Lituji, že zřejmě nebylo z mého stručného příspěvku okamžitě a dostatečně patrno, že dějepis a občanskou výchovu považuji za předměty, které jsou jen stěží souměřitelné; a to jak z hlediska celkové struktury, tak uplatňovanými prostředky práce s učebním materiálem, a ovšem také z hlediska metodiky a vytyčovaných cílů. V tom čtvrtém odstavečku mé kritizované noticky (je to jediná věta) se píše, že dějepis je založen KAUZÁLNĚ, zatímco občanská výchova FINÁLNĚ. (K tomu OH mlčí.)

Aby to bylo jasnější: Dějepis je (či měl by být, jako je až příliš často samotná historie!) svým způsobem detektivkou se známým koncem, přičemž historik (ale i dobrý učitel dějepisu, neboť nechci obojí směšovat) jako záhadu zkoumá a pokouší se zjistit, jaké asi byly příčiny těch procesů, jejichž finále je už nějak dáno. Jinak řečeno, nejde tu o nějaká samoúčelná data nebo panoptikální defilé osobností. A postupuje od vnímaného problému V ČASE VZAD. Má k tomu řadu prostředků, od heuristických a hermeneutických až po rozmanité pomocné vědy historické; takže (obdobně jako historik) i učitel dějepisu by mohl a měl postupovat ve své výuce obdobně --- tak trochu jako "detektiv". Pracuje v relativně "uzavřeném světě", jehož mnohé závažné indicie nemusí být nutně přiměřeně známy; a nejde přitom o pouhý popis čehosi hotového. Vždy přitom jak historik, tak učitel dějepisu ovšem je (měl by být) zakotven svým životem ve své současnosti; a v ní pak naléhavě (a angažovaně) nachází priority svého zájmu. (Jen toto "existenciální" propojení s vlastním dneškem mají pak dějepisec a politolog společné, ne směr a cíl odborného zájmu.)

Pokud jde o "výchovu k občanství", ta začíná víceméně setrvale v aktuálním dnešku, pochopitelně opřená o jisté parametry ze včerejška, ale nutně musí připravovat zvláště na to, CO TEPRVE PŘIJDE! Copak nemá připravovat pro život příštího občana? A směrem vpřed je svět "otevřen". Jsou v něm různé dosud nerealizované alternativy. O ty vzrušující problémy, alternativy a programy SMĚREM VPŘED tu jde, a je třeba pro tohle všechno navodit naléhavě (byť nesnadno!) artikulovanou atmosféru. Při takto navozené koncepci práce se stane jen nejaktuálnější "dějepis" zčásti podezdívkou při práci učitele občanské výchovy (dále "OV") ve třídě. (Nejde-li výjimečně navíc o dneškem aktualizované staré hříchy z dějin či --- méně často --- přednosti.) Sám předmět OV, ač závažný a potřebný, má --- jak vidno --- opačnou směrovku zájmu než dějepis. (Ten historiografický detektiv má obrazně "na talíři" dokonanou vraždu. "Občankář" ani předem valně neví, co všechno se mu z vějířovitě nabídnutých alternativ jeho menu "na tom talíři" vůbec ocitne. Možná je na tom v tomto ohledu --- a také svým způsobem náročněji --- hůř.)

V textu OH se kupodivu námět na možné sloučení dějepisu a OV dokonce DVAKRÁT naléhavě opakuje. Zdůvodňuje to jak tím, že se v dějepise jen odříkávají "hromady údajů", tak tím, že chce raději --- v rámci optimalizace --- do škol přenést to, "s čím bude možné se uplatnit za dvacet let v Evropě". Ta Evropa v tom textu také figuruje takto rovněž DVAKRÁT. OH si klade otázku, jaký bude "život našich dětí v Evropě 21. století". Budiž. Asi nejeden z nás někdy měl tu smůlu, že jeho "dějepisář" nestál za mnoho. Jenže Evropa v 21. století je námět pro politologa, ekonoma, etnografa, ekologa, atd., ale zatím dozajista jen minimálně pro historika (soudobých!) dějin. Takže tento šíp byl vystřelen zcela mimo mnou tématicky lokalizovaný terč.

Umí si někdo vůbec představit, kam bychom se dostali tím, že by (podle OH) jakoby podle "žákovské i učitelské potřeby" docházelo k propojení předmětů? Teď je stav hoden kritiky? Co teprve po té fúzi? Takový koktejl-program bude dělat nějaký nadšenec na koleně? Nebo to má být elegantní forma prostřednictvím "reorganizace" se zbavit nevhodných kantorů? Ale pak to není seriózní a vyvážený hovor o tom, co a jak by zaplnilo mezeru po stávajících dvou předmětech, neměl-li by být jeden pohlcen druhým podle toho, kdo s jakými náklonnostmi by tomu svéráznému a nepojmenovanému hybridu učil. (Já taky nechci hlásat tvrdě vyježděné koleje! Teď si raději nebudu myslet, kdo z nás dvou je víc "naivní".)

OH se rozkročil do té problematiky opravdu zeširoka: navíc mi vyčítá, jako bych rozum ztratil, když se stručně zmíním jen o systémově-strukturních rozdílech dvou učebních předmětů --- a dál už nic! Nevím, kdo z nás dvou vůbec hájil recept "výklad - domácí úkol - zkoušení" (jak mi OH neprávem vyčítá). Zároveň mi asi také klade za vinu, že snad taky chci nadělat "z učitelů otroky a z dětí pak taky" (opět citát z jeho elaborátu). Já přece ve svém stručném námětu nemluvil ani o osnovách, ani o metodice či didaktice. Pokud OH říká, že "občankáři" mají před "dějepisáři" "aspoň 50 let náskok", asi jim chce předat štafetu také pro ten dějepis. Osobně např. dobře vím (a nechci tím generalizovat, jen je to ilustrace), že většina nejlepších absolventů 5-letého studia OV (v Brně, mezi lety 1990-95) vůbec na učitelská místa nenastupovala. Takže i zde je zakopán pes jinde. Je třeba naplno říkat, že lepší finanční ohodnocení KDEKOLIV umožní automaticky LEPŠÍ VÝBĚR VHODNÝCH UCHAZEČŮ, tedy i pro místa "dějepisářů"? A nebylo by třeba planě v BL meditovat nad tím, zda učivem mínit "probrat VŠE", anebo co asi znamená "opravdové" kurikulum... Pokud kantor za něco stojí, každou vyučovací hodinu něčím překvapí. A každý rok něco nutně inovuje. (Zřejmě neskromně si teď dovolím tvrdit, že to jistě platí i o obou polemizujících.)

Aby nebylo mýlky: Podle modelu "místo dějepisu integrovanější občanka" by pak taky bylo možno provést obdobný "myšlenkový experiment" s matematikou. Neboť taky jsou "matikáři", kteří nemají dost trpělivosti s těmi, kdo začnou zničehonic plést operaci krácení s rušením; a zadají úkoly a pak zkoušejí u tabule. Je "ta matika" příliš "abstraktní", "samá čísla nebo formule", a nic potřebného pro 21. století (máme kalkulačky a počítače!); a ve fyzice nebo v chemii se taky dá počítat, a praktičtěji se početní operace uplatní (a lépe se ukáže, "jak vlastně" ta matematika "funguje"). Takže tady bychom měli další kandidáty na fúzi? Že je to absurdní?

Škoda, že v této diskusi také došlo k tomu, že MD řekl jen "A", a OH se plnou parou pustil do údajně mnou hájených dalších bodů "B", "C", atd., a pak porazil (škoda že na nepravých místech a až na příliš širokém kolbišti) MD na body. Jinak bylo samozřejmě dobré, že OH připomněl, že mu naše školství není lhostejné. Mně také ne. Doufám, že se ještě v nějakém klání na jedné straně barikády (za školu šťastnější a perspektivnější) najdeme. Neuniklo mi, že kolegu Hausenblase ten formální a neosobní přístup mnohých "jako-učitelů" hněte. ("Až na prvním místě" peníze jednou pomohou kvalifikovanější, ale také osobnostně přitažlivější kantory vybírat. Do party k těm dobrým, kteří v našem školství vždycky byli; a zas snad budou v převaze.)