14. 11. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 11. 2003

Sloučení médií veřejné služby je krokem do budoucnosti

Digitalizace na rozcestí - vidět dopředu znamená i vědět

Postupnou fúzi Českého rozhlasu, České televize a České tiskové kanceláře jsem navrhoval jako strategické rozhodnutí v nastupující digitálně mediální době už v roce 2001, když jsem pro Radu Českého rozhlasu připravoval analýzu s dlouhým, ale věcným názvem Rozvoj informačních a komunikačních technologií na počátku třetího tisíciletí a změny v poslání média veřejné služby . Za tři roky se nestalo téměř nic. Až doteď. Mediální komise nyní udělala klíčový krok do budoucnosti. Na poslancích teď závisí, jestli najdou odvahu k činu a změní dosavadní tápání a bezradnost v koncepční systémovou změnu.

Rozhlas zakopl o práh nového tisíciletí

K této analýze přijala Rada usnesení, schválené tehdy všemi hlasy: "Rada doporučuje generálnímu řediteli (s odvolání na své usnesení 81/99), aby věnoval mimořádnou pozornost rozvoji internetu v ČRo jako nedílné součásti programových záměrů Českého rozhlasu. Současně Rada doporučuje, aby materiál "Rozvoj informačních a komunikačních technologií na počátku 3. tisíciletí a změny v poslání média veřejné služby byl zveřejněn"." Do usnesení Rady jsem tehdy navrhl formulaci, do té doby neobvyklou klauzuli zveřejnění jako výzvu k odborné diskusi. Rada se s tímto názorem ztotožnila. Diskuse ale nenastala, přestože má kritika tehdejšího vedení ČRo byla poměrně nemilosrdná.

V Českém rozhlase oproti České televizi doposud absentuje komplexní programově-technologický výhled do budoucnosti. V době, kdy dochází k rychlým změnám ve společnosti a k ohromujícímu vývoji technologií, je to přinejmenším varující. Je třeba hledat možnosti (a internet je pouze jednou z nich) které ČRo umožní poskytovat veřejnosti služby i za pět, neřku-li deset let.

Digitální technologie v propojení s distribucí zvuku a obrazu umožní bouřlivý rozvoj trhu s informacemi, se znalostmi, s poradenstvím. Základem obchodní výměny nebude obchod s hmotnými produkty, ale s informacemi, s daty. Základem komunikace nebude překonávání vzdáleností lidmi a přímá komunikace mezi nimi, ale komunikace prostřednictvím rozhraní informačních technologií. Digitální technologie umožní však i nové, doposud nepoznané zneužití znalostí i dat, nové rozměry kriminality, terorismu. Umožní nové rozměry špionáže, porušování soukromí a zneužívání informační převahy k ovládání jedince. Umožní nové formy vykořisťování, znejasnění sociálních standardů i přirozenosti životního cyklu, rozrušování tradičních mezilidských vztahů a společenských či rodinných vazeb. Cena profesionálních zařízení na záznam zvuku v digitální kvalitě je již dnes v řádech deseti tisíc Kč, u obrazu o řád víc.

Kde zůstala bariéra profesionálů? Kde zůstala investiční náročnost televizní reportážní techniky? Kde zůstala investiční náročnost rozhlasové techniky a jeho (v historii přirozený) monopol? Dnes, na počátku nového tisíciletí je možno říci, že klasická média - tak, jak je známe - jsou mrtva. Je to ale pravdivé tvrzení? Možná ano, možná ne. Technologie osvobodily jedince od závislosti nad (kontrolovanými a kontrolovatelnými) zdroji, distribuující informace. Nikdo už dnes nemá monopol. Na pravdu, ani na lež.

Emancipace informačních toků způsobily změnu trhu tak nenápadně, že většina institucí si ani neuvědomila, že se stala (nebo vbrzku stane) zbytečnými. Neuvědomili si to ani jejich koncesionáři či investoři, neuvědomili si to ještě ani politici. Informace "se osvobodily" a pokud mediální instituce (které ještě dnes na trhu působí s doznívající převahou investic) zásadně nezmění své chování -- na koncepční, standardizační, analyticko-syntetická, překladová a distribuční pracoviště s multimediálním obsahem, určující trendy a integrující tradici s novými možnostmi, tyto instituce "zemřou". Někteří již to chápou a nenápadnými akvizicemi skupují a podmaňují si tržně úspěšné, mladé a dynamické firmy. Činí tak po důkladné analýze, jako strategickou investici. Chce Český rozhlas zachovat svou pozici u veřejnosti a svou potřebnost, či o ni přijít - definitivně a nezměnitelně?

Tato slova zazněla v červnu 2001. Součástí analýzy byl požadavek zásadního navýšení rozpočtu pro oblast nových technologií a počátek restrukturalizace ČRo. Chtěl jsem namísto stávajících 8-10 milionů skokové navýšení investic na rozvoj internetu na rovnocennou částku, jakou dostává celoplošná stanice ČRo na svůj roční provoz. S přihlédnutím k tomu, aby přes tuto technologii bylo možné ověřit metody práce s multimediální informací a připravit tak programové pracovníky a redaktory na to, že si musí vystačit sami i v terénu i v kanceláři, musí si umět najít informace, zrešeršovat informace, připravit jejich multimediální podobu a odbavit ji k vysílání. Připravit editora k tomu, že musí umět posoudit kvalitu došlé informační konzervy a podle obsahu i kontextu ji zařadit do vysílání. Sdělil jsem příslušným odborníkům a vládním úředníkům, že tyto změny si vyžádají jak v Českém rozhlase, tak v České televizi obrovské náklady z hlediska stávajícího rozpočtu obou institucí na vytvoření opravdu digitálních rešeršních a archivačních center, zvuku, obrazu i textových informací, které budou obsluhovat vysoce kvalifikovaní a jednoznačně gramotní lidé. A to bude pak ten hlavní důvod pro koncepční změnu směrem k digitalizaci.

Rada se s mým názorem ztotožnila, svůj názor zveřejnila - a nestalo se nic. Ani při přípravě rozpočtu na rok 2002, ani při přípravě rozpočtu následujícího. Se zásadními úpravami rozpočtu se nepočítá ani v návrzích pro rok 2004, předběžně konzultovanými s Radou. Generálnímu řediteli to nevadí. Radě to nevadí. Poslancům generální ředitel nevadí. Vládě nevadí. Jsou rádi, že zaměstnanci rozhlasu nevytvářejí ve studiu Betlém a nezpívají revolučně odborářské koledy do éteru.

Místo jedničky - dvě nuly

O něco později - v září 2001 - se uskutečnil seminář Rady Českého rozhlasu k digitalizaci rozhlasového, ale i televizního vysílání, který jsem "binárně" provokativně nazval Jedička nebo nula, s podtitulem Český rozhlas na osudové křižovatce - na prahu digitalizace. Na závěr jsem kritizoval nepřipravenost Českého rozhlasu na digitální dobu a určil některé priority s tím spojené:

  • Stávající rutinní postupy přípravy vysílání musejí doznat zásadní kvalitativní změny, neboť ke každému vysílanému pořadu musí být k dispozici informační konzerva, složená s vlastních dat i metadat. Automatickou součástí každého pořadu v digitálním archivu musí být i informace nejen o obsahu, ale i o jeho kontextu
  • Nové postupy budou muset být provázeny rozsáhlými změnami organizace práce, stejně jako nutností přistupovat k informacím uvnitř i vně instituce prostřednictvím prostředků informačních technologií.
  • Je nutné připravit postupně téměř všechny pracovníky na osvojení těchto technologií, minimálně na úrovni ECDL Start a obsluhy specializovaných programů.
  • Vybudování školicího pracoviště a součinnost se středními i vysokými školami je nezbytností.
  • Je nutno definovat těmto školám kvalifikační potřeby a zásadně přehodnotit a zkvalitnit práci s lidskými zdroji.
  • Je nutno si uvědomit, že rozhlas poprvé ve své historii začíná pracovat s obrazem a psaným textem. Většina pracovníků na tento stav není připravena, rozhlasu chybějí multimediální odborníci s perspektivou růstu, jakož i interní specialisté na nové technologie ve větším množství.
  • Je nezbytné zintenzívnit práce na digitalizaci archivních zdrojů ČRo a začlenění metadat tohoto archivu do informačního systému ČRo, a to co nejrychleji. Těžko lze provozovat digitální rozhlas, jestliže většina záznamů je analogová a budova ČRo na Vinohradech je plná skříní s povětšinou dnes již anonymním, či neznámým a tudíž všem nepřístupným obsahem" bez přesné a jednoznačné evidence autorských práv.

Šlo mi tehdy o to, upozornit na fakt, že uvažujeme o velmi hluboké, zásadní změně, která se dotkne vnímání médií jako takových, vnímání masmédií, která ovlivní zcela určitě chování všech lidí, kteří se s těmito médii setkají. A my jsme si nepoložili - aspoň z těch vládních ani radních materiálů jsem si to neuvědomil - my jsme si nepoložili otázku, do jaké míry a jak hluboce se změní obsah toho, co bude prezentováno jako vysílání. Rada vyjádřila s průběhem semináře souhlas. Jako součást analýzy byly v písemné příloze definovány i úkoly orgánů veřejné správy včetně parlamentu.

V následné diskusi jsem formuloval tezi, že

...by bylo nanejvýš vhodné, aby Český rozhlas a Česká televize a spolu s nimi všechny zainteresované orgány přemýšlely o tom, jak vytvořit jednotný mediální dům veřejnoprávního sektoru, resp. jednotné médium veřejné služby. Můžeme si ho pracovně nazvat Česká multimediální, která by byla na stejné úrovni, jako je v současné době Český rozhlas a Česká televize placena z koncesionářských poplatků, ale využívala by ty nejdražší informační zdroje společně, společně by se podílela na multimediálním vývoji. Protože rozdíl, který bude v nejbližších letech - a toto nejsou investice na rok - ten rozdíl, který bude mezi Českou televizí a rozhlasem, nebude zase velký. Tam bude kladen důraz na určitý typ informace - u rozhlasu více na tu zvukovou a méně na tu obrazovou, u televize více na tu obrazovou a méně třeba na čistě zvukovou. Ale ta textová, datová, informační bohatost bude muset být, pokud bude mít recipient změnit své chování a pořídit si za deset až třicet tisíc korun koncové zařízení, umožňující tento multimediální příjem. Představa, že to udělá jenom proto, že mu pohrozíme tím, že mu za pár let vypneme vysílání, je scestná. ... Cesta, kde se tvrdí, že se během nejbližších let násilím v určitých oblastech vypne klasické analogové vysílání třeba kvůli "rušení", mně připadá trošinku zvláštní. Nedovedu si představit, že někomu nadiriguji, že buď nebude mít žádnou televizi, nebo že bude mít digitální televizi, kterou si on sám zaplatí - to vše proto, že někdo někde někoho ruší. Nemyslím si, že by dospěl takovýto provozovatel v nějaké ztotožnění s občanem, se spotřebitelem.

Prohlásil jsem tehdy, že vidím opravdu jenom jedinou cestu a téma k diskusi - jak jsou instituce Český rozhlas, případně i Česká televize připraveny, nebo jak budou připraveny. Jakými cestami a v jakém čase by měly být připraveny na takto hlubokou funkční i organizační přeměnu.

Píše se listopad roku 2003 a já vím, že v Českém rozhlase díky neschopnosti a laxnosti jeho vedení a zdánlivému nedostatku financí jsou pouze dva ostrůvky pozitivní deviace - jeden v redakci Radiožurnálu a druhý v internetové redakci. Oba živoří a musejí svou činnost plánovat velmi opatrně. Zbytek firmy, včetně oddělení techniky beznadějně zaspal. Redaktoři se stále ještě neměli možnost seznámit a naučit se pracovat s digitálními technologiemi, archiv stále není plně digitalizován a podřízen datovému skladu s databázovou strukturou. Přechod na bezpapírovou, multimediální redakci není ani v plenkách, neboť se zanedbalo téměř vše - od dimenzování pracovních stanic po nákup skenerů, až po to hlavní - napojení Českého rozhlasu na páteřní síť akademického internetu, CESNET2. Místo toho se utrácejí peníze koncesionářů za drahé, pomalé a tudíž pro budoucí práci nevhodné komerční připojení k síti Telecomu, o páteřním propojení všech redakcí gigabitovou sítí si může prozatím Český rozhlas nechat zdát. Přitom bez informační dálnice se pokrok do kamenných budov rádia ani televize nedostane.

Už tři roky poslouchám neuvěřitelné pohádky ředitele Kasíka i předsedy Rady Seemana o nedostatku peněz, a i když navrhuji úspory v řádech desítek milionů korun, vedení rozhlasu i Rada jsou hluché či jen dělají, že neslyší. Je to tak pohodlnější pro všechny. Pro Radu ČRo, v níž po odchodu radního Scheuflera nesedí bohužel jediný odborník koncepční rozvoj a na informatiku a která se nechce pouštět do konfliktů, pro vedení ČRo, kde nesedí jediný odborník na koncepční rozvoj a informatiku (s výjimkou údržbářů stávající sítě a studií) a které se bojí změn, pro redaktory, neboť se po nich nechce víc práce za stejné peníze. Dělnická třída nepatřila nikdy k nejprogresivnějším skupinám ve společnosti... Jen posluchač rádia veřejné služby mohl mít už daleko více, než má dnes. Ale ten to neví. Naštěstí. Český rozhlas už mohl být tou jedničkou na high-tech trhu českých médií. Ale ten to vědět nechce a jeho generální ředitel pouze nostalgicky vzpomíná, jaké to bylo v rádiu Alfa. Než zkrachovalo.

Zrnící inteligence

Česká televize promarnila rebelií svých zaměstnanců a následky destabilizace dva roky, ve kterých mohla udělat mnoho pro uchování původního náskoku z roku 2001. Tehdy v zákulisí televize (narozdíl od rozhlasu) pracoval profesionální mezioborový analytický tým, mající povědomost o koncepčních krocích i nutné restrukturalizaci. S nástupem Špidlovy vlády se pozornost odvedla směrem, který byl určován dryáčnickým ministrem televizní kultury a intenzivní práce na nové koncepci zastavila. Místo toho se začalo intrikovat, jaké bude složení Rady RRTV i Rady ČT. Místo pragmatické technokratické dohody inženýrů a ekonomů o proevropském trendu a nutnosti začlenit miliardové investice pro státní podporu digitálního multiplexu do priorit vládního prohlášení mi ministr financí po debatě s makroekonomy vzkázal, že "na to nejsou prachy" a že neví, proč by multiplex měla provozovat veřejnoprávní instituce, když nepsanou koaliční dohodou se stal outsourcing. Má poznámka o tom, že ideální by bylo ousourcovat vládu, zůstala bez odpovědi... A pak přišla povodeň a peníze opravdu nebyly. Jen osm miliard spolklo metro - zatopené díky šlendriánu a trestuhodnému zanedbání krizového managementu odpovědnými představiteli vedení DP a primátorem města Prahy. Nový ředitel České televize měl vyřešit rozpočtovou kvadraturu kruhu a jeho podřízení mu házeli a doteď házjí pod nohy jeden klacek za druhým. Píše se rok 2003, v Británii má BBC naprosto drtivou technologickou převahu a je lídrem trhu, sousední Německo se úporně digitalizuje za pochodu, termín vypnutí analogového vysílání v mnoha zemích světa se blíží, americká federální regulační komise FCC přikázala všem výrobcům televizí, že od července 2007 musejí mít veškeré modely televizních přijímačů zabudovaný digitální setup-box.

Co dělat nyní?

V politické historii vzdělaní čtenáři pochopí, na koho narážím v titulku. Digitální vysílání veřejné služby je zásadní změnou v chápání mnohých, pro které je obyčejný počítač black boxem a monitor si pletou s televizí. Kroky, které čekají média veřejné služby na cestě k fúzi, nebudou jednoduché a ani bezbolestné. Jsou ale nutné, protože od 1. 5. 2004 se stane Česko součástí Evropy a v oblasti digitalizace médií má Česká republika co dohánět. V oblasti nového chápání médií pro 21. století je Česká republika v bodě nula a pokud koncepční rozhodnutí, definující následné desítekmiliardové investice budou stejně zmatečná a zmanipulovaná, jako byly ty rozhodnutí, která definovaly mediální prostor komerční služby, na konci mohou opět poslanci řešit arbitráže.

Mediální komise Poslanecké sněmovny nyní konečně prolomila dosavadní parlamentní taktizování, krátkodeché vydírání a koncepční neschopnost v přístupu k médiím veřejné služby. Co bylo impulsem, nevím. Podstatné je, že Pandořina skříňka byla otevřena a vize rozvoje médií veřejné služby je konečně nastíněna.

Nyní závisí na složitém procesu neoficiálních i oficiálních jednání ve Sněmovně, aby správné rozhodnutí bylo správně provedeno až do stádia realizace, aby neutrpělo stranickými zájmy ani lobbyismem zastánců likvidace médií veřejné služby... Já pevně věřím, že rozhodovací racionalita zvítězí a v úvahu budou brány i tyto teze:

  • Podmínky univerzální služby
    Je nutno vymezit jednoznačné priority státu v této oblasti jako podmínky státu pro udělení každé licence.
    Je tedy nutno věnovat zvýšenou pozornost státem definovanému obsahu univerzální služby a vymezení přesných pravidel pro tuto službu .
    Jde o podíl otevřených kanálů či částí programů v nich v každém, i komerčním multiplexu, podíl nezakódovaných vzdělávacích pořadů, zpravodajství a publicistiky, podíl reklamy v jednotlivých časech vysílání i pro média komerční služby jako součást služby univerzální.
  • Dvě hřiště, dvě hry
    Prostor médií veřejné služby a médií komerčních jsou dva nezávislé, svými cíli i cestami k nim vedoucími odlišné světy. Symbióza mezi nimi je prakticky nemožná, soutěžení nesmyslné.
    Pokud je cílem médií komerční služby zisk z reklamních příjmů (odvozený od indexu CPT a tím maximalizace sledovanosti), tak použité prostředky útočí na emoce a pudy, jazyk i témata jsou definovány "majoritním" a "průměrným" divákem. Vazby jsou povrchní a manipulace nutí médium zaujímat populistické pozice v hodnocení témat, zpracování i nasazení. Oproti tomu intelektuální náročnost, divácká segmentace, regionalismus a menšinové žánry, spolu s daleko vyššími nároky na vzdělávací složky programu omezují mediální manipulace a nutí médium k vytváření daleko křehčí, racionalitou podmíněné "komunitní" vazby diváka a média.
    Co jedna televize může, to druhá ne. Proto je nutné tyto dva světy oddělit a definovat roli, pravidla i ekonomické chování každému z nich zvlášť.
    Za podmínek spolufinancování vysílání z reklamy a od toho faktu odvozeného hodnocení - dle mediálních "koláčů" sledovanosti - jsou média veřejné služby odsouzena k zániku už jen proto, že na rozdíl od médií služby komerční mají zákonem, nikoliv trhem nastavené požadavky veřejnosti - výrobní a vysílací povinnosti, jdoucí mnohdy proti reklamním kritériím... Mnohdy ekonomicky vyčerpávající a svazující formáty jsou přitom organickou součástí kultury státu a existence mnohých oblastí kultury je bez médií veřejné služby nemyslitelná. Stejně tak je bez médií veřejné služby nemyslitelná i státní propagace (turistický ruch, kultura, věda ap.).
  • Terminologie
    V době konvergencí regulovaných a neregulovaných technologií a navzájem se propojujících systémů šíření, uchovávání a distribuce informací nemá smysl definovat médiím komerční služby příliš technologicky detailní, nerealizovatelná či naopak vágní pravidla. Je nutné nově vymezit základní termíny, od nichž se odvíjejí povinnosti či platby. Inspiraci nabízí ixtá verze zákoan o elektronických komunikacích, která ukazuje, kterak lze nesrozumitelnost dovést na hranici strategie. Vzhledem k tomu, že zákon připravuje expert na všechno (autor ví, proč to říkám), můžeme se dočkat dalších verzí, nejen té poslední ZDE.
    Je nutno například říci, co je a zda je ještě účelné používat termín vysílání .
    Je jím jakýkoliv modulovaný signál šířený všesměrově ve všech typech sítí, nebo jen audio a videosignál? Je šíření on-demand videosignálu tedy ještě vysíláním? Má být šíření audio či videosignálu prostřednictvím neregulované datové sítě vysíláním? Může být šifrovaný signál vysíláním?
    Stejně tak je nutné definovat přijímač.
    Je přijímačem pouze samostatné jednoúčelové fyzické zařízení - televize či rádio, nebo i videokarta (dekodér signálu) v počítači, mobilním "telefonu" (mobilním přijímači multimediální informace a komunikace) či (nedejbože) dokonce v inteligentním kuchyňském robotovi, nabízejícím pouze speciální "teleshoping" - postupy vaření a recepty v závislosti na automatickou či naprogramovanou objednávku potravin?
    Je radiopřijímačem jakékoliv zařízení pro příjem všesměrového audiosignálu v reálném čase? Jak se bude určovat reálný čas, jestliže v různých typech sítí dochází k různým prodlevám a desynchronizaci signálů?
    Kde začíná a kde končí jurisdikce konkrétního státu vůči provozovateli "vysílače"? Lze vymáhat povinnosti za zákona ve virtuálním prostoru současného či budoucího internetu, nerespektujícího teritoriální omezení na straně šíření i příjmu signálu či informace?
    Od čeho tedy odvinout povinnost platit poplatek? Od technického zařízení - přijímače, nebo od osoby - formou "daně z hlavy"? Za co? Jednorázově či periodicky? Má být tedy koncesionářský poplatek povinnou asignací daně, zahrnutou do daňové povinnosti každého občana, evidovanou a vymáhanou berním úřadem ve prospěch zákonem stanovených subjektů? Může provozovat veřejnou službu hrazenou dle zákona i jiný než zákonem stanovený subjekt ? Má být poplatek paušální či progresivní dle výše příjmu?
    Je on-line multimediální hra pro tři hráče, připojené k datové síti vysíláním? A co tatáž hra, ale pro deset tisíc hráčů? Bez zamyšlení nad limitními stavy těchto definic - zároveň v kontextu bouřlivě se vyvíjející evropské mediální, telekomunikační a datové legislativy - nemá smyslu budovat žádná další pravidla, neb terminologická nepřesnost by vedla ke zmatenosti předpisu a nevymahatelnosti práva. Příliš úzká, technologicky podmíněná definice by vytvářela nerovnost subjektů i technologií před zákonem, deformaci trhu a možnou neústavnost.
    Já osobně se domnívám, že by neměl být problém ukončit dlouhotrvající pokrytectví a z toho vyplývající terminologická zmatení a přejmenovat do budoucích zákonů koncesionářský poplatek na asignovanou daň z hlavy ve prospěch SLUŽBY.
    Službou nemyslím instituci a dovedu si představit, že výrobou veřejnoprávních pořadů pro instituci veřejné služby se budou zabývat i jiné subjekty. Stejně tak si dovedu představit soutěž o program veřejné služby i v instituci soukromé služby.
  • Instituce veřejné služby
    Rozvoj multimediálního sektoru veřejné služby je nutno organizovat především jako sloučení tří současných veřejnoprávních mediálních institucí - ČTK, ČT a ČRo - do jednoho "programového" komplexu "České mutimediální" s koordinací programové nabídky, zpravodajství i publicistiky, s jednotným využitím informačních zdrojů včetně stávajících informací a zdrojů České tiskové kanceláře a jejich dceřinných firem, aby bylo možné vzájemné sdílení analytických, rešeršních a vývojových kapacit, jakož i domácích a zahraničních zpravodajů či výsledků jejich práce, možnost distribuování informací všemi způsoby a nosiči.
    K tomu je nutno vytvořit komplex veřejnoprávní "České vysílací" jako vysílacího subjektu, provozujícího vysílací multiplex a "České vydavatelské" jako výrobce a distributora informačních bloků ve všech podobách ze všech dat a metadat, které budou k dispozici. Základní poslání tohoto komplexu subjektů bude šíření (vyvážených, objektivních, ... ble ble ble) informací, propagace kultury, vzdělanosti, jazyka a identity České republiky s cílem čelit konkurenci multinacionálních multimediálních koncernů na území České republiky.
  • Státní mediální archiv
    Je nezbytné vzhledem k specifice činnosti vyčlenit stávající státní a veřejnoprávní mediální archivy, archiv ČT a archiv ČRo do centrálního multimediálního archivu se statutem obdobným Národnímu filmovému archivu, se samostatným rozpočtem definovaným ze zákona a zákonem určeným úkolem pečovat, digitalizovat a rozšiřovat fondy, s prioritním určením pro média veřejné služby, studium a vědu.
    V té souvislosti je nutno doporučit dostatečné rozpočtové prostředky vázané ke kompetencím ministerstev školství a kultury na spolufinancování těchto priorit.
  • Státní koordinační mediální rada
    Každý model jakékoliv rady je kompromisem mezi nezávislostí a odpovědností. Dohled vlastníků - občanů nad komplexem médií veřejné služby v plném rozsahu jejich činností musí reflektovat složitost problematiky, zájmů a vztahů a musí zároveň umožňovat účinné a jednoznačné definování úkolů jednotlivým médiím, jejich programovou, organizační a provozní koordinaci, kontrolu. Musí být vybavena pravomocemi vedoucími k nápravě, mít relativní jistotu neodvolatelnosti a statut veřejného činitele. Musí mít pravomoci vlastníka s výjimkou prodeje majetku a práv nad určitou hodnotu, u kterých je nutná kontrasignace zvláštní instituce státu. Jelikož vlastníky těchto institucí je a měla by zůstat z principu veřejnost - občané, reprezentovaní státem, měl by způsob obsazování křesel v tomto orgánu být reprezentativní a odpovídat různým pohledům na jedno a totéž téma. Divácká část Rady by měla být volena zastupitelskými sbory ze zástupců politických stran, regionů, národnostních menšin a organizací neziskového sektoru, profesní část volena pracovníky organizací resortu kultury, tvůrčími svazy a organizacemi zaměstnanců médií veřejné služby, provozní část jmenována vládou ze zástupců resortu kultury, ministerstva financí, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a specialistů státu na autorské právo, řízení, finance a provozní ekonomiku.
    Vzhledem k tomu, že konvergence médií probíhá překotně a prolíná křížově mnoha stávajícími kompetencemi státních institucí (oblast školství, kultury, rodiny, menšin, informatiky, telekomunikací, ochrany osobních údajů, dopravy, vnitra, místního rozvoje, průmyslu...) je na nutné překonat složením Rady a jejími kompetencemi stávající resortismus, vnášející neefektivitu do veškerých dosavadních meziresortních orgánů státu.
  • Digitalizace
    Bez státní investice do technického zázemí digitalizace není možno uvažovat o masivním zavedení digitálních technologií. Vlastnictví a provozování vysílacího multiplexu (přenosové trasy) může umožnit médiím veřejné služby nemalé příjmy, vyrovnávající nepravidelnost výběru koncesionářských poplatků a umožňující médiím veřejné služby financování některých náročných projektů z výnosu pronájmu dočasně nevyužité části multiplexu komerčním stanicím. Investice do budování multiplexu mohou být vstupní investicí státu do náročného procesu, který v nejbližší době média veřejné služby čeká... Mohou poskytnout jistotu a umožnit realizaci i strategických projektů.
  • Daň z daně
    Skandinávský model, dávající médiím veřejné služby procentuální podíl z výnosů komerční reklamy v médiích komerční služby přerozdělením ze zákona, je nejstabilnějším uspořádáním, vnášející do financování veřejné služby přímou úměrnost vůči trhu. Nehrozí tak marginalizace veřejné služby ani kartelová dohoda, která je jednou ze zásadních strašáků odpůrců systémové změny ve financování veřejného vysílání. Ještě ideálnější by bylo, pokud toto procento z komerční reklamy by bylo pevně dáno zákonem, bylo by asignováo mimo státní rozpočet a umožňovalo by tak strategické plánování. Financování by pak stálo na třech pilířích:
    • 25% daň z rekalmy - vazba na trh
    • paušální daň "z hlavy" - spotřeba statku, náhrada koncesionářských poplatků
    • variabilní výnos z komerční činnosti spojené s hospodařením (výroba pořadů a datového zázemí pro komerční média, vydavatelství, nakladatelství, merchandising, datamining, informační služby, prodej licencí, pronájem zařízení, nevyužitého majetku a prostor, autorská práva)

Pokora před budoucností

Pokud nejsme anarchisté, musíme akceptovat fakt, že stát má své pravomoci odvozené od demokratických mechanismů, vyplývajících z legitimní vůle a rozhodnutí občanů a přenášejících výkon činností na své zástupce - poslance. Je na nich, aby nerozhodovali pouze operativně či náhodně, ale aby vzali v úvahu strategický a nevratný dopad, jaký budou mít jejich rozhodnutí na podobu společnosti. Digitální technologie staví nás všechny před výzvy a křižovatky, které nabízejí srovnání pouze s takovými mezníky ve vývoji společnosti, jakými bylo budování železnice, elektrifikace, budování veřejného osvětlení či regulace řek. Dopad bouřlivého rozvoje digitálních technologií na chování a vývoj společnosti se přitom dá odhadnout hůře, než tomu bylo s v případě vynálezu knihtisku či telegrafu. Změny sociálních struktur, chování jedinců i celé společnosti, změny mechanismů a institucí správy státu i změny způsobů šíření znalostí a informací nás staví před budoucnost, která může být jak humanistická, tak i děsivě totalitní. Je na nás občanech a našich zástupcích, kteří jsou nám odpovědní ze svého rozhodování, kterou cestou se vydáme. Jestli to bude cesta diktátu privátních zájmů, nebo cesta společenského pokroku a sdílení znalostí ku prospěchu všech. Média veřejné služby a celý sektor veřejných (univerzálních) služeb v tom budou hrát úlohu klíčovou.

Mediální komise udělala klíčový krok do budoucnosti. Na poslancích teď závisí, jestli najdou odvahu k činu a změní dosavadní tápání a bezradnost v koncpční systémovou změnu.

Ten čas nastal.

                 
Obsah vydání       14. 11. 2003
15. 11. 2003 Digitalizace na rozcestí - vidět dopředu znamená i vědět Štěpán  Kotrba
15. 11. 2003 BBCi: internetové stránky společnosti BBC Jan  Čulík
14. 11. 2003 První nevynucené a strategicky správné mediální rozhodnutí poslanců po mnoha letech
15. 11. 2003 Sporné rozhodnutí parlamentní komise o budoucnosti veřejného rozhlasu a televize Jan  Čulík
14. 11. 2003 Kde jste byli, když padla berlínská zeď? Martin D. Brown
14. 11. 2003 O pádu komunismu a zmařených nadějích v Rusku
14. 11. 2003 O pádu komunismu: Jak jsem zažil dobu před čtrnácti lety Jan  Čulík
13. 11. 2003 Historie: Co vedlo k pádu komunismu: 1988 - Československo na rozcestí? Jan  Čulík
14. 11. 2003 Historie: Co vedlo k pádu komunismu: Vánoce v Praze roku 1988 Jan  Čulík
14. 11. 2003 Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989 Jan  Čulík
14. 11. 2003 Každá krajnost škodí Jan  Čulík
3. 12. 2003 Pozor! Nekupujte to! Nový knižní výbor z BL neobsahuje žádné informace o milostných aférách českých hereček!
13. 11. 2003 Odposlech, "státní orgán" a možné melouchy Ivan  David
14. 11. 2003 Otevřený dopis ministru kultury ČR Pavlu Dostálovi
14. 11. 2003 Návštěva u Dostála: pocit absolutní beznaděje a studu, něco jako v případě domácího násilí
13. 11. 2003 Mezinárodně hledaný George Novotny poskytl exkluzivní rozhovor Britským listům Jan  Paul
14. 11. 2003 Z pohledu... Ladislav  Žák
12. 11. 2003 Manifest dostal Prodiho do krížovej paľby
14. 11. 2003 Mravní pluralismus kapitalismu Oskar  Krejčí
13. 11. 2003 "Nejrasističtější film, jaký kdy byl v Hollywoodu natočen" se promítá v Praze
13. 11. 2003 Kdo vlastně pozval Bushe do Británie?
13. 11. 2003 Môj súkromný berlínsky múr Sylvia  Porubänová
13. 11. 2003 Ještě jednou o českých reakcích na zprávu UNICEFU o dětské prostituci v ČR Pavel  Kelly-Tychtl, Jan  Hošek
13. 11. 2003 Jessica Lynch a mýtus americké vojákyně
13. 11. 2003 "Špinavá válka" proti terorismu: Movimiento Peronista Montenero Monika  Fedošová
13. 11. 2003 Čechy v roce 1499: soudní řízení bylo rychlé a soudci nebrali úplatky
12. 11. 2003 EU: Viac peňazí do vesmíru
13. 11. 2003 Deset bodů na obranu médií veřejné služby před Břéťou Rychlíkem a jeho přáteli... Štěpán  Kotrba
1. 11. 2003 Hospodaření OSBL za říjen 2003

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
15. 11. 2003 Digitalizace na rozcestí - vidět dopředu znamená i vědět Štěpán  Kotrba
15. 11. 2003 BBCi: internetové stránky společnosti BBC Jan  Čulík
14. 11. 2003 Návštěva u Dostála: pocit absolutní beznaděje a studu, něco jako v případě domácího násilí   
14. 11. 2003 O pádu komunismu: Jak jsem zažil dobu před čtrnácti lety Jan  Čulík
14. 11. 2003 Kde jste byli, když padla berlínská zeď? Martin D. Brown
14. 11. 2003 Historie: Co vedlo k pádu komunismu: Vánoce v Praze roku 1988 Jan  Čulík
14. 11. 2003 Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989 Jan  Čulík
14. 11. 2003 Mravní pluralismus kapitalismu Oskar  Krejčí
13. 11. 2003 Jessica Lynch a mýtus americké vojákyně   
13. 11. 2003 Ještě jednou o českých reakcích na zprávu UNICEFU o dětské prostituci v ČR Jan  Hošek, Pavel Kelly-Tychtl
13. 11. 2003 Historie: Co vedlo k pádu komunismu: 1988 - Československo na rozcestí? Jan  Čulík
12. 11. 2003 Kalousek: moderní konzervativní odpovědně solidární pravolevá chytrá horákyně Ivan  David
12. 11. 2003 Rath už všechno řekl Ivan  David
12. 11. 2003 Západní Sudety?   

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
15. 11. 2003 Digitalizace na rozcestí - vidět dopředu znamená i vědět Štěpán  Kotrba
15. 11. 2003 Sporné rozhodnutí parlamentní komise o budoucnosti veřejného rozhlasu a televize Jan  Čulík
15. 11. 2003 BBCi: internetové stránky společnosti BBC Jan  Čulík
13. 11. 2003 Deset bodů na obranu médií veřejné služby před Břéťou Rychlíkem a jeho přáteli... Štěpán  Kotrba
8. 11. 2003 Ústup televizních revolucionářů bez boje Štěpán  Kotrba
30. 10. 2003 ČT nebude ve svém přímém přenosu nijak komentovat vlastní obsah soudního jednání   
30. 10. 2003 Navzdory vzniklé kontroverzi trvá Šámal na soudním mediálním představení Jan  Čulík
29. 10. 2003 Zajímavá dramaturgie: Božská Ema pro sváteční večer na ČT 1 Jan  Čulík
29. 10. 2003 Srba a ČRo: Mediální bublina roste Štěpán  Kotrba
27. 10. 2003 K čemu povede "televizní přenos" procesu se Srbou Tomáš  Pfeffer
27. 10. 2003 České soudnictví nelze napravit televizním vysíláním Jan  Čulík
24. 10. 2003 České republice se dostane soudního televizního tyjátru: ČT bude vysílat přelíčení s Karlem Srbou! Jan  Čulík
17. 10. 2003 ČT2: Za dveřmi je další revoluce. Digitální revoluce... Štěpán  Kotrba
17. 10. 2003 Veřejnoprávní multiplex: "Česká vysílací" snad navzdory Mlynářovi Štěpán  Kotrba
16. 10. 2003 Český rozhlas: 1,5 miliardy změnilo banku bez výběrového řízení ? Štěpán  Kotrba

Digitalizace sdělovacích prostředků RSS 2.0      Historie >
15. 11. 2003 Digitalizace na rozcestí - vidět dopředu znamená i vědět Štěpán  Kotrba
13. 11. 2003 Deset bodů na obranu médií veřejné služby před Břéťou Rychlíkem a jeho přáteli... Štěpán  Kotrba
5. 11. 2003 Británie: zákon o povinných výtiscích rozšířen na digitální publikace, v Česku se připravuje   
17. 10. 2003 ČT2: Za dveřmi je další revoluce. Digitální revoluce... Štěpán  Kotrba
17. 10. 2003 Veřejnoprávní multiplex: "Česká vysílací" snad navzdory Mlynářovi Štěpán  Kotrba
12. 10. 2003 Stane se internet jen nástrojem šíření americké kultury?   
9. 10. 2003 Co nejmenší role státu v informatice a telekomunikacích Mirek  Topolánek
9. 10. 2003 Digitalizace "po česku" a po INVEXU Zdeněk  Duspiva
2. 10. 2003 Strategie pro zavádění digitalizace -- diskuse Zdeněk  Duspiva
26. 9. 2003 Ochrana dětí a mládeže ve světle mediální legislativy III. Zdeněk  Duspiva
12. 9. 2003 Česká digitalizace u ledu (do ledna 2004) Zdeněk  Duspiva
11. 9. 2003 Prodloužené české digitální léto Zdeněk  Duspiva
5. 9. 2003 Británie: digitální vysílání umožňuje komerčnímu rozhlasu celostátní dosah   
11. 8. 2003 Česká digitální média VIII.
Veřejnoprávní multiplex a programové sliby
Štěpán  Kotrba
7. 8. 2003 Digitalizace: bude se veřejně diskutovat? Zdeněk  Duspiva

Autorské právo RSS 2.0      Historie >
15. 11. 2003 Digitalizace na rozcestí - vidět dopředu znamená i vědět Štěpán  Kotrba
16. 10. 2003 Radní ve Slaném: "Komerční BL zneužívají našeho městského znaku k zatraktivnění svého produktu"   
24. 9. 2003 "Krása" a "styl" Hitlerovy pracovny a problematika mezinárodního copyrightu   
26. 8. 2003 Protest proti zavedení softwarových patentů v EU   
19. 6. 2003 Rowlingová žaluje americký deník   
12. 5. 2003 Nejvyšší soud USA potvrdil platnost copyrightu na 95 let Martin  Mačok
5. 8. 2002 Poškodí britská vláda Cambridge University vynucováním autorských práv?   
14. 3. 2002 O posilování patentových zákonů usilují korporace, které vznikly bez nich   
1. 3. 2002 Internet, autorská práva a svobodná výměna informací   
6. 2. 2002 "Kauza" Vaněk versus Lada v pohledu médií Jan  Paul
9. 1. 2002 Zákon SSSCA znovu na pořadu dne Vladimír  Stwora