31. 12. 2004
Apokalypsa a civilizační principOd neděle lidská společnost a media sledují, dokumentují - a to i šokujícím způsobem - lidská utrpení v dosud nebývalých rozměrech. O vhodnosti tohoto zpravodajství vznikají i diskuse a dokonce operativnost dodání "správných" videozáznamů má vysokou tržní cenu. Od prvého momentu sleduji jedinou otázku, kterou však nikdo nevznáší - kdo nese odpovědnost za absolutní selhání globálního bezpečnostního monitorovacího systému. Jedná se přitom o funkční mechanismus, který vzhledem ke svému sofistikovanému charakteru i nákladnosti nemá v lidské historii obdoby. |
Alarmující je nejenom samotné selhání, ale předně absence jakéhokoliv pokusu, třeba i laického, o vysvětlení. Důsledné dodržování této tendence v mediích. Vyjděme z jednoho poučení, které nám tato tragedie nabídla a doufejme, že i přes velkou cenu včas. Bezpečnost člověka je dána prostředím, ve kterém žije. Společensko-vztahovém a právním, ale i svou stále sílící vazbou na "matku Zemi". Tento rámec dnes nepochybně překračuje dosud převládající vojensko bezpečnostní priority s jejich militantním zabezpečením. Stává se novým pohledem na problematiku bytí a soužití. Je to stav vzájemné závislosti nejenom na přírodě, ale i na různém stavu civilizačních kultur. Současný bezpečnostní monitorovací systém má řadu forem, které se vzájemně doplňují a prolínají. Obecně a tradičně jsou známé pozemní monitorovací stanice, jejich mezinárodní síť a organizační struktura. Zde má spolupráce mnohdy i staletou tradici. Není to však náš dnešní problém. Existují velmi sofistikované satelitní systémy - zpravodajské družice programované na sledování obrazu, pohybu, tlaku, světla a řady jiných faktorů. Populárně vědecké informace (jiné jako laici nejsme schopni vnímat) nás učí, že družice jsou schopny sledovat drobné předměty a jejich změny, čtou registrační čísla našeho auta , směr a rychlost jeho pohybu. Z neznalosti jsem tyto informace bral s nedůvěrou či dokonce úsměvně, ale s nadějí, že tato kapacita má snad schopnost někdy sloužit i dobré věci. Neslouží!Náš dnešní problém je: vědět proč. Učívám své žáky, že globalizace v mezinárodních vztazích není nic jiného, než podíl na mezinárodní odpovědnosti. Zde si jednotlivé státy nejsou rovny, pokud do věci nevstupuje univerzální OSN. Jednotlivé státy disponují různými schopnostmi a potenciálem. Mezi ně předně patří operativní družicový bezpečnostní systém. Efektivita se násobí možností mezinárodní spolupráce. Ta je ovšem určována příznivými společenskými podmínkami, které již jsou v moci jednotlivých států či jejich vzájemných organizačních struktur. Předně je nutno zhodnotit postavení, roli a funkčnost systému, se kterým operují USA. Jejich odpovědnost, aniž bych cítil nutnost dále dokladovat, je prvořadá a proto očekávejme předně vysvětlení z této strany. Dosud se tak nestalo. Místo toho byla prezidentem USA nabídnuta regionální pomoc (kupodivu bez OSN) a určitá částka postiženým oblastem. Mnozí mohou zvažovat, zda je to dost či málo. Tam však nevězí náš problém. Prezident Bush by měl vysvětlit, proč USA nealarmovaly v detailech registrovanou katastrofu (jinak to nebylo ani možné) tak, jak postupovala, a to dlouhé hodiny, od pobřeží k pobřeží a ničila následně životy desetitisíců lidí. Zde byla nepochybně porušena základní zásada civilizačního principu. Mocnosti mívají tendenci zamlčovat odpovědnost své moci, ne však moc samu. Ale proč média? Živá diskuse o Marčákově karikatuře v Blistech jenom potvrzuje v současné vážné situaci naše pochybení a únik od podstaty věci. Nebojme se být odpovědni a vraťme se proto tam, kde je nutné místo - nejenom pro diskusi. Zmínil jsem se o USA, ale myslím, že nesou pouze spoluodpovědnost. Ruská federace, a o tom vůbec nepochybuji, vzhledem ke svému jistému geografickému limitu má satelitní "službu", stejně tak jako raketovou techniku, která za USA nikdy nezaostala. Má i měla v kritickou dobu proto stejné možnosti a tudíž i odpovědnost. Nikdo předem neupozornil nikoho, přestože postupující katastrofu musili sledovat na monitorech, včetně její intenzity a rychlosti a dokonce důsledků. Vyskytující se výmluvy, že postižená oblast je mimo monitorovací systém, je nutno odmítnout. Systém obou velmocí je globální (na tom závisí jeho funkčnost) a přikláním se k názoru, že v mnohém je kompatibilní, neboť vesmírný program je v podstatě společný. To, že o tom mnoho nevíme, je spíše primitivní tendence našich medií než obraz skutečnosti. Co bylo napsáno výše, je závažným obviněním. Dosud však nemám žádné vysvětlení a budu-li jakékoliv přijímat, pak s krajně kritickým přístupem. V současné složité situaci musíme hledat i místo své země. Česká republika má "krizový štáb". Ten počítá mrtvé a stará se o návrat postižených a spoluúčastní se dle svých možností na humanitární pomoci. Dobře. Dnes je to spíše technická záležitost. Krizový štáb měl hlavně a jedině vytvořit či se připojit na takový bezpečnostní systém, který katastrofy předvídá, nebo jim alespoň čelí. I on by měl se předně zabývat rozborem selhání existujícího monitorovacího systému a vznést nepokrytě své požadavky na USA i Rusko. Jak se ukazuje, došlo ke ztrátám na životech i českých občanů. Je možno zohlednit svůj postup v naznačeném směru třeba i s jinou zemí, a to velmi zainteresovanou - Švédskem. Vznést koordinované požadavky. Náš dosavadní zájem však spíše nasvědčoval jiné tendenci... Projevuje se snaha po narušení kooperace, vynucené událostmi 11. září mezi USA a Ruskem, tak jako v polovině devadesátých let. Kooperace nyní opět pod tlakem extremistů za pomoci medií (v ČR téměř jednoznačně). Svědčí o tom např. "dopis 100", namířený proti Rusku a spolupráci s ním (Havel) o kterém jsme slyšeli v ČT podrobnou informaci (Saša Vondra s oponentem (?) Lubošem Dobrovským), aby za dva dny zdůvodněné protiargumenty světových expertů TV zcela ignorovala. Velmoci a zvláště USA po zkušenosti z New Yorku nemají nadále právo podléhat extremním vlivům, které v našem prostředí předpovídají i "války víry" v nedaleké budoucnosti (Univerzita Karlova) a to vše v mediální pohodě. Odpovědné státy znají existující reálné problémy světa, které vyžadují jejich koordinaci na základě důvěry. Současné, dosud nám všem nevysvětlitelné selhání je vážným mementem pro seriozní analýzu a nutná opatření. Vyvolání tohoto stavu je i naší odpovědností. Civilizační princip má univerzální rozměr. Není věcí etiky. Jak se ukázalo (po kolikáté již), jde o vytvoření a udržení bezpečnostního prostředí. V zájmu samotné naší existence. Doba rozdělení na Západ - Východ, Oranžoví - Modří patří minulosti. Tato čára již neexistuje, ale může se v jejím zájmu stále zabíjet. Musí být však stejně důsledně monitorována jako katastrofická vlna. V tomto případě většina lidí zemřela zbytečně. Svět má však i jiné problémy, které ale není dosud schopen ani definovat, natož řešit. |
Katastrofa v jihovýchodní Asii | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
2. 1. 2005 | Při asijské katastrofě nezahynula žádná zvířata | ||
2. 1. 2005 | Přívalové deště ztěžují humanitární pomoc | ||
2. 1. 2005 | Pomoc obyčejným lidem | Jan Zeman | |
1. 1. 2005 | Thajští meteorologové "nevarovali před tsunami, aby nepoškodili turistický průmysl" | ||
1. 1. 2005 | Pomalu se rozbíhají humanitární akce | ||
1. 1. 2005 | Povede toto ponížení lidstva k nové solidaritě? | ||
31. 12. 2004 | Proč se vlastně počítají mrtvoly? | Štěpán Kotrba | |
31. 12. 2004 | Americká média reagovala na katastrofu v Asii střízlivě, profesionálně a kosmopolitně | ||
31. 12. 2004 | Jak rozumíme světu i sobě tváří v tvář katastrofám? | Boris Cvek | |
31. 12. 2004 | Britskou vládu zahanbila veřejnost a přiměla ji zvýšit oficiální pomoc Asii na 50 milionů liber | ||
31. 12. 2004 | Prázdná gesta | Petr Wagner | |
31. 12. 2004 | Imperialismus i ve stínu smrti | ||
31. 12. 2004 | Bohaté země by měly asijské země adoptovat | ||
31. 12. 2004 | Češi v Thajsku se dál baví | ||
31. 12. 2004 | Apokalypsa a civilizační princip | Miroslav Polreich |