A v talkshow Diany Sawyerové na ABC Jessica Lynchová zpochybnila i filmovou verzi své záchrany:

"Nevím, proč to tak udělali."

"Vadí vám to?"

"Jo, vadí mi to. Vadí mi, že mě zneužili jako symbolu pro tohle všechno. To není správné."

Samzořejmě, v témže incidentu figurovala ještě jiná žena, konstatovala v pořadu britského rozhlasu jeho moderátorka Jenni Murray. Nebyla to ovšem blondýnka a nebyla mladá: byla zralejší a byla to černoška. Takže jaký vliv má celá tato sága na to, jak pohlížíme na ženy v armádě? Rozhlas BBC si k diskusi na toto téma přizval profesorku Joannu Bourkovou, profesorku historie na Birkbeck College v Londýně, a Janine di Giovanni, hlavního zahraničního korespondenta listu Times, jejíž kniha Madness Visible (Viditelné šílenství) se připravuje k vydání.

"Jessica Lynchová byla pracovnicí vojenského zásobování. 23. března, uprostřed irácké války, jela Jessica ve vojenském vozidle směrem k Bagdádu po silnici z Kuvajtu. Nedaleko města Nazarija se jejich konvoj stal terčem iráckého útoku. Podle toho, co víme - fakta jsou totiž v současnosti už neuvěřitelně zamlžená - byla při útoku Jessica vážně zraněna. Při havarování toho vozidla a při útoku byly některé osoby usmrceny. Jessicu zajali Iráčané a byla odvezena do nemocnice nedaleko města Nazarija. O něco později ji hollywoodským stylem zachránili američtí vojáci. Záchranná operace byla kupodivu zároveň nafilmována. Později se Jessica stala hrdinkou amerického národa, v době, kdy Amerika zoufale potřebuje hrdiny," uvedla v pořadu Janine di Giovanni.

Moderátorka: Ale jak důležité je Jessičino sociální zázemí? Pochází přece z nesmírně chudé rodiny?

Joanna Bourková: "Ano, to je v celém příběhu nesmírně důležité. Americká armáda - a britská armáda také - mají obrovský nedostatek rekrutů. A armáda se snaží získat mladé ženy. Lidé, kteří jdou do armády, nemívají většinou příliš mnoho jiných možností. Pro ně je armáda místem, kde mohou získat zaměstnání, vzdělání, kde uniknou maloměstu na americkém Jihu, z něhož pocházejí.

Moderátorka: Proč tedy chtějí používat tuto atraktivní blondýnku pro reklamu, že je dobré být v armádě?

Bourková: Jessica je tedy nesmírně slavná. Je přesně takový lidový symbol, jaký americká armáda potřebuje. Je to osoba, která je ochotná poslouchat rozkazy, osoba, která je vděčná za příležitosti, kterých se jí dostalo.

Moderátorka: Co tedy ten image vypovídá rodinám, které nechtějí dovolit, aby jejich se jejich dcera dala do armády?

Bourková: O tohle přesně jde. Armáda tím sděluje, že udrží ženy v armádě ženské, atraktivní, blondýnky, s modrýma očima. Že je nepromění v chlapy. Ženy v armádě měly vždycky dosud problém, že z toho vyplývá, že když se stane žena vojákyní, přijmete určité mužské vlastnosti - buď jste lesbička, anebo prostitutka. A tato nesmírně nevinná, téměř naivní mladá dívka se stává symbolem něčeho úplně jiného, něčeho atraktivního.

Moderátorka: Je ale zajímavé srovnat pozornost, věnovanou těmto dvěma ženám. Shoshana Johnson byla přece zajata ve stejnou dobu.

Jannine di Giovanni: Ano, to mi připadá naprosto šokující. Shoshana Johnson totiž není pro obyčejné Američany tak atraktivní jako Jessica Lang - Lynch (freudovské přeřeknutí!). Amerika teď potřebuje hrdinu. Válka nedopadá dobře. Paula Bremnera poslali zpět do Washingtonu pro mimořádné rozhovory. Každý večer v televizních zprávách se hovoří o dalších mrtvých. To strašně připomíná Vietnam, jímž je Amerika stále ještě traumatizována. Takže tady máme tuto devatenáctiletou dívku, velmi krásnou, velmi naivní, která možná zažila nebo nezažila tuto dramatickou záchrannou akci. A Američané to žerou i s navijákem. Musíte si uvědomit, že většina Američanů nečte New York Times či Washington Post, dívají se na Fox News.

Moderátorka: Ale jak budou reagovat na to, jak Jessica mluví teď. Hovoří se o tom, že ji prý znásilnili Iráčané, ale ona proti tomu protestuje, že ji takhle nemají zneužívat.

di Giovanni: Američané si toho nevšimnou. I nadále zůstává hrdinou. Je to člověk, s níž se Američané ztotožňují. Shoshana Johnson - viděla jsem záběry jejího zatčení v irácké televizi, její hrůzu a strach. A to, čím prošla ona, bylo daleko dramatičtější než to, čím prošla Jessica Lynchová.

Moderátorka: Co si myslíte o tom znásilnění?

di Giovanni: Je to děsné. Lékaři uvedli, že ji prohlédli v nemocnici, umyli ji a nebylo žádné známky znásilnění či pokusu o znásilnění. A kdyby ji bývali znásilnili, usmrtilo by jí to. Ale Rick Bragg, novinář, který napsal tu knihu a který, nezapomínejme, odešel letos z New York Times kvůli podezření - byl donucen odejít - děsivým způsobem tvrdí ve své knize, že buď byla Jessica znásilněna poté, co jí zpřeráželi kosti, anebo jí Iráčané znásilnili a pak jí zpřeráželi kosti. A to podporuje americký stereotyp, že jsou Iráčané sadistický a brutální národ. Je to nesmírně urážlivé.

Moderátorka: Jaký vliv má tedy celé toto líčení historie Jessicy Lynchové na ženy, které chtějí bojovat v první linii?

Bourková: Myslím, že velmi záporný. Ženy se snaží být v první linii už mnoho let. Zejména už v první světové válce lobbovaly ženy ministerstvo obrany, aby mohly bojovat v první linii. Armáda jim to nechtěla dovolit. A stejné důvody, proč se nedovoluje ženám, aby bojovaly v první linii, se používají i dnes. Hovoří se o administrativních důvodech, že na frontě nejsou ženské záchody, armáda se obává, že budou-li v bojové linii ženy, bude to odvádět pozornost mladých osmnáctiletých chlapců, kteří budou myslet na sex - jako by osmnáctiletí chlapci mysleli kdy na něco jiného - mají obavy, co by se stalo s morálkou jednotky. A případ Jessicy Lynchové povede k tomu, že se věci vrátí o hodně zpět k tradičním přístupům.

di Giovanni: Ženy, které znám v armádě, málokdy pracují v dělostřelectvu anebopřímo v boji. Je to poslední bašta sexismu. Poslední bašta mužské sexuality. Protože mužům se nelíbí, když jsou tam přítomny ženy.

Bourková: Avšak musíme si uvědomit, že většina mužů, zaměstnaných v armádě, také nechce pracovat. Asi před šesti lety byl proveden průzkum názorů armádních zaměstnanců, z něhož vyplynulo, že jen 12 procent žen chce být v bojové linii. A jen 14 procent mužů chce být v bojové linii. Takže je obtížné přesvědčit i muže, aby bojovali.