V polemice s příspěvkem Jaromíra Fridricha ZDE odmítá Štěpán Kotrba ZDE názor, že by existovala na světě nějaká všeobecně platná lidská práva, a dokonce prosazuje přesvědčení, že je prosazování lidských práv cestou jejich exportu "prvkem fašizujícím".

Tím se svým způsobem přibližuje argumentaci představitelů bývalých komunistických totalitních režimů, které byly vybudovány na určité míře potlačování individuálních lidských práv, a to bylo tedy pro ně výraznou slabostí. Bylo možno je totiž ze zahraničí oslabovat právě poukazováním na to, že jsou komunistické totalitní režimy nespravedlivé a že porušují lidská práva. Je zcela zjevné, že Západ, a zejména Spojené státy, "bojovaly proti komunismu" nikoliv proto, aby občany, žijící pod tamějším totalitním jhem, osvobodily, ale proto, aby oslabily či zlikvidovaly konkurenční globální impérium, impérium Sovětského svazu. Dnes se totiž většině lidí na území bývalého Sovětského svazu nežije o tolik lépe než za komunistické totality, mnohým se pravděpodobně žije hůře, ale Spojené státy už to nezajímá.

Ovšem pozor, nemůžeme vylévat dítě s vaničkou: To, že Západ a Spojené státy možná zneužívaly za komunismu agendu lidských práv k prosazování svých vlastních sobeckých zahraničněpolitických cílů, přece proboha neznamená, že potřeba podporovat univerzálně platná lidská práva neexistuje nezávisle na mocenských touhách světových imperiálních seskupení různých ér.

Kotrbův relativismus mi paradoxně připomíná z mého hlediska naprosto absurdní kulturní toleranci, kterou projevovali hlavně na Západě za komunismu zase především Američané. Když jste si jim totiž stěžovali, že v totalitním komunistickém systému vládne útlak, vysvětlili vám, že je to tak v pořádku, protože země jako třeba Československo jsou přece od západních demokracií "etnicky odlišné" a mají právo na jiné (čti: třeba totalitní) uspořádání - demokracii přece nemůžeme vnucovat jiným kulturám a v Československu už vládne diktatura skoro padesát let... (Paradoxně je možné, že do určité míry měli tito "tolerantní jedinci" pravdu, neboť ani čtrnáct let po pádu komunismu se dosud česká společnost nepřizpůsobila zvyklostem, běžným v zavedených, pomalu se během dlouhých desetiletí rozvíjejících demokratických společností, s vládou práva a zákonnosti. Ale to je trochu jiná debata.)

Tito lidé mi také vážně tvrdili, že útlak v komunistických zemích těm lidem vlastně nevadí, protože jsou na něj zvyklí. Bylo to obdobné, jako když mi po pádu komunismu začali tvrdit zcela vážně někteří studenti z České republiky, že amputace končetin za banální trestné činy v zemích, jako je Saúdská Arábie, či ženská obřízka v muslimských zemích, oběti "nebolí tolik, kolik by bolela lidi na Západě, protože jsou na to už zvyklí". Tohle je, prosím, fašismus, nikoliv prosazování všeobecně platných lidských práv po světě.

Štěpán Kotrba prosazuje právo národů na kulturní odlišnost a cituje přitom dokumenty OSN. To je sice strašně krásné, jenže tyto dokumenty OSN se jaksi nezabývají případem, co se stane, jestliže se nějakého národa zmocní diktátor a začne ho terorizovat.

Jestliže do domu mých sousedů vtrhne zločinec a zajme jeho obyvatele jako rukojmí, dlouho je terorizovat asi nevydrží, neboť proti němu dříve nebo později zasáhne policie. Jestliže však zločinec vtrhne do země vedle mé země, zotročení občané jaksi nemají, kam se obrátit o pomoc. Žádná mezinárodní policie zatím neexistuje - anebo donedávna neexistovala. Nyní byl alespoň vytvořen mezinárodní trestní soudní dvůr.

Myslím si, že je arogantní a nepřijatelné argumentovat, že Iráčané či Afghánci jsou natolik primitivní, že vražední diktátoři jako Saddám Husajn či vražedné režimy jako Taliban byly vrcholem jejich samostatného, domácího, kulturního vývoje a že snaha Západu Iráku či Afghánistánu vnucovat demokracii, ať už upřímně či neupřímně míněná, je snahou imperialistickou.

Je tomu zrovna obráceně: vznik režimu Saddáma Husajna v Iráku i Talibanu v Afghánistánu byl patologickým vývojem, který v obou zemích způsobily právě západní vlády. Západ měl povinnost lidi těchto zemí režimů, které jim způsobil, zbavit. Udělal to ovšem až na poslední chvíli a až teprve tehdy, kdy se to jemu hodilo z vlastních sobeckých imperiálních zájmů.

To, že jsou často lidská práva zneužívána k sobeckým zahraničněpolitickým zájmům mocností, neznamená, že na jejich dodržování nemají právo lidé, ať žijí kdekoliv na světě. Konec konců i to je potvrzeno deklaracemi OSN.

Stejně jako jeden z nejvýznamnějších světových antropologů, vědec českého původu Ernest Gellner, který předčasně zemřel v roce 1995 (v dnešním vydání BL se vracíme k dvěma starším článkům, věnovaným jeho životu a jeho argumentaci) ZDE a ZDE jsem hluboce přesvědčen, že hodnotový relativismus je škodlivý a že základní lidská práva platí všeobecně - i když se to filozoficky nedá (bez použití konzumeristického "argumentu ledničky" - totiž že režimy, které dodržují lidská práva, jsou ekonomicky úspěšnější než diktatury) vůbec dokázat.