Ti dva se nemají rádi. Čert ví, čím to je: oba patří do tábora autentických evropských liberálů, ve svých zemích mají velké tábory příznivců, oba jsou také vnímání jako vážení politikové, kteří se dokáží přenést nad přízemní spory. Zdání ale klame. Delší čas to totiž vypadá, že předseda Evropské komise Romano Prodi a bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing, se podobají mnohem více dvěma kohoutům na smetišti. Snad by to nebylo až tak vážné, kdyby tím smetištěm nebyla přeci jenom Evropa...

Skvělý základ, ale...

Minulou středu představil předseda Romano Prodi v Bruselu komentář Evropské komise k návrhu Evropské ústavy. "Dámy a pánové, během několika uplynulých měsíců jsem před vámi při různých příležitostech vyjádřil náhledy komise na budoucnost Evropy. Vždy jsem velmi prosazoval, aby to byl ambiciózní text vysokých kvalit, který dostojí výzvám, jež jsou před námi. Návrh ústavní smlouvy připravený Konventem tvoří skvělý základ pro konečné vyjednávání. Je to dobré pro Evropu, je to dobré pro naše národy a lid, a je to dobré pro naše instituce," zahájil potutelně. Než ale stačili posluchači vydechnout, vystřelil Prodi šíp: "Devadesát procent práce je ukončeno. Nyní je čas soustředit se na ty části, které stále potřebují vylepšení."

Nádech vystřídal výdech. Vystoupení Romana Prodiho je zapotřebí vnímat nejen v kontextu uplynulých 18 měsíců, během nichž se za předsednictví Valéry Giscarda d'Estaing (VGE) konal Konvent, shromáždění evropských poslanců a úředníků, zástupců států a občanské společnosti. - Ano, to je to zasedání, na němž nechyběli ani čeští zástupci: nejprve Jan Kavan (později Jan Kohout, za vládu a za ČSSD), Jan Zahradil (za Sněmovnu a ODS) a Josef Zieleniec (za Senát a jako nezávislý za Čtyřkoalici). - Výsledkem tohoto shromáždění se jak známo stal návrh Evropské ústavy, který VGE předložil 20. června na summitu v Soluni do rukou Evropské rady.

Giscardův dokument je zapotřebí vnímat i jako svého druhu duel s Prodim (a jeho představami o budoucnosti Evropy). Právě středeční Prodiho vystoupení je dalším úskokem s taseným kordem, který může přinést ještě mnoho šermířských překvapení na evropské scéně.

Co Prodi kritizuje? Své výhrady shrnul do čtyř poznámek, z nichž každá by stála za speciální odstavec:

1. nutnost rozšíření počtu většinového hlasování;
2. posílení ekonomického rozhodování;
3. jeden komisař za zemi;
4. ústava nebude nikdy perfektní.

Překvapivé je, s ohledem na Prodiho známá profederalistická stanoviska, se smířil s návrhem na vznik předsedy Evropské rady (tolik diskutovaná otázka "evropského prezidenta") a naopak podpořil návrh "malých zemí" na zastoupení v Evropské komisi. VGE, jemuž tolik záleželo na vyváženosti a konsensuálnosti, se tak dostává do dvojího ohně v místě, které si myslel, že již vyřešil -- oddálením redukce počtu komisařů k 1. listopadu 2009. "Není žádný důvod si myslet, že komise o 25 nebo více členech bude nutně neefektivní," míní Prodi. "Mnohé vlády mají i víc ministrů a také to funguje. Jde o to, jak se zorganizuje práce. My proto navrhujeme komisi, která bude mít 25 nebo víc členů, přičemž každý by měl právo hlasovat a byli by rozděleni na skupiny. Vycházíme přitom ze zkušeností, které jsme nasbírali během několika let naší práce," soudí předseda Evropské komise, který musí vědět že i rozšíření komisařů na 15 zemí (a 20 komisařů) stálo u všech klíčových problémů.

Vypadá to tedy, že tato Prodiho šermířská pirueta může vést pouze k jedinému: faktické možnosti rozlomení Evropy. Logika Evropské komise, které předsedá, je totiž založena právě na tom, že legitimitu jejich komisařů netvoří jejich příslušnost ke státům, ale k odbornosti. "Dovedete si představit komisi bez německého komisaře? " ptá se provokativně Prodi.

Penelopa dlouho čekala

Nelze navíc nevidět, že Prodiho kritika přichází jako odpověď nejen na výsledky Giscardova návrhu, ale i jako druhé dějství dramatu, které Prodi rozehrál koncem loňského roku. Tehdy totiž Romano Prodi nečekaně představil projekt, který nebyl výsledkem práce celé komise, ale pouze její části. Projekt, který Prodi pod názvem "Penelopa" předložil se dvěma svými kolegy, Mario Vittorinem a Michelem Barnierem (pod supervizí Françoise Lamoureuxe, pravé ruky bývalého předsedy Evropské komise Jacquese Delorse) jako "projektovou studii", která "nevyjadřuje nutně názory Evropské komise", vyvolal v Bruselu pozdvižení. Nebylo by to možná až tak divné, kdyby Evropská komise sama "jako celek" nepřipravila dokument oficiální s názvem "Peace, Freedom, Solidarity". Místopředseda praesidia Konventu, Prodiho italský kolega Guiliano Amato, tehdy nevzrušeně poznamenal: "Nerozumíme příliš vztahu mezi oběma dokumenty."

Klíčem k Prodiho explicitní kritice ale i dnes zůstává název. Penelopa byla řeckou bohyní, která čekala dlouhých dvacet let na návrat Odyssea. Když už to vypadalo, že se jí její manžel nevrátí, snažili se jí někteří přimět k tomu, aby se opět vdala. Úmysl korunovat nového vládce Ithaky se snažila oddálit vyšíváním jeho pohřebního roucha -- ve dne tkala, v noci párala. Ano, evropská integrace opravdu někdy vypadá, jako kdyby jeden tkal a druhý páral. Představa umrlce na kterého se navlékne pohřební sutana, ale není právě nejlepší metaforou pro vizi, kterou chtěl patrně tímto projektem Prodi nabídnout Konventu. Po přečtení dokumentu se vám možná mnohem více před očima vybaví Odysseus v plné zbroji.

Penelopa byl totiž dokument s velmi ambiciózní vizí Evropy (z níž se nevystupuje za jízdy, která má silnou armádu s bezpečnostní klauzuli -- něco na způsob článku 5 u Severoatlantické aliance, a posiluje klíčové politické oblasti -- zejména společný boje proti "kriminalitě" a zavádí evropské daně). "Británii může hrozit vyloučení z Evropské unie," napsal tehdy zděšeně konzervativní britský list The Daily Telegraph. Předsedovi Prodimu opravdu nešlo o malé kroky, ale o krok hodný ambicí "světové mocnosti", která by vytvořila "nadnárodní demokracii". "Přišel čas pro obří krok směrem k evropské integraci," řekl půl roku před publikováním Penelopy.

Znamená to tedy, že Prodi hraje vabank? Jeho vize vzala kompromisním řešením ve stylu VGE na největší síle. Možná ale, že za jeho snahou stojí zkrátka pokus vrátit evropskému projektu jeho původní étos. Snaha, zdá se, více než marná... Prodi jen těžko zvrátí dohodnutý text Konventu, na němž se v zásadě shodla po útrapách "stará Evropa" ("nová Evropa" se navíc tváří, že se jí to příliš netýká -- soudě podle nepřipravenosti vlád), Prodi jen těžko zabrání, aby jeho rival neučinil s jakéhokoliv výsledku svůj velký triumf.

* * *

Sotva několik dní před zahájením Mezivládní konference v Římě, na kterou možná přijede vedle zástupců české vlády také prezident Václav Klaus, nechává českou veřejnost v klidu a lehkém rozjímání. Téměř nepovšimnut, objevil se 29. srpna konečně na oficiálních webových stránkách EUROSKOP, které spravuje české Ministerstvo zahraničních věcí, návrh podoby Evropské ústavy. Dlouho očekávaný text, který byl do té doby k dispozici pouze v jazycích Evropské unie, zatím ale nevyvolal na stránkách českých novin žádné explozivní diskuse: v Právu poslanec Martin Říman (ODS) pouze 28. 8. v replice na ústavního experta Zdeňka Jičínského (ČSSD) zopakoval obehrané klišé o vzniku "evropského superstátu", další poslanec ODS Hynek Fajmon (Právo, 22.9.), kterému "euroústava nevyhovuje", patrně text ani nečetl...

Čeští diplomaté, a jmenovitě náměstek Jan Kohout, který má mimo jiné v popisu práce představit návrh veřejnosti, se zatím omezili na laciné poznámky o "nesrozumitelnosti ústavy", kterou chtějí na zamini "zjednodušit". Vláda dosud nepředstavila žádný konkrétní postoj (chce snad jenom uchovat status quo v rotaci předsednictví Evropské rady a zastoupení v komisi?), na veřejnosti se naší budoucností v Evropě tradičně nikdo seriózně nezabývá. Hluboká propast, která dělí Českou republiku od Evropské unie nemůže být paradoxně hlubší...

---

Užitečné odkazy