nepřímá citace: " ...každá osoba vlastnící přístroj pod hrozbou násilí posílá své vydělané peníze veřejnoprávním médiím, kterým stát nejdříve zajistil licence, vysílací kmitočty a teprve teď se koná diskuse, co tato média vlastně mají dělat".

přímá citace: "Na tomto večeru je nejvýznamnější, že se vůbec koná. Média jsou trhy a proto se stala veřejná média anachronismem. Protože anachronismem je každá instituce hájící se veřejným zájmem, který navíc není vůbec definován. Kolem této instituce se vytvořila lobby, která brání tomu, aby se vedla debata o tom nejzákladnějším, má-li tato instituce vůbec smysl. Ta byla geniálně vytvořena k tomu, aby veřejná média spojila politiku a trh tím nejhorším možným způsobem."

Poznámka: V národu Kafky a Haška bych očekával, že po těchto výrocích se přinejmenším strhne rvačka, dojde k několika strašným inzultacím a žalovatelným nadávkám, leč podle tisku nestalo se, a tak vítězství fiktivní holubičí povahy slavilo své.

Takže - hlasem volajícím v poušti si dovoluji něco podotknout. Je sice pravdou, že diskuse o veřejnoprávním vysílání zde mají vskutku podivné závěry, ale to vůbec neznamená, že tento typ vysílání je "vývojem a praxí" (zejména v Čechách) odsouzen k zániku. V naší zemi dochází totiž k obvyklému míchání jablek s hruškami, a to nejvíce, bohužel, ze strany veřejnoprávního vysílání - a žádná (vybraná!) občanská sdružení na tom nic nezmění. Takže se vůbec nelze divit např. děsivému a kontinuálnímu výroku M.Fleischmanna (Strategie, č. 39/00): "Otázkou zůstává proč například Radiožurnál dostává nadále další kmitočty téměř bez licenčního řízení. Zřejmě tu není vůle, aby se privátní stanice stala prvním subjektem na rozhlasovém trhu." I ze strany České televize bylo kdysi zřetelně řečeno, že veřejnoprávnost je něco jako gumový klacek. Nebo dnes: "Co tedy s veřejnými médii? Přiznám se, že mi je jedno, jestli Česká televize má být veřejnoprávní, státní, grantová nebo jiná. Důležité je, aby byla." (Petr Sládeček, Strategie 24.11.03). Atd. Atd. Až se nakonec stalo, v tomto "biblickém zmatení jazyků", že v mnoha případech jsou Český rozhlas a Česká televize brány jako potenciální špižírna pro komerční vysílatele. Jaksi se totiž asi zapomnělo:

1.

Komerční vysílání tvořící zisk je zbožím (viz. tradiční bonmot: reklama je pořad přerušovaný filmem), ale veřejnoprávní vysílání je službou - na tomto (ne zjednodušeném) jednoduchém principu je založen evropský duální systém vysílání.

2.

Existuje Amsterdamská smlouva EU (1999) s příslušným Protokolem o systému veřejnoprávního vysílání v členských zemích.( potvrzení níže popsaných stavů)

3.

Existuje, bez ohledu na různá nihilistická přání z protilehlých stran, tzv. "základní provozní charakteristika" veřejné vysílací služby , daná řadou evropských (málokdy i českých) dokumentů - v podstatě zde ignorovaných -, bezprostředně se týkajících veřejnoprávního vysílání, například: