1. § 25 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, nic nehovoří o tom, že by bylo možné poskytnout příspěvek na ošetřování člena rodiny pouze manželovi (manželce). Naopak se důsledně používá pojem "člen rodiny", člen rodiny se pak definuje tak, že "žije se zaměstnancem v domácnosti".

2. Ve smyslu § 197 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout v případě, že zaměstnanec zemřel následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání

a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením,

b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,

c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,

d) jednorázové odškodnění pozůstalých,

e) náhradu věcné škody,

přičemž homosexuální druh dosáhne na všechny tyto náhrady s výjimkou náhrady pod písm. d). Ta činí mj. "50 000,- Kč pro manžela". Nedostane ji ani heterosexuální druh. Jde tu o (symbolický) výraz podpory manželství jakožto základu pro řádnou výchovu dětí. Faktické nároky potřebné k životu (především náhrada nákladů na výživu pozůstalých), jsou však přiznány i homosexuálnímu druhu.

3. § 100 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, říká, že "svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní." Čili i otázka práva odepřít výpověď je ošetřena.

4. Jak je to u bank, nevím (jedná se o jejich vnitřní předpisy), jsem ale přesvědčen, že i zde lze najít schůdné řešení.