Pokud se nenaučíme dívat se na život, smrt, naději a tragédie s nezúčastněností, pokud se nenaučíme ukázat čtenářům či divákům syrovost reality, vyrábíme falešné příběhy a od scénáristů Hollywoodu se lišíme jen použitým médiem. The end. Ty tisíce nafouklých, rozkládajících se mrtvých v Asii je třeba zpřítomnit u vás doma v pokoji, ve vašem computeru.

To proto, abyste si s novým rokem nemysleli, že můžete bojovat s přírodou. To abyste si nemysleli, že můžete vítrězit v asymetrických válkách. To proto, abyste získali úctu a respekt k jiné kultuře a jiné civilizaci. Abyste si nemysleli spolu s bílými Američany, že černoši jsou opice a asiaté ty žlutý svině. To proto, abyste se začali chovat více jako zvířata a méně jako lidé. Protože je mnoho lidí, kteří by přirozený, nevyumělkovaný a proto hluboce pravdivý vztah ke smrti a násilí mohli závidět. I té pumě, kterou někdo vyhodil jako hračku a která teď uprostřed českých hor dáví prozatím jen ovce. Měla zadávit svého bývalého pána. Protože už liška tvrdila Malému princi, že za ochočené zvíře přebírá odpovědnost. A odpovědnosti je třeba se učit každý den.