Alarmující je nejenom samotné selhání, ale předně absence jakéhokoliv pokusu, třeba i laického, o vysvětlení. Důsledné dodržování této tendence v mediích.

Vyjděme z jednoho poučení, které nám tato tragedie nabídla a doufejme, že i přes velkou cenu včas. Bezpečnost člověka je dána prostředím, ve kterém žije. Společensko-vztahovém a právním, ale i svou stále sílící vazbou na "matku Zemi". Tento rámec dnes nepochybně překračuje dosud převládající vojensko bezpečnostní priority s jejich militantním zabezpečením. Stává se novým pohledem na problematiku bytí a soužití. Je to stav vzájemné závislosti nejenom na přírodě, ale i na různém stavu civilizačních kultur.

Současný bezpečnostní monitorovací systém má řadu forem, které se vzájemně doplňují a prolínají. Obecně a tradičně jsou známé pozemní monitorovací stanice, jejich mezinárodní síť a organizační struktura. Zde má spolupráce mnohdy i staletou tradici. Není to však náš dnešní problém.

Existují velmi sofistikované satelitní systémy - zpravodajské družice programované na sledování obrazu, pohybu, tlaku, světla a řady jiných faktorů. Populárně vědecké informace (jiné jako laici nejsme schopni vnímat) nás učí, že družice jsou schopny sledovat drobné předměty a jejich změny, čtou registrační čísla našeho auta , směr a rychlost jeho pohybu. Z neznalosti jsem tyto informace bral s nedůvěrou či dokonce úsměvně, ale s nadějí, že tato kapacita má snad schopnost někdy sloužit i dobré věci.

Neslouží!

Náš dnešní problém je: vědět proč.

Učívám své žáky, že globalizace v mezinárodních vztazích není nic jiného, než podíl na mezinárodní odpovědnosti. Zde si jednotlivé státy nejsou rovny, pokud do věci nevstupuje univerzální OSN. Jednotlivé státy disponují různými schopnostmi a potenciálem. Mezi ně předně patří operativní družicový bezpečnostní systém. Efektivita se násobí možností mezinárodní spolupráce. Ta je ovšem určována příznivými společenskými podmínkami, které již jsou v moci jednotlivých států či jejich vzájemných organizačních struktur.

Předně je nutno zhodnotit postavení, roli a funkčnost systému, se kterým operují USA. Jejich odpovědnost, aniž bych cítil nutnost dále dokladovat, je prvořadá a proto očekávejme předně vysvětlení z této strany. Dosud se tak nestalo. Místo toho byla prezidentem USA nabídnuta regionální pomoc (kupodivu bez OSN) a určitá částka postiženým oblastem. Mnozí mohou zvažovat, zda je to dost či málo. Tam však nevězí náš problém. Prezident Bush by měl vysvětlit, proč USA nealarmovaly v detailech registrovanou katastrofu (jinak to nebylo ani možné) tak, jak postupovala, a to dlouhé hodiny, od pobřeží k pobřeží a ničila následně životy desetitisíců lidí. Zde byla nepochybně porušena základní zásada civilizačního principu. Mocnosti mívají tendenci zamlčovat odpovědnost své moci, ne však moc samu. Ale proč média? Živá diskuse o Marčákově karikatuře v Blistech jenom potvrzuje v současné vážné situaci naše pochybení a únik od podstaty věci. Nebojme se být odpovědni a vraťme se proto tam, kde je nutné místo - nejenom pro diskusi.

Zmínil jsem se o USA, ale myslím, že nesou pouze spoluodpovědnost. Ruská federace, a o tom vůbec nepochybuji, vzhledem ke svému jistému geografickému limitu má satelitní "službu", stejně tak jako raketovou techniku, která za USA nikdy nezaostala. Má i měla v kritickou dobu proto stejné možnosti a tudíž i odpovědnost. Nikdo předem neupozornil nikoho, přestože postupující katastrofu musili sledovat na monitorech, včetně její intenzity a rychlosti a dokonce důsledků.

Vyskytující se výmluvy, že postižená oblast je mimo monitorovací systém, je nutno odmítnout. Systém obou velmocí je globální (na tom závisí jeho funkčnost) a přikláním se k názoru, že v mnohém je kompatibilní, neboť vesmírný program je v podstatě společný. To, že o tom mnoho nevíme, je spíše primitivní tendence našich medií než obraz skutečnosti.

Co bylo napsáno výše, je závažným obviněním. Dosud však nemám žádné vysvětlení a budu-li jakékoliv přijímat, pak s krajně kritickým přístupem.

V současné složité situaci musíme hledat i místo své země. Česká republika má "krizový štáb". Ten počítá mrtvé a stará se o návrat postižených a spoluúčastní se dle svých možností na humanitární pomoci. Dobře. Dnes je to spíše technická záležitost.

Krizový štáb měl hlavně a jedině vytvořit či se připojit na takový bezpečnostní systém, který katastrofy předvídá, nebo jim alespoň čelí. I on by měl se předně zabývat rozborem selhání existujícího monitorovacího systému a vznést nepokrytě své požadavky na USA i Rusko. Jak se ukazuje, došlo ke ztrátám na životech i českých občanů. Je možno zohlednit svůj postup v naznačeném směru třeba i s jinou zemí, a to velmi zainteresovanou - Švédskem. Vznést koordinované požadavky. Náš dosavadní zájem však spíše nasvědčoval jiné tendenci... Projevuje se snaha po narušení kooperace, vynucené událostmi 11. září mezi USA a Ruskem, tak jako v polovině devadesátých let.

Kooperace nyní opět pod tlakem extremistů za pomoci medií (v ČR téměř jednoznačně). Svědčí o tom např. "dopis 100", namířený proti Rusku a spolupráci s ním (Havel) o kterém jsme slyšeli v ČT podrobnou informaci (Saša Vondra s oponentem (?) Lubošem Dobrovským), aby za dva dny zdůvodněné protiargumenty světových expertů TV zcela ignorovala.

Velmoci a zvláště USA po zkušenosti z New Yorku nemají nadále právo podléhat extremním vlivům, které v našem prostředí předpovídají i "války víry" v nedaleké budoucnosti (Univerzita Karlova) a to vše v mediální pohodě. Odpovědné státy znají existující reálné problémy světa, které vyžadují jejich koordinaci na základě důvěry. Současné, dosud nám všem nevysvětlitelné selhání je vážným mementem pro seriozní analýzu a nutná opatření. Vyvolání tohoto stavu je i naší odpovědností.

Civilizační princip má univerzální rozměr. Není věcí etiky. Jak se ukázalo (po kolikáté již), jde o vytvoření a udržení bezpečnostního prostředí. V zájmu samotné naší existence. Doba rozdělení na Západ - Východ, Oranžoví - Modří patří minulosti. Tato čára již neexistuje, ale může se v jejím zájmu stále zabíjet. Musí být však stejně důsledně monitorována jako katastrofická vlna. V tomto případě většina lidí zemřela zbytečně.

Svět má však i jiné problémy, které ale není dosud schopen ani definovat, natož řešit.