Autor např. tvrdil: "problematika odsunu sudetských Němců a jeho důsledky se v Čechách velké popularitě netěší" - opak je však, jak uvádím i ve svém výše doporučeném článku, pravda (navíc je trapné, když se na Vltavě Česko redukuje na Čechy, což je úroveň výkřiků fotbalových fanoušků). Dimterovy rozhodné soudy o česko-sudetoněmeckých dějinách se nesly plně v duchu "doležalovsko-mandlerovské" demagogie, mladík dokonce jako by se chtěl v análu české aktivistické publicistiky zapsat obzvláště vehementně: "čas od času se [sudetoněmeckého problému] ujímají někteří parlamentní soudruzi, kteří bijí na poplach proti "Sudeťákům" s takovou vervou, s jakou jejich tehdejší ideoví souputníci tloukli do svých německých spoluobčanů, když je hnali za hranice".

Členové Revolučních gard z konce války, v dané situaci zcela legitimních jednotek s nespornými zásluhami o osvobození Československa, byli Dimterem v souladu s klišé šířenými i některými historiky označeni za "samozvané soudce, kteří si říkají Revoluční garda a jejichž jedinou touhou je vyčistit pohraničí od Němců"; o blíže necharakterizovaných Češích z "prvního poválečného roku" publicista hovoří jako o "deviantních skupinkách revolucionářů realizujících Benešovy představy o etnicky čistém státu, státu bez Němců" - tedy opět Beneš jako Belzebub..., jde zkrátka o stejné floskule, které šíří i krajní křídlo sudetoněmecké politické reprezentace a čeští aktivističtí publicisté.

Pořad Tomáše Dimtera vyjevil i jeho vážné neznalosti dané materie či přinejmenším příznačnou selektivnost jeho literárněhistorické publicistiky, když tvrdil, že reflexi "sudetoněmeckého problému" nelze u českých autorů vůbec najít. Cituji doslovně: "Na české autory rovnou zapomeňme. Pro naše psavce představuje pohraničí doby těsně poválečné nanejvýš metaforu násilí a zmaru a původní německé obyvatelstvo povětšinou lůzu, která si svůj osud zasloužila". Tomáš Dimter by si snad mohl přečíst - kvalitu děl nyní ponechávám stranou - alespoň příslušné knihy od Jaroslava Durycha, Vladimíra Körnera či Zdeňka Šmída.

Z předpojatosti hodnocení a zřejmě i nedostatečné kvalifikovanosti k danému tématu nakonec Dimtera usvědčili samotní jím vybraní autoři a ukázky: Pyramida předků Ilse Tilschové je "Erinnerungs- und Heimatskitsch" a přímo olbřímí, pro daný žánr však charakteristická nuda, Čas nikoho Jörga Berniga zase rádoby zaumně zbeletrizovaná klišé o českých Revolučních gardách a poválečném pohraničí, kniha plná perel jako např. "[sudetoněmečtí] vesničané znali prezidentovy dekrety, které vydával ve spěchu od května 1945 až do října téhož roku", gardisté prý "když bylo třeba, zmlátili pro výstrahu psa" atd. Z jakého důvodu je ani ne čtyřicetiletý Bernig podtitulem pořadu nazýván "sudetským autorem", je záhadou; sám sebe prý označuje za "česko-německého spisovatele ze středního Německa", no proč ne... Dimter ke klišé všeho druhu zjevně bytostně tíhne, protože jako rozhodný argument o Bernigově kvalitě podal při naléhavém doporučení jeho knihy k překladu do češtiny (ostatně by jej nejspíše vytvořil Dimter sám...) tento vskutku pádný důvod: "autor jednoznačně patří do současného proudu německé literatury"...

Je-li pravdivé tvrzení Tomáše Dimtera, že dva jím vybraní spisovatelé jsou mezi "sudetskými autory" nadprůměrní a "nejméně o řád převyšují kvalitu podobně orientované produkce", poznamenané "resentimenty a dějinnou zaslepeností", přispěla Vltava svým pořadem významně k čtenářské orientaci svých posluchačů - avšak přinejmenším z hlediska jeho autora nechtěně s opačným znaménkem...