Bez politické moci nemají Spojené státy tmel k tomu, aby si udržely mezinárodní impérium, argumentuje Jonathan Schell na stránkách YaleGlobal.

Po 11. září 2001 prý hrdě přijala americká pravice tvrzení levice, že Spojené státy vytvářejí globální impérium. Příklady: "americký imperialismus" svrhl vládu Talibanu v Afghánistánu, nyní Američané okupují Irák.

Tak argumentuje v britském konzervativním deníku Daily Telegraph Stephen Bayley. ZDE. Proč se takovéto argumenty málokdy objeví v českém tisku?

Orientace Československa pro roce 1945 na Východ a tvrdý totalitní režim po roce 1948 měly katastrofální následky na vzdělanost národa. Od 4. třídy ZŠ byla povinná ruština, která člověka provázela až k maturitě, tedy celých 9, případně 10 let. Západní jazyky se vyučovaly sporadicky a přístup k nim měl omezený počet dětí. Vedle skutečné, fyzické bariéry z ostnatého drátu na státní hranici tak vznikla bariéra kulturní, informační, vzdělanostní a zvláště pak bariéra jazyková.

Jedním z nepodivnějších rysů současné politiky je obrovský vliv bývalých levičáků, kteří přešli doprava. "Neokonzervativci" nyní v podstatě ovládají americký Bílý dům, Pentagon, britskou Labouristickou stranu, čelná britská ministerstva a britskou vládu. Bizarní je však historie britské "Revoluční komunistické strany", která v posledních letech v hlavních politických kauzách vždy zaujala co možná nejabsurdnější postoj a jejíž někdejší stoupenci nyní prosazují antiekologickou politiku ve prospěch velkých nadnárodních korporací a ostře konzervativní vědecké postoje - přitom se jim podařilo dostat se do postavení, v němž před veřejností zastupují britskou vědeckou komunitu. Jejich nynější aktivity odhalil Jonathan Matthews , včera o nich psal v deníku Guardian George Monbiot.

AI je znepokojena tím, že v rámci boje proti terorismu podporují demokratické země vojensky a politicky často také státy, ve kterých dochází k hrubému porušování lidských práv.

10. prosinec se tradičně slaví jako Den lidských práv. Organizace Amnesty International se od svého vzniku v roce 1961 věnuje prosazování lidských práv na základě přesvědčení, že tato práva jsou univerzální a nedělitelná a že jejich porušování kdekoliv na světě představuje současně ohrožení pro celý svět.

Nedávno se jistá skupina občanů rozhodla a kolektivně usnesla, že "nebudou mluvit s komunisty". Proč s nimi nechtějí mluvit? Ze zdůvodnění vyplývá, že za a/ komunisté "obhajují komunistické zločince", a za b/ jsou "extremisty". Co se týče prvního bodu, je třeba zdůraznit, že zločiny režimu, který se vydával za "komunistický", jsou skutečně neopominutelné, zároveň je však poněkud neseriózní podsouvat "zločineckou" nostalgii celé dnešní KSČM, která je tělesem ne zcela sourodým a která se vyvíjí. Ale to nebudiž hlavním bodem komentáře.

Autor, jehož znalostí o vývoji lidských práv a práv států si vážím, asi zcela nepochopil můj článek. Ve střední části svého příspěvku píši o tom, že jsem rád, že vývoj lidstva dospěl k tomuto správnému bodu -- každý samostatný stát a země má plnou suverenitu. Jako podmínku jsem ale uvedl, že toto je správné, pokud se jedná o státy s plně zajištěnou svobodou pro své občany, a to svobodou politickou, náboženskou a národnostní.

Já jsem přece o těchto zemích nemluvil.

Mluvil jsem o zemích, kde veškerou moc v zemi uzurpoval diktátorský, nelidský režim.

Rögnerová poprvé kandidovala jako "nezávislá na kandidátce KDU-ČSL" je předsedkyní "Klubu nezávislých senátorů", nyní bude kandidovat jako "nezávislá na kandidátce US-DEU", jako "nezávislá" byla jmenována do Koaliční expertní skupiny pro zdravotnictví, která má pro současnou vládu nalézt nejlepší řešení problémů zdravotnictví. Nevěděl jsem že v současné vládní koalici je i Strana "nezávislých", ale paní senátorka se určitě do expertní skupiny hodí. Kvalifikuje ji prokázaná nehospodárnost, jednání v rozporu se zákonem a přispět může i bohatou praxí s uplatňováním nedoložitelných tvrzení.

ANO/NE

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Ovšem POZOR! - o milostných aférách českých hereček se v ní nedočtete, a ani neobsahuje žádné kuchařské recepty! A není v knize ani zmínka o starém seriálu televize BBC Červený trpaslík!! Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Chtěl bych reagovat na váš článek v BL "Ohlédnutí" ZDE. V tomto článku vaše kritika současných poměrů je drtivá. A máte pravdu. Mluvíte mi ze srdce. dokonce jsem si říkal, že máme stejné názory. I já jsem nadával na komunisty a minulý režim. I já dnes nesouhlasím s tím, co se tady děje. Přesto jsme však rozdílní.

Jedním z nejzajímavějších autorů je v tomto smyslu Jaroslav Hutka, který strávil 11 let svého života v Holandsku a napsal tam celou řadu fejetonů, které dobře mapují jeho proces psychologické adaptace na nové poměry - i zpochybňování svého vlastního kulturního dědictví. Vydal je v knížce Požár v bazaru nejprve vlastním nákladem v emigraci, pak těsně po pádu komunismu v Československu. Lidi v Čechách tomu nemohli rozumět. Myslím, že dnes nastala doba, kdy jsou schopni Hutkovu "rozdírání jistot" z osmdesátých let naslouchat daleko lépe.

Hutka o svých zahraničních zkušenostech donedávna nechtěl mluvit, domníval se, že by ho nikdo v ČR nepochopil, viz tento rozhovor. Zaujalo mě, že se nyní rozhodl k své exulantské zkušenosti vrátit, vydáním svých písní z té doby, viz ZDE.

Povšimněme si dnes podstatného posunu v Hutkově vnímání jeho nové "domovské země", Holandska. Srovnejme Hutkův fejeton "Holandská místnost", ZDE, který napsal jako čerstvě přibyvší Čech těsně po vyhoštění z Československa, v době, kdy ještě "nerozuměl ničemu" (jak by řekl Milan Kundera) s textem jeho písně "Nizozemí" ZDE ze začátku osmdesátých let. Právě tuto píseň nyní Hutka vydává na jednom ze svých nových cédéček.

K Hutkovým "podvratným" fejetonům se v BL v příštích dnech ještě vrátíme. O jeho prozaické tvorbě jsem kdysi napsal toto:

Původně vyšlo v BL v březnu 1999 ZDE, knižně též v publikaci ...jak Češi jednají, Chomutov, Milenium Publishing, 2000, str. 546-558.

Holandská místnost je nekonečná spousta drobných předmětů a na ty nejhezčí svítí lampičky. Kolik světla předměty odrazí, tolik ho dopadne do místnosti. Lustry neznají. A tak vypadá celé Holandsko. Každý člověk je osvětlen svou privátní lampičkou a kolik světla odrazí, tolik ho dopadá na společný prostor života a historie. Život tu neoslňuje, ale láká a vypráví. Tisíce titěrných maličkostí, které se sestavují v šišaté celky, které zase upoutávají svými detaily.

Pět osob bylo usmrceno sebevražedným atentátníkem na jedné z hlavních moskevských ulic nedaleko Rudého náměstí, uvedla agentura Itar-Tass. Mezinárodní pozorovatelé v pondělí odsoudili ruské parlamentní volby za to, že nedodržovaly mezinárodní normy férovosti, a obvinili ruské státní sdělovací prostředky, že nadržovaly politickým seskupením kolem prezidenta Putina.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě konstatovala, že využívání státního aparátu a sdělovacích prostředků na podporu strany Sjednocené Rusko, což je hlavní proputinovská strana, "vytvořilo neférové prostředí pro ostatní strany a kandidáty". Americký Bílý dům konstatoval, že sdílí znepokojení OBSE. Postoj Bílého domu zřejmě vyvolá v Kremlu podráždění. Moskva měla v poslední době neshody se Spojenými státy ohledně jejich údajné role při svržení Edvarda Ševarnadzeho v Gruzii po tamějších neférových parlamentních volbách.

Všeobecné volby v Rusku zjevně vyhrála strana Sjednocené Rusko a další proputinovská seskupení. Naopak byla silně poražena ruská komunistická strana.

"Děkujeme našim rakouským bratrancům za pomoc v roce 1968," stojí na památníčku Rodina v Mikulově. Je asi jedinou připomínkou zapomenutého přátelství a je příznačné, že jej financovala rodina Kynclových, žijící v USA a vytvořil sochař Jan Koblasa, žijící v SRN. Z pěti příhraničních měst, kterým manželé Kynclovi v roce 1996 výstavbu pomníčku nabídli, projevil zájem pouze Mikulov.

V ČR se zejména mezi Romy lavinovitě šíří úžera - lichvářské půjčování peněz na vysoký úrok, v jehož rámci provozovatelé tohoto "podnikání" tvrdě zotročují nejubožejší a nejnevzdělanější obyvatelstvo. Stejný problém existuje mezi nejchudšími a nevzdělanými lidmi ve Velké Británii, kde se však vláda nyní rozhodla proti úžeře podstatnou reformou zákona o půjčkách podniknout razantní kroky: mimo jiné i tím, že na dělnických sídlištích s vysokou nezaměstnaností budou působit policejní agenti v civilu, jejichž úkolem bude lichváře chytit.

Takto radí britským občanům poradenské organizace na ochranu zákazníků.

Zaprvé, zadluženost není nic, za co byste se museli stydět.

Dovolte mi trochu doplnit příspěvek Miroslav Polreicha, "Situace v Číně je jiná, než jak ji prezentuje Česká televize".

Domnívám se, že v případě diskutovaného dynamického rozvoje Číny jako stále sílícího hráče na globální politické scéně je třeba také mít pořád na zřeteli velkou nerovnováhu onoho procesu změn odehrávajícího se uvnitř této velké země a s tím souvisejících možných úskalí. Přístup České televize k tomuto tématu je dlouhodobě veskrze povrchní až tendenční - rovněž nehledá možné rozpory či neukazuje na rýsující se trendy.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Z přibližně 6000 čtenářů Britských listů přispělo v listopadu 2003 na jejich provoz celkovou částkou 8615,99 Kč 14 osob. Zadavatel jednoho z inzerátů v knižní publikaci Jak Češi bojují zaplatil 25000 Kč; tím bude uhrazena část výrobních nákladů na publikaci.

Čtenáři z celého světa mohou nyní přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Kdyby Britským listům věnoval každý čtenář pouhou korunu denně, mohl by si časopis např. financovat právníka a analyzovat kauzy, jimž se v současnosti nemůže věnovat.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. V současnosti především postupně hradíme účetní firmě výdaje za vypracování finančních zpráv za léta 2001 a 2002.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.