Jen několik minut po zemětřesení v neděli 26. 12. zaznamenali vědci po celém světě seismické signály. Zároveň lidé po celé jihovýchodní Asii pocítili otřesy půdy. Jak se začala šířit přílivová vlna tsunami, vědci a obyvatelé jihovýchodní Asie spolu komunikovali. Avšak, jak vysvětlil reportér Christopher Joyce, vědci a oběti zemětřesení žili ve dvou naprosto rozdílných světech, mezi nimiž nebylo řádné komunikace.

První čidla, která zaznamenala zemětřesení u Sumatry, byla na ostrově Kokos v Indickém oceáně a na Srí Lance, v Thajsku a v Austrálii. Tato čidla jsou součástí globální sítě. David Simpson, vědec, který je součástí této sítě, vysvětluje, že technici zpočátku nemohli řádně vědět, o co jde: "Viděli, že došlo k velkému zemětřesení, a že to bylo někde ve vzdálenosti tisíců kilometrů."

O několika okamžiků později síť zalarmovala americkou organizaci US Geological Survey. Systém signalizoval poplach ve státě Colorado. Harley Bens, ředitel amerického National Earthquake Information Center, konstatoval, že počítače automaticky vyslaly varování 16 minut po zemětřesení. Zaregistrovaly zemětřesení o síle 6,2 na Richterově stupnici - relativně malé - nedaleko Sumatry. Tato zpráva byla určena především zaměstnancům amerického geologického průzkumu, protože první odhady jsou nepřesné. Vědecký tým pak analyzoval druhou sérii signálů, které přicházejí pomaleji. Brzo dospěl k závěru, že zemětřesení bylo stokrát větší. Vědecký tým neměl tušení, že zemětřesení vyvolalo tsunami.

"Hodinu a patnáct minut po zemětřesení jsme vydali zprávu, že šlo o zemětřesení o síle 8,5 na Richterově stupnici. Založili jsme to na měření povrchové vlny. Tuto informaci jsme zveřejnili na internetu. Asi 25 000 osob zároveň automaticky dostalo emailem zprávu, že došlo k velkému zemětřesení," konstatuje Harley Bens.

Tento email byl rozeslán po celém světě. Pracovníci amerického geologického průzkumu také zatelefonovali americkým činitelům v Indonésii a volali i do indonéského Střediska pro zvládání katastrof a mezinárodním humanitárním organizacím. Informovali okamžitě také Bílý dům a americké ministerstvo zahraničí.

V Asii se lidé začali ozývat s dotazy o informace. Během dvou hodin po zemětřesení popsalo 200 lidí na internetových stránkách amerického geologického průzkumu otřesy, jichž byli svědky. Na Srí Lance emailoval technik tamější seismické stanice svou zprávu operátorům mezinárodní seismologické sítě. Seismolog Peter Davies na univerzitě v Kalifornii v San Diegu tuto zprávu dostal: "Dostali jsme dotaz od technika seismické stanice na Srí Lance, zda došlo blízko k Srí Lance k zemětřesení. Na stanici totiž telefonovala celá řada místních obyvatel, kteří zemětřesení pocítili."

Jeden z Daviesových kolegů emailoval zpět na Srí Lanku s tím, že došlo k zemětřesení o síle 8,5 stupňů nedaleko Sumatry. Nedostal odpověď. Nikdo to v tu chvíli nevěděl, ale mělo trvat ještě asi hodinu, než tsunami zasáhla Srí Lanku.

Davies konstatuje, že neví o žádném protokolu, který by umožňoval šířit tyto informace o zemětřesení místním úřadům v postižených zemích.

Podle zpráv se snažili i vědci v Austrálii kontaktovat úřady v oblasti Indického oceánu. Vědci v Thajsku údajně věděli o zemětřesení hodinu předtím, než zemi zasáhla tsunami. Thajští vědci zaznamenali, že došlo k zemětřesení o síle 8,1 a konstatují, že varovali pobřežní oblasti, že může vzniknout tsunami. Přicházejí zprávy, které existenci tohoto varování zpochybňují.

V Coloradu vědci stále ještě analyzovali své informace. Bens uvádí, že neměli tušení, že zemětřesení vyvolalo tsunami. I velká podmořská zemětřesení málokdy vyvolávají přílivové vlny. Existovala ale varovná informace: bylo to zemětřesení, kdy došlo k příčnému pohybu: jedna tektonická plocha se posunula přes druhou. Velká zemětřesení s příčným pohybem vyvolala v minulosti tsunami, ale informace, které byly k dispozici, nestačily pro analýzu: byl by to jen dohad.

"Zaznamenali jsme zdroj, místo zemětřesení, sílu zemětřesení a mechanismus. Ale mohu vám poskytnout jen určité informace, že mohlo dojít k tsunami," říká Bens.

Tsunami jsou odpovědností americké Státní oceánské a atmosferické správy. A její úřady monitorují jen Tichý oceán, nikoliv Indický oceán. I kdyby tam bývali měli více informací, neexistoval žádný mechanismus jak varovat lidi v odlehlých oblastech.

"Byli jsme nesmírně frustrováni. My jsme udělali všechno, co bylo v našich silách. Musíte si uvědomit, že ta ostatní komunikační spojení jsou nesmírně důležitá. My je v USA máme, ale jinde na světě neexistují," konstatuje Bens.

Vědci upozorňují, že tragedií je, že technologie na identifikaci tsunami existuje, ale nebyla tam, kde jí bylo zapotřebí. A mezi světem vědců a světem lidí, kteří zemřeli, nebylo žádného kontaktu.

Reportáž v angličtině [audio] ZDE