jako "zkratkovitou kresbu nebo slovesný výtvor se satirickým nebo komickým účinkem, přehánějící nápadné znaky". Slovník cizích slov tento pojem definuje jako "zkratkovitou kresbu zesměšňující nebo satiricky odsuzující přeháněním nápadných znaků; obdobně zaměřený výtvor slovesný".

Dovoluji si klást důraz z obou verzí definice na spojení "nápadné znaky". Tak jako tsunami, stejně tak se přes Českou republiku zběsilou rychlostí přehnala vlna privatizace, která, ať se to někomu líbí nebo ne, nechala po sobě spoušť (má cenu vyjmenovávat všechny tuneláře a zkrachovalé továrny, kampeličky atd.?). A nyní ke Kartousově argumentaci, který vysvětluje jeho srovnání bojů ve Fallúdži k paintballu.

Pojem srovnání a jeho následné Kartousovo vysvětlení není však satirickým zesměšněním, nýbrž metaforickým vyjádřením. To pro pořádek v pojmech. Mne ale mnohem více u kolegy Kartouse překvapilo, že právě on, který chce, aby Jára Cimrman byl osobností Česka, brojí proti tomuto černému, byť drsnému, humoru. Zapomněl snad na problém ve filmu Nejistá sezóna, kdy ve hře Posel z Liptákova měl místo cikána běhat po hospodě s kudlou v zádech koňský handlíř, protože v 80. letech tato profese nemohla být uražena, zatímco užití slova "cikán" by bylo chápáno jako rasismus?

Tragédie v Asii související s tsunami je skutečně veliká, ale v novinách jsme si mohli přečíst přehledy podobných tragických událostí. Kromě tohoto výčtu jsme se ale mohli dočíst, že tamější prostředí prostě není dosud pod přísným dozorem seizmologů, ale pokud by bylo, mohl by takový systém "v neděli zachránit mnohé lidské životy" (Právo, 29.12.2004, s. 9).

Tím se ale do jisté míry vyvrací další Kartousův argument. Co je onou neodvratnou katastrofou, o níž Kartous píše? Zmařené lidské životy? Zničená tamější fauna a flora? Jestliže měl na mysli pouze lidské životy, o nichž se neustále v médiích hovoří, tak mít v Indonésii, na Srí Lance a ostatních státech tamější oblasti příslušné seizmologické přístroje, katastrofě by se předešlo, byla by odvratitelná.

Pokud měl na mysli faunu a floru, proč nás nevzrušují vtipy o globálním oteplování, jež způsobuje podobné vlny, které každým dnem, jak se zvyšuje hladina moří a oceánů, ukrajují více a více z břehů pevnin?

Na BL jsme se také mohli dočíst reakci Jiřího Drašnara "Nikdy jsem se tolik nenasmál jako v koncentráku". Ta nám připomíná, kolik vtipů zesměšňovalo a dodnes zesměšňuje totalitní režimy se všemi svými zrůdnostmi.

Na BL nalezneme i příspěvek "I černý humor léčí", kde anonymní autor uvádí, že byl postižen v roce 2002 povodní. Dovoluji si vzpomenout v této souvislosti historku jednoho svého spolužáka, který zažil v roce 1997 povodeň v Tlumačově a jenž mi vyprávěl, kterak na člunu pluli zachraňovat svoji babičku. Nutno dodat, že se na tuto příhodu díval s nadhledem a humorem, ačkoliv i jeho dům živelná pohroma postihla.

Myslím si, že je v lidské povaze jakékoliv neštěstí humorně komentovat. Nebo se snad nikdo z nás nezasměje na ulici tomu, když třeba nějaký chodec čte noviny a narazí do dopravní značky? Nezasmějeme se nejdříve a teprve pak se zajímáme, zda si neublížil?

Ale odbíhám již příliš od tématu, kterým je Marčákův vtip. Ano, černý humor vždy se musí opírat o nějakou tragickou skutečnost a černý humor u pseudomravokárců vždy vyvolá nevoli. Tentokrát to byla vlna tsunami. Příště to bude třeba jiná živelná pohroma.

My však nesmíme zapomínat, že vtip zesměšňoval kvalitu kupónové privatizace, k čemuž použil Marčák aktuální živelnou pohromu. Nešlo tedy o žádné zesměšňování obětí tsunami. To bychom měli mít stále na paměti, než se začneme za zveřejnění takového vtipu omlouvat.

Diskuse na téma Marčákův vtip evidentně prokazuje, že bychom si měli znovu pustit film Lid versus Larry Flynt, zejména tu část, kde Flyntův právník u soudu vysvětluje, že normální člověk rozezná, kdy autor karikatury používá nadsázku a kdy nikoliv.

Z diskuse na BL mám pocit, že stále mezi námi jsou tací, kteří nejsou tohoto rozlišení schopni. Takoví hnali Larryho Flynta před soud. Před takovými Miloš Forman utekl do USA, aby na ně opět narazil a v roce 1996 před nimi varoval svým flyntovským příběhem. Buďme proto opatrní, než tak jako Američané si začneme upírat základní lidské právo -- svobodu projevu. Nedopusťme, abychom měli českého Larryho Flynta...