Pokud však se manželé Hahnovi skutečně částo pohybují v běžném českém prostředí a vnímají naši vzdělanost a morálku, tak se obávám, že podlehli sebeklamu, když za postoji naše obyvatelstva k odsunu tyto roviny vidí.

Je rovněž mylné se domnívat, že postoje českých politických "elit" k otázkám odsunu jsou fundované, prosté nevzdělanosti a nacionalismu který pramení z historických klišé (A. Jirásek) pečlivě vyrobených a rozvíjených již od I. republiky.

Domnívám se, že veškerá argumentace nás Čechů, Moravanů a Slezanů v sobě nese ideologické prvky z dob českého nacionálního hnutí, které se již za T.G.Masaryka a E. Beneše stalo součástí onoho "správného" státního pohledu na vztah Čechů a Němců jako dvou nesmiřitelných rivalů.

Stačí se skutečně začíst do současných i starších učebnic dějepisu pro naše děti a velmi rychle rozeznáme "našeho" nepřítele, tedy Habsburky a ti jež mimo jiné jazyky hovořili i německy a hlásili se k tomu.

Je přitom zajímavé a zárověň komické, jak jsme hrdi například na stavovské povstání. Bedřich Falcký (zimní král) hovořil výhradně německy, český jazyk neovládal, vůdce stavovských vojsk hrabě Thün rovněž a většina aristokracie, která se postavila proti legálně zvolenému českému králi Ferdinandu II. byla říšského původu a získala zde inkoláty před rokem 1620 (tedy v době ultra české a posthusitské).

Možná bychom mohli taky vzpomenouti na likvidaci interiéru svatovítské katedrály královým osobním kalvínským pastorem Schultzem s dalšími stavovskými Čechy a "demokraty" před Vánoci 1619.

Přes všechny tyto historické skutečnosti je tato událost vnímána jako projev ryzího češství, svobodného ducha a demokratičnosti myšlení našeho národa. Potom již následuje jen habsburské germanizační temno jako z románu Aloise Jiráska. My totiž vždy trpěli od svého okolí a naše svědomí bylo vždy jako studánka. Toto je vlastnost pyšných, sebestředných a plytkých bytostí a to je rys, který v nás převládá a pro který nejsme ani schopni vést s někým dialog, protože bychom museli přijmout i něco o čem vlastně nechceme slyšet.

Článek je tedy dobrý, ale paní a pane Hahnovi, vraťte se na zem. My, co zde žijeme, skutečně musíme dozrát v poznání, že naše dějiny se mnohdy odehrávaly jinak, než se píše v učebnicích a nalézt v sobě touhu čestně se postavit k minulosti pro svou vlastní budoucnost.