Dámy a pánové,

dovolte mi přivítat vás na mé dnešní přednášce na téma Úloha státu v ICT z pohledu ODS, či spíše úvodu k diskusi a polemice, kterou chci vyvolat. Jsem rád, že jsme se tady sešli v tomto obsazení. Využil jsem informačních technologií a vím poměrně přesně, jaké skupiny jsou zde v sále zastoupeny. A také tuším a mnozí z Vás ví, že přinejmenším tuším, jaké jsou zájmy těchto skupin.

Zástupci firem a korporací očekávají, že budu deklarovat podporu jejich odvětví. Představitelé asociací a sdružení, že vyjdu vstříc jejich legislativním iniciativám. Zástupci státní správy, že se jim do toho nebudu moc plést, když už to stálo tolik peněz. Samospráva zase očekává podporu regionálních projektů a možná i podporu v rozpočtové válce se státní správou. Nezapomenu ani na akademickou veřejnost, která očekává podporu oblasti informačních technologií na poli vzdělání, vědy a výzkumu.

Všechny tyto skupiny budou chtít státní suport, budou vznešeně hovořit ne už snad o "nové ekonomice", ale stejně zaníceně o znalostní a informační společnosti a budou mít nepochybně své validní argumenty a svou těžce zpochybnitelnou pravdu. Zkusme teď ale prosím na půl hodiny zapomenout, že patříme k jedné z těchto skupin a pojďme společně posoudit, jakou roli by měl skutečně hrát moderní stát na poli informatiky a telekomunikací.

Začnu u sebe. Nejsem specialistou ICT. Jsem, a možná je to i přibývajícím věkem, značně konzervativní. Nejde ani tak o můj vztah k ICT, ten je veskrze uživatelsky pozitivní a příkladně inovativně konzumní. Jedná se mi především o primární roli rodiny při vytváření hodnotového žebříčku, návyků a dovedností, o osobní svobodu a pocit zodpovědnosti, o nesouhlas s preferencí plýtvavé solidarity se všemi, na úkor této individuální svobody. V době obecné nespokojenosti se současnou levicovou vládou si dovolím vyslovit několik mých kritických premis, tzv. tři V (VVV), které nutně musí platit pro oblast ICT, tak jako se k překvapení snílků potvrdila platnost těchto, i dalších ekonomických zákonů v případě tzv. "nové ekonomiky" :

Vynucená solidarita potlačující svobodu rozhodování je u vládních projektů vždy nakonec dražší, méně efektivní, déle trvající, více prokorupční a nikdy v historii zatím nevedla k cíli.

Vláda nerespektující osobní potřeby, priority, zájmy a úroveň uživatelů, nebo chcete-li občanů, tuto vládu si z daní platících, vyhazuje peníze vynaložené na jakýkoli bohulibý účel do kanálu. Měla by stanovit pouze pravidla hry a nebo se do toho neplést.

Veřejné statky, veřejná služba a jejich podpora v ICT jsou mnohdy pouze mýty, zakrývající zainteresovaným státem tolerované partikulární zájmy vynucující si další a další regulace. Takto vznikající tržní nerovnosti doprovází chybné expektace investorů i uživatelů a špatné cenové signály.

Informatika a telekomunikace prošly celosvětově hektickým vývojem a nepochybně změnily současnou a hlavně ovlivní budoucí společnost. Vývoj pokračuje, již není tak hektický a hlavně se snížila některá očekávání, spočívající téměř v nábožné víře v samospasitelnost tohoto oboru, jeho výlučnost a nadřazenost. Pád indexu NASDAC a vybublání mýtu nové ekonomiky je pro celý obor spíše dobrá, než špatná zpráva. Není pochyb, že trh informačních technologií u nás dnes kopíruje obraz vyspělých trhů v Evropě. Veřejný sektor je součástí tohoto trendu. Z pohledu veřejné služby se může jednat pouze o nástroj pro efektivnější a přístupnější službu státu občanovi. Musíme mít ale na zřeteli, že ten kdo nakonec rozhoduje, zda použít, či využít nové technologie ve vztahu ke státu, je občan. On se rozhodne, zda je pro něj výhodnější na úřad zajít, poslat dopis či vyplnit formulář na webu. Ostatně poněkud těžkopádné zavádění elektronického podpisu do praxe je toho příkladem.

Možná bych se měl zmínit, proč se právě já za tuto oblast v ODS vyjadřuji. Po loňské volbě nového vedení ODS jsem měl jako předseda strany za úkol sestavit stínový kabinet. Tato informace proběhla medii na počátku ledna. Stínového ministra informatiky jsem nejmenoval. Obecnou agendu v této oblasti jsem si ponechal. Věřím, že problematika informatiky a telekomunikací je natolik průřezová a důležitá, že patří přímo pod předsedu vlády, což je model např. britský. Tým, který jsem jmenoval, si pro svou práci stanovil tři cíle: prvním je zpracovat politickou deklaraci ODS pro oblast informatiky a telekomunikací - tu mám dnes možnost představit a podrobit diskusi. Druhým je připravit jednotlivé kroky pro případ převzetí vládní zodpovědnosti, na což, jak to tak vypadá, bude podstatně více času a třetím je vyjadřovat se odborně k aktuálním legislativním a jiným vládním aktivitám. Pro mě osobně bylo zajímavé pozorovat odborné střety uvnitř tohoto týmu, např. v oblasti regulace.

Programem ODS obecně je omezování vlivu státu, potažmo snížení počtu úřadů včetně některých ministerstev. Ministerstvo informatiky během ročního působení nepřesvědčilo, že by výrazným způsobem změnilo z pohledu občana výkon státní správy.

Jistě si mnozí vzpomenete na argumenty ministra Mlynáře, kterými zdůvodňoval vznik svého úřadu. Jen pro osvěžení paměti. Tehdy se tvrdilo, že ministerstvo bude dohlížet na to, aby jednotlivé resorty nebudovaly samostatné informační systémy, samostatné databáze, které jsou nepropojitelné, aby se ze státních prostředků neplatilo čtyřikrát, pětkrát, desetkrát jedno a totéž, aby existoval gestor vzniku legislativy v oblasti telekomunikací.

Osobně si myslím, že pokud se potvrdilo, že ministerstvo dopravy je pouze ministerstvem Českých drah, tak dnes ministerstvo informatiky prokázalo, že je téměř výlučně ministerstvem Českého Telecomu. To, že se vize nenaplnila může mít mnoho důvodů. Můžeme si myslet, že úředníci jsou nekompetentní, rozhoduje se bez širších znalostí praxe a pod vlivem lobistických tlaků. Chybí jasná strategie. Cíle jsou mlhavé. Existují duplicitní činnosti MI a MV v oblasti ICT v samosprávě. A co hlavně, nikdo přesně neví, kam vývoj bude směřovat. Abych nekřivdil zde (ne) přítomnému Vladimíru Mlynáři, tak ministerstvo informatiky také zdědilo některé smluvní závazky z minulosti. Všeobecně známou je smlouva s Českým Telecomem. Nechci na tomto fóru spekulovat pro koho je výhodnější, zda pro stát či Telecom. Koho zvýhodňuje a koho poškozuje. Jisté však je, že tudy cesta z pohledu výkonu státní správy nevede. Ministerstvo navíc rezignovalo i na přijetí nového zákona o elektronických komunikacích před naším vstupem do EU.

Ale nechme kritiky. Pokud jste si při registraci na tuto přednášku objednali zaslání materiálů obdrželi jste do Vašich mailů také Politickou deklaraci ODS po oblast informatiky a telekomunikací. Má pět bodů:

1. Omezení zásahů státu
2. Rovný přístup ke všem
3. Odpovídající veřejná služba
4. Podpora školství, vědy a výzkumu
5. Působení v EU

Možná namítnete, že se jedná o obecné fráze. Že působí chudě, neakčně, neprůlomově. Můj přístup k řešení této problematiky však nemá znamenat žádnou revoluci a jde o především o programovou kontinuitu s vědomím důležitosti oboru a změnou priority. ODS věří v přirozenou aktivitu a invenci občanů. Věří, že maximálního rozvoje se dosáhne zrušením neefektivních státních aktivit a podporou svobodné volby občanů, kam tuto svou aktivitu a invenci napřou. Věří, že těžiště úspěchu leží ve vytvoření co největšího prostoru pro tuto svobodu a naopak neleží v jejím omezování ve prospěch byrokratického rozhodování státních úředníků. Tyto teze staví ODS do popředí v obecné rovině v hospodářské politice a nevidí žádný důvod, proč by neměly stát v popředí i v politice v oblasti telekomunikačních a informačních technologií. Naopak v těchto oblastech jsou podstatným základem úspěchu, neboť vývoj zde jde vpřed nejrychleji a těžkopádné, pomalé rozhodování úředníků může mít a zatím má ty nejtěžší negativní dopady, a to nejenom finanční.

Klíč k úspěchu vidí ODS ve vytvoření obecně příznivých podmínek pro podnikání, především snížením daní a zjednodušením daňového systému, odstraněním nadměrné byrokracie, zefektivněním její činnosti, v ochraně investic a zefektivnění činnosti soudů.

1. Omezení zásahů státu

ODS zamýšlí nechat působit trh s minimalizací regulačních zásahů státu, na rovné základně pro všechny hráče na trhu. Volné působení tržních sil se vždy v delší perspektivě pro spotřebitele ukázalo jako daleko výhodnější řešení než státní regulace. Dnes nejen IT, ale i telekomunikační trhy jsou oblastmi, kde tržní síly dostatečně motivují subjekty trhu k hledání nových, jakostních, uživatelsky příjemných a přitom levných technologií. Dnes již nelze trh uměle rozdělovat na pevné/mobilní, hlasové/datové služby atp. Na trhu existuje široký vějíř technologií poskytujících často více uživatelských služeb. Segmentaci si firmy dělají samy a to podle svých momentálních potřeb a zaměření a podle požadavků uživatelů. Jestliže teze o zaostávání státních úředníků za reálným vývojem platila i v dřívějších dobách, pak v době bouřlivého vývoje IC technologií platí mnohonásobně. Zde si dovolím poznámku k regulaci: Regulovat by se měly minimálně a transparentně tzv. omezené statky - kmitočty, číselný plán. Těžiště regulace by se mělo přesouvat do obecnější polohy regulace na bázi antimonopolní ochrany a nikoli jakéhosi umělého specifického "vytváření telekomunikačního trhu".

2. Rovný přístup ke všem

To jest. nedeformování prostředí ve prospěch nebo neprospěch jedné či jiné zájmové skupiny. V tuto chvíli probíhá v Evropě masivní asymetrická regulace se zdůvodněním, že je zapotřebí vytvářet podmínky na trhu proti tzv. inkumbentům, dominantním operátorům, s cílem jejich omezení a zvýhodnění ostatních operátorů. Dnes ovšem tato filosofie ztrácí opodstatnění a ukazuje se jako škodlivá. Telekomunikačním trhem je třeba myslet trh všech přenosů hlasu i dat (a nejen pevné linky) a tento trh je dnes plně funkční. Pozice tzv. dominantních operátorů přestala být dominantní, mnozí z nich jen s obtížemi bojují o přežití. Dnes jsou na všech trzích velmi náročné podmínky, jednotlivé produkty se většinou překrývají a jsou substituční, příznivý vývoj pro zákazníka vyplývá především z tržního rozhodování firem, nikoli z rozhodování úředníků. I EU už začíná pomalu ustupovat i když jen v náznacích od asymetrické regulace. Naším programem je proto omezování zásahů státu do tržního prostředí a to na všech úrovních. Naší snahou bude tento přístup prosazovat i v orgánech EU a připojit se tak k těm silám, které tak již činí. Naším cílem není zvýhodnit žádnou ze skupin na trhu, ale vytvořit opravdu rovné podmínky pro všechny, velké i malé.

3. Odpovídající veřejná služba

Veřejný sektor musí v oblastech, které zajišťuje, nabízet služby srovnatelné s privátním sektorem a já osobně silně pochybuji, že taková oblast vůbec existuje. Požadavky občanů musí být na prvním místě. A pro ně musí být služba k dispozici, kdy budou chtít. Jedná se nám o zásadní změnu na úrovni myšlení a organizace samotných poskytovatelů služeb (úředníků). Především v rámci celkové snahy ODS o minimalizování zásahů státu do života občanů nám jde o minimalizaci agend, kterými stát do života občanů zasahuje. ODS proto především tyto agendy bude chtít auditovat a revidovat, jak to ostatně celá řada zemí, např. Finsko před vstupem do EU učinila. Ty agendy, které stát vykonává, musí zajišťovat s maximální efektivitou, tedy pro daňového poplatníka levně a přitom pro příjemce služby kvalitně a rychle. K tomu moderní komunikační a informační technologie dávají nejlepší nástroje. Odmítáme populistické megalomanské projekty a za jednu z hlavních priorit považujeme ochranu soukromí občanů a zabránění možnosti zneužití jejich osobních dat. ODS hodlá zdůraznit význam problematiky jejím zastřešením ve vládě přímo na úrovni premiéra a současně i zefektivnit její řízení odstraněním nadbytečných byrokratických struktur.

Podle konceptu ODS by stát neměl v reálném čase vlastnit žádnou infrastrukturu. Vlastnictví infrastruktury se ukazuje jako špatné i v jiných odvětvích (energetika, dráhy), v ICT je s ohledem na rychlost technologického vývoje a s tím spojenou rizikovost podnikání naprosto nesmyslné. Privatizace Českého Telecomu by měla nastat co nejdříve, jakmile to situace na trzích dovolí. Rozhodně by měla existovat strategie státu jako akcionáře. Stejně tak by se ovšem mělo postupovat i v jiných (občas opomíjených) státních účastech jako je třeba v Aliatelu. Předpokladem pro velké privatizace (i v jiných odvětvích) je realizace celého hospodářského programu ODS včetně nízkých daní - jinak hrozí, že privatizované velké společnosti budou své zisky přesouvat jinam a zdánlivě nadkapacitní a přeinvestované odvětví nebude motivováno k inovacím a již střednědobě se to negativně projeví.

4. Podpora školství, vědy a výzkumu

Pro ODS je tato oblast jedinou možnou a vhodnou oblastí efektivní a transparentní veřejné podpory v oboru. Mělo by se tak činit formou výukových a grantových programů. Děti a mládež nepochybně budou potřebným tahounem rozvoje technologií i v českých rodinách, proto by takové programy měly mít multiplikativní efekt. Projekty typu Internet do škol nemají šanci a my jsme na to vždy upozorňovali. Ještě daleko horší, než bylo tento olbřímí socialistický projekt zahájit, je ovšem současná snaha jej nedokončit. Teprve v takovém případě se v plné nahotě projeví všechna očekávaná negativa. Úspěch a aktivita budou po zásluze potrestány, Neználci zůstanou bezradní. Podle našeho názoru jsou školy svébytnými jednotkami, které nelze uzavírat do svěrací kazajky intranetu a předem definovaného souboru programů. Naopak je zapotřebí dát prostor aktivitám nadšenců, kteří často dokáží s malými prostředky vykouzlit velké výsledky a maximálně zužitkovat vložené prostředky. Úroveň a kvalita škol bude vždy z pohledu rodičů poměřována schopností připravit nové generace na budoucí realitu, potřeby a uplatnitelnost.

5. Působení v EU

ODS vnímá, že ve strukturách Evropské unie jsou síly, které se snaží prosadit svobodu a volné působení tržních sil proti rozhodování úředníků o občanech, firmách i celých oborech hospodářství. V mnoha dokumentech a předpisech Unie se tak objevují teze o větší úloze tržních sil, aby pak byly v konkrétních případech praktického života nahrazeny rozhodováním úředníků, často s prosazováním partikulárních zájmů. Přesně to se vztahuje i na obor ICT a ODS vždy bude důrazně prosazovat uplatnění správných liberalizačních kroků proti pouhým deklaracím a nesprávné byrokratické praxi.

Všichni mají plná ústa informační a vzdělanostní společnosti. ODS stejně tak, jako ve všech dalších otázkách uspořádání společnosti, věří v aktivitu a schopnosti jednotlivých občanů ve zvyšování jejich konkurenceschopnosti.

Konkurenceschopnost společnosti, státu, nebo EU je bohapustý blábol.

Věří, že menší rozsah státních zásahů a regulace utváří lepší podmínky pro jednotlivce a jeho možnosti učit se novým věcem. I když do jisté míry oceňuji práci dnešního ministra informatiky Vladimíra Mlynáře přinejmenším v oblasti propagace využívání informačních technologií, zejména orgány veřejné moci. O jeho positivní roli ve funkci většinového vlastníka dvou státem vlastněných gigantů -- Telecomu a České pošty -- mám své pochybnosti. Celková politika této vlády je opět úřednická, direktivní a byrokratická. Základním cílem ODS nyní, i po žádoucím odchodu této vlády, je proto zefektivnit chod státní správy i za využití informačních technologií a omezit veřejné zásahy všude tam, kde nejsou z hlediska fungování trhu nezbytné.

Soudíme, že současný vládní koncept založený na zvyšování daní a regulační zátěže je právě pro obor ICT smrtelný. Koncept státního dirigismu selhal v době komunismu s jeho JSEP či SMEP, selhává v EU s jejími ambiciózními Lisabonskými cíli "dohnat a předehnat" a zcela jistě selže i u nás. ODS je přesvědčena, že oboru ICT nejvíce prospějí nikoli státní programy podpory, ale výše uvedené principy. Připadalo mi korektní, abych Vás všechny o našich prioritách v oblasti ICT informoval, abych Vás vyzval ke spolupráci na konkrétních pravidlech a detailech a současně Vás ubezpečil, že já i celý můj tým jsme připraveni na jakoukoli diskusi a je otevřený i kontroverzním názorům. Pokládáme totiž právě toto mé vystoupení za zahájení vzájemné komunikace.

Děkuji Vám za pozornost.